Techno.cz - Starostka Matušková: "Prach, zmar a drogy?"

Paní Marie Matušková je starostkou obce Višňová již čtrnáct let. Po revoluci nastoupila do úřadu a za tu dobu pochopitelně musela řešit spoustu problémů. Jak sama říká: „Zjistila jsem, že ve všem převažuje panika a velké oči a že je věci třeba řešit konkrétně, organizovaně a pokud možno optimisticky." Stejně jako většina české populace měla pocit, že techno párty jsou něco nepředstavitelně strašného. Domnívala se, že v celé subkultuře hrají daleko větší roli drogy a násilí proti obyvatelstvu. Vzhledem ke klidným místním poměrů se bála také prudkých zvukových efektů. Protože byl "její" největší středoevropský teknival jiný než ty ostatní, nasedli jsme po vzájemné domluvě do redakčního auta a vypravili se severním směrem až do frýdlantského výběžku na obecní úřad a louku, kde se všechno odehrálo.

Paní starostko, čím se Czechtek 2002 odlišoval od ostatních technoparties?

Hlavně proto, že probíhal takzvaně 'oficiálně', ačkoliv oficiální vůbec nebyl. Šlo o to, že mafie, která tady zbyla po panu Winterovi pozvala technaře a vybírala od nich dokonce poplatky. Přitom je ubezpečila, že všechno je v pořádku. Mladí lidé sem tedy jezdili s tím, že všechno je oukej. Mezi organizátory byli takoví pitomci, že sem na obecní úřad přišli nahlásit nějakou oslavu narozenin. Když jsem po nich chtěla legitimaci, začali se cukat zpátky. V tu ránu bylo jasno a já se zeptala: "Hoši, to bude techno párty, že jo?"

Chápu-li správně, první kontakt proběhl osobně na úřadě ve vaší kanceláři…

Ano. Přišli dva hoši zafintit, že se budou slavit nějaké velké narozeniny. Já jsem jim řekla, že s nimi budu jednat pokud mi přinesou souhlas majitele pozemků. Od té doby jsem je víckrát neviděla. Teď jsme nevěděli, je-li to finta, nebo pravda. Až ve chvíli, kdy se začala sekat jinak nesklízená tráva na polích, nám bylo všechno jasné. Myslím, že jsem se zachovala jako starostka velmi odpovědně a na technaře se připravovala. Vyvolala jsem jednání na krajském úřadě. Byli tam přítomní policajti, hygienici, lékaři a členové krizového štábu. Toho teď nelituji, protože policie začala provádět lustrace na hranicích a vrátila zpět mnoho lidí s větším množstvím drog. Zároveň kontrolovala dopravu a zamezila tak spoustě defektů, neboť někteří lidé řídili opravdu šíleně.

Věděla jste už v té době, že se chystá party takových rozměrů jako Czechtek?

Přesně jsem netušila o co jde a ani Czechtek mi mnoho neříkal. Věděla jsem, že to bude techno party a o tom jsem si myslela jen jedno. Prach a zmar a drogy. Alespoň tedy do té chvíle. Byla jsem dokonce tak pitomá, že jsem sháněla minohledačky na sběr jehel, aby se moji ubozí nezaměstnaní občané nekontaminovali a podobně. Všichni mě v tom vlastně nechávali. V tělocvičně jsem měla mít nějakou četu, která by zamezila útokům na obyvatelstvo. Udělala jsem ještě jednu věc za níž jsem byla hodně vysmívaná. A sice, zajistila pro lidi v Andělce špunty do uší.

Co se dělo potom?

Když bylo všechno hotovo a já zjistila, že mi už nikdo nepomůže, dala jsem řeč se svými dětmi. Ty mi řekly: "Mámo neblázni, přijedou – zatancujou a odjedou." Pak jsem se rozhodla. Stop panice, věc se bude brát pozitivně a budeme se snažit minimalizovat škody – tak aby to vyšumělo a dopadlo co nejlíp.

Jaké byly reakce mezi obyvateli obcí Andělka - Višňová?

