RECENZE
Hudební minirecenze + report: Lesní zvěř – Lesní zvěř
Debutovou desku už mají pár měsíců venku, ale pro Pražáky ji pokřtili minulé úterý v klubu Vagón. A byl to pořádný zážitek. Lesní zvěř a jejich snový a přesto k tanci nutící drum´n´bass namotaný na nu-jazzové cívky je hodně silným magnetem. A funguje nejen v klubu, ale i na vydařené nahrávce.
O kapele Lesní zvěř toho bylo do letoška slyšet málo. Vznikla jako vedlejší projekt tří muzikantů, největší "reklamu" jim udělal jejich hostující zpěvák a současný předseda Strany zelených Ondřej Liška (ten i desku ve Vagónu pokřtil). Po vydání bezejmenného debutu je ale všechno jinak. Na podobnou hudební smršť zabalenou do tolik přístupného kabátku tu totiž nejsme zvyklí.
A to bylo jasné i v úterý 6. října ve Vagónu. Zatímco předkapela DVA si s emocemi jen tak lehce pohrávala, po nastoupení Lesní zvěře došlo k jejich plnému rozbouření. Lehké intro posloužilo jako doprovod k zaplnění parketu, další skladba zahájila poctivou energickou jízdu s minimem hluchých míst. I když byly hlavním a všudypřítomným průvodcem přesně tikající bicí, překvapivě dokázaly odkrýt i sílu ostatních nástrojů.
A to především trubky, která po většinu koncertu působila jako ta, která staví melodie. I když bylo jasné, že zpěvná linka tu pochází z klávesových partů, železný dechový nástroj na všechny ostatní shlížel jakoby z patra. Každý tón, který zapustil mezi perkuse, klávesy a vokál v bleskové rychlosti vyklíčil v jinak barevný květ a vybarvil si muziku podle sebe. Tu do líbivého popu, podruhé zas do breakbeatu líznutého latinou.
Lesní zvěř do Prahy přijela ve skvělé formě. Její hudba se sice pohybuje v rychlostech známých z klubů, ale nemůžeme ji řadit do ranku "taneční muzika". To by asi návštěvníci úterního koncertu odcházeli zklamaní. Zvěř dělá něco mnohem složitějšího a drum´n´bassové melodie jí slouží jen jako stupínky k rozhlídnutí z větší výšky. Což ovšem neznamená, že byste si na jejich koncertech nezatančili. Právě naopak. A sám za sebe můžu říct, že s hodně dobrým pocitem.
Minirecenze: Lesní zvěř – Lesní zvěř
Taneční beaty sice chybí, a proto nemůžeme mluvit o taneční hudbě. Breakbeatový rytmus tu však je, elektronické efekty taky. Takže co to vlastně Lesní zvěř vytvořila? Poměrně složitý (ale skvěle zvládnutý) a svižný (etno)-nu-jazz světové úrovně. V hodně věcech mi připomíná debutovou desku Underexposed projektu kNot Photogenic. Především díky zapojení moravského folklóru do elektronických aranží. Zatím projekt Borise Carloffa si pohrál s muzikou beskydského barda Tomáše Kočka, Lesní zvěř rovnou angažovala celou Horňáckou muziku Petra Mičky. Jenže tahle exotická spolupráce (například ve skladě Hostýn) rozhodně není hlavním důvodem, proč si album poslechnout. Lesní zvěř vytvořila na české poměry originální desku, kdy vkročila do prostoru, jehož se kapely většinou bojí. Totiž na křižovatku mnoha stylů (těch tanečních i poslechových), kde je pro posluchače hodně jednoduché odkrýt nedostatky. Jenže u Lesní zvěře nic takové nenacházím. V každém taktu je tu "jen" stoprocentně zvládnutá práce. A takhle obvykle domácí nahrávky nezní.
Hodnocení desky: 85 %
Anotace desky:
Lesní zvěř – Lesní zvěř
Indies Scope Records, 2009