COLOURS OF OSTRAVA

GORAN BREGOVIĆ

V mládí rocker, ve zralém věku respektovaný pan skladatel. Jediný autor filmové hudby, který své skladby hraje před statisícovým publikem a jediný evropský hitmaker, jehož nevysílá MTV. To vše platí o Goranu Bregovićovi, který začal jako kytarista sarajevské skupiny Bijelo Dugme a proslavil se soundtrackem k Undergroundu režiséra Emira Kusturici.

V 60. letech elektrické kytary natrvalo změnily hudbu východní Evropy. Goran Bregović o 30 let později dokázal, že to funguje i naopak a že východoevropskou hudbu lze exportovat do celého světa. Namísto elektrických kytar mu sloužily dechové nástroje venkovských kapel ze srbského venkova.

Goran Bregović se narodil 22. března 1950 v Sarajevu, jako 16letý hrál v místní kapele Bestije, roku 1974 založil Bijelo Dugme (Bílý knoflík), což byla až do svého rozpadu o 14 let později jedna z nejvlivnějších jugoslávských skupin.

S filmovými projekty začal už koncem 70. let, jeho prvotinou byla hudba k filmu Nije Nego (režie: Mica Milosević). Roku 1989 složil hudbu k Domu za vešanje (Dům k pověšení, anglicky: Time of the Gypsies), romské epopeji režiséra Emira Kusturici. Soundtrack zachycuje například úchvatnou verzi "romské hymny" Ederlezi v podání téměř neznámé zpěvačky ze Skopje.

Bregovićův neslavnější soundtrack doprovází Kusturicův film Underground, ironický pohled na balkánskou válku. Tři roky trvající spolupráce na filmu ovšem partnerství obou tvůrců vyčerpala a k dalšímu společnému projektu od té doby nedošlo.

Dosah filmu Underground byl zcela mimořádný, otevřel totiž balkánské hudbě dveře do světa. Klíčovou hudební roli má v Undergroundu romská dechovka Bobana Markoviće, nejznámější nahrávku filmu - Kalašnikov - převzala řada skupin z Balkánu i odjinud.

Po rozpadu Jugoslávie si Bregović vytvořil zázemí v Řecku, Turecku a Polsku a jako producent či aranžér patří k nejžádanějším autorům. Bregovićovu studiovou spolupráci si objednala například židovsko-jemenská zpěvačka Ofra Haza, George Dalaras z Řecka, první dáma tureckého popu Sezen Aksu i polská zpěvačka Kayah.

Po rozpadu Bijelo Dugme se Bregović jako koncertní hudebník na nějakou dobu odmlčel. Na pódium se vrátil roku 1995, shodou okolností ve stejné době, kdy Underground získal na festivalu v Cannes Zlatou palmu. Bregović vyjel na turné do Řecka a Švédska s desíti lidovými muzikanty, padesátičlenným sborem a symfonickým orchestrem. Organizátoři měli ze stodvacetihlavého ansámblu strach, Bregović počet nakonec zredukoval na padesát. Tehdy se zrodila Wedding and Funeral Band(Svatební a pohřební kapela). V repertoáru má nejvýraznější skladby z filmů - např. "Ederlezi" (Time of the Gypsies) "In the Death Car" (Arizona Dream) i "Kalašnikov" (Underground), hraje často na open-air festivalech pro publikum v rozmezí 3 až 10 tisíc, rekordní koncert se odehrál na náměstí Piazza St. Giovanni v Římě, kam přišlo 500 000 diváků.

Bregović mistrovsky ovládá rytmy, nástrojové barvy a pikantní stylové příchutě z jihovýchodní Evropy. Současnou sestavu jeho Wedding and Funeral Bandtvoří dechová sekce z Bělehradu, čtveřice bulharských zpěvaček, pravoslavný sbor, smyčcová sekce z Polska, perkuse, dirigent a sbormistr Ognjan Radivojević; Bregović hraje na elektrickou kytaru.

CD

Le Temps Des Gitans/Kuduz Mercury-Universal (1990)

Arizona Dream Mercury-Universal (1993)

Ederlezi - Songs for Weddings & Funerals Mercury-Universal (1998)

Music for Films Mercury-Universal (2000)

Songbook Mercury-Universal ( 2000)

Tales And Songs From Weddings and Funerals Mercury-Universal (2002)

Kayah & Bregović BMG 1999

SCÉNICKÁ HUDBA

Ticho na Balkáně, 1997, Soluň, Řecko, režie Tomaž Pandur (Slovinsko), video Boris Miljković

Hamlet, Teatro Stabile, Terst, Itálie

Dětská křížová výprava, 1999, festival Novecento, Palermo, režie Marco Bailani

Božská komedie, 2001-2002, Thalia, Hamburk, režie Tomaž Pandur

Bregovićova Carmen se šťastným koncem, 2003, Itálie, kombinace fiktivního dokumentárního filmu režiséra Miloše Radoviće a naivního divadla a živé hudby.

