Aleš Bleha: "Toto je dlouhý rozhovor. Čtěte pozorně:)"

Ahoj Aleši, jak bys s odstupem několika týdnů zhodnotil letošní ročník Summer of Love? Počasí vám přálo, přesto si spousta lidí na fórech stěžovalo…

Ano, DJ Počasí dorazil a zahrál hodně exkluzivní celovíkendový set. Ale moc těch lidí nepřišlo... Bylo tak asi 8000 lidí komplet. Nejmíň za 10 let... A lidi na fórech si v poslední době už jen stěžují. Dokonce jsme v nějakém žebříčku evropských kecálků na druhém místě, a to oficiálně. Holt, mít se dobře občas znamená stát se ehm... nenažraným a věčně nespokojeným. Kdykoliv se na fórech začne někdo bavit normálně a třeba něco pochválí, za chvíli ho těch několik stěžovatelů na všech fórech uštve. Těch 30 stále stejných rejpálků, z největší části anonymů... Ne pro nic za nic máme stříbrnou medaili ze soutěže nespokojených a nejštouraštějších v celé Evropě... Osobně bych všem serverům chtěl navrhnout, aby se všechna diskuzní fóra udělala registrovaná, třeba jako jsou profily na Xchat.cz.

Úplně jsem to přestal tam cokoliv psát i číst, protože některý bláboly jsou vážně úlet, a to urážení se navzájem... Holt, nenávist a závist je česká národní vlastnost... Proberte se lidi! Celý svět se nám směje, Djové k nám nechtějí jezdit. Z pohledu velkých světových metropolí jsme ty chudáci z Východu, z Balkánu... Nevěříte? Tak si zajeďte do Berlína nebo Londýna a uvidíte sami. Je to smutné, ale mají pravdu. Od politky, korupce, po naši nekulturnost, vše to jen potvrzuje. Česká taneční scéna je mrtvá. Definitivně mrtvá. Sami jsme ji zabili, všichni. Zabili jsme jí společně svou rozháraností a nenažraností. To je ale malá odbočka, která mi leží na srdci a musel jsem ji říct a začít s ní.

Ale k věci: Na Summer Of Love si ale mnozí stěžují oprávněně. Mnoho věcí nebylo tak, jak být mělo, ať už jsou proto důvody jakékoliv, nebylo to a to je fakt. Báli jsme se, že zase proděláme, protože byly nízké předprodeje, bylo málo sponzorů, zjistilo se, že nás budou měřit na hluk, takže musíme zkrouhnout venkovní stage, že nemůžeme udělat tohle, protože už na to není, stejně jako na tamto...

Víte, že jsem se před SOL občas v noci budil a měl jsem sen, že nic nebude? Nic nestojí, pódia nehrají, Djové nepřijeli a do toho tisíce zmatených lidí? Ať už to ale bylo jak bylo, mám nakonec skvělý pocit, že se to povedlo a jsem si jistý, že ten, kdo se umí bavit, ten si to užil parádně. Dokázali jsme to udělat! A že to letos bylo extra kruté...Pro mě tak skončila jedna zásadní životní kapitola. Bylo to pro mě poslední SOL... Velmi dlouho jsem se k tomuto kroku připravoval, jen jsem nevěděl, kdy nastane. Summer Of Love se stalo příliš velkou legendou, z jejíž stínu se už nedá vystoupit. Je to legenda rave scény devadesátých let, jenže ono už ani ty drogy nejsou co bývávalo...

Taky už vám fakt není 18 nebo 20, opravdu to nejde, vrátit čas a znovu si zažít to úžasné z doby, kdy vám 20 bylo, dali jste si první kouli a prožívali  to všechno nové. Jedno vážně nepochopím... Zastavují mě lidi třeba na párty a že "jako chtěj to techno nula jedna dva." Cože? "No to techno jako 2001 nebo 2002." Aha. A to je co, koho myslíš, koho bys chtěl slyšet? Řekni, třeba ti ho dovezu? "No, to nevím. To techno nula jedna dva, to byla pecka..." A na otázku, co je vede k tomu, že se zasekli na nějakým modelu zvuku, když jim bylo 18 a chtějí to poslouchat celý život? "Proč bych měl poslouchat něco novýho? To je moc pomalý, už to není ono a není to ten správnej nášup. Já chci to techno nula jedna dva, to byla pecka." Upřímnou soustrast, tady něco smrdí...

