Jaroslav Stanko: "Chystáme dalších dvacet let Roxy!"

Letos klub Roxy oslaví 20 let od svého otevření. Zeptám se tedy na úvod – jakých bylo těch 20 let existence Roxy? Je možné tuto dobu nějak shrnout?

Lenka Senová: Dvacet let existence klubu Roxy bylo rozhodně pro tuto sféru kultury a showbyznysu vůbec velmi prospěšných. V Roxy se od začátku rozvíjela taneční scéna, prakticky už krátce po revoluci, a to jistě mělo velký význam pro českou scénu všeobecně. A pro mě osobně to byla radostná léta, někdy trochu stresující, ale radostná, a trvají dodnes. Tolik ve zkratce.

Byla jste už na začátku součástí teamu?

Lenka Senová: Přišla jsem do Roxy okolo roku 1997. Krátce poté tady začínaly taneční akce, které jsme s bývalým ředitelem, s tím prvním "tanečním", jestli to tak můžu říct, spustili a změnili tak program klubu, protože do té doby fungoval trochu jiný scénář. Například  Shaky už v té době probíhaly, my jsme ale s Davidem Clarkem začali uvažovat velmi rychle v trochu jiných dimenzích a rozběhli vlastní produkci velmi oblíbených klubových nocí.

Jak vznikl klub Roxy?

Jaroslav Stanko: Roxy tu vznikla v roce 1927, původně jako kino a jakási beseda pro židovskou obec, a byla otevřena do války. Na začátku 90. let Linhartova nadace v podstatě navázala na to, co tu už bylo mnoho let před tím. Navíc bych chtěl říci, že původní provozovatel kina Roxy emigroval před válkou do New Yorku, kde založil další klub. Takže ta Roxy, kde v 80. letech hrála Madonna a jiné hvězdy, se inspirovala klubem Roxy v Praze. Taková je historie.

A Linhartova nadace?

Jaroslav Stanko: Linhartova nadace je hybatelem všech aktivit v tomto domě. Nejprve začala v Roxy v roce 1992, po zhruba deseti letech otevřela divadlo a galerii NoD.

Jaká je dnešní filozofie klubu? Stále nabízíte návštěvníkům jedinečný zážitek v podobě programu, výzdoby, DJs, tak jako v těch letech, kdy jste v Roxy začínala pracovat, Lenko? Nemůžu zapomenout na legendární Shake, nebo trance Zen.

Lenka Senová: Samozřejmě, že doba se posunula a konkurence zmnohonásobila, nemůžeme počítat s tím, že budeme stále tak unikátní, jako tenkrát. Ale jak jsem říkala, inspirující jsme byli, což bylo od počátku velmi důležité. Teď se snažíme nabízet to, co je všude ve světě in, co si můžeme dovolit přivézt a na co máme finance. Některé věci jsou nedostupné, a některé, i když se nám zdály nedostupné, nakonec dostupné jsou. Myslím si, že ta škála je velmi pestrá a budeme se ji snažit v nejbližší době ještě zpestřit. Jestli tedy budeme mít možnost.

Záleží ona nedostupnost na výši vstupného, které jsou lidé schopni platit? Jsou návštěvníci ochotni akceptovat vyšší vstupné adekvátně k tomu, kdo v klubu vystupuje?

Lenka Senová: Podle mého názoru lidé nejsou ochotni zaplatit vyšší vstupné. To je současnost. Negativně se to odráží na programu, musíme totiž kalkulovat s možnostmi mladých lidí, kteří sem chodí. To je důvod, že některé věci nejsou reálné. Nicméně se snažíme vyjít maximálně vstříc, a pokud je program zaměřen na starší publikum, můžeme to zohlednit, ale všeobecně platí, že lidi nejsou ochotni platit v klubech příliš vysoké vstupné.

V rozhovoru pro techno.cz v roce 2009 ohledně rekonstrukce klubu jste Jaroslave řekl, že byste byl rád, aby se vrátili lidé, co do Roxy přestali chodit. Vrátili se?

Jaroslav Stanko: Myslím, že ano. Vzhledem k tomu, že jsme velmi zpřísnili dramaturgii, která je více zaměřena na kvalitu, projevilo se to tím, že se lidé vrátili. A samozřejmě se zúročila rekonstrukce, kterou jsme dole provedli, takže klub dnes nabízí vyšší standard z hlediska pohodlí, obslužnosti a atmosféry. Tyto dvě věci tedy mají za následek to, že my dnes nemáme větší problémy s návštěvností. Samozřejmě je to i sezónní věc. V létě je program vytvářený spíše pro turisty, kteří tvoří 90% publika, abychom klub udrželi a léto se pro nás nestalo finanční katastrofou. Během roku zase vytváříme program s ohledem na pražské publikum.

Kdy v Roxy proběhla poslední rekonstrukce? Byl to ten zmíněný rok 2009?