Internet

www.goranbregovic.co.yu

GORAN BREGOVIĆ v rozhovoru

O filmech, válce a penězích

Když jsme s Kusturicou točili druhý film, Arizona Dream, v Jugoslávii začala válka, všichni moji příbuzní byli v ohrožení života a já potřeboval spousty peněz. Předtím jsem zachovával pravidlo, že pro peníze budu dělat jen to, co bych dělal se stejnou chutí zadarmo, ale to jsem musel změnit. Během prvních dvou let války jsem žil v Paříži. Tehdy jsem napsal hudbu ke dvanácti filmům, dělal jsem reklamy na parfémy a rostlinné tuky. Potřeboval jsem peníze, ale když jsem je přestal potřebovat, tak jsem zase zpomalil. Někdy jsem měl pocit, že mařím čas. Když vás zajímají filmy, musíte jít stokrát do kina abyste narazil na jeden dobrý - a stejnou naději, že napíšu hudbu k dobrému filmu, mám i já.

O názvu svého ansámblu, Wedding and Funeral Band(Svatební a pohřební a kapela)

Na Balkáně se často válčilo, každá armáda potřebuje muziku, a když nebyli po ruce školení hudebníci z akademie, tak dali nástroje do rukou Romům, protože ti se rychle naučí hrát. Ale oni pak s těmi nástroji začali vystupovat jak na svatbách, tak na pohřbech. Úkolem kapely je hrát oblíbené skladby zemřelého; když pohřeb skončí, podle tradice se všichni musí dobře najíst a napít, a společenské dění získá tím pádem spád.

O hudebních aktivitách svého dřívějšího kolegy, režiséra Emira Kusturici, který vystupuje s kapelou No Smoking Orchestra. Filmové publikum se baví, hudební znalci jsou spíš rozpačití. Dokážete si představit že byste to zkusili spolu?

Když já byl jeho skladatelem, on byl jen režisérem, ale teď - když začal sám dělat do muziky - bych s ním už nehrál. Moje kapela má taky pankáčský nádech, protože hraje trochu falešně. Jenže důvod je v tom, že užíváme staré vojenské nástroje.

O hymnické romské skladbě 'Ederlezi'

V ortodoxním křesťanství má každá rodina svého patrona. V naší rodině to je třeba Svatý Mikuláš. Většina Romů má za ochránce Svatého Jiří - toho, který zabíjí draky. Den svatého Jiří se romsky řekne Ederlezi, srbsky Djurdjev dan, je to šestého května, a ten den probíhají jarní obřady, které mají své kořeny ještě v předkřesťanských inicializačních rituálech pro mladé.

(Rock & Pop, Petr Dorůžka)

GEOFFREY ORYEMA

Africká hudba nejsou jen bubny a rytmy: Geoffrey Oryema je typ přemýšlivého, ale razantního písničkáře, k jehož vzorům patří Leonard Cohen i Talking Heads. 26 let žije v Evropě, pracoval s Peterem Gabrielem, Brianem Enem, píše divadelní hry a patří k nenápadným polyhistorům africké kultury.

Oryema pochází z umělecky nadané rodiny. Když byl dítě, jeho rodiče se přestěhovali do hlavního města Kampaly a patřili k rodící se kulturní elitě Ugandy, která tehdy získala nezávislost. Oryemova matka řídila národní taneční soubor The Hearbeat of Africa, jeho otec se stal ministrem. Mladý Geoffrey objevoval na koncertních šňůrách se svojí matkou tradiční africkou hudbu a souběžně poslouchal Rolling Stones, učil se na drnkací nástroj lukeme a zároveň na flétnu a kytaru. Původně se chtěl věnovat divadlu. Když se roku 1971 chopil moci neblaze proslulý diktátor Idi Amin, Oryema už psal své první hry v tradici avantgardních a absurdních autorů (Grotowski, Brecht, Stanislavski). Represe vojenského režimu se stupňovaly: "Každý den jsme na vlastní oči sledovali, jak na ulici zabíjejí lidi a mrtvoly odvážejí auty." Obětí se stal i Oryemův otec, jehož Amin nechal unést a zavraždit. Geoffreymu se podařilo ze země uniknout pod kapotou auta do Kenji. Francouzské kulturní centrum v Nairobi tehdy nastudovalo jeho nejnovější hru Le Regne de la Terreur (Vláda teroru). Oryemu fascinovala francouzská kultura, roku 1977 se usadil v Paříži a natočil demo-nahrávky, které se dostaly do rukou Peterovi Gabrielovi, když roku 1982 organizoval vůbec první ročník festivalu WOMAD. Spolupráce vedla k debutovému albu Exile na němž se vedle Gabriela podílel i Brian Eno, a k hitu "Ye Ye Ye", který jako znělku převzal francouzský TV program Le Cercle de minuit.

