PARTYINFO
BAJOFONDO
| Datum konání: |
| 10.04.2008 - čtvrtek |
| Místo konání: |
| Praha - Lucerna Music Bar |
| Live: |
| Bajofondo |
| Popis: |
| start 20:00, vstup 390/490 czk |
Výjimeční páni muzikanti z jihoamerického projektu Bajofondo v Lucerna Music Baru představí své poslední album
Ačkoli jsou Bajofondo průkopníci v tom, co je po celém světě známé jako „electronica tango“, tato skupina si nemyslí, že by tahle definice jejich hudbu vystihovala správně. Je tomu už pět let, co Gustavo Santaolalla společně s Juanem Campodónicem založili tento projekt. Jejich úmyslem bylo sestavit kolektiv argentinských a uruguayských umělců, kteří se měli věnovat tvorbě „současné hudby Ria de la Plata“. Projekt, který vznikl pod názvem Bajofondo Tango Club, byl původně seskupením producentů, hudebníků a zpěváků, kteří začali spolupracovat v nahrávacím studiu, a vyvrcholením tohoto procesu bylo vydání prvního alba. Postupem času se z tohoto seskupení umělců vyvinula plnohodnotná kapela, jejíž živá vystoupení jsou po celém světě vždy úžasnou senzací. Jak hudba Bajofonda roste, vyvíjí se a expanduje, začíná být označení „electronica tango“ stále nepřiměřenější.
Gustavo Santaolalla má pro to jasné vysvětlení: „Označení ‚electronica tango’ se nám nelíbí, protože si myslíme, že to, co děláme, není ani tango, ani elektronická hudba. Jsme přesvědčeni, že tvoříme hudbu Ria de la Plata. Pokud chcete dělat hudbu, která představuje současný zvuk míst jako Buenos Aires nebo Montevideo, pak se zde samozřejmě budou objevovat žánry jako tango, murga, milonga nebo candombe, protože jsou součástí geneticko-hudební mapy této části světa. Ale čtyřicetiletá tradice argentinského a uruguayského rocku, hip hopu a elektronické hudby je také součástí této mapy a historie tohoto místa.“
Jejich první dílo Bajofondo Tango Club bylo zároveň prvotinou labelu Vibra, což je divize labelu Surco, která se věnuje elektronické hudbě a jejím křížencům s různými druhy latinskoamerické muziky. Na albu, které bylo vydáno v listopadu roku 2002, hostuje celá řada umělců. Za zmínku určitě stojí Jorge Drexler, Adriana Varela, Cristóbal Repetto, Adrián Iaies, Didi Gutman, Pablo Mainetti a další. Bajofondo Tango Club rychle způsobilo senzaci v Argentině i po celém světě díky svým originálním propozicím; jeho skladby se hodí jak do klubů, tak na taneční party. Album získalo v Argentině prestižní cenu Premio Gardel v kategorii „nejlepší album elektronické hudby“ a zároveň získalo cenu Latin Grammy v kategorii „nejlepší instrumentální popové album“. Alba se celosvětově prodalo více než 300 000 kusů, v Argentině bylo třikrát platinové. Poté, co skupina vyprodala Teatro Oriente (Chile), Teatro Ateneo (Argentina) a Sala Zitarrosa (Uruguay), byla pozvána k účasti na festivalech Pirineos Sur (Španělsko), Creamfields (Argentina) a Mostra Sesc (Brazílie).
V souladu s myšlenkou Bajofonda jako uskupení, jehož členové pracují také na vlastních projektech, vydal v roce 2004 nejmladší člen kapely Luciano Supervielle své sólové album „Supervielle“, které produkovali Gustavo Santaolalla a Juan Campodónico. Kromě „řádných“ členů Bajofonda se na albu podíleli mimo jiné Lágrima Ríos, Fernando Cabrera, Adriana Varela, Daniel Melingo, Cristóbal Repetto a rappeři Contra Las Cuerdas. Jejich verze písní „No Quiero Otro“ a „Mateo y Cabrera“, která využívá samplu legendárního uruguayského skladatele a zpěváka Eduarda Matea, vzdávají hold některým jejich hlavním hudebním vzorům na obou stranách Ria de la Plata. Supervielle také získalo cenu Premio Gardel za nejlepší album elektronické hudby. Nezapomenutelné představení tohoto alba v Teatro Solís v Montevideu bylo zaznamenáno a vydáno v roce 2006 na DVD „Bajofondo Tango Club presenta: Supervielle en el Solís“ ve výborné kvalitě obrazu i zvuku. O režii se postaral Pablo Casacuberta.