 
Po dlouhých letech v Pardubicích jste se museli přestěhovat do Hradce Králové a hned začala haprovat produkce, je v tom nějaká souvislost?

Samozřejmě. Na Závodišti bylo všechno za ty roky zaběhaný, nazkoušený, připravený. Tady jsme byli v novým prostoru, byť úžasným, tak ale hlavně hodně náročným na udělání. To ale není problém, ten je jinde. Pavel Žák, který za celou produkcí a bary stojí, dělá velký developerský projekt, takže SOL už zvládá jen okrajově. A je to holt znát. Nakonec ho ale musím pochválit. Byť mnoho lidí chce vidět jen ty chyby...

Summer Of Love proběhlo, bylo hudebně vynikající, produkčně jakž takž, finančně taky plus mínus ok. A to je hodně i jeho zásluha, navíc to byl on, kdo riskoval peníze. Nebylo to dokonalé, ale zeptejte se sami sebe: "Vypadá to, že o víkendu přijdu o milión, možná dva. Třeba ne, ale spíš jo. Budu nafukovat rozpočet nebo se budu snažit ušetřit, abych to dokázal ustát?" Co byste na jeho místě udělali vy? Tak se ptejte a odpovězte si. Nejsme hypermarket, to opravdu ne. Bylo škoda, že nemohly být všechny naplánované stage, že hangáry nemohly hrát ven, že se už nemohly dát vyrobit za xxx tisíc obrovské dekorace před dnb a trance hangár...

Škoda, že bary byly tak ořezaný, škoda, že ve VIP skoro nic nebylo, škoda všech těhle věcí. Přesto jsem rád, že přijeli všichni DJové, všichni do jednoho odehráli párádní sety, kombinace open air stage a hangárů, to se mi hodně líbilo. Atmosféra byla nádherná, nejvíc pak ráno, když hrál Chris s Joochemem. Mazec, ten východ slunce, muzika, která do toho dokonale zapadla, tisíce lidí na úplně stejný vlně, vibrující a užívající si. Čas a prostor se rozplynul, byl jenom jedno veliké TEĎ. Hromadná samádhi stovek lidí. To mi dalo vnitřní sílu vylézt na pódium a rozloučit se. Faktem ale je, že Summer Of Love víc patří na Závodiště.  

Kolem stěhování festivalu panovala spousta spekulací, jak to tedy bylo doopravdy?

Úplně jednoduše. Loni si dost moc lidí v Pardubicích a okolí stěžovalo na hluk. Závodiště je docela malé, navíc tam stále stavějí něco pro koně, což je logické. Ale na festivalu se moc neocení obrovské pískoviště nebo oraniště, natož velká konírna. Navíc, brzy se začne předělávat příjezdový most, protože se dostavuje přípojka na dálnici. A pak se tam taky dlužilo DPH, to by ale nebyl problem. A mě se Festivalpark prostě moc líbil, tak jsem postupně Pavla přesvědčil, aby jsme to udělali tam. Až snad do března byly ve hře oba dva prostory. To už jsem ale chtěl jedině Festivalpark, chtěl jsem naposledy zkusit transformovat SOL do otevřenějšího festivalu, multistylového. Ne, nejde to. Mnohem snažší než opravit starý barák je si postavit nový.  

Velkým problémem letošního Summeru byl hluk, museli jste dokonce skončit dřív… Kdo si stěžoval a nedalo se tomu předejít?

Zas takový problém to nakonec nebyl. Ale hodně jsme se báli, protože po celý festival probíhalo měření. Normu jsme překročili docela o dost - naměřili nám až 62db, norma je nějakých 35db, ale stížností nakonec bylo méně, než se čekalo. Stěžovali si lidé z bezprostředního okolí, z vesnic okolo Festivalparku a předně jejich starostové.