Oryema patřil nejúspěšnějším umělcům značky Real World, spolupracoval s francouzskými pop-hvězdami (Alain Souchon, Catherine Lara), jazzmany (Michel Petrucciani) i alžírsko-kabylským zpěvákem Idirem.

Svým další albem, Beat The Border, pronikl na americký trh. Deska setrvala 12 týdnů na prvním místě žebříčku world music v časopise Billboard. Oryema ale odmítá zařazení do jakéhokoli "hudebního ghetta", jeho hudba čerpá z Afriky i euroamerické kultury. "Hudebníci třetího světa bývají kritizováni, když přebírají vlivy z Evropy. Ale pokud západní umělci jako Paul Simon čerpají z bohatých afrických tradic, jsou za to naopak chváleni. Takové měření dvojím metrem je nepřijatelné." V Oryemově hudbě převládají evropské nástroje, africký vliv se skrývá pod povrchem, v textové symbolice i v hypnotické naléhavosti. Roku 1999 natočil album Spirit s elitním producentem Rupertem Hinem (The Brand New Heavies, Les Negresses Vertes), na které zařadil covererzi Talking Heads (Listening Wind) i vzpomínku na svého otce, Spirits of my Father. Oryemova nejnovější nahrávka African Odysseus je kompilace z předešlých alb s několika bonusy.

Internet

www.blueline.fr

CD

Exile (Real World) 1991

Beat the Border (Real World) 1993

Night to Night (Real World) 1997

Spirit (Sony) 2000

African Odysseus (Wrasse/Universal) 2002

Sestava

Geoffrey Oryema - zpěv, kytara, lukemé (drnkací nástroj s kovoými jazýčky)

Sylvie Méoule - bicí

Eric Lohrer - kytara

Celia Reggiani - klávesy

Ludovic Petit - zvuk

KOSHEEN

"Kolize sladkých soulových a folkových melodií s taneční energií městských klubů, kořeněná silnou dávkou futuristického funku..." Drum & bass trio Kosheen založili Darren Decoder a Markee Substance z Bristolu, kteří si welšskou zpěvačku Sian Evansovou objednali zpočátku jen jako studiového hosta. Debutový singl "Hide U" se stal tanečním hitem léta 2001, později se umístil jako nejlepší singl v cenách UK Drum & Bass Awards, na podzim 2001 vyšlo album Resist. Jméno skupiny vzniklo spojením dvou japonských slov: 'ko' znamená nový a 'sheen' je starý.

Internet:

www.kosheen.com

www.kosheen.net

CD

Resist / 2001 / Moksha Recordings / BMG

Sestava

Mark(ee) 'Substance' Morrison - elektronika

Darren 'Decoder' Beale - elektronika

Sian Evans - zpěv

TE VAKA

Že k Tichomoří patří jen havajské kytary a sentiment? Omyl. Te Vaka nabízí dunivé rytmy, svižné melodie, kouzelné nástrojové barvy, strhující podívanou. Členové skupiny pocházejí z tichomořských ostrovů, žijí na Novém Zélandě, kombinují obří bubny z vydlabaných kmenů, elektrické kytary, zpěv, rap, i nekonvenční taneční kreace zpěvačky Sulaty Foa'i.

Životopis zakladatele skupiny připomíná dobrodružný cestopis z Tichomoří: hlavní autor a zpěvák, Opetaia Foa'i se narodil na souostroví Samoa, jeho předkové jsou z ostrovů Tuvalu a Tokelau. Odtud je i název skupiny: Te Vaka znamená v místním jazyce kanoi.

Tokelau patří k nejmenším národním celkům: na třech ostrovech žije 1500 lidí, největší část národního důchodu plyne z vydávání známek. V sestavě Te Vaka jsou zastoupeny i další části jižního Pacifiku: Cookovy ostrovy, Niue, Nový Zéland, Samoa.

