RECENZE

 

Glosář: nové desky od Moderat a Nathana Fakea

Rok 2009 sice teprve nedávno načal svou poslední čtvrtinu, nicméně čas bilancování již pomalu, ale jistě nastává. I když na dohled je ještě pár desek, které by mohly zvířit vlny elektronické scény, už teď mám jasné tři favority na alba tohoto roku. Shodou okolností na dvě z nich se na Technu.cz ještě nikdy neobjevila recenze a na jedno z nich se dosud česky psaná recenze nevyskytla vůbec. A proto tedy dnes…

 

Abych informaci doplnil do posledního detailu, tím třetím albem elektronické pokladnice roku 2009 je pro mě deska Great Lenghts holandského projektu Martyn. V recenzi ji kolega Daho ohodnotil osmdesáti pěti procenty a mnoha superlativy. Za sebe musím říct, že rozhodně právem. Byť v některých music shopech tuhle desku dohledáte v žánrovém označení dubstep, nabízí toho mnohem více a vedle sebe vám kromě uk garage naservíruje klidně i svižné techno. Vkusně a nápaditě.

DROWING IN A SEA OF HARD ISLANDS

Album, o kterém se na českém internetu vlastně vůbec nemluvilo, je následovník do nebes vychvalovaného debutu Drowing In A Sea Of Love Nathana Fakea.  Celé tři roky si museli fanoušci tohoto hudebního podivína počkat, s čím na své nové desce přijde, byť měsíce dopředu už byly určité indicie znát. Tou největší indicií byl jeho lednový koncert v Paláci Akropoli v roce 2008, kde nejen, že již představil pár skladeb z alba, které vyšlo až patnáct měsíců poté, ale také nastínil, kudy se jeho tvorba nejspíše bude nadále ubírat. Totiž jeho debutové album bylo veskrze poklidné, a i když měl za sebou řadu tanečních hitů, na ně se v celkem skromném prostoru necelé třičtvrtěhodinky nedostalo. Koncert byl však velice energický a ukázal Nathana v docela jinačím světle – světle vroucích tanečních parketů.

Novinka nazvaná Hard Islands je co do času ještě skromnější a člověka při pohledu na  nízké hodnoty na displeji přehrávače napadnou minimálně dvě věci: proč to trvalo tak dlouho a proč se tomu vlastně říká album. Ve světě pozlátek popových ikon jsme si už možná zvykly na půlhodinová alba s deseti písničkami za plnou cenu, ovšem taneční album na půl hodinky a jen 6 tracků? K dobru se alespoň počítá cena desky srovnatelná se singlem. Ovšem pomyšlení, že na další dílko si možná počkáme opět další tři roky, to je k zbláznění. Obzvlášť, když Hard Islands je tolik dobrou deskou a ukazuje, že Nathan Fake má ve své hlavě ještě spousty skvělých hudebních nápadů.

Znova to zopakuji, Hard Islands je docela jinačí deskou, než byla Drowing In A Sea Of Love. Debut přinesl skladby na vlně IDM, downtempa anebo specifické odnože stylu shoegaze, nu-gaze. Novinka si z debutu vypůjčuje některé elementy, přidává trochu Aphex Twinovské zvukové rebelie a taneční beat.  Výsledkem je hudební koláž, která možná hned napoprvé nebude milovníkům jeho prvního alba pochuti. Ovšem zaposlouchají-li se do nové desky podruhé, potřetí, zjisti, že vlastně až tak jiná od té předešlé není. Jen se přidal beat. To je vše. Vždyť třeba minutová "The Curlew" by do debutu z roku 2006 směle zapadla. To je ovšem jen takový kratičký výstřelek. Zbytek už opravdu šlape pěkně od podlahy tu rychleji, tu pomaleji, jednotlivé smyčky se vrství přes sebe, až už jsou od sebe takřka nerozeznatelné, sexy špinavé zvuky se předhánějí, který z nich bude více underground a do toho všeho si občas proklestí cestu i nějaká ta snová a typicky fakeovská melodie.  Na téhle desce nenajdete čistý minimal či čisté techno. Vždy se k těmto stylům dejte předponu "Fake". Nechci vytvářet nové imaginární hudební škatule, ale Nathan je prostě svůj, má osobitý styl a jemu podobného jsem dosud neobjevil.

