RECENZE
Hudební ohlédnutí: Gui Boratto – Take My Breath Away
V úterý 27. října, předvečer státního svátku, to bude v Praze bublat. Klub Roxy a festival Stimul si totiž připravily události podzimní sezóny. Zatímco v Divadle Archa by se měl předvést silný dubový trojlístek The Bug, Zomby & Cloaks, do Roxy přiveze svou desku Take My Breath Away taneční minimalista Gui Boratto.
A letošní album brazilského producenta je skutečně obrovskou událostí. Po jejím vydání se Boratto stal headlinerem řady festivalů a pro mnohé novou ikonou sofistikovaného minimalu. A důvod je zřejmý. V současné elektronice těžko najdete někoho jiného, kdo by vás roztancoval a ještě přitom měla jeho hudba smysl. Nějak takhle se cítíte při Take My Breath Away.
Klidně mu můžete vyčítat, že se veze na rychlíku minimalu nebo že prostě jen sampluje deset let staré Swayzak. On se vás ale bude snažit přesvědčit dál a možná si i zadiskutuje o tom, že za starých časů bylo líp. V tomhle mu není důvod nevěřit. Jeho vkusné staromilectví zkombinované s jinde úspěšně odzkoušenými postupy sice zní hodně povědomě, ale v žádném případě jako kopie. Spíš jen jako návrat do minulé budoucnosti, kdy jste si zapomněli zavřít okna a vypnout rádio.
Možná by bylo nejjednodušší to celé popsat jako recyklaci. Jenže na to tady máme jiné mistry. Boratto vychází z taneční hudby, vkládá do ní ovšem mnohem vyšší inteligenci a dávku emocionality, než na jakou jsme zvyklí z klubů. Hlavní devizou desky Take My Breath Away je nespočet chytlavých momentů, při nichž se divíte, že tahle hudba ještě nestihla zbořit všechny umělé mýty o tom, jak má současná taneční elektronika vypadat.
Dusot pravidelných beatů, sporé efekty, semišové vokály a útržky melodií, kterými by se dal obarvit lecjaký popový song, spolu dohromady vytvářejí momenty, na něž nejsou tanečníci příliš zvyklí. Zpívané pasáže skladby No Turning Back přecházející do surových, a přesto mírně vanoucích, úderů bychom klidně mohli prohlásit za to nejsofistikovanější, co nám "Electronic Music & IDM 2009" po sobě nechá na památku.
Uvidíme, jestli si třeba ještě za dva roky na Take My Breath Away vzpomeneme a jestli Boratto svou aktuální nahrávku něčím překoná. Teď je však říjen roku 2009 a my máme možnost brazilského producenta slyšet v živém setu. I když klubovému podzimu v Česku jasně vládne dubstepový oddíl, mušketýr Gui Boratto má dost silný arzenál na to, aby přehlušil i dubové orgie v režii The Buga. Ne silou soundsystemu, ale silou samotné muziky.
Anotace desky:
Gui Boratto – Take My Breath Away
Kompakt Records, 2009
Hodnocení: 90 %
Anotace koncertu:
Gui Boratto (live) + DJs Navid Tahernia, Schwa
27. října 2009, Roxy