Když se Opetaia Foa'i jako dítě přistěhoval ze Západní Samoy na Nový Zéland, anglicky prý neuměl ani slovo. Jeho život se natrvalo změnil, když si za dolar od kamaráda koupil dvojalbum Electric Lady Land od Jimiho Hendrixe. Kytara mu nadosmrti učarovala.

Vedle Opetaiovy kytary je druhým ústředním nástrojem skupiny štěrbinový buben z vydlabané klády, jehož dutina určuje naladění. Ten byl dlouhou dobu klíčovým nástrojem pacifických rituálů. Dnes tak populární vícehlasy a sladké melodie v Tichomoří totiž původně neexistovaly, přivezli je tam Evropané. Polynésané pěstovali naopak válečné tance a sborové skandování. Neznali písmo a příběhy zaznamenávali tím, že je převedli do sborových výkřiků. Pokud tedy chtěli kolonizátoři shromážděné davy oslovit projevem, domorodci odpověděli skandováním, což si běloši mylně vysvětlovali jako protest a ne jako pokus o dialog. To co na nahrávkách Te Vaka působí jako rap, má tedy kořeny v tichomořské historii..

Jádro skupiny vzniklo roku 1994, o tři roky později se Te Vaka rozrostla o tanečnice a vystoupila na prvním ročníku novozélandského WOMADu. Roku 1998 vzbudila bouřlivý zájem amerických médií na hudební konferenci SXSW v Austinu, Texasu, v témže roce dělala předkapelu Ringo Starrovi na dobročinném koncertě v Anglii. V roce 2000 patřila k hlavním atrakcím festivalu v Rudolstadtu, který se stal cílem řady diváků z Česka. Skupina má těsnou vazbu na hnutí Greenpeace. Na album Nukukehe natočila skladbu 'Sei ma le Losa', věnovanou památce zakládajícího člena Greenpeace Davida McTaggerta. V listopadu 2000 ji Greenpeace vyslal do Haagu na konferenci Spojených národů o globálním oteplování. Motivace skupiny je prostá: pokud se nesníží emise, tichomořské ostrovy zmizí pod mořskou hladinou.

V cenách BBC World Music byla letos skupina nominována ve dvou kategoriích: jednak za oblast Asie-Pacifik, a také v hlasování posluchačů BBC Radio 3, spolu s dalším hostem festivalu Colours, anglickou skupinou Oi-Va-Voi.

Internet

www.tevaka.com

CD

Ki Mua - Spirit of Play (ARC) 1999

Nukukehe (ARC) 2002

Sestava:

Opetaia Foa'i - zpěv, kytara, štěrbinové bubny

Malcolm Lakatani - kytara, zpěv, klávesy, štěrbinové bubny

Joe Toomata - baskytara, zpěv, velký buben

Manase Foa'i- bicí, perkuse

Simona Hope - tanec

Daniel Foa'i - zpěv, perkuse, štěrbinové bubny

Neil Forrest - štěrbinové bubny, perkuse

Etueni Pita - tanec

Ženské vokální a taneční party:

Alana Foa'i

Vaiutukakau Mahina

Sulata Foa'i

Kristen Lologa

SHEVA

Izrael je hodně pestrá země. Žije tam sice jen 6 milionů lidí, ale 100 etnických skupin. Pokud tedy existuje nějaký skutečný tavící kotlík kultur, hledejte ho v Izraeli. Ze země, jejíž hudba je pro cizince zatím velkou hádankou, k nám přijíždí sedmičlenný ansámbl, spojující židovské, muslimské i křesťanské tradice.

Sheva patří k "nové generaci" izraelských kapel: předkové hráčů jsou přistěhovalci z kulturně velmi rozmanitých končin - Evropy, arabských zemí, střední Asie i severní Afriky. Zpívají hebrejsky, arabsky, jejich hudba je syntézou širokého spektra stylů, nástrojů i myšlenkových proudů. Mnohé z nich jsou ale historicky spřízněné, "V zemích Středního východu najdete podobné motivy, stejné nástroje. Když třeba někdo bubnuje na darbuku, můžete poznat, jestli je z Egypta nebo z Libanonu."

Sheva znamená hebrejsky "sedm" - což je nejen mystické číslo mnoha kultur, ale také počet hráčů. Skupina vznikla roku 1996 a základnu má v Galileji na severu Izraele. "To je místo, kde se člověk může odpoutat od ruchu, tempa i náhlých zvratů středního Východu. Je tam klid, život tam plyne pomalu a tradičním stylem, hlavním odvětvím je v Galileji turismus a olivové plantáže. Žijí tam Beduíni, Muslimové, Drúzové, Maronité, křesťané, Židé nábožní i židovští ateisti."