Rock 4 People, stejně jako Hip Hop Kemp jsou totiž festivaly, kde se hraje jen do druhé hodiny v noci, pak se končí, maximálně někde hraje nějaká malá zóna. SOL jede nonstop přes noc. A to byl ten hlavní problém. Je docela škoda, že jsme v noci museli tlumit zvuk, vlastně jediní Northern Lite hráli naplno, proto jsem taky ten koncert prohodil s Westbamem. Jen dohráli, šel zvuk na 80%, pak po Westbamovi na 60% a třeba ve 4 ráno už to hrálo tak max na 40% výkonu. Ale ani to nestačilo, takže jsme se s Radkem Maliníkem ráno dohodli, že to po Technasii vypnu úplně. Velmi se omlouvám všem, kterých se to dotklo. Netřeba provokovat, vážně by to nestálo za to. Nepoškodili bychom jen SOL, ale i všechny další akce ve Festivalparku a to si na triko nevezmu.  

O finanční krizi čteme úplně všude, a tobě jako promotérovi musí škodit hned dvakrát. Jednak lidé nemají tolik peněz na lístky a kalení, jednak znamená i odliv sponzorů… Co z toho bylo horší?

Obojí dohromady, když se to pěkně propojí. Letos jsme byli tak na 40% peněz od sponzorů, lidí přišlo nejmíň od roku 99 a na barech utratili nejmíň, co si pamatuju. Hezký rok... Byli jsme nuceni náklady snížit třeba o 40% oproti loňsku a to jsme ještě nakonec skončili na slabé nule... Přitom celý syndrom krize je pouze mediálně vyvolanou psychickou záležitostí. Ona vlastně žádná krize není, že? Všichni o ní mluví, ale kde je? A teď OECD konečně vyhlásilo, že je konec recese a že došlo k oživení ekonomiky v těch nejdůležitějších státech. Uvidíte, najednou bude v médiích všude plno, jak rosteme a jak se nám skvěle daří... Ach jo...

Projděme si teď na konec téhle části rozhovoru, která by měla být takovým ohlédnutím za minulostí, projít hlavní problémy, o nichž lidé psali na fórech. Ke každé mi prosím řekni nějaký krátký komentář… 

Nedostatek Toi Toiek - Sám nevím přesně, kolik jich tam bylo, ale vím, že jich bylo hodně u hlavní stage, kde bylo takřka vždy prázdno. Lidi asi neviděli, že tam jsou. A tak si hodně lidí myslí, že jediný Toi Toi tam byly ty na hlavní cestě. Ale i tak, víc by jich rozhodně být mohlo. 

Fronty na pivo - Ve špičce jsou fronty na pivo snad všude. Ale tady to bylo myslím podceněný ze strany cateringu. Fronty, teplý pivo, no nic, radši mlčím... 

VIP prostor - Největší vtip celého podujatia. Nějak se na něj úplně zapomělo. Pavel s Radkem tak nějak zjistili, co vše je slíbeno ve VIP až někdy v sobotu, v den SOL, přesto, že si oba už v červnu odsouhlasili tiskovku, ve které to všechno dva měsíce předem bylo. Tak jste se aspoň mohli nažhavit a zjistit, jak vypadá VIP na Hip Hop Kempu. Tam totiž všechno bylo. Nevěděl jsem, zda se mám smát nebo brečet. Za to se fakt můžu jen a pouze omluvit. A pro příště si na to dát extra majzla. Naštěstí těch prodaných VIP lístků bylo jen málo...  

Oznámil jsi konec festivalu, ale podle naší ankety na Techno.cz tomu lidi zatím moc nevěří. Je to definitivní? 

Pro mě je to už úplně definitivní. Konec hry, která mě už stejně jen působila problémy. Přibližně od roku 2004 jsem sám v sobě řešil, jak transformovat SOL do trochu jiného, dospělejšího festivalu. 2005 bylo dva dny, hodně koncertů... A ráno letěla flaška po Richie Hawtinovi a Alter Ego radši odmítli hrát, když viděli pro koho by hráli... 2006 byli Kraftwerk... Ty hlášky, co jsem tam poslouchal od lidí, to mě dorazilo. "Dědci, tak hoblujte!", "Ty píčo, to je ňáký pomalý, dem na techno.", "Nešlo by to zrychlit?"... No nic. 2007 byl pokus otevřít lidem oči a přivézt novou muziku. Ha ha ha. Tak konečně 2008. Obří UM DJ stage, nádherný kousek. Akorát pršelo. Znamení Osudu.

