RECENZE

 

Komiksová recenze: 300

Některé komiksy jsou víc, než by se mohlo zdát. Třeba takových 300 – krom toho, že se jedná o geniální dílo, je to také sůl sypaná do ran chudákům Slávistům. Dokazuje totiž, že Sparťani jsou někdy docela sympatičtí týpci. Především, když porcují desítky tisíc Peršanů. Jasně, nejsou to hoši z Letné, mluvíme o skutečných Sparťanech, ale i tak...

 

Bitva u Thermopyl je obecně známá – tedy alespoň potud, že zde padlo 300 Sparťanů, jak jim "kázaly zákony". Jejich osud byl obklopený mýty a legendami již v antice a známý historik Hérodotos neváhal zjistit si jména všech padlých. Roku 1998 se příběhu chopil Frank Miller, známý především znovuoživením Batmana a noir komiksy Sin City. Síla 300 je v tom, že všichni víme, jak to skončí. Leonidas se postaví Peršanům, bude jim tři dny vzdorovat a pak zemře se všemi svými muži. To nikdo nezmění. A ani nechce. Miller se nesnaží uchvátit zákruty příběhu (polovinu komiksu ostatně zabere slavná brutální řežba). Místo toho se soustředí na postavy a jejich odkaz.

300 

Sparťané jsou plodem krutého systému, to autor nezastírá – malé děti házené do propasti, celý život točící se kolem války a zabíjení... Ale také jsou to lidé, pro něž je čest a povinnost vším. Jak zazní v komiksu: všichni vědí, co je správné, ale pouze Sparťané to udělají. Jejich král Leonidas si uvědomuje, že je Sparta relikt; stát, učinivší ze sebe bestiální zbraň, který má možnost vykoupit svou krutost tím, že se postaví silám skutečné temnoty. Protože Miller má jasno. Řecko, to je základ naší civilizace – přes všechny jeho chyby se právě v něm zrodila naše kultura založená na ideálech svobody a spravedlnosti, šance pro každého. Proti němu stojí Persie: temná říše plná otroků a mysticismu, kde pro individualitu není místo. Smrt není porážkou; tou je pouze kapitulace...

300 

Podle některých se Miller ve svém obdivu ke Sparťanům dopustil až propagace fašismu a války jako řešení problémů. Navíc prý v průhledné metafoře Řecko aka Západ aka USA vs. Persie aka Východ aka Islám. Na to se dá říct jen jediné: Millerův komiks neoslavuje válku, ale odhodlání bojovat za své ideály, za svou civilizaci, což je něco, co v naší (tedy západní) společnosti dosti upadlo (a nutností podobného odhodlání se zabývá čím dál víc filozofů i spisovatelů – namátkou Dan Simmons). I bez svého poselství je však 300 zásadní dílo. Miller má neuvěřitelný cit pro organizaci prostoru a dynamiku pohybu. Jeho obrazy jsou doprovázené jednoduchými větami, často se účinku dociluje pouhým zdůrazněním jednoho jediného slovesa či podstatného jména (překlad obstaral Jan Kantůrek, ne nadarmo dvorní překladatel Howardova Conana). Vše je strohé, brutální, ale zároveň nabité významem. Ve velkém formátu vynikne hra s úhly pohledu, perspektivou, prolínáním obrazů i barvami.

 300

Miller přitom ani na okamžik nesklouzává k podbízivosti či líbivosti (kterou se vyznačovala – přes všechnu úctu k Zacku Snyderovi – filmová verze). Leonidas má padesát let a – přestože je stále dokonalým strojem na zabíjení – věříte mu každý křížek. 300 je komiks, kterému je, stejně jako jeho hrdinům, cizí jakýkoliv kompromis. Prostě a jednoduše: geniální dílo.

Frank Miller – Lynn Varleyová: 300

Překlad: Jan Kantůrek

Vydalo: Comics Centrum, Praha 2011

Hodnocení: 100 %

Boris Hokr

foto: archiv distributora

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016