Obyvatelé toho zatím moc nevěděli. Někteří se zlomyslně těšili a dokonce podíleli na samotné organizaci. Potom na místě prodávali předraženou vodu, buřty a podobně. Různí pohůnkové tam běhali a radovali se, že já z toho budu mít problémy. Byla jsem však rozhodnutá, že se budu snažit návštěvníkům pomáhat, protože jeli do určité pasti.

Jak reagovala policie?

Teď trošku předbíhám, ale Policie se chovala velmi profesionálně. Nikoho neprovokovala ani nebuzerovala. Navíc řidiče pouštěla až ve chvíli, kdy vystřízlivěli - aniž by je nějak sankcionovala. To prostě bylo naprosto super jednání. Rozhodně lepší, než kdyby je vyhnala někam se zabít.

Sloužila tu v té době liberecká, frýdlantská policie nebo speciální jednotky z Prahy?

Bylo zrovna období dovolených, takže se poshánělo, co se dalo. Byla to taková směska. Velení ale bylo z Liberce. Víte, skutečně jsem je obdivovala, protože tam strávili hrozně moc času. Měla jsem dobrý pocit, že se chovají skutečně profesionálně.

Tak, nyní by nebylo od věci shrnout, jak se celá událost z vašeho pohledu vyvíjela….

No. Pro mě to bylo něco zcela nového. Velice nepříjemná byla například doprava na místo. Technařů přijíždělo opravdu hodně vlastními auty a v podstatě po těch úzkých silničkách po nějakém čase nemohli projíždět. Ten proud byl nepřetržitý, vlastně několik desítek kilometrů. To bylo velmi únavné. Spousta zničených aut tu zůstala, ale moji šikovní občané si je pak rozebrali na součástky.:) Problém byl i v hromadné dopravě. Nikdo o akci nevěděl, takže se neposílila doprava. Lidé se sem dostávali velmi obtížně. Co mě zaujalo, byl naprostý nedostatek takového toho skautského vychování. Asi je to generace, která tohle nikdy nepoznala. Já když někam jdu, tak si beru ruksak a pohodlně kráčím. Oni všechno vybavení nesli v náručích, což nechápu. Nebyli schopni mít jednu jedinou celtu, pod kterou by se schovali, když prší. Tohle bych technařům vzkázala – pořiďte si probůh, alespoň celtu!

To pro vás muselo být dost komické, ne?

To bylo. Když přijeli, hrnuli se přímou čarou a vyšlapali nám doslova sloní stezky. Ale nevadí. Je tady čas úpadku zemědělství a pohybovali se vlastně v plevelu – bez škod.
Víte, já jsem cítila odpovědnost vůči svým lidem. Ale když už technaři přijeli do naší vesnice a nechali se nachytat mafiány, cítila jsem odpovědnost i k té mládeži. Hodně se s mladými lidmi stýkám a netajím, že jsem budhistka a jezdím na budhistická setkání, kde taky nakonec hrajeme jakési 'techno'. Kontakt s mladými lidmi mi potíže nedělá a mám v ně velkou důvěru. Když jsem zjistila, že s nimi lze komunikovat, chodila jsem mezi nimi popovídat si. Dávali jsme si telefonní čísla, kdyby se něco stalo a tak. Pak jsem zjistila, že ti lidé jsou ochotní se mi představit a dokonce říct jaké mají zaměstnání.

Jak jste řešila zdravotníky? Při tak velké koncentraci lidí přece nemohli chybět…

Pochopitelně jsem se je snažila sehnat ještě v době, kdy jsem netušila do čeho vůbec jdu. Měla jsem připravené sanitky. Saniťáci se ale báli jezdit, takže měli připravenou ochranu. Věřili takovým hláškám, jako že když feťáci uvidí sanitku, vrhnou se na ni a vyberou ji. Je potřeba, aby ti lidé věděli, co se o nich povídá. A přitom se to obešlo naprosto bez konfliktů.

Co jste říkala na zahraniční účastníky?