2009 poslední pokus to ještě jednou zkusit. Festivalpark, nová otevřená koncepce, hodně pódií, vysoce kvalitní hudba všemožných elektronických směrů. Ne. Nezlobte se, pořad Sejdeme se na Technovce zatím opravdu uvádět nehodlám. Byl jsem se SOL už moc spojený a vlastně jsem perzonifikoval celý ten festival pro mnoho lidí. Tak se byznys dělat nedá... Svoje jsem udělal, jestli někdo má zájem, může pokračovat. Pro mě to ale skončilo a myslím, že podobně to má Pavel.  

Kdy ses rozhodl?

Loni v červnu. Byli jsme se Zilvarem v Berlíně na snídani s Markem Reederem, Jonty Skrufffem a Fidelity Kastrow a probírali tragédii a komedii zároveň, zvanou česká taneční scéna. Mark nám pak řekl, že to máme udělat podobně jako třeba New Order. Skončit to. Přestat se tím trápit, když to nejde a otevřít se něčemu novému. Řekl totiž jednou moudrou věc. "Víš Aleši, lidi, co ti dneska chodí na SOL a čtou XMAG, už to mají jako naprostou samozřejmost, vyrostli, když už to všechno bylo. Neznají, jaké to je, když to nebylo. Občas musíš takovou věc udělat a ukázat lidem, že ono to být skutečně nemusí, že to není samozřejmost."

Od té doby jsem vlastně už jen hledal způsob, jak to udělat. Nejdřív jsem chtěl už v loni, chcalo jak kráva, prodělalo se, nebyl to moc mejdan. Tudíž nešlo odejít se ctí, nýbrž jen jak pes se schlíplejma ušima a to není můj styl. Pak jsem si dal půst, ve kterým jsem vytvořil dost velké množství nových myšlenek a připravil je k realizaci, v té době jsem je ještě založil do šuplíku. A rozhodl jsem se ukončit tuto éru. Proberte se lidi!

V září rozchod se Zilvarem, pak skončil v prosinci XMAG, u mě proběhl vnitřní rozchod se SOL, s tím vším, co bylo v posledních 12 letech. Musel jsem se na to především vnitřně připravit a taky v sobě spustit věci budoucí. Někdy od listopadu začalo pomalé stavění se na vlastní nohy, pozvolný nástup na SOL09, Full Moon Party, bookingy, pohled do zákulisí obřího a dokonale funčního systému Sázavafestu, kde jsem dělal grafiku... Postupně se věci dávaly do pohybu a tak už mi zbyl jen jediný krok. Nechtěl jsem SOL ukončit úplně, to nebyl tenhle plán. Naopak, chtěl jsem přesunem do Festivalparku začít zcela novou éru. Když jsem ale viděl co jsem viděl, nastoupil plán B. Nejdřív jsme se bavili s Pavlem, někdy pozdě v noci. O tom, že je po SOL. Pak Radek nad ránem přišel s tím, že ať to jdu vypnout, že se vážně bojí, aby nebyl ještě větší problém, než už je. Věci se sešly v jeden moment. Samozřejmě, do toho luxusně zahrál DJ Počasí versus Chris Liebing versus Speedy J a pak Technasia versus Dosem. Myslím, že to byly ty nejlepší odehrané sety, které kdy v Čechách na párty zazněly. Sám jsem nezažil nic, co by tomu mohlo konkurovat, snad jen Bushwacku ráno na SOL98. Naprostý pohlcení hudbou a rozplynutí se v ní. Sluníčko, které pozvolna barvilo všechno nejdřív do oranžovočervena, pak červenomodra. Úžasná atmosféra. Ta tisícovka lidí, co zůstala až do konce, na tohle nikdy nezapomene, tak jako já ne. Mohl jsem tedy odejít se ctí a se vztyčenou hlavou ukončit SOL. A tak jsem to udělal. 