Bajofondo Remixed bylo vydáno v roce 2005. Skládá se z remixů skladeb z alb Bajofondo Tango Club a Supervielle. Na remixech se podíleli evropští, uruguayští a argentinští DJs z Buenos Aires, Montevidea, Cordoby, Paříže a New Yorku. Mezi autory remixů patří Alexkid, Romina Cohn, Marcello Castelli, Capri, Lalann, Bad Boy Orange, Mercurio, OMAR, Boris Dlugosh, Twin, Calvi & Neil, Androoval, Nortec, Zuker a další. Bajofondo Remixed získalo další cenu Premio Gardel v kategorii „nejlepší album elektronické hudby“, stejně jako předcházející alba Bajofondo Tango Club a Supervielle.
Během posledních pěti let koncertovalo Bajofondo takřka nepřetržitě v rámci různých turné po celém světě a zúčastnilo se největších festivalů světové a elektronické hudby jako Roskilde v Dánsku, Womad v Anglii, Cactus Festival v Belgii, Pirineos Sur Festival ve Španělsku, Pohoda na Slovensku a dalších koncertů a festivalů v 15 zemích Evropské unie. Dvakrát měla kapela turné v USA, přičemž to z roku 2006 vyvrcholilo v prestižním Lincoln Center v New Yorku. V roce 2007 Bajofondo vystoupilo v Londýně (v legendárním Barbican Center), Bruselu, Amsterdamu a Rio de Janeiru.
Jak turné pokračovala a Bajofondo nabíralo na síle, to, co začalo jako kombinace elektroniky a samplů s akustickými a elektrickými nástroji, se postupně vyvinulo v kapelu, která prakticky vše hraje živě a podíl sekvencí a programování snížila na minimální úroveň. V současnosti kapelu tvoří osm členů – sedm hudebníků a jedna video dýdžejka, která se stará o videoprojekci běžící souběžně s hudbou v reálném čase.
V důsledku této hudební expanze začalo Bajofondo do svých vystoupení integrovat prvky latinskoamerické foklorní hudby, takže když přišel čas nahrát nové album, rozhodli se odstranit „Tango Club“ ze svého názvu a zkrátit ho tak na prosté Bajofondo. Tato změna názvu přesně odráží cestu, jakou se hudba Bajofonda vydala.
Jejich nové album Mar Dulce bylo nahráno „naživo“ – všichni členové kapely hráli ve studiu společně, jako kdyby byli rockovou nebo jazzovou kapelou, což je úplně odlišný přístup od toho, jaký byl použit na prvním albu. Album reflektuje vývoj, jakým kapela prošla, když 20% hudby je naprogramováno a 80% hráno živě. Při této příležitosti byly dokonce i smyčce nahrány skupinou smyčcových nástrojů (čtyři housle, dvě violy a jedno cello) dirigovanou Alejandro Teranem.