Galilea bývá označována za oázu uprostřed vyprahlé pustiny a za historickou křižovatku antických cest mezi Evropou, Asií a Afrikou. "U nás by skutečně každý kámen mohl vyprávět příběhy."

V hudbě Shevy se střídají tři odlišné roviny: rituály, meditace i oslavy, jejichž rytmická intenzita a hlasitost připomíná zlaté časy Led Zeppelin. Sheva používá tradiční akustické nástroje, kytary i klávesy. V roce 1998 uskutečnila dlouhé turné po USA, vystupovala na Festivalu duchovní hudby pod patronací Dalajlámy, a letos v únoru hrála na veletrhu Strictly Mundial v Marseilli.

Internet

www.nmc-music.co.il

CD

Celestial Wedding

Day & Night

Garden

Sestava

Vered Cohen - zpěv

Ahmed Taber - darbuka, zpěv, perkuse

Avishai Ben-Natan - shenai, flétny, harmonium

Udi Ben-Knaan - saz, baglama, tampura, baskytara, zpěv

Gil Ron Shama - zpěv, djembe, perkuse

Mosh Ben-Ari - zpěv, ghimbri, kytara, baskytara, oud

Amir Paiss - zpěv, kytara, santur

SHEVA v rozhovoru

Odkud vlastně je vaše hudba?

Skládá se ze všeho, co každý z nás přinese, odrážejí se v ní kultury všech členů, způsob života, večery u ohně, vůně olivových hájů.

Existují teď nějaké kontakty mezi muzikanty Izraele a Palestiny?

Existují, ale po praktické stránce je obtížné je pěstovat: musíte překonávat checkpointy i emocionální překážky, lidé jsou frustrovaní, ale člověk musí vědět, že i když je to těžší, je také mnohem důležitější to zkoušet. Prožívat společně život, mluvit, jíst, hrát hudbu, a někdy ani není třeba mluvit. To je naše munice, naše armáda.

Když máte koncert v Izraeli, dokážete souběžně oslovit rozdílné společenské skupiny?

To obvykle děláme. Zpíváme hebrejsky i arabsky, oba jazyky jsou ostatně spřízněné. Tak třeba mír se řekne arabsky salaam, hebrejsky shalom.

OI-VA-VOI

Taneční elektronika z Londýna plus židovské tance z Evropy. "Klezmer se nehrál v salónech. Je o tom bavit se, opít se, v jistém bizarním smyslu je i o sexu. My jsme kapela na večírek," říká trumpetista Jonathan Walton.

Klezmatics i další americké skupiny znovuobjevily hudbu na pokraji zániku: klezmer původně hrály židovské kutálky z východní Evropy. Dnes na ně navazují potomci židovských přistěhovalců, kteří do Spojených států utekli před bídou i před Hitlerem. Obnovují tradice starého kontinentu, které zničila druhá světová válka.

Londýnská skupina Oi-Va-Voi se ale od svých klezmerových kolegů podstatně liší: žádný revival se nekoná, všechny ty židovské bulgary, freylekhy a skočné jsou předestilovány do éterické taneční elektronické formy. "Nenosíme židovské klobouky, na rozdíl od konzervativních klezmerových kapel, které mezi řádky říkají: my vám naservírujeme židovskou tradici na talíři přesně tak, jak to očekáváte." V těchto týdnech Oi-Va-Voi vydávají první album a vyjíždějí na evropské turné.

V čele skupiny stojí londýnská DJka a houslistka Sophie Solomon, která svým vybroušeným stylem oslnila publikum loňského Festivalu židovské kultury v Krakově. "Hodně jsem se naučila v New Yorku, kde dnes žijí ti nejstarší klezmeroví mistři, například klarinetista German Goldenshteyn, který je původem z Moldávie."

Druhým frontmanem a mluvčím Oi-Va-Voi je trumpetista Jonathan Walton: "Nějakou dobu jsme se Sophií žili v Moskvě, a klezmer máme rád i kvůli té kultuře jídla a pití - slivovice, vodka, kyselé ryby. Ta hudba k tomu patří."

