Anhedonia: Vím, co chci dělat

Začneme od konce tedy tvým nejnovějším alter egem Anhedonia. Představ prosím co nejvýstižněji tento projekt.

Projekt Anhedonia vznikl někdy v průběhu roku 2004. Zkoušel jsem dělat snad každý styl elektronický muziky a všechno mě postupně začínalo nudit. Drum'n'bass, techno, downtempo... Všechno se řadí do nějaký škatulky, a minimum z těch věcí, co se v těchto stylech dělá, z ní nějak vybočuje. Buď je to prostě taneční muzika, nebo poslechová, nebo vznikají nějaký podivný hybridy. Takže jsem se postupem času dostával k těm nejextremnějším stylům elektroniky, jako digital hardcore, breakcore, ebm, powernoise, schranz... A tak nějak jsem si postupem času vytvořil svůj vlastní sound, který by se dal označit asi jako dark electro...I když podle všech měřítek spíš spadá do označení IDM :-) Co se týče uplného začátku mého působení na této scéně, prvním impulsem bylo to, že jsem poslal svoje tracky kamarádovi z jihlavské dark ambientní kapely Tábor Radosti, a on mi dal kontakt na Slovenský label Aliens. Na téhle značce pak začátkem následujícího roku vyšla první a zatím jediná deska s názvem Destructive Forces. Její náklad byl limitovaný na 550ks a v současné době je bohužel už vyprodán. Liveshow mého projektu prozatím probíhá v one-man uskupení (sampler, drummachine, midikotroler, laptop) za podpory videoprojekcí VJe Shivakiho z Optica Nakashi. Bez propojení mojí muziky s Shivakiho obrazem by byl liveact poloviční, a v podstatě nedával smysl. Doufám, že se mi do budoucna podaří do vystupování zařadit víc muzikantů a rozšířit celou koncepci minimálně o vokály.

Jak bys svou hudbu popsal? Nakolik se jedná o tvou osobní zpověď, co se týká nálady jednotlivých skladeb?

V době, kdy tahle muzika vznikala, jsem měl v hlavě prostor pro fantazii, místo pro spoustu imaginací, a dokázal jsem se nechat ovlivňovat okolím. Ať už to byly obrazy, nebo jiná muzika, nebo jenom to, že jsem se večer projel metrem. Všechny tyhle pocity jsem pak nějak dával do muziky, šlo to perfektně. Alkohol a spousta vnitřních démonů mi pomáhaly kreslit křivky a designovat zvuk. První skladbou v tomhle duchu byla právě věc Destructive forces, po které jsem pak pojmenoval celou desku. Tenhle track byl založenej na úryvku samplu z jednoho starýho sample cd - dostal se i díky Josefu Sedloňovi na do vysílání radia 1 ještě spolu s jednou věcí. Navíc jsem se vrátil z Bratislavského Resistance festivalu, kde jsem viděl hrát Flinta Glasse z Francie, to mě hodně inspirovalo. Ostatní tracky byly čistou imaginací, nedělalo mi problém je v docela krátkém čase všechny nakreslit. V dnešní době to mám o dost horší. Přibylo práce, starostí, a v hlavě ubylo prostoru pro fantazii. Momentálně se mi už tolik nedaří přemýšlet o muzice, tak čekám, až to zase přijde.

Jinak k tomu popisu - chladná temná elektronika vycházející z ambientu a industriálů, zabalená do zlomených pomalejších zkreslených rytmů? Asi tak.

Znám tě jako "DJe Skullcrashe". Můžeš říct něco o této tvé etapě?

Já jsem právě nikdy DJ nebyl a hrál vždycky jenom svoje věci "live". Tahle otázka mě nutí vzít vše od konce a vysvětlit, proč jsem Skullcrashe zavřel na hajzlu a nechal ho tam srát.