Mar Dulce, které bylo vydáno v září minulého roku, představuje nový kvalitativní skok ve vývoji Bajofonda. Album se nahrávalo v Buenos Aires, Montevideu, Los Angeles, New Yorku, Tokyu a Madridu. Takovéto množství lokací odráží kosmopolitní náturu Bajofonda, stejně tak jako eklektický seznam hostujících umělců. Ten zahrnuje mimořádného britského zpěváka a skladatele Elvise Costella, španělskou rapperku Malu Rodríguez, kanadskou zpěvačku portugalského původu Nelly Furtado, virtuozního japonského bandoneonistu Ryota Komatsuho a několik umělců z Ria de la Plata, jejichž tvorba pokrývá celou škálu od tradiční po avantgardní. Uruguay je zastoupena řadou umělců od vynikající Lágrimy Ríos (pro ni to je poslední nahrávka v životě) a kytaristy Toto Méndeze (jenž byl hudebním ředitelem kvarteta Alfreda Zitarrosy) až po elektronické duo OMAR a vokalistu Fernanda Santulla, bývalého člena skupiny Peyote Asesino, jejímž členem byl také Juan Campodónico. Argentinská část hostujících umělců zahrnuje Gustava Ceratiho, jenž byl v osmdesátých letech frontmanem nejpopulárnější rockové kapely v Latinské Americe – Soda Stereo a nyní je úspěšným sólovým zpěvákem, a Juana Subirá, klávesáka a skladatele Bersuit (jedna z nejpopulárnějších rockových kapel v Argentině), který se na Mar Dulce překvapivě objevuje jako zpěvák a odhaluje tak další stránku svého talentu.
Ačkoli se jedná o umělce různého původu, různých národností a generací, je zde něco, co je spojuje, a sice určitý pocit, který se velice těžko vyjadřuje slovy. Pokud někdo definoval tango jako „smutný pocit vyjádřený tancem“, v případě hudby Bajofonda bychom mohli tuto definici rozšířit na „pocit k poslechu i k tanci“. Je to cosi nehmotného, určitá melancholie, která má co do činění s existenciálními otázkami a také se starými tradičními čtvrtěmi velkých měst, čemuž Santaolalla rád říká „kosmické tango“. A tento pocit můžeme najít jak u Elvise Costella, tak u Maly Rodríguez.
Ačkoli si každý posluchač lehce všimne odlišnosti Bajofondo Tango Clubu a Mar Dulce, je zde stále přítomna zvláštní estetika Bajofonda, která zůstává neměnná. Pro hudbu této kapely neexistují žádná pevně daná pravidla, kapela se neustále vyvíjí. Přesto zde můžeme vysledovat určité charakteristiky, které byly přítomny na prvním albu, pokračovaly na Supervielle a vyskytují se také na Mar Dulce.
Stejně jako každý žánr, který se stane populárním, si i takzvané „electronica tango“ vytvořilo vlastní klišé, což je přesně to, čemuž se Bajofondo snaží za každou cenu vyhnout. Santaolalla, Campodónico a celá kapela se naopak neustále snaží nalézat a vybrušovat svůj hudební jazyk, přičemž neúnavně pracují na vybírání těch nejvhodnějších beatů a basových linek, elementů, které k Bajofondu patří již od prvního alba. I když se jedná o jazyk, který se neustále vyvíjí a k němuž stále přidávají nové ingredience, estetické a osobní hledání je zde přítomné již od samého počátku.
Začíná být zřejmé, že to, co s oblibou nazývají "bajofondista school", nabývá na Mar Dulce nových rozměrů, kde díky nové dynamice kapely a kreativní spolupráci mezi jejími členy jdou ony estetické charakteristiky ještě více do hloubky, a tak mohly vzniknout nové klenoty jako „Pa' Bailar“ (kde se prolínají tango a rockové beaty do neodolatelného spojení vybízejícího k tanci), „Fairly Right“ (veselé setkání melancholie tanga a muzikality Beatles se zpěvem Elvise Costella) nebo „Don Alfredo“ (ve kterém Bajofondo zabíhá do uruguayské milongy a vzdává tak hold Zitarrosovi prostřednictvím hostujícího Toto Méndeze, který byl jeho kytaristou) a další písně předurčené k tomu stát se novými klasikami v jejich repertoáru.
Sestava Bajofonda:
Gustavo Santaolalla: kytara, perkuse, zpěv, doprovodný zpěv
Juan Campodónico: programming, beaty, samply, kytara
Luciano Supervielle: piano, klávesy, scratch
Javier Casalla: housle
Martín Ferrés: bandoneon
Gabriel Casacuberta: kontrabas, baskytara
Adrián Sosa: bicí.