Oi-Va-Voi vznikli roku 1999 v Londýně, koncertovali s marocko-londýnskou skupinou MoMo i s židovsko-alžírským pianistou Mauricem El Medionim, loni účinkovali na exkluzivním hudebním veletrhu Womex, letos byli nominováni do cen BBC Radio 3 World Music. "S MoMo jsme natočili skladbu 'Salaam Shalom', abychom upozornili na to, že Židé mají hodně společného s obyvateli severní Afriky. Politika velmi často lidem brání v tom, aby mohli sdílet společnou kulturu.'

O skupině vznikl dokument UK Today, který prezentuje to nejlepší ze současné britské kultury. Natáčeli hudbu pro film, divadlo i britskou televizi. Houslistka Sophie Solomon se s spolu s kanadským pianistou Socalled podílela na unikátním židovsko-hiphopovém projektu HipHopKhasene (Piranha/P+J). Na albu hostují Frank London, jeho ex-kolega z Klezmatics David Krakauer a prostřednictvím samplů také židovský kantor Sam Weiss; v květnu proniklo na 10. místo evropského žebříčku world music WMCE (http://wmce.de/wmce).

Významné koncerty

Glastonbury festival

The Knightting Factory, New York City

Melkweg, Amsterdam

Antwerpen International Festival of Jewish Music 2000

Sestava

Nik Ammar - kytara, mandolína

Josh Breslaw - bicí, perkuse

Leo Bryant - baskytara, kontrabas

Steve Levi - klarinet, zpěv

Sophie Solomon - housle akordeon

Jonathan Walton - trubka, zpěv

CD

Digital Folklore, 2003

Internet

www.oi-va-voi.com

Oi-Va-Voi na stránkách BBC World Music Awards

http://www.bbc.co.uk/radio3/world/awards2003/index.shtml

(c) Garth Cartwright 2002

London has long been home to a thriving Jewish community but until Oi-Va-Voi formed it was amongst the quietest of the capital's ethnic communities. With their debut album Digital Folklore, Oi-Va-Voi have put Jewish London music on the international map. Oi-Va-Voi are a six-piece band featuring trumpet, guitar, drums, bass, clarinet and violin. On first listen they are a klezmer outfit. Don't get too comfortable and start reaching for Fiddler On The Roof comparisons: Oi-Va-Voi have a taste for garage and drum and bass rhythms.

Oi-Va-Voi formed in 1999 when six disparate London musicians became united by a desire to mix traditional Eastern European musics (klezmer and Gypsy) and contemporary dance rhythms. Klezmer was the music of Eastern Europe's Jewish communities and, to a large extent, it was murdered with its creators by Hitler's insane thugs. Only in the US had immigrant Jewish musicians kept the music alive and in New York klezmer enjoyed a revival across the 1990s.

Oi-Va-Voi's savvy sound found them quickly securing gigs across Europe at dance, rock and world music festivals. The response from the diverse crowds was overwhelming, making it clear to the Voi that, by mixing the soulfulness of traditional Eastern European music with break-beats, they had discovered a powerfully contagious new sound.

Digital Folklore's subtle mix of contemporary rhythms with Eastern European inspired melodic style has proved a hit: tracks were featured on compilation albums including Futuro Flamenco, Phat Global 2 and the new Buddha Bar album. There's even a forthcoming remix from The So Solid Crew!

'Because of historical reasons Jewish London has kept its head down musically,' says Lemez. 'When we started playing klezmer it was the rediscovery of our own roots. We see the band as a way to emphasise the relationship, not the differences, between the Jewish community and other communities. 'Salaam Sholom' is a track we recorded with MoMo, the London based Moroccan band, to emphasise what the North African and Jewish communities have in common. People too often allow politics to get in the way when we share so much.'

Oi-Va-Voi is a Yiddish colloquialism that stands for 'Oh my God!' Lemez suggests it fits the Klezmer tradition of not taking things too seriously. On the strength of Digital Folklore Oi-Va-Voi are certainly worth listening to seriously.

Garth Cartwright 2002

SUÍ VESAN

"Nemá smysl zapouštět své hudební kořínky do betonu! A hudební průmysl, to jsou jen vrstvy betonu!" - slovenská zpěvačka Suí Vesan, 2003

Nejoriginálnější tvář současné slovenské hudby by nejspíš rozšířila řady nadaných, leč světem ignorovaných umělců, kdyby její album nehrál londýnský world-music-DJ na BBC: na základě nadšené odezvy vyjela Suí Vesan na podzim poprvé do Londýna, a letos v květnu reprezentuje Slovensko na přehlídce X-BLOC Reunion v Barbican centru (za Česko byla vybrána Iva Bittová).