Už jsi mi naznačoval, že sice končíš se Summerem, ale rozhodně ne v pořádání akcí. Naopak se chystáš rozšířit záběr…

Miluju dělat párty, koncerty, akce a bavit lidi. Ukazovat směr, dělat parádní mejdany. Je to můj život, moje poslání, důvod, proč jsem tady. Vím, že si dost lidí o mě myslí, že jsem blázen. A mají pravdu, jsem blázen, protože šíleně miluji to, co dělám. Z pohledu lidí, kteří umějí jen kalkulovat a kopírovat, jsem naprosto nepochopitelný cvok. Ať si myslí, co chtějí. Za mě mluví skutky a myslím, že to je dostatečně výmluvná řeč. Jen mi v poslední době chyběli dobří lidé kolem, se kterými bych mohl opravdu tvořit.

Dnes je to jinak, mám kolem sebe celý tým mladých lidí, jejichž srdce hoří tak jako moje velkým plamenem a rozhodli se zbláznit se mnou. Vznikla nová agentura Events & Booking, ve které je pět lidí a dva zásadní poradci. Vznikl plán, který realizujeme společně a dějí se neskutečné věci. To, co jsem se naučil, všechno to, co umím, budu teď předávat mladším klukům.

Bude mi za rok 40, což už je doba, kdy je dobré pomýšlet na to, jak předat zkušenosti nastupující generaci a sám se připravit na důchod. Tak ještě 10 let bych chtěl ještě naplno makat, potom už ale chci odejít na zasloužený odpočinek a věnovat se třeba charitativním projektům. Proto jsem se obklopil o vlastně generaci mladšími a velmi schopnými lidmi.

Takže? Začínáme s párty Bubbles vs Pulzar 2. října v KD Sidia v Olomouci s Benem Simsem, další pokračování je 29. ledna, pak 30. dubna. Pokračuje se párty v A-Klubu v Liberci, první bude 13. listopadu a pak každé dva měsíce. Na konci března bude Pulzar v Liberci. Pracujeme na pár velkých koncertech, jednáme o licenci jednoho velkého zahraničního mejdanu. Právě tento týden začínáme oficiálně jednat s hlavními sponzory a partnery o novém velkém festivalu, který veřejnosti představíme začátkem prosince, kdy nastíníme o co půjde. V únoru na velké launch párty potom představíme celý line up. Na konci listopadu spatří světlo světa nový časopis o dobré muzice ViTaMiN. Jak vidíte, málo toho není. Po mnoha letech jsem nadšený z toho, co teď dělám a mám vizi něčeho velmi originálního, velkého a hodně úspěšného. 

Co vím, tak nová agentura by měla mít hodně zajímavé a dokonce mezinárodní personální obsazení…

V neděli po Summer Of Love se něco stalo, něco zvláštního. Čtyři lidi se potkali na pláži a zjistili, že je něco spojuje, něco víc, než jen to, že se delší dobu znají. Spojuje nás vášeň k hudbě a společná představa, jak to udělat, aby to bylo perfektní ve všech směrech. A třeba všichni umíme dobře anglicky... Mluvili jsme společně o mnoha věcech, celé odpoledne, večer, pak hned druhý den, další den... Několik dní jsme zpracovávali naši vizi. Oslovili jsme první důležité lidi, abychom věděli, co je možné a reálné. Měli jsme schůzku s Philippem Straubem, kde se to celé začalo péct. Zasadili jsme super semínko a jsme připraveni o něj společně pečovat, aby z něj vyrostl statný dub.

Možná bych tedy mohl Events & Booking představit. Filipa Schleifa jsem poznal díky Pulzaru, kde mě upoutal svou houževnatostí, odhodláním a vytrvalostí. Je mu 23 let, umí hodně věcí, studoval v USA, rychle se učí a pustil se do toho naplno. Filip mě mimo jiné zastoupí v médiích a rád bych mu předal svoje zkušenosti. Adam Brejza začal pro nás jezdit před lety jako runner, pak letos celé léto vozil mě po festivalech a pomáhal mi s promotion. Je to vlastně jeho nápad se takhle dát dohromady. Adam má hodně zkušeností, několik let pracoval v Belgii a Německu a teď nastoupil na marketing O2. Radvan Zvolánek je kluk, kterého jsem poprvé potkal na Carlu Coxovi v roce 1995. Pak jsem se potkávali tisíckrát, mimo jiné dělal třeba akce Over There. Je dobrý právník a srdce mu bije na správné straně. Velkou posilou je Klára Šircová, velmi schopná holka, kterou znám ještě z iMedia. Dokáže zázraky a můžete ji třeba poděkovat za to, že všichni Djové přiletěli, vystoupili, kdy měli, že byli spokojení.