Verónica Loza: VJ, zpěv
Vstupenky na koncert jsou k zakoupení v sítích Ticketpro, Ticketportal a Ticketstream a v pokladně Lucerna Music Baru za 390,- Kč + poplatky, na místě za 490,- Kč.
Více info na:
www.myspace.com/bajofondomardulce
www.bajofondo.net
www.musicbar.cz
www.dsmacku.com
www.myspace.com/dsmackupromotion
Autoři hudby k Amores Perros, 21 gramů a Zkrocené hoře, za niž obdrželi také Oskara, ale především v dnešním světě hudby naprosto výjimeční muzikanti, jejichž produkce se dá vzdáleně srovnat snad pouze s francouzským Gotan Projektem, vyrážejí na šňůru při které chtějí publikum seznámit se svým posledním albem. Při této příležitosti vystoupí 10.dubna od 20:00 v pražském Lucerna Music Baru. Kdo někdy jejich živé vystoupení zažil, určitě si ho nenechá ujít ani tentokrát. Před dvěma lety v Abatonu to byl nezapomenutelný zážitek... S nákupem vstupenek na tento koncert se opravdu nevyplatí otálet!
Gustavo Santaolalla má pro to jasné vysvětlení: „Označení ‚electronica tango’ se nám nelíbí, protože si myslíme, že to, co děláme, není ani tango, ani elektronická hudba. Jsme přesvědčeni, že tvoříme hudbu Ria de la Plata. Pokud chcete dělat hudbu, která představuje současný zvuk míst jako Buenos Aires nebo Montevideo, pak se zde samozřejmě budou objevovat žánry jako tango, murga, milonga nebo candombe, protože jsou součástí geneticko-hudební mapy této části světa. Ale čtyřicetiletá tradice argentinského a uruguayského rocku, hip hopu a elektronické hudby je také součástí této mapy a historie tohoto místa.“
Jejich první dílo Bajofondo Tango Club bylo zároveň prvotinou labelu Vibra, což je divize labelu Surco, která se věnuje elektronické hudbě a jejím křížencům s různými druhy latinskoamerické muziky. Na albu, které bylo vydáno v listopadu roku 2002, hostuje celá řada umělců. Za zmínku určitě stojí Jorge Drexler, Adriana Varela, Cristóbal Repetto, Adrián Iaies, Didi Gutman, Pablo Mainetti a další. Bajofondo Tango Club rychle způsobilo senzaci v Argentině i po celém světě díky svým originálním propozicím; jeho skladby se hodí jak do klubů, tak na taneční party. Album získalo v Argentině prestižní cenu Premio Gardel v kategorii „nejlepší album elektronické hudby“ a zároveň získalo cenu Latin Grammy v kategorii „nejlepší instrumentální popové album“. Alba se celosvětově prodalo více než 300 000 kusů, v Argentině bylo třikrát platinové. Poté, co skupina vyprodala Teatro Oriente (Chile), Teatro Ateneo (Argentina) a Sala Zitarrosa (Uruguay), byla pozvána k účasti na festivalech Pirineos Sur (Španělsko), Creamfields (Argentina) a Mostra Sesc (Brazílie).
V souladu s myšlenkou Bajofonda jako uskupení, jehož členové pracují také na vlastních projektech, vydal v roce 2004 nejmladší člen kapely Luciano Supervielle své sólové album „Supervielle“, které produkovali Gustavo Santaolalla a Juan Campodónico. Kromě „řádných“ členů Bajofonda se na albu podíleli mimo jiné Lágrima Ríos, Fernando Cabrera, Adriana Varela, Daniel Melingo, Cristóbal Repetto a rappeři Contra Las Cuerdas. Jejich verze písní „No Quiero Otro“ a „Mateo y Cabrera“, která využívá samplu legendárního uruguayského skladatele a zpěváka Eduarda Matea, vzdávají hold některým jejich hlavním hudebním vzorům na obou stranách Ria de la Plata. Supervielle také získalo cenu Premio Gardel za nejlepší album elektronické hudby. Nezapomenutelné představení tohoto alba v Teatro Solís v Montevideu bylo zaznamenáno a vydáno v roce 2006 na DVD „Bajofondo Tango Club presenta: Supervielle en el Solís“ ve výborné kvalitě obrazu i zvuku. O režii se postaral Pablo Casacuberta.