Když totiž přitáhneš do klubu přes celou republiku vlakem velkej mixák, synťák, sampler atd, rozbalíš to tam na prostoru přibližně metr krát metr, a pak k tobě přijde vysmaženej pomalovanej cápek a zařve na tebe "zahraj Rushe pyčo" ,tak ti to opravdu nepřidá v něčem takovým pokračovat. Abych to teď vzal trošku popořádku. Jednou jsem poslouchal nějaký věci na netu a narazil na jeden track s šílenou energií a naprosto kulervoucím zvukem. Byla to nějaká věc od Svena Wittekinda a mě to přišlo skvělý. Říkal jsem si: “ty vole to je bomba jak svině, chci dělat takovou muziku a hrát ji v nějakým atomovým bunkru". Pak jsem ovšem zjistil, že v Čechách je realita trošku jiná.. a jak šílená komerce to vlastně je, plus jaký lidi na to chodí, proč na to chodí, a přestalo mě to bavit. Chvíli jsme to hráli spolu s kámošem DJem Plüschenem, bavilo mě to, protože to byla sranda, ale časem jsem nedokázal vydejchat ty lidi, a vůbec celou tuhle scénu.

Je možné nazvat toto jako tvůj opravdový začátek? Jak probíhal tvůj vývoj od doby, kdy jsi poprvé začal koketovat s hudbou?

Začátek asi ne. Navíc někdo si už dokonce myslí, že jsem skončil, ale tak to rozhodně není. Jenom si dávám pauzu a pomalu připravuju novej materiál.

Ale zpět… poprvé jsem začal koketovat s hudbou někdy ve 13ti nebo 14ti, kdy mě bavilo poslouchat Prodigy a Chemical Brothers. Následovalo poznávání drum'n'bassu...Goldie, Metalheadz, Roni Size, Omni trio... Pak mi kámoš ukázal impulse tracker (prográmek na skládání muziky), já se v tom začal vrtat, někdy v 16ti jsem si koupil první synťák Roland Juno 106, a začal skládat svoje první pokusy. Šlo o takovou změť všeho, co jsem v tý době poslouchal, od triphopu, downtempa, přes jungle, breakbeat....Svoje věci jsem tenkrát posílal např. na již neexistující Virtual Label, kde se mi dostávalo docela užitečných rad. Pak jsem přišla doba experimentů se zvukem, pořízení dalšího vybavení v podobě sampleru Yamaha SU 700, a tvorby něčeho, čemu se tenkrát začínalo říkat breakcore. Bavila mě na tom naprostá nezávislost jak zvuková, tak autorská vůbec. Jedno z mých prvních hraní probíhalo tak, že jsem přišel do narvaného Matrixu na druhou stage se samplerem plným těch nejhnusnějších zvuků, co se doma našly, a hodinu a půl jsem do lidí hustil skřípání, bordel s naprosto arytmickým beatem. Pár lidí to nevydrželo, ale ti co zůstali tak pařili… Ale jsem člověk, co nedokáže u ničeho zůstat dlouho, musí pořád zkoušet a poznávat, takže mě nějak po čase přestalo lákat mučit lidi co nejextrémnějším zvukem a šel jsem zas o dům dál…

Co tě k hudbě vedlo? Myslíš, že jsi takový ten typický hudební nadšenec od dětství?

Asi jo. Odmalička jsem měl rád muziku a poslouchal všechno možný. A vzhledem k tomu, že pocházím z hudební rodiny, tak se tam možná našel nějaký předpoklad. Můj dědeček učil na konzervatoři, táta hraje na basu (což se ještě, jak pořád doufám, taky jednou naučím) takže to byl přirozený vývoj a pocit, že právě tohle teď musíš dělat. Teď těch pocitů a chutí jenom přibývá ...

Ok. Dost o minulosti. Jak vnímáš vývoj a budoucnost elektronické hudby u nás obecně?

Myslím si, že se vyvíjí čím dál tím víc a víc, otázka je, jestli dobrým směrem. Ale aspoň tu vzniklo za poslední dobu dost projektů, jako třeba Le pneumatiq, Sonority, Midilidi...hodně se o nich mluví a hodně hrajou. Podle mě tu je poměrně dobrá úrodná půda, stačí se nebát jí využít, a něco tu pěstovat. Pořád ale funguješ jako lokální umělec, teprve když si známej za hranicema, tak to má nějaký význam. Ale já na tohle docela seru, protože kdybych se měl zabývat touhle otázkou, tak neudělám už vůbec nic. Pro mě je důležitý, že vím, co chci dělat, vím, jak to dělat, vím, koho to zajímá a vím, komu to mám dát. Myslím si, že lidi u nás začali tolerovat i jiný zajímavý styly. Protože je to teď proste trendy (smích).