A pak jsou dva konzultanti, ovšem zcela zásadní a vysoce důležití. Philipp Straub už je konzultantem a bookerem festivalů jako Sziget, Balaton Sound, Frequency a Urban Art Forms. Projektem našeho nového festivalu a celého Events & Booking je nadšený a máme jeho plnou podporu. Druhým, neméně důležitým je Michal Lukeš a celé Abaton Production, dělají pro nás klienty, sponzory, produkci, poskytují zázemí. K tomuto základnímu teamu pochopitelně přibude dost dalších schopných lidí, které jsem si v posledních dvou letech tipoval ke spolupráci. Bude potřeba každý, kdo něco opravdu umí a má v sobě vášeň pro to, co chce dělat. Klidně se ozvěte... 

A co nový festival? Myslíš, že tu má šanci velký taneční festival?

Taneční festival myslím, že už moc šanci nemá, pokud se bude držet nastavené a podivné české představy tanečního festivalu. Vzor Summer Of Love. Chyba. To ne, to je minulost a už je to dávno mrtvé. A stejně tak je mrtvá taneční scéna. Vysáli jsme ji, napakovali se ní (někteří...) a teď ji všichni odkopli, protože dojná kráva už nenese, chudinka. Teď leží v předsmrtném kómatu, čeká na naši pomoc a my se místo toho hádáme jak divoký psi dingo v Thajsku o poslední kost. Taneční scéna je se vší pravděpodobností mrtvá, tak jak jsme ji znali. A už si aspoň každý přiznejme ten svůj kus viny, nejen promotéři, djové, lidi uvnitř, ale poslední dobou hlavně lidi, pro který se to dělá. Remcat, remcat, remcat. OK, děkujeme. Ale už stačilo. Jediné, co teď můžeme udělat je zasadit semínko nové. Už nebudu dělat "taneční festival". Nový festival, který chystáme bude o hudbě, o dobré a kvalitní hudbě, která vychází z elektroniky, bude to velká a originální show. A na takový festival tady čeká hodně, opravdu hodně lidí.  

Jak to vypadá s tvou chystanou knížkou?

Taky na to dojde. Vyčkej času jako husa klasu, bejby - řekl někdy v 88 Tony Ducháček z pódia jedný buchtě, co se dožadovala Muchomůrek. Není to jen tak, napsat knihu. A už vůbec napsat knihu o třeba taneční scéně. Den před Summer Of Love jsme byl jako host na ČT v Události v kultuře a spolu se mnou ve studiu byla Olga Sommerová. Mluvila o své nové knize rozhovorů s Martou Kubišovou. Trklo mě to a myslím, že to mám. Kniha rozhovorů s pár nejdůležitějšími osobnostmi. Rovnou se to celé nahraje na kameru a může to být základ něčeho většího. Jen to teď zatím pro mě není až tak důležité. Priority jsou Events & Booking, nový festival a ViTaMiN, vše ostatní si zatím odkládám do šuplíku. Už se docela dost plní... 

Na závěr se ještě přeci jen vrátím k Summer of Love. Myslíš, že festival bude pokračovat třeba s jiným promotérem jako se to stalo u Cosmic Tripu?

Nemohu tuto možnost vyloučit. Summer Of Love je legenda, která přesáhla hranice Čech a to je něco, co se povedlo jen málokomu. Dovedl jsem Summer Of Love do 13 let, vychoval ho a vypiplal. Jsem si jistý, že už dokáže být samostatný a žít si svým životem beze mě. A vlastně budu docela rád, když někdo přijde a bude chtít převzít štafetu. Jen doufám, že Cosmic Trip je dostatečně důrazným špatným příkladem, jak taková změna na postu tvůrce dokáže festival úplně odrovnat a zabít. Pokud by SOL mělo dopadnout taky tak a pokud to mělo zničit legendu, pak budu proti pokračování.  