Její obdivuhodný příběh začal na podzim 2001, kdy se přestěhovala do Bratislavy a natočila album pro Millenium Records, kde vydal své předešlé CD například Peter Lipa. Z nahrávky čiší spíš hravost nežli rafinovaný producentský záměr: zpěvačka se doprovází na kytaru, jejíž zvuk ozvláštňuje atypickými údery nebo předměty vloženými mezi struny (suchá tráva, květiny). Výsledkem jsou zvukově pestré, poetické, a přitom výrazně rytmické skladby bez zjevných komerčních ambicí. Album upoutalo pozornost renomovaného britského odborníka Charlieho Gilleta. Jeho rozhlasové programy pro BBC zabírají široké spektrum stylů, a k jednou hranému albu se zpravidla nevrací. Tentokrát ale udělal na žádost posluchačů výjimku, a v jeho týdenním bloku World of Music se nahrávky neznámé slovenské zpěvačky pravidelně objevovaly vedle hudby z Mali nebo Trinidadu. Zájem Gilletových posluchačů nakonec přinesl výsledek, o němž řada známějších zpěvaček jen marně sní: Suí Vesan přijela do Londýna na koncert a živé vysílání, její lednové vystoupení v Bratislavě převzala evropská rozhlasová síť EBU, o další koncerty je zájem v USA i Japonsku. Vše proběhlo jaksi samospádem, bez jediného placeného inzerátu.

Suí Vesan, vlastním jménem Jana Ondrejková, pochází z Bánovců nad Bebravou, povoláním je učitelka ve školce. Britský tisk ji odvážně přirovnává k Tracy Chapman, Björk a Kate Bush. "Můj dědeček hrál na housle a já jsem s ním jako dítě zpívala. Moji matku to rozčilovalo a tvrdila, že ze mě nikdy nebude zpěvačka protože mi schází disciplína. V rodině jsme měli operní zpěvačku, ale mě se opera nikdy nelíbila, i když jsem dokázala zazpívat hodně vysoké tóny. Největší hudební překvapení mě potkalo ve 14 letech: Odjela jsem se svým otcem na pracovní cestu do Sýrie, kde jsem poprvé slyšela zpěv muezzínů, a to mě fascinovalo."

V kontextu dnešního hudebního průmyslu připomíná její hudba průzračnou studánku. Zpěvačka si tento kontrast velmi dobře uvědomuje: "Nemá smysl zapouštět své hudební kořínky do betonu! Hudební průmysl, to jsou jen vrstvy betonu! Nejlíp je mi, když se dotýkám dřeva a země, zpívám s bosýma nohama. Nejmilejší hudbu pro mě představuje rytmus ptačího zpěvu, cvrlikání v půl čtvrté ráno... a vítr... a tráva... a voda..."

Internet

http://www.sui.folk.sk

CD

Suí, Millenium, 2001

ZikFa

Francie se stala zemí zaslíbenou pro pestrobarevnou hudbu z celého světa - což se promítá i do místní tvorby. Čtyři nekonvenční hráčky vsadily na africkou muzikálnost, keltskou přímočarost, atypickou sestavu. Vystupují bosé, v černých kostýmech, pro svůj kultivovaný a nezařaditelný styl bývají přirovnávány k Dead Can Dance.

Jméno ZikFa vzniklo jako zkratka pro ženskou hudební vizi: muZIK + FeminA. Skupina vznikla roku 1997 a od počátku vyhledává riskantní kombinace: namísto basy užívá helikonu příbuzný soubassophone, k tomu knoflíkovou harmoniku, flétnu, perkuse někdy nahrazuje zpěvem. Pregnantní rozpory se odrážejí i v názvech paralelních skupin, v nichž muzikantky příležitostně účinkují. Jsou to čarodějnice nebo víly? To řeší název projektu Divagabondes. Jaký styl - irský či turecký? To tom je jiný projekt, Irishtambul.

Monique hrála barokní hudbu - až jednoho dne uviděla za výlohou zatočenou rouru mosazně lesklého soubassophonu. Nadine zpívala ve sboru, hrála loutkové divadlo a vedla zmíněné Irishtambul a Divagabondes. Nadege představuje etnický živel: od čtrnácti let hraje na knoflíkový diatonický akordeon, čtyři roky cvičila s osmdesátiletým houslistou. Severine hrála od devíti let na pikolu, a jako zázračné dítě vítězila ve studentských soutěžích.

Scénickou podobu jejich koncertů vytvořil herec a dramatik Marc Fremond. Hudba čtveřice ZikFa se - dle propagačních letáků - pohybuje mezi středověkou polyfonií, africkým rapem a volnou improvizací.