V čem je podle tebe hlavní problém, pokud se chceš v jakémkoliv stylu prosadit? Je to v lidech, jsou důležité známosti, nebo jen stačí trpělivost, dostatek talentu a nadšení?

Takový problém to zase není. Otázkou je spíš to, jak moc je možný se v naší zemi prosadit, a čeho tu lze dosáhnout. Pokud máš znalosti, umíš pracovat s tím, s čím chceš jít na veřejnost, a jsi si tím jistý, tak máš šanci dělat, co tě baví. S tím, že se ti to vrátí v podobě ohlasu lidí, jejich reakcí. Zkoušet pořád něco nového, nevzdávat to při prvním neúspěchu. Neříkám, že já jsem to dotáhl někam daleko. V podstatě jsem ještě pořád na začátku, ale tohle je důležitý si pořád uvědomovat, protože tě to žene kupředu.

Co říkáš na novou, mladší generaci začínajících umělců, mají něco, co vám starším chybí? A kam by ses ty vlastně zařadil?

Hehe, se mnou je to těžký, vzhledem k tomu, že se v tomhle světě pohybuju fakt od nějakých 14ti, tak už si občas připadám starej. Ale vlastně jsem docela mladej, takže si ještě pořád můžu říkat, že mám všechno před sebou… Co se týče lidí, který teď začínají, tak je to hrozně individuální. Mám pocit, že nemají takové to privilegium v objevování hudby, nemůžou cítit její vzácnost, jako jsem to zažil já. Když si vzpomenu, jak jsem na střední škole s kámošem poslouchal na chodbě Aphexe Twina a Atari Teenage Riot, všichni nás měli za blázny, co to posloucháme za blbosti. Hlavně v té době tohle tady vůbec nešlo sehnat. Strašně mě bavilo poznávat lidi, který tuhle muziku znali a věděli, o co jde. Člověk tenkrát díky tomu narazil na specifickej druh lidí, rozuměl si s nimi, měl se o čem bavit...co vyměňovat a tak...byl to prostě ten pravej underground, který dneska už nemá šanci existovat. Dneska máš všechno přístupný, všeho všude tři prdele a ještě ti to div nenutí...už není nic zajímavýho natolik, abys kvůli tomu jel xxx kiláků si to poslechnout nebo koupit. Dneska je tu všeho prostě strašně moc, člověk nemá potřebu po něčem pátrat, něco objevovat a zjišťovat...je to sice super, že můžeš sehnat to, co tě zajímá, ale chybí tomu dobrodružství. Tohle si myslím, že by mohla mladší generace postrádat, ale pokud má někdo hlavu plnou nápadu, tak ho nemůže zastavit nic.

Co takhle vytvořit "nový underground"? Na kom jiném to je, než na vás, producentech?

Nový underground už těžko vytvoříš...ze všeho se postupně stane těžkej mainstream...dneska můžeš přijít do Crossu, bouchat tam hodinu na kovadlinu, a dělat beatbox přes distorzi, stejně tam přijdou cizinky a budou na to pařit jako na house:-) Dřív tady ta kultura prostě byla brána úplně jinak a to se podle mě už nezmění. Spíš si myslím, že je důležitý dělat dobrý a promakaný věci, a to si najde vždycky ty správný lidi. Ale samozřejmě i spoustu dalších okolo, který o tom nemají vůbec ponětí, a jenom se přijdou podívat, co se děje... Ale co, to je přece fuk - sice tím nedosáhneš už tý atmosféry, o který jsem mluvil, ale to je nakonec docela jedno.

Chápu... Tak dál, lze se zaměřit pouze na české publikum? Jak je vlastně vstřícná ČR k novým talentům, je zde prostor pro realizaci všech tvých plánů.

Prostor tu určitě je, ale pro mě je hlavně zajímavý objevovat jiný země, takže bych rád svoji muziku dostal do zahraničí... Zatím se mi to podařilo v Německu a chtěl bych jít dál.

Není trochu paradox, že přestože tady nejsi nijak opěvovanou mediální hvězdou, budeš hrát na festivalu v Německu? Mimochodem, o tom festu pověz trochu víc.