Jaroslav Stanko: Bylo to v roce 2009 a rekonstrukce stále není hotová. Dole nám chybí interiér, který je stále ve fázi improvizace, ale postupně se vše dokončuje a doufám, že během takových 2 – 3 let se to podaří dotáhnout a původní projekt bude naplněný.

Kromě rekonstrukce interiéru klubu nabízíte návštěvníkům i nečekaná překvapení například v podobě výzdoby jednotlivých nocí? Vzpomínám si třeba na Batrave Shake, kdy jsme tančili v suchém listí, nebo nám nad hlavami plivali ohně na techno párty Overthere. Probíhá v Roxy ještě něco podobného?

Lenka Senová: Ano, to se dříve dělalo, navezl se třeba "sníh", takové malé polystyrenové kuličky, což bylo velmi zajímavé. Hlavně po akci, protože tento neskutečný marast musel někdo uklidit. Mě to tenkrát taky hodně bavilo, ale je pravda, že jsem potom litovala naše uklízečky. Navíc si myslím, že určité věci jsou... Neříkám přežité, ale že se pohled na tyhle věci mění. My bychom rádi dělali něco výpravnějšího, já bych si to určitě dovedla představit, ale muselo by se najít něco inovativního. Nepoužívat ty staré prvky, ale vymyslet něco nového. Už jsem o tom párkrát přemýšlela, ale vždy to krachlo na financích. Ono dovézt listí nebylo tak drahé, ale jakékoli nové nápady jsou v dnešní přetechnizované době zcela o něčem jiném. Rádi bychom to zrealizovali trochu designově čistěji a tak, aby to lidi pozitivně zaskočilo, protože dnes jsou zhýčkaní a jen tak je na něco nenachytáte...

Jaroslav Stanko: Toto také samozřejmě souvisí s odlivem sponzorů, protože dnes firmy nejsou ochotné cokoli podporovat. Kromě přímé reklamy, kterou si zaplatí. Ale podpora kultury je horší a horší, takže takovéto věci, kde je potřeba sehnat dodatečné peníze, se nám realizovat nedaří. A proto co se týká těchto náročných a drahých produkcí, které by byly určitě super, souhlasím s Lenkou, že bychom to nabízeli moc rádi, ale museli bychom najít někoho, kdo to podpoří.

Říká se, že v Roxy není příliš dobrý zvuk, je to už roky velmi diskutované téma...

Jaroslav Stanko: To se říká o každém klubu, navíc to stejně záleží na zvukařích a konkrétních kapelách, to nesouvisí přímo s ozvučením klubu. Protože když přijedou Američani nebo Britové, tak udělají supr zvuk, ale když tu hrají nějaké amatérské kapely, tak je to samozřejmě horší, ale je to tím, že tamti jsou profesionálové a umí si to nazvučit. A to samé je při DJských produkcích, záleží na tom, z čeho ti lidi hrají. Když hrají z empétrojek, tak to bude vždycky stát za prd, kdežto když přijedou kluci z Londýna, tak jim to hraje nádherně. To je prostě úplně o něčem jiném, nesouvisí to s prostorem, anebo s tím, že bychom měli špatný zvuk.

Několikrát jste konkrétně se zvukem a hlukem před Roxy měli potíže, jednu dobu byl klub i na čas zavřený. Taková situace už nehrozí?

Jaroslav Stanko: Tato situace hrozí neustále. Je to vlastně setrvalý stav.

Pouštíte lidi během noci ven?

Lenka Senová: Ne, to jsme hned při prvních náznacích průšvihu zarazili, protože první, co můžete udělat, je omezit provoz venku. A lidé chodili ven během noci neustále, chodili si dokonce kupovat do večerky pití, což bylo fakt příliš. Pak se to nějak srovnalo, důležitá byla komunikace s nájemníky a s magistrátem, my jsme se tím omezením vycházení svým způsobem ospravedlnili. I když vše samozřejmě nepadá na naši hlavu, jsme v centru města a hluk pochází z mnoha zdrojů a především z ulice a ne z klubu... Ale samozřejmě, že tu v domě i nejbližším okolí bydlí lidi, někteří nájemníci jsou nerudní a svým způsobem nás chtějí odsud vyštvat. Problémy přicházejí ve vlnách a my se k tomu podle toho musíme stavět, snažíme se být vstřícní, ale nestojíme o to, aby nás někdo osočoval za hluk a problémy, které vůbec nepocházejí od nás.

V programu jste prý hodně omezili koncerty. Proč?

Jaroslav Stanko: Ano, omezili jsme koncerty, protože bylo třeba klub ozdravit a koncerty jako takové jsou vlastně rizikové nákupy. A rizika s tím spojená způsobila, že tady vnikla kritická finanční situace, která se musela nějakým způsobem řešit. Ale teď se ke koncertním produkcím vracíme, a v průběhu příštího roku se to z hlediska počtu zase vrátí tam, kde to bylo. Šlo jen o dočasné opatření, které mělo hlubší finanční souvislosti.