Domluvit se s nimi v každém případě dá, i když jsou někteří jakoby z úplně jiného světa. Přijela třeba skupina Francouzů a obrátila si systémy přímo na vesnici. Zajela jsem za nimi a řekla jim: "Hele, moji lidé potřebují spát a jezdit do práce. Hoďte si to na druhou stranu!" A oni to udělali. Nebyl s nimi jediný problém. Kromě toho, že se tam pohybovali lidé od mafie, kteří tomu celému dost škodili.

Ta mafie, o které stále mluvíte, je nějaká místní skupina lidí co tu žije?

Podívejte se. Tady byl pan Winter. To je člověk, který dělal milionové podvody s falešnými kameny. Ty zůstaly bez trestu. Když musel zmizet, převzal po něm pozemky, kde byl Czechtek, nějaký pan Král. Ten je teď ve vězení. To byl šéf mafie, která byla dlouho volná, protože udržovala ukrajinskou mafii v klidu. Parta lidí kolem něj tady působila organizačně.

A to jsou teda ti lidé, co tu vybírali těch sto korun za auto?

Já jsem viděla, když vybírali dokonce tři stovky. A všechny ty peníze se ztratily.
Kromě toho prodávali těm děckám flašku vody za šedesát korun a vůbec je brali u huby. Chemické záchodky byly vyloženě pro forma a přístup k tekoucí vodě nezajistili vůbec.
Když jsem zjistila, že hrozí vypití studně, musela jsem ji zavřít. Otevřela jsem ale vodovodní řád a návštěvníci si tak mohli pro vodu dojít. Snažila jsem se navázat co nejvíc kontaktů, aby ta koncovka dopadla dobře. Hlavně tak, aby po nich nezůstala spoušť.

Máte přehled, jaká skladba návštěvníků tu byla?

Pestrá. Hodně cizinců, jinak učni, študáci, vysokoškoláci i lidé s tituly. Všichni se přišli pobavit. A už v té době jsem v televizi vystupovala tak trochu na jejich obranu. A mám pěkný štos mailů, který jsem od nich dostala. I od rodičů, kteří prý sice nesdílejí zálibu svých dětí, ale rozhodně je nepovažují za vyvrhele a jsou vděční, že se jich někdo konečně zastal jako normálních lidí. Na to slovo normální si musím dávat pozor. Lidové noviny po mě chtěly článek, v němž jsem uveřejnila názor, že jsou ti lidé podle mého normální. To spustilo vlnu, kdy se spousta lidí urazila. Že prý, když jsou tihle lidé normální, tak oni nejsou. Na některé jsem reagovala a dokonce si sjednala schůzku, protože si myslím, že o věcech je třeba diskutovat. Navíc vznikla fáma, že jsem od technařů podplacená. Přijel za mnou jeden můj bývalý žák a řekl: "Vy, která jste nás učila čestnosti a pravdomluvnosti, jste teď zaprodala vesnici za dvě stě nebo tři sta tisíc!" Naštěstí mě lidé tak dobře znají, že se tahle nebezpečná pomluva neujala. Velmi mě to urazilo.

Jaké bylo chování lidí kolem vás?

Lidé se chovali naprosto různě. Některým, protože jsme tu skutečně na konci světa, se to líbilo. Viděli různé druhy účesů, oblečení, jak komunita technařů bydlí…. Navazovali kontakty a bavili se. Na druhou stranu se našli i lidé, kteří byli opravdu nervózní. Těm se moc omlouvám, protože pokud někdo není v dobrém stavu, hluk i vibrace na něj působí velmi negativně. Hygienik prováděl měření, ale to vyznělo do ztracena. No, čas plynul a technaři dostali hlad a podnikali výboje do vesnice. Asi se jim zastesklo po maminčině svíčkové.

Tam, jak víme vznikl další problém…

To ano. Měli jsme tu mít tradiční mši ke svaté Anně. To je věc, kterou dělám v rámci česko-polsko-německého přátelství. To se ze všech států sjedou lidé na bohoslužbu a koncert. Měl také přijet biskup. Potřebovala jsem k tomu určité podmínky a tak jsem šla za technaři vysvětlit jim situaci. A oni bez problémů zareagovali a celý Czechtek skutečně velmi významně ztišil. To jsem brala. Když jsem se snažila tuhle skutečnost publikovat, vůbec nikoho z novinářů to nezajímalo.