Alelktroanschlag je třídenní festival elektronický muziky... U nás ale probíhají podobný. Jedním takovým z je pravidelný festival DARK LIVE FEST na jehož myslím že čtvtém pokračování jsem taky hrál. Problém je samozřejmě opět v naší malé zemi... U nás na takovou akci přijde pár lidí, v Německu jich přijde čtyřikrát tolik a hraje tam čtyřikrát tolik kapel .)

Samozřejmě že Německo je líheň elektronický muziky, a funguje tam všechno úplně jinak. Pokud se dostaneš do podvědomí tam, tak je všechno hned o něco jednoduší…

Jak jsi se k tomu dostal? Resp. zajímá mne, jak je možné zaujmout na zahraniční scéně...a nakolik tomu vděčíš kromě svého talentu takovému tomu pomyslnému štěstí:-)

Největší podíl na tom má label Aliens. Jejich kontakty sahají do všech koutů světa a to jméno už prostě něco znamená. V létě jsem hrál na jedné menší akci v německém Erfurtu, no a tam už nějak ty kontakty prostě navážeš... Ale samozřejmě taky je to o známých, a o štěstí především.

V Německu je ale skvělý, že pokud to ty lidi zajímá, tak jsou schopný jet sto kiláků z Berlína jenom na tebe. A pak za tebou přijde 150ti kilovej cápek s tričkem gridlock, drtí ti ruku a říká ti, jak se mu tvoje muzika líbí, že má doma tvý cédéčko a poslouchá ho. To tě nakopne.

V tomhle je přesně ten rozdíl v porovnání se schranzem. Tam sice přijde 700 lidí na tebe, ale jdou se především vysmažit, vykalit a zapařit si na tucku, je jim úplně jedno, z čeho to hraješ, jestli je to tvoje nebo pouštíš něčí cédéčko. Pokud je to nějakej známej německej DJ, tak akorát víc řvou při rewindech... Tady prostě přijdou lidi, kteří znají tvojí muziku, zajímá je… A to je opravdu něco, co tě nakopává v hudbě pokračovat. Což u techna, nebo taneční muziky vůbec, postrádám.

Takže víc než po slávě a davovým šílenství toužíš po opravdovým uznání tvé hudby?

Prozatím to tak bylo... K čemu je ti davový šílenství, když vidíš jaký loutky ty lidi představujou... Vypneš na chvílí kopák a oni začnou řvát. Je to jak když hraješ videohru, zmáčkneš do leva a oni se pohnou do leva :-) Ale o tom už je taneční muzika. Nevnímám DJs jako nic jiného než pouštěče muziky. Něco jiného je turntablisumus, to je pro mě umění. Prostě DJ má šanci hrát si s davem, což může chvíli bavit, ale jak říkám, nemůžeš to srovnávat s tím, když se lidi zajímají o to, co děláš. Přijdou do klubu hlavně proto, že je zajímá, jak zníš naživo, chtějí nasát jinou atmosféru. Tohle ti jako producentovi dá mnohem víc.

K tvé hudbě se vrátím... Viděla jsem tvůj klip. Nádhera. Můžeš mi o tom něco povědět? Kdo udělal tak krásné video a jaký význam má pro tebe obraz k dokreslení tvé tvorby? Malinko už jsi to nakousl, tak to prosím rozveď.

Klip dělal člověk, který se skrývá za pseudonymem YBUKO. Udělal už dva. První na track - Stir up the Dust - díky němuž jsem se dostal do pořadu Frisbee na TV ÓČKO, druhej k tracku White Space, ten mě fakt dostal, líbí se mi. Oba klipy vznikaly tak, že Ybuko dělal všechnu práci sám, a já pak viděl výsledek. Ale jak jsem psal, na živých koncertech spolupracuju výhradně s Shivakim, jsme už hodně sehraní. Tahle muzika je docela minimalistická, může v člověku vyvolat dost představ, ale podpořená nějakou vizualizací je líp přijatelná pro okolí. Takže ano, je to pro mě důležitý.

Video: Anhedonia - White Space

Zajímá mne, jak ty sám vnímáš nová jména na scéně, je někdo, koho bezvýhradně respektuješ?