Jakým způsobem vybíráte umělce, kteří v Roxy hrají?

Jaroslav Stanko: Sami o ně usilujeme, jde nám o to, aby se zde udržela určitá dramaturgická linie, a hledáme kvalitní umělce, u kterých si můžeme nějakým způsobem zdokumentovat, že budou mít takovou návštěvnost, aby ten deal byl relativně finančně bezpečný. Záběr musí být dostatečně široký, protože se povede třeba jeden ze tří. Jeden ze tří oslovených umělců je ochoten vystoupit za cenu, kterou mu můžeme dát. A pro začínající kapely a DJs jsou tu Free Mondays, ale ani tam nechceme, aby vystoupil kde kdo jen proto, že nám napíše, že má kapelu. Musí to být kvalita, protože Roxy je místo, kde by měli hrát jen ti nejlepší.

Nemůžu si odpustit otázku, jakým způsobem se klubu dotkla nedávná prohibice na tvrdý alkohol… Bylo to hodně znát na návštěvnosti a z toho plynoucího zisku?

Jaroslav Stanko: Bylo to hrozný.

Lenka Senová: My jsme ale naštěstí vychytali víkendové dny, kdy jsme měli přesto velmi slušnou návštěvnost. Lidi ten fakt, že se nenalévá tvrdý alkohol, vzali a stejně přišli.

Jaroslav Stanko: Přišli na program, což jen potvrzuje to, co říkáme, že cesta kvality je správná cesta, protože nás nemůže ohrozit ani taková věc, jako že se nemůže "nalejvat tvrdej".

To ale trochu popírá to, co jste řekl v roce 2009. Prohlásil jste, že pro většinu běžných návštěvníků je důležitý hlavně bar, a to, že si mají kde sednout.

Jaroslav Stanko: To bylo před třemi lety. A je vidět, že se nám to daří měnit.

Lenka Senová: A já jsem nic takového nikdy neřekla... Ale je pravda, že obojí platí, to je jasné. Prostor sám by měl mít nějaký standard, je důležité, když si lidi mají mít kam sednout a to prostředí je příjemné. Na druhou stranu, někdo tam celou noc lítá jako fretka, víme přece všichni, jak to vypadá, obzvláště o víkendech.

Jak to vypadá dnes v Roxy s klimatizací? Vzpomínám si na rok 2008, konkrétně na warm-up Summer of Love se Space DJz, kdy v klubu bylo asi 50 stupňů.

Jaroslav Stanko: Klimatizaci v klubu nemáme, protože na klimatizaci tady není energie, ale výrazně jsme změnu vzduchu posílili, přestože k ideálnímu stavu to má samozřejmě daleko.

Lenka Senová: Když je natřískáno, tak je prostě vedro...

Jaroslav Stanko: Je to přece postavený jako kino, to znamená pro nějakých 300 sedících osob, nikoli pro tisícovku lidí, co se uvnitř potí.

Nedávno v Roxy vystupoval Bassnectar, který měl ve smlouvě, že se v klubu nesmí kouřit. Stává se to často?

Jaroslav Stanko: Není to úplně neobvyklé, zažil jsem to už několikrát.

Lenka Senová: Ale není to ani úplně obvyklé. Na víkendové párty neexistuje DJ, který by něco podobného chtěl, naopak když přijedou kluci z Anglie, tak ti si tu rádi zakouří v klubu, protože v jejich zemi se to nesmí. Mnozí z nich jsou doma nekuřáci a tady jsou silní kuřáci.

Neuvažujete tedy o tom, že by se z Roxy stal nekuřácký klub?

Lenka Senová: O tom určitě neuvažujeme, počkáme si, jak se to bude vyvíjet. Není kam spěchat, lidé tomu zatím nejsou nakloněni, ale jestli to jednou přijde, tak to přijde. Přestože já si to dost dobře neumím představit.

Jaroslav Stanko: My si počkáme na zákon.

Vzpomínáte si na nějaké bizarní požadavky, které jste jindy ve smlouvách řešili?

Lenka Senová: Dříve jsme pár věcí řešili, ale poslední dobou nic takového neprobíhá. Byly to takové věci jako třeba pět párů ponožek pro bubeníka a podobně, ale většinou mají takové nesmyslné požadavky opravdu velké kapely na velkých koncertech, na klubovkách zas až tolik ne.

Máte ohlasy ohledně spokojenosti zahraničních umělců, kteří v Roxy hrají? Vrací se k vám rádi?

Lenka Senová: K tomu se vyjádřím docela ráda, protože mám velice pozitivní ohlasy od zahraničních DJů, se kterými jsem v celkem úzkém kontaktu a fakt je, že v 95% se sem vrací nesmírně rádi. Pro mne je to taková satisfakce, že věci se dějí správným směrem.

Je to znát například na jejich ceně?

Lenka Senová: Ne, takhle to nechodí. Oni si samozřejmě sami ceny neurčují, proto jsou pod agenturou, která jim tyhle záležitosti řídí, protože kdyby to nechávali jen na nich, tak by si někteří umělci nevydělali ani na slanou vodu. :)

Jak fungují vaše klubové karty?

Jaroslav Stanko: Nefungují. Skončilo to tím, že se začaly zneužívat. A tak jsme se rozhodli, že to ukončíme. Bylo to takové kolektivní rozhodnutí, trochu mě to mrzí, ale snad jednou situace uzraje tak, že se k tomu budeme moci vrátit. Fungovalo to totiž v principu správně, jenže skupina lidí v tom systému objevila drobnou skulinu, takže z něj začaly odcházet peníze, kam neměly. A to byl důvod, proč jsme to museli ukončit.

Blíží se oslava 20 let Roxy. Povězte, jak to bude vypadat?

Lenka Senová: Oslava proběhne velice záhy od 15. října do 21. října. My jsme chtěli, aby to bylo pestré a na sebe navazující, tak 20. narozeninám věnujeme jeden celý týden pod názvem BE TWENTY. Hned v pondělí 15.10. představíme berlínského, ve světě již velmi respektovaného hudebního inovátora Boys Noize, další dny věnujeme kytarovým kapelám, anglickým One Night Only a zástupcům české scény Charlie Straight. Celý zbytek týdne vám budeme servírovat opravdové legendy. Ve čtvrtek 18.10. to budou Stereo MC´s, v pátek to rozjedou svým nekonečným setem Layo & Buschwacka! s domácím Trávou. Chtěli jsme to tak, chtěli jsme, aby se v programu projevilo těch 20 let, aby to byl někdo více či méně legendární, aby přišli i ti, kteří sem chodili už na počátku éry Roxy. Sobota bude patřit vynikajícímu drumandbassu v mistrovském podání Andyho C, kterého podpoří nový člen stáje Ram Records Rene LaVice z Kanady. Oslava bude korunována vystoupením britského invenčního umělce jménem Alex Clare, který skvěle kombinuje žánry, jako jsou dubstep, D´n´B a pop. Je na místě připomenout, že celý týden bude i v 1. patře v prostorách galerie a divadla NoD skvělý program, pro návštěvníky kompletně zdarma. Bude zahájen vernisáží a představí díla z umělecké tvorby Jiřího Davida, Patrika Kriššáka a Jakuba Nepraše a pokračuje každý den hudebními a divadelními projekty, jako jsou např. Kazety, Kitchen, Teatr Novogo Fronta, Dan Bárta, Lenka Dusilová a  En.dru a  třeba i oblíbený hudebně divadelní projekt pro děti Kašpárek v rohlíku a mnoho a mnoho dalších umělců...

Koho se chystáte přivézt v budoucnu? Jsou nějaká zajímavá jména v jednání?

Jaroslav Stanko: V jednání jich je mnoho, ale to se samozřejmě dopředu neříká.

Dobře, tak jinak. Chystáte dalších 20 let?

Jaroslav Stanko: No jasně, přesně tak. My chystáme dalších 20 let!

Máte ještě něco, o čem byste v souvislosti s výročím chtěli mluvit?

Jaroslav Stanko: Já bych chtěl určitě poděkovat magistrátu, protože bez jejich podpory by už tady ten klub nebyl, to je hodně důležitá věc a nechci, aby to zapadlo, protože to je fakt, a to dost podstatný fakt.

Jak by vypadala vaše ideální noc v Roxy, kdybyste měli na jeden večer naprosto neomezený rozpočet?

Lenka Senová: Nevím, každý by si to určitě představoval jinak... Já bych třeba pozvala na úvod nějakou skvělou a náležitě slavnou kapelu, pořádnej mazec, nic ukňouranýho. No a supportovala by jí neméně skvělá a slavná kapela a pak nejmíň pět zahraničních špičkových DJs, prostě pořádnej mejdan! Kdo přesně by to byl, to bych si fakt musela pořádně rozmyslet, asi určitě bych se ptala lidí, co chtějí slyšet... A měla bych z toho tak totálně zamotanou hlavu, že bych se z toho i mohla zbláznit. Mít neomezený rozpočet, to snad nepatří ani do říše snů. :)

Dobře. :) Děkuji za rozhovor a přeji dalších slavných dvacet!

Ptala se -kat- v září 2012.

foto: archiv, vitek a terezi

V klubu Roxy probíhá od 15. do 21. října oslava 20. narozenin klubu pod názvem BE TWENTY!