ROZHOVOR
Tom Middleton: "Na Zinca dokážu tančit celé hodiny"
S Tomem jsem se seznámil před dvěma lety, kdy jsem se o něj staral během pražské party Vibrations. Tehdy mě překvapil, s jakým klidem bral celou řadu nešťastných příhod, které nás během noci potkaly, přestože na první pohled působil jako dost švihlý bezdomovec, který o sobě navíc vykřikuje, že je rytíř Jedi. Ještě více mě však překvapilo, s jakým rozhledem dokáže zapojit svůj přehled o filosofii do běžného hovoru a než jsem ho vůbec slyšel dát první desku, již jsem ho považoval za velkou osobnost. Když jsem si ho po hraní vyzvedával na pódiu a viděl, jak jej lidé nechtějí ani po několika přídavcích pustit, pochopil jsem, že je i velkým hudebníkem. Dnes už vím i to, že se sám vydal po cestě samuraje a rozhodně to není laciná póza, ale hluboký životní postoj, který mu dává sílu i v tom, posunovat hudbu svým směrem, nikoliv nechat posouvat sebou. Jsem moc rád, že jsme se znovu potkali, i když jen na Skype, a mohu vám Toma trochu přiblížit.
Ahoj Tome, v první řadě díky, že sis udělal čas na rozhovor, vím, že tenhle týden vychází tvá nová deska. Můžeš nám ji takhle začerstva představit?
Ahoj, jsem rád, že o tobě zase slyším. Už dlouho jsem měl zálusk udělat třídiskovou kompilaci Sound of The Cosmos part II, takže když mě z Renaissance (vydavatelství - pozn. aut.) požádali, abych namixoval nový díla do řady kompilací "3D", neváhal jsem ani chviliku. Na prvním CD, nazvaném "Club", jsou striktně deepové a hodně pocitové houseovky, na nichž nepoznáš, kdy vůbec vznikly. Je mi líto, ale opravdu nezbylo místo na žádné hitovky, ani našláplé "řachačky". Na druhé CD "Home" jsem pak vytáhl ze svých šuplíků tribalové příšery, které se srývaly až úplně vzadu, a úplně nejtemnější dubovky ze svého sklepa. K tomu jsem přeleštil pár nevydaných nugetů a bylo to... (smích)
Kompilace má ale i třetí CD, které jsi pojmenoval "Studio". Na něm jsou trochu nečekané remixy starších klasik. Asi je zbytečné se tě ptát, podle čeho jsi je vybíral...
Jak říkaš, jsou to absolutní klasiky a každou z nich jsem chtěl remixovat už dlouho a hrozně jsem si tu možnost užil.
A měl jsi před některou skladbou takový respekt, že by ses jí bál?
Ale no tak to víš, že jo... Třeba "Bar A Thym" od Kerri Chandlera, ta se podle mě skoro nedá zremixovat. No ale o to větší to pro mě byla výzva a když jsem došel k výsledku, tak jsem byl opravdu šťastný. Hodně mi pomohl Andy Cato (z Groove Armady - pozn. aut.), který mi po telefonu radil, co s mými beaty a tak... Ale teda úplně nejlepší pocit jsem měl z předělávky "In All The Wrong Places" od Ulricha Schnausse. Tuhle skladbu jsem měl snad nejradši z celého toho jeho úžasného repertoáru. Nebylo nutné ji nijak moc přestavovat, jen ji prostě dodat ten kontext taneční hudby a neztratit při tom tu sílu optimistických harmonií, jako dělají třeba U2.
Video: Kerri Chandler - Bar A Thym (Tom Middleton Cosmic Mix)
Sám říkáš, že ti šlo o to, neztratit kouzlo originálu. Myslíš, že je u skladby nějaká hranice, kterou když překročíš, tak už se do té původní skladby nevhodně "vměšuješ"?
Hmm...no to je dobrá otázka. Já věřím, že je možné izolovat ten hlavní vzkaz originálu, zjednodušit ho, přidat pár klíčových motivů aby se zachovaly ty původní emoce a k to dochutit vlastními rytmy a v takovým tím dressingem závěrečné produkce. Pro mě je úplně základní respektovat tu původní skladbu a příliš jí nerozbíjet, pokud to tedy není nějaký neremixovatelný anthem. Jen prostě dodat poctivý taneční základ.