Bajofondo Remixed bylo vydáno v roce 2005. Skládá se z remixů skladeb z alb Bajofondo Tango Club a Supervielle. Na remixech se podíleli evropští, uruguayští a argentinští DJs z Buenos Aires, Montevidea, Cordoby, Paříže a New Yorku. Mezi autory remixů patří Alexkid, Romina Cohn, Marcello Castelli, Capri, Lalann, Bad Boy Orange, Mercurio, OMAR, Boris Dlugosh, Twin, Calvi & Neil, Androoval, Nortec, Zuker a další. Bajofondo Remixed získalo další cenu Premio Gardel v kategorii „nejlepší album elektronické hudby“, stejně jako předcházející alba Bajofondo Tango Club a Supervielle.
Během posledních pěti let koncertovalo Bajofondo takřka nepřetržitě v rámci různých turné po celém světě a zúčastnilo se největších festivalů světové a elektronické hudby jako Roskilde v Dánsku, Womad v Anglii, Cactus Festival v Belgii, Pirineos Sur Festival ve Španělsku, Pohoda na Slovensku a dalších koncertů a festivalů v 15 zemích Evropské unie. Dvakrát měla kapela turné v USA, přičemž to z roku 2006 vyvrcholilo v prestižním Lincoln Center v New Yorku. V roce 2007 Bajofondo vystoupilo v Londýně (v legendárním Barbican Center), Bruselu, Amsterdamu a Rio de Janeiru.
Jak turné pokračovala a Bajofondo nabíralo na síle, to, co začalo jako kombinace elektroniky a samplů s akustickými a elektrickými nástroji, se postupně vyvinulo v kapelu, která prakticky vše hraje živě a podíl sekvencí a programování snížila na minimální úroveň. V současnosti kapelu tvoří osm členů – sedm hudebníků a jedna video dýdžejka, která se stará o videoprojekci běžící souběžně s hudbou v reálném čase.
V důsledku této hudební expanze začalo Bajofondo do svých vystoupení integrovat prvky latinskoamerické foklorní hudby, takže když přišel čas nahrát nové album, rozhodli se odstranit „Tango Club“ ze svého názvu a zkrátit ho tak na prosté Bajofondo. Tato změna názvu přesně odráží cestu, jakou se hudba Bajofonda vydala.
Jejich nové album Mar Dulce bylo nahráno „naživo“ – všichni členové kapely hráli ve studiu společně, jako kdyby byli rockovou nebo jazzovou kapelou, což je úplně odlišný přístup od toho, jaký byl použit na prvním albu. Album reflektuje vývoj, jakým kapela prošla, když 20% hudby je naprogramováno a 80% hráno živě. Při této příležitosti byly dokonce i smyčce nahrány skupinou smyčcových nástrojů (čtyři housle, dvě violy a jedno cello) dirigovanou Alejandro Teranem.
Mar Dulce, které bylo vydáno v září minulého roku, představuje nový kvalitativní skok ve vývoji Bajofonda. Album se nahrávalo v Buenos Aires, Montevideu, Los Angeles, New Yorku, Tokyu a Madridu. Takovéto množství lokací odráží kosmopolitní náturu Bajofonda, stejně tak jako eklektický seznam hostujících umělců. Ten zahrnuje mimořádného britského zpěváka a skladatele Elvise Costella, španělskou rapperku Malu Rodríguez, kanadskou zpěvačku portugalského původu Nelly Furtado, virtuozního japonského bandoneonistu Ryota Komatsuho a několik umělců z Ria de la Plata, jejichž tvorba pokrývá celou škálu od tradiční po avantgardní. Uruguay je zastoupena řadou umělců od vynikající Lágrimy Ríos (pro ni to je poslední nahrávka v životě) a kytaristy Toto Méndeze (jenž byl hudebním ředitelem kvarteta Alfreda Zitarrosy) až po elektronické duo OMAR a vokalistu Fernanda Santulla, bývalého člena skupiny Peyote Asesino, jejímž členem byl také Juan Campodónico. Argentinská část hostujících umělců zahrnuje Gustava Ceratiho, jenž byl v osmdesátých letech frontmanem nejpopulárnější rockové kapely v Latinské Americe – Soda Stereo a nyní je úspěšným sólovým zpěvákem, a Juana Subirá, klávesáka a skladatele Bersuit (jedna z nejpopulárnějších rockových kapel v Argentině), který se na Mar Dulce překvapivě objevuje jako zpěvák a odhaluje tak další stránku svého talentu.