Internet:

http://perso.wanadoo.fr/tourdemain/zikfa.htm

CD

Minialbum (6 skladeb) 2000,

Live album 2003

KORAI ÖRÖM

Multimediální kapela, která navazuje na psychedelickou éru: světla, obrazy, video, a ničím neomezená zvuková pestrost. Desetičlenná sestava z Maďarska kombinuje klávesy a kytary s exotickými nástroji (didgeridoo, fujara, dudy i vlastní vynálezy), o vizuální složku se starají 4 VJové (zkratka dle vzoru DJ). Skupina existuje 10 let, vystupovala v USA, na Novém Zélandě i na pražské Alternativě, vydala přes deset alb na CD i vinylu, pro nezávislé firmy i Sony. Korai Öröm znamená v překladu "včasná extáze", tři z jejích členů vystoupí v Ostravě jako DJská trojice Korai Banditos.

Internet:

http://www.korai.hu

CD

Korai Öröm 95 - CD, MC (vlastní náklad)

Korai Öröm 96 - CD, MC (vlastní náklad)

Korai Öröm 97 - CD, MC (vlastní náklad)

Korai Öröm 93 - 96 CD (Trottel)

Korai Öröm 2000 Sound & Vision - CD+CD-ROM (vlastní náklad)

Korai Öröm 2001 Sound & Vision - CD+CD-ROM (vlastní náklad)

Korai Öröm 2002 - LP (the music of KÖ2001) - Burnt Hippie, Denmark

Im Juli- Soundtrack 2000 (D, Sony)

HEY

Dlouholetá stálice polské scény ze Štětína. Počátkem 90. let ji založili elitní muzikanti místní scény - jedná se tedy o "all stars band" štětínských rockových klubů. Jejich výchozím stylem byl americký grunge, ale už v prvních letech existence si kapela vytvořila ryze individuální styl, stojící především na hlase a charismatické osobnosti zpěvačky Kasie Nosowské. Ta je zároveň výhradní autorkou textů. Skupina od počátku zpívá jak v polštině, tak v angličtině, což jí otevřelo dveře do světa.

Muzikantská vyzrálost i dobrý repertoár přispěl k tomu, že skupina se prosadila hned svým prvním albem, Fire, které proniklo během deseti dnů od vydání na první místo polské hitparády. Čísla prodeje jsou i na štědré polské poměry fenomenální: statisíce kazet, desetitisíce CD.

Brzy poté skupina vyjela na světově proslulý nadžánrový festival Les Printemps de Bourges, po němž následovalo prestižní evropské turné Trans Europa Express. V lednu 1995 Hey vycestovali do USA na turné po amerických klubech - včetně newyorského CBGB.

Do Česka přijeli Hey poprvé v roce 2002, vystoupili v Ostravě, Opavě, Kopřivnici, v Praze a na festivalech Rock for People a Noc plná hvězd.

Internet:

www.hey.pl

CD

Fire

Ho!

Live!.

? (Question Mark)

Karma

Hey,

[sic!]

Koncertowy (2CD)

Sestava

Katarzyna Nosowska - zpěv / texty

Marcin Zabielowicz - kytara

Jacek Chrzanowski - baskytara

Robert Ligiewicz - bicí

Pawel Krawczyk - kytara

DANIEL SALONTAY & DLHÉ DIELY

Slovensko je bohatou líhní na nenápadné, ale vyhraněné a originální talenty už od dob Deža Ursínyho. Pravě takovou neopakovatelnou osobností je Daniel Salontay, kytarista, zpěvák, písničkář - a navíc mistr úsporných a hypnotických aranžmá.

Dan Salontay vyrůstal s hudbou Johna McLaughlina, Chicka Corey a Weather Report - a dokonce strávil nějaký čas studiem jazzové kytary v Clevelandu. Dnes s odstupem vypráví, že mu sice nevyhovovalo "pilování jazzových standartů", ale pobyt v cizině mu pomohl najít vlastní identitu. Na Slovensko se vrátil jako silný individualista, který myslí na hudbu a ne na kompromisy.

V jeho hudbě slyšíme ozvěny "talking blues" amerických folkařů, ostinántní pasáže minimalistických skladatelů, i lakonická aranžmá Dire Straits. Komorní sestavu tria zpestřují další nástroje: dobro a arabská loutna oud (která rámuje poslední album TU), trubka a Fender piano (na které alternuje bubeník Marián Slávka). Výraznou osobností trojice je Šína, zpěvačka a hráčka na baskