Umek: "Apokalypsa je nyní něco jako MayDay!"

Ahoj Uroši, jak se vede a co je nového?

Daří se dobře, díky. Co je nového? Mám pocit, že teď je to taková rutina a vlastně se nic skutečně nového neděje a to i přesto, že každý víkend hraju, skoro celý týden pracuju ve studiu a celou dobu vydávám nový materiál. Toto léto jsem konečně dal dohromady novou kompilaci – DJ mix "Umek? Hell Yeah!", moje první nové mixované CD po delší době. Mám taky nová EP, které vyjdou v době mého hraní na Apokalypse  a taky jeden trochu zvláštní release nazvaný "Ramirez vs. Umek – Hablando". Je to přepracovaný klasický track z devadesátek. No a posledních pár týdnů jsem trávil čas sledováním basketbalu v televizi, protože náš národní tým bojoval o medaili na evropském šampionátu.

Zaslechl jsem množství nadšených reakcí na tvůj set z Hradhousu. Myslíš, že už máš "recept" na české partypeople?

Ne, nemám žádné speciální recepty. Přijel jsem na Hradhouse dobře připraven a v nejlepší náladě jako vždy, hrál jsem to, co obvykle hrávám. Ale když se party opravdu podaří a navážu to zvláštní spojení s lidmi na tanečním place, energie začne proudit oběma směry a muzika nás posouvá na vyšší úroveň. Bylo to mé druhé hraní na festivalu Hradhouse a věřím, že se tam ještě někdy vrátím.

Jaký je rozdíl hrát pro české publikum a pro německé? Je to o rychlosti?

Ne. Kdekoli hraju, aplikuju stejný postup. Můj set může být jen o trochu tvrdší nebo měkčí, to záleží, nakolik jsou tvrdé nebo měkké tracky, které jsem nakupoval pár týdnů před akcí. Ale ten rozdíl není nikdy výrazný. To samé platí i o tempu. Na větších akcích můžu hrát o dvě BPM (údery za minutu) rychleji, ale zase to není nic radikálního. Není to o tom, že jednu noc hraju funky techno a následující noc hard techno. Nevím, kde se v lidech bere ten pocit, že někde hrávám pomaleji a jinde rychleji. Možná, že na festivalech prožívají víc euforii :-). Taky to může být intimitou klubu, kvalitou zvukové aparatury, akustikou místa konání...

Kdy jsi naposledy navštívil party nebo festival čistě jako návštěvník?

Zrovna včera jsem strávil večer vychutnáváním koncertu skupiny Kisha, nového projektu mé přítelkyně Anji Marić. Anja píše texty pro mé tracky a v některých mých skladbách také zpívá. Pochopitelně nemohu chodit na parties o víkendech, protože vždycky někde hraju. Ale v týdnu si někdy najdu čas a jdem se v noci bavit s kamarády. A kdo ne? :-).

Pamatuji si tvou spolupráci s kapelou Laibach. Napadlo tě někdy založit si vlastní skupinu?

Tak to ani ne. Nejraději si dělám co nejvíce práce sám. Pro mě je fakt důležité mít totální kontrolu nad postupem tvorby nebo představení, takže nyní zkouším posunout svou výbavu "jeden-muž-dva-kompy-a-mix" na nejvyšší úroveň, jakou mi dovolují technologie, znalosti a zkušenosti. To je pro mě skutečná výzva.

Všiml jsem si tvého letošního tracku "16th Century Japan", co tě inspirovalo k jeho vytvoření?

Je zajímavé, že sis vybral právě tuto skladbu, ona vlastně nemá nic do činění s Japonskem, jeho hudbou, kulturou nebo historií. To jméno vzniklo úplnou náhodou. Použil jsem "Japonsko 16. století" jako pracovní název a zapomněl jsem ho nahradit správným při vytváření master stopy. Tento track má hlubší smysl, ale nerad bych teď zacházel do detailů, myslím, že text je celkem srozumitelný. Řekněme, že nejsem věřící osoba, ale to poselství mě opravdu oslovilo.

Jaký je vůbec tvůj názor na současné Japonsko a tamní taneční scénu? Hrával jsi někdy japonské techno?

Jistě, už jsem na scéně nějaký ten čas, takže mě oslovili i skvělí japonští producenti. Satoshi Tomiie, Takkyu Ishino a jeho skupina Denky Groove už v devadesátých letech zanechali stopu na evropské scéně. Nemůžu si teď vybavit jméno, ale vím, že jsem v minulosti na labelu Expire dokonce vydal společné dílo s jistým umělcem z Japonska. Z pozdějších dob můžu zmínit jméno Fumiya Tanaka, obrovský japonský talent, jehož skladby jsem hrával ve svých setech.

Jak si představuješ sám sebe za pět let?

Neočekávám drastické změny ve svém životě či kariéře. Budu pořád hrát muziku, pracovat ve studiu a trávit hodiny na internetu hledáním speciálních skladeb, které bych začlenil do svého setu. Myslím, že to bude prostě to samé jako teď, jediná věc, kterou si nejsem jistý, je to, jak se budou jiní lidé dívat za pět let na mě.

Na Apokalypse už jsi hrál, ale tentokrát to bude poprvé na novém místě, v areálu Brněnského výstaviště. Jak se těšíš?

Mám velmi pěkné vzpomínky na své poslední hraní na Apokalypse, takže už se nemůžu dočkat, až budu zase u vás a moc se těším do nové lokality. Vím, že promotér udělá pro organizaci to nejlepší včetně osvětlení a pořádného zvuku. Taky nemůžu nezmínit všechny vaše krásné holky a šílené borce, kteří jsou vždy připraveni na párty až do dalšího dne :-).

Party Apokalypsa slaví deset let existence. Můžeš ji porovnat s nějakou jinou pravidelnou party kdekoliv na světě?

Každý klub i festival má své vlastní "vibrace" a ty jsou opravdu rozdílné. Hrál jsem na Monegros, Dance Valley, Creamfields, Time Warpu, Global Gatheringu, Mayday, Love Parade atd., což jsou obrovské eventy. S těmi Apokalypsu srovnávat můžu, ikdyž múže působit, že je menší, ale pro mě jako pro DJe, který tam hrává, je zase současně mnohem důvěrnější. Apokalypsa má vlastní duši a nepřehlédnutelnou historii. Takže jako vystupující se je budu snažit následovat a zároveň zůstanu věrný svému zvuku. Je to zajímavá výzva najít v tom ten správný kompromis. Těším se na to! Přemýšlím a Apokalypsu bych přirovnal k MayDay! Je to velmi podobné, akorát je tam více cítit to nadšení!