Ačkoli se jedná o umělce různého původu, různých národností a generací, je zde něco, co je spojuje, a sice určitý pocit, který se velice těžko vyjadřuje slovy. Pokud někdo definoval tango jako „smutný pocit vyjádřený tancem“, v případě hudby Bajofonda bychom mohli tuto definici rozšířit na „pocit k poslechu i k tanci“. Je to cosi nehmotného, určitá melancholie, která má co do činění s existenciálními otázkami a také se starými tradičními čtvrtěmi velkých měst, čemuž Santaolalla rád říká „kosmické tango“. A tento pocit můžeme najít jak u Elvise Costella, tak u Maly Rodríguez.
Ačkoli si každý posluchač lehce všimne odlišnosti Bajofondo Tango Clubu a Mar Dulce, je zde stále přítomna zvláštní estetika Bajofonda, která zůstává neměnná. Pro hudbu této kapely neexistují žádná pevně daná pravidla, kapela se neustále vyvíjí. Přesto zde můžeme vysledovat určité charakteristiky, které byly přítomny na prvním albu, pokračovaly na Supervielle a vyskytují se také na Mar Dulce.
Stejně jako každý žánr, který se stane populárním, si i takzvané „electronica tango“ vytvořilo vlastní klišé, což je přesně to, čemuž se Bajofondo snaží za každou cenu vyhnout. Santaolalla, Campodónico a celá kapela se naopak neustále snaží nalézat a vybrušovat svůj hudební jazyk, přičemž neúnavně pracují na vybírání těch nejvhodnějších beatů a basových linek, elementů, které k Bajofondu patří již od prvního alba. I když se jedná o jazyk, který se neustále vyvíjí a k němuž stále přidávají nové ingredience, estetické a osobní hledání je zde přítomné již od samého počátku.
Začíná být zřejmé, že to, co s oblibou nazývají "bajofondista school", nabývá na Mar Dulce nových rozměrů, kde díky nové dynamice kapely a kreativní spolupráci mezi jejími členy jdou ony estetické charakteristiky ještě více do hloubky, a tak mohly vzniknout nové klenoty jako „Pa' Bailar“ (kde se prolínají tango a rockové beaty do neodolatelného spojení vybízejícího k tanci), „Fairly Right“ (veselé setkání melancholie tanga a muzikality Beatles se zpěvem Elvise Costella) nebo „Don Alfredo“ (ve kterém Bajofondo zabíhá do uruguayské milongy a vzdává tak hold Zitarrosovi prostřednictvím hostujícího Toto Méndeze, který byl jeho kytaristou) a další písně předurčené k tomu stát se novými klasikami v jejich repertoáru.
Sestava Bajofonda:
Gustavo Santaolalla: kytara, perkuse, zpěv, doprovodný zpěv
Juan Campodónico: programming, beaty, samply, kytara
Luciano Supervielle: piano, klávesy, scratch
Javier Casalla: housle
Martín Ferrés: bandoneon
Gabriel Casacuberta: kontrabas, baskytara
Adrián Sosa: bicí.
Verónica Loza: VJ, zpěv
Vstupenky na koncert jsou k zakoupení v sítích Ticketpro, Ticketportal a Ticketstream a v pokladně Lucerna Music Baru za 390,- Kč + poplatky, na místě za 490,- Kč.
Více info na:
www.myspace.com/bajofondomardulce
www.bajofondo.net
www.musicbar.cz
www.dsmacku.com
www.myspace.com/dsmackupromotion