Myslíš u nás nebo zahraniční?

Klidně to vezmi kolem dokola všechno...

To jsem čekal… U zahraničních nových jmen mám občas dojem, že je jich strašně moc, každou chvíli vychází xxx nových alb a člověk nemá šanci to všechno sledovat. Navíc se nezajímám o jeden styl, beru muziku jako jeden celek, takže jeden den mám náladu si poslechnout jazz, ten samý den večer Thunderdome, ráno Orbital a za tejden Nine Inch Nails... Takže sledovat nový projekty, lidi co dělají muziku a vybírat z nich to, co je fakt dobrý, není lehký. Spíš dbám na doporučení nebo náhodu, když něco slyším ve filmu nebo na koncertě, pokud se na nějakej dostanu. Ze zahraničních umělců mě za poslední dobu naprosto rozsekal koncik Telefon tel Aviv. Dokonale zmáknutá jemná elektronika s nevídanou atmosférou. Sice trošku popík, ale super. Bezvýhradně respektuju bohužel jenom starý, pro mě už zavedený věci jako Portishead, Massive Attack, FSOL, The Orb, Boards of Canada, Autechre....z novejch třeba Empusae, Kattoo, Mnemonic, 65days of Static, Bonobo....

Na český scéně je tohle pořád problém. Prostě tu není nikdo, jehož CD bych si fakt koupil a poslouchal ho. Je smutný tohle říct, ale je to tak. Respektuju třeba brněnský Depressive Disorder, dělají fakt dobrou muziku, slovenský Disharmony, kteří mi vydali desku, projekt Gaping Chasm a jeho vedlejšák Anima Mundi (nebo obráceně? teď nevím).

A především svýho dobrýho kámoše s pseudonymem Forbidden Society, a naprosto excelentním tvrdým drum'n'bassem. Vydává desky do celýho světa a má všechny v prdeli. Můžeme mu jen závidět... Těch dobrejch projektů je tady hodně si myslim, jen o některejch je víc slyšet a o některejch míň :)

Co ty a osobní život? Myslím, že slečny po tobě musí šílet, což může být v určitém ohledu ohromná výhoda... I když nevím, povídej...

Muhehe…musím k tomu říkat něco jinýho ? Ty jo, nevím... Když jsem hrál schranz, tak se občas se mnou přišel někdo vyfotit, nějaká holka pro podpis, ale nemyslím, že by teď na holky nějak působilo, že dělám muziku. Na ty působí moje přirozené charisma, šarm a zelené oči (smích). Takže co se týče mého osobního života, ten se teď točí především kolem práce a hlavně muziky. Hodlám u toho zůstat. Navíc vzhledem k tomu, že jsem v záchvatu internetový paranoie zrušil svůj učet na Myspace, tak nějak nemám šanci ohlasy fanynek sledovat.

I když je pravda, že v Německu za mnou přišla holka a koupila si cédéčko, což jsem docela čuměl, protože zrovna tenhle druh muziky, si myslím, že holky až tak moc nebere. Teď mě napadá proč to vlastně vůbec dělám:) Asi začnu dělat ňákej popík neboco...

Opravdu?

Ne popík opravdu ne. Ale je pravda, že v průběhu poslední pár let jsem hodně přemejšlel, a zvuk, kterej jsem dodnes dělal, hodlám do budoucna určitě změnit a obohatit o jiný vlivy. Rád bych vytvořil úplně novou koncepci liveshow, přizval hudebníky... Sám bych se i jinak zapojil než kroucením čudlíků na samplerech. Možná, že stárnu a snažím se být přístupnější lidem.

Než se zeptám na poslední věc, pověz mi, kde tě můžeme v nejbližší době slyšet?

24. 1.na Flédě na akci HEAVY MENTAL 5, pak na akci 15.03.2008 - ALIENS PRODUCTION NIGHT vol.1 na Slovensku v Trnavě.

A na úplný závěr - zajímá mne, co je pro tebe těď momentálně nejdůležitější?

Momentálně je pro mě nejdůležitější konečně dokončit školu, pokračovat v práci kterou mám teď, dodělat novou desku a tvořit lepší a lepší muziku a učit se a poznávat nový věci… A fanynky po celým světě (smích).