To mě zajímá asi nejvíc. Jak podle vás informovala česká média? Skoro to vypadá, že pokud oficiální média informuji o všem tak povrchně jako o Czechteku, nemůžeme věřit vůbec ničemu…

Rozdíly v informacích jsem cítila velice intenzivně. Když jsem přicházela na mši, čekaly mě u kostela tři štáby. Česká televize, Prima i Nova. ČT i Prima mi přitom před tím řekly: "Dejte si pozor, Nova s vámi chce udělat negativistickou reportáž." Jejich reportéři si dokonce natočili kostel, ještě když byl poloprázdný a snažili se mi vnutit co chtěli slyšet. Jediné co jsem řekla bylo, že přijelo méně lidí na kolech. Oni to pak dali do titulku jako celistvou zprávu, že kvůli Czechteku se nemohla uskutečnit tradiční mše. To je ale naprostá blbost.
Jinak ČT informovala celkem objektivně. I když ta mediální vlna byla pro mě strašně namáhavá a obtížná. Nejméně jako celý Czechtek sám o sobě.

A jak tedy mše ve finále dopadla?

Probíhala mše a z dálky se potichu ozývaly zvuky technoparty. A já v tu chvíli měla strašně krásný pocit, že kultury, národy a názory se přeci jen dají slučovat. Ta konfrontace byla velice jemná a realizovalo se vlastně obojí. Před koncertem byla přestávka a účastníci mše se vydali na Czechtek a bavili se nadšeně s účastníky. Mezi nimi byly třeba i členky zastupitelstva a podobně. Hodně jsem riskovala, ale mám svůj světonázor a za ním si stojím.

Co by jste účastníkům akce vytkla?

Malou životaschopnost. Třeba kdyby neseděli čtyři hodiny na zastávce a podívali se na jízdní řád. Zjistili by, že celý víkend nic nejede.

Dobrá. Pojďme pokročit k dalšímu bodu. Jaký je váš pohled na budoucnost podobných akcí?

Po tom, co se stalo letos, se domnívám, že poté co už byla policejní moc zneužita, bude muset tento druh subkultury v případě zájmu o přežití udělat nějaké ústupky a alespoň minimálně se zorganizovat. Je to jejich věc, jestli si budou nechávat dávat na držku a nechat se štvát nebo jestli si uvědomí, že mít záchodky není nic ponižujícího. A že není problém přistavit si kontejnery. To na volnosti ani na projevu té kultury nic neubere.

Hovínka na ulici nepatří
Paní starostka Matušková tím však nekončí. K dobru přihazuje několik postřehů od nejbližších obyvatel areálu, kde akce probíhala. „Systémy nebyly jen na kopci, ale také za statkem, kde bydlí U Křížku stará paní. Povídala mi, že jí tam technaři spali a ona musela každý den s kýblem uklízet výkaly a prezervativy. Myslím si, že sebevětší volnomyšlenkář by svoje exkrementy mohl zahrabat do země a nemusel je nechávat ve vesnici. Je to jednoduché. Pták, který si přeje volnost by jí měl dopřát i jiným.“ Podle vlastních slov však otrlá obyvatelka domu zhnusená nebyla a dávala návštěvníkům napít. Odjezd účastníků také nebyl pro paní Matuškovou dvakrát lehký. "Stalo se mi, že nějací kluci přišli a nabídli mi úklid vlastního svinčíku za obecní peníze. To jsem se jim prostě musela vysmát," říká.

Odvoz odpadu
Na otázku, jaká nastala situace při likvidaci odpadu, paní starostka odpověděla: "Chodila mi od technařů velká spousta emailů. Mě napadlo pořídit fotografie znečištěné přírody a posílat je zpátky. Slušní lidé na to reagovali tak, že udělají sbírku, ze které se úklid zaplatí. Musela jsem jim oponovat – tím by totiž ztratili veškerou image. Měli to uklidit sami. Sbírku jsem nepřijala." Za týden přijela do Andělky skupina lidí. Domluvili se s paní starostkou na přivezení kontejnerů. Mezitím však došlo k jiné události, na jejímž základě vznikla fáma o neuklizených pozemcích. Matušková k tomu dodává: „Každá vesnice má své flamendry a ti chodili připravené plastové pytle rozřezávat. Měli pocit, že tam naleznou nějaké poklady nebo co. Někteří technaři tam ale nechali opravdu hodně věcí. Včetně nábytku a oblečení. No. Ty rozřezané pytle ztratily svou funkčnost, ale faktem je, že nepořádek ve finále uklizen byl. Já jsem na tom netratila ani korunu a ty louky zůstaly naprosto totálně bez odpadu.

Kontaktoval vás některý z jiných starostů, kde Czechtek probíhal?

Kontaktoval. Radili mi takové věci, ať naliji na louku močůvku a podobně. To je proti zákonu o odpadech a krom toho je to hloupost, která by stála hodně peněz. Dostávala jsem různé rady, jak je zlikvidovat. Když jsem v příštích letech zjistila, kde se děje Czechtek, volala jsem starostům ať to berou pozitivně s hlavně zajistí pitnou vodu.

Co například kriminální policie?

Byli jsme ve spojení od začátku, protože jsem opravdu čekala ohrožení občanů. Žádné zásahy ale nebyly.

Ptali se vás na telefonní čísla organizátorů? Byla jste pod tlakem policejních orgánů?

Nebyla. Jednali se mnou slušně. Čísla jsem jim v žádném případě nedávala, zůstávám v těchto ohledech diskrétní.

Co závěrem, paní Matušková?

Nechci, aby toto povídání vyznělo tak, že jsem nějaký milovník technoparties. Tím neříkám, jak mnozí tvrdí, aby se Czechtek vždycky konal ve Višnové. Ne! Takhle já nemůžu rozhodovat za své lidi. Nedávno jsem byla kontaktována reggae komunitou kvůli pronájmu pozemku a zastupitelé řekli jednoznačné ne.
Ještě jednu připomínku. Když se konají fotbalové zápasy, nebo ve městech velké koncerty a podobné věci, tak to má všemožnou podporu, ale obyčejných lidí z okolí se na nic nikdo neptá.

Myslíte, že proběhne příští Czechtek?

I kdyby se lidi na hlavu stavěli.


Vox populi aneb co na to andělé
Kdo navštívil Czechtek před dvěma lety, určitě nezapomene na malebnou vesničku Andělka na samém pomezí Čech, Němec a Polska. Po rozhovoru se starostkou obcí Marií Matuškovou jsme vyrazili zkontrolovat stav znečištění polí, kde akce proběhla a popovídat si s obyvateli přilehlých domů. Nezajímavější z názorů nám během návštěvy jejich krásného zahradního altánku prozradily tyto dvě postarší dámy. Přepis povídání je utvořen pouze od jedné z nich, ale věrně odráží postoje obou. Říkejme jim třeba paní Bartáková a Vomáčková.

Jak jste vnímala události v roce 2002, kdy kousek od vaší zahrady, na polích u vesničky Višňová začal největší free teknival ve střední Evropě?

Pro mě to bylo něco úplně nového. Aby jste to správně pochopili, mě je 60 let a mým obdobím byl rock'n'roll. Já těm mladým prostě strašně moc fandím. My jsme se taky někde museli naučit pít alkohol… No a teď je doba jiná a holt se hledaj místa, kde se daj vyzkoušet nějaký ty drogy. Neříkám, že bych chtěla, aby moji vnuci drogy brali, ale někde si to dříve nebo později stejně vyzkouší.

A vám drogy obecně nevadí? Na parties se občas berou…

Nám jich tady prošlo hrozně moc. To byli často velmi inteligentní študáci, žádný špinavý nemakačenkové. S hodně lidmi jsme se bavili a byli překvapení, že to nejsou žádný vágusové. Tady půlka oblasti nedělá a ohrnuje nad technařema nos. Já říkám: "Jakým právem?" Takže, když si mladý jednou za rok něco vyzkoušej na party, vadí mi to mnohem méně, než feťáci a dealeři u škol. Ta mládež tady byla celkem legrační, pro nás to byl prostě zážitek, to se přiznám.