A kdo bys chtěl, aby naopak remixoval tvoje skladby?
Tak to je snadné - Brian Eno, Ulrich Schnauss, Jon Hopkins, Funk D’Void a Josh Wink. To jsou králové emocí. Ale vlastně to byl asi ten klíč, podle kterého jsem vybíral autory na moji kompilaci, podle toho aby uměli vyvolávat emoce.
Když děláš nové album, máš už v hlavě nějakou představu?
Vždycky. Já vlastně tvořím celkem vědecky. Měsíce, někdy roky výzkumu a zkoušení nápadů. Potom neustálé cizelování a dotahování harmonií, tempa... Každá deska má své tempo a svůj příběh. "Home" z 3D je dobrý příklad: začíná energicky, až dramticky, poté se přelévají různé nálady, až na konci dospěje k určitému uklidnění.
Když slyším tvé sety, ale i vlastní skladby, tak pokaždé zní úplně jinak. Na rozdíl od většiny DJů a producentů nemáš charakteristický styl...
Mohl bych říct, že se všichni soustředíme na to samé, ale já hraju vyšší ligu, ale to je asi příliš snadné...(smích) Já se prostě soustředím na postupný průzkum nového území. Je mnoho vládců omezného žánru, ale jen skutečný Jedi se nebojí prozkoumat každé zákoutí fascinujícího světa hudby.
A co tě opravdu nakopne?
Ááá...má oblíbená otázka (smích)
To věřím, asi nejsem první, kdo se na to ptá...
Ne, naopak, to je vážně dobrá otázka a asi vím, kam míříš. Asi nemyslíš ochutnávání vína nebo mé oblíbené thajské masáže...(smích)
No říkal jsi mi, že jsi tancoval break dance, což si tedy neumím moc představit...
Každopádně, na party mě nic nenakopne víc, než vidět skvělého tanečníka freestyle nebo breakdance. Máš pravdu, kdysi jsem tancoval jako b-boy funky, tedy myslím ten taneční styl, ne tu hudbu. Ale co mě opravdu rozhýbe je hip hop a drum'n'bass. Na Zinca dokážu tančit celé hodiny.
Vím, že ve svých setech moc neřešíš hitovky a co vím, tak ti to vychází. Ale musím říct, že když jsi mi v autě pouštěl, co budeš hrát na Vibrations, tak jsem si říkal "pánbůh s tebou". Bál ses někdy, že se prostě podíváš po třetí desce na parket a tam nikdo nebude?
Každý set! Když já prostě nejsem ten typ, co hraje podle pravidel. Vždycky jsem se snažil do klubu přenést festivalovou atmosféru. Vždycky jsem ve svých setech hrál i jiné styly, ať už breaky nebo hip hop. Zatím to ale vždycky vyšlo... (smích)
Kate (Tomova managerka pozn. aut.) mi říkala, že jsi remixoval nějakou hudbu k reklamě na FIAT. Je to pravda?
Jo, dokonce už druhou. První se jmenovala "Oh Marie", ta letošní "Quando Quando Quando", je od Connie Francise a je to takový latino-house.
Co zkusit třeba nějaký filmový soundtrack?
Hmm, to je těžké. Už dlouho přemýšlím nad soundtrackem k Metropolis od Fritze Langa. Ale jak říkám často, je tolik skvělých filmů zmršených hroznými soundtracky... Ale kdybych do toho šel, tak určitě ve spolupráci s někým, kdo dělá soundtracky mnohem častěji a umí pracovat s napětím a dramatičností. Thomas Newman je mistrem atmosféry.
Tvůj plnovous už je teď něco jako tvá obchodní značka. Oholíš se někdy?
Hrdě zůstávám mezi svými bratry, s nimiž mě pojí popěvek: "life’s just weird without a beard!" (život je podivný bez plnovousu - pozn. aut.). Ale i tak, nedovedu si představit to šílené holení...vyrážky...svědění...škrábaní...no prostě fuj.(smích)