Hard Islands (2009); CD/2LP; Border Community
info:
www.nathanfake.co.uk/

MODERAT - PADESÁT NA PADESÁT!

Padesát na padesát to určitě není s kvalitou téhle desky, ovšem výsledek mého matematického bádání, kdo je na debutové desce Moderat projektu Moderat slyšet víc – Modeselektor nebo Apparat? Desítky hodin opakovaných poslechů a výsledek prostý a zcela věrohodný – pade na pade. Apparat – zasněný romantik, přesto drsný vzhledem, co umí i ty nejemotivnější skladby a přitom z elektroniky dokáže vytáhnout ty nejvíc cool zvuky co se slovu klišé vyhýbají dvěma oblouky. Modeseklektor – dva rozdovádění kaliči, co jim je jedno, že něco je techno, něco grime, něco hip hop a něco trance. Oni to prostě po vzoru pejska a kočičky smíchají dohromady a vydávají to za singly a celá alba. A bříška ani uši po tom rozhodně netrpí. A teď všichni tři dohromady na společné desce.

Od téhle desky se mohlo dopředu očekávat cokoliv. Vždyť jediné, co od těchto tří pánů před tímto albem vyšlo, byl vinyl "Auf Kosten Der Gesundheit", který je ovšem již šest let starý. Tehdy tato spolupráce vyústila v poměrně těžkotonážní a abstraktní variaci na electro. Noví Moderat jsou hudebně už trochu jinde. Mnohem přístupnější větším masám. Jen hlad po originální a neokoukané elektronice jim zůstal. Znáte-li sólové desky obou projektů, pak zhruba můžete tušit, co vás čeká. Pěkně půl na půl.

Moderat se dá jedním slůvkem označit za inteligentní elektronický pop, ovšem taková škatulka neexistuje a i kdyby jo, vlastně by tato slova ve své podstatě nevypovídala nic pravdivého o této desce. Chci tím jen vyjádřit, klid, uhlazenost a přitom originalitu a šmrnc jednotlivých tracků. Ať už jde o dubstepové vlny, techno beaty či malebné downtempo obrazy. Třeba hned úvodní track "A New Error", ve kterém jsou slyšet Modeselektor o něco více, než Apparat. To je ztělesnění "elektronického popu", který dobře zapadne do klubu i do obýváku. Následující "Rusty Nails" je pro mě vůbec tím nejlepším songem z celé desky. Progresivně znějící dubstepový základ k tomu typicky "módselektoří" melodie a nádherně zabarvený vokál samotného Apparata.  Obě dvě spíše poklidné skladby vzápětí střídají elektronicky drsnější tracky s lámanými beaty. "Seamonkey" je opět krásnou fůzí hudebních chutí a vizí jak Modeselektor, tak i Apparata. "Slow Match" s vokálem Paula st. Hilaireho (hostoval také na obou sólových albech Modeselektor) pak předvede z poloviny nabroušenou grimeovou a z poloviny snovou downtempovou jízdu, u které si nedokážu představit, že by lépe zvládl někdo jiný.

A tak to máte i se zbytkem alba, které přinese dalších devět songů včetně dalších dvou s Apparatovým lehce ochraptělým hlasem. Poutavé melodie, ryzí taneční beaty, euforické motivy, ale i typické "apparátoviny", které se u nás v klubech příliš nenosí. Co víc si přát od desky, která je aspirantem na desku roku? Nic, Moderat jí je!

Moderat (2009); CD/CD+DVD/LP/MP3; BPitch Control
info:
www.myspace.com/moderat 

Hodnocení:
Nathan Fake – Hard Islands: 90%
Moderat – Moderat: 100%

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016