Jak to vnímala vaše rodina?

Měla jsem tu zrovna svého čtrnáctiletého vnoučka a ten z toho byl v sedmém nebi. Kam se hrabou nějaký Kanáry, tohle pro něj musely být opravdu záživné prázdniny.

Zkuste mi prosím popsat, jak to tady celé začalo?

Vůbec jsme netušili, co se to semele. Nejdříve jsme si mysleli, že v hospůdce, kde je to taková zašívárna bude nějaký sraz uzavřené společnosti. Tady si mejdany občas dělají různí lékaři a podobně. Když začala najíždět auta, měli jsme pocit, že se jedná právě o tohle. No a pak, druhý den se začalo ozývat duc duc duc vedle z polí. A pak přijel kluk na kole, že prý jsou tam aparatury. My jsme tu krátce, ale pocházíme z Děčína a tam se v amfiteátru konaly taky nějaký hudební srazy. Řešilo se to tak, že museli vypínat zvuk, protože to bylo na sídlišti. Já jsem celkem tolerantní.

Co vám nejvíce vadilo?

Víte, byli to hosti. To je jedno jestli pořadatelů, nebo naši. Prostě tu byli. A ty lidi, co to tu dělali jim nezabezpečili ani hloupou vodu. Takže, když se vrátím..co pro ně neudělala obec, to nebylo. Jinak super byl místní obchod, který dokázal doplňovat zboží. Tady se toho za den prodá málo, ale když tu bylo dalších patnáct tisíc lidí… Jinak, byla tu zrovna mše v kostele a DJové, nebo jak se jim říká, hudbu opravdu ztišili a potřebu obce respektovali. Starostka to prostě celé vzala na sebe a o lidi se opravdu starala.

Měli jste problémy třeba s odpadky, nebo průniky cizích lidí do zahrady?

Vůbec ne. Když něco potřebovali, slušně se zeptali. Ten případnej bordel se tu objevil až když tam vlítly naše děti a začaly rozřezávat pytle a odpadky rozhazovat. To stejný se stalo teď v Boněnově.

Narážíte-li na Boněnov, jaký je váš názor na policejní zákrok, který tam z příkazu náměstka policejního prezidenta a doporučení premiéra Grosse proběhl?

To bylo strašný! Ten první moment, když jsem slyšela, že na ty děti tam přijeli těžkooděnci. Proboha proč? Dyť se ty děti chtěj bavit! My se bavili úplně stejně před několika desítkami let! Navíc ten nájemník je evidentní podvodník. Tohle se nám prostě nelíbilo a dělá se to úplně obráceně. To se prostě mohlo strašně vyhrotit. Ale proč? Vždyť tam nikomu neubližovali. Víte, můj manžel i syn jsou policajti, ale to, co se stalo tam, nedává logiku. Oni se pohybovali víceméně jen v tom prostoru. Někomu možná vadilo, že tam spěji na zemi. Ale když celou noc tančí….co maj dělat jinýho ve dne, že jo.

Máte o elektronické hudbě nějaké, alespoň základní povědomí?

Jó, my vo žádnejch houseparty nebo tydlecty techno párty nevěděly. Teda jen do teď. Teď už mi to vnuk vysvětlil a dokonce posloucháme různý ty soundtracky a podobně.


Názory paní Bartákové a Vomáčkové nebyly ve vesnici, chcete-li osadě Andělka, vůbec ojedinělé. Obyvatelé si většinou stěžovali na válející se opilé lidi kolem silnice, hluk a takřka vyčerpanou obecní studnu. Jak ale poznamenal jeden z dalších rezidentů - žádné násilí, výtržnosti nebo krádeže se vůbec neobjevily. Uznejte sami, při takové koncentraci lidí je to až neuvěřitelné. Ať tak či onak, stačí si opravdu vzpomenout, jak to vypadá na fotbale či rockových koncertech… A hned máme všichni jasno.