A co ty osobně?

Já sám se teď tak trochu stáhnu do ústraní a budu makat hodně na projektech, vizích, struktuře a systému, na rozjezdu celého Events & Booking konceptu. Je to zapotřebí. Po hektických 15 letech, kdy jsem vystupoval mediálně, mi teď pár let mimo média prospěje. Je to zapotřebí, stejně jako si narovnat vlastní život, srovnat se sám se sebou. Obklopit se dobrými a schopnými lidmi, v jejichž srdci hoří touha, touha tak spalující, že nelze nic, než ji naplnit. Stěží říct, kam mne to zavede. Myslím, že toto je nadlouho poslední rozhovor, který jsem poskytl. Je mi jasné, že ne všichni to pochopí. Budu rád za každého, kdo si z toho pro sebe něco vezme.  

Jsou věci, které už tu jsou a už je někdo udělal, proto si na samotný závěr dovolím jeden pro mě výsostně důležitý citát od Antoine de Saint-Exupéryho, z knihy Citadela. Chtěl jsem ho část říct už letos na předávání cen DMA, ale nebyla na to vhodná chvíle. Nyní myslím, že je ta nejvhodnější: 

"Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, zatímco cíl je iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jakoby smysl byl v dosaženém cíli. A právě tak nemůžeš pokročit, pokud nepřijmeš, co je. Z čeho ustavičně vycházíš. A v odpočinek nevěřím. Neboť drásá-li člověka nějaký rozpor, není správné volit nejistý a nehodnotný klid za cenu slepého přijetí jednoho ze dvou prvků rozporu. Vyhýbá se snad cedr větru? Co by tím získal? Vítr ho drásá, ale i otužuje. Kdo by dokázal oddělit dobré od zlého, byl by měru moudrý. Hledáš, jaký dát životu smysl, ale smyslem je především stát se sám sebou, a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A když tě něco drásá a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to zapouštíš kořeny a proměňuješ se. Buď blahoslavena ta otevřená rána, z níž se zrodíš: vždyť žádná pravda se neukazuje a není k dosažení v tom, co je zjevné. A pravdy, jenže se ti nabízejí, jsou určeny jen k pohodlí a podobají se práškům na spaní. 

Pohrdám lidmi, kteří se sami otupují, aby zapoměli, nebo se pro osobní klid sami zjednodušují a udusí v srdci některou z tužeb. Pamatuj si, že každý neřešitelný protimluv, každý nesrovnatelný rozpor tě nutí růst, abys ho do sebe pojal. Nabíráš v uzlu svých kořenů beztvarou zemi, její křemen a humus, a k slávě boží buduješ cedr. Jen takový chrámový piliř dosáhl slávy, který se zrodil v průběhu dvaceti pokolení ze svého střetávání se s lidmi. A chceš-li růst ty sám, střetej se svými rozpory: vedou tě k Bohu. To je ta jediná možná cesta. A proto rosteš, přijmeš-li utrpení.  Jsou však i malátné stromy, které pouštní vítr neuhněte.

Jsou i malátní lidé, kteří se nedokáží přesáhnout. Zabijí nejprve velkou část sebe sama, a pak své štěstí hledají v prostřednosti. V jediné hospodě zůstanou na celý život. Sami sebe nedonosili. Je mi lhostejné, co se stakovými lidmi stane, i zdali vůbec žijí. Krčí se nad svou ubohou sklizní a nazývají to štěstím. Nechtějí vidět nepřítele venku ani v sobě samých. Nechtějí slyšet hlas boží, ten hlas, který je potřebou, hledáním a nevyslovitelnou žízní. Nehledají slunce, nepodobají se stromům v houštinách lesa, stromům, které nikdy nezískají slunce do zásoby nebo zálohy, neboť svým stínem dusí jeden druhý, ale přesto se zvedají za sluncem stále výš jako nádherné hladké pilíře, které vytryskly ze země a cestou za svým bohem se proměnily v sílu. Bůh není dosažitelný, ale nabízí se člověku a člověk se v prostoru vytváří jako koruna z větví."

Foto: Milo (milo@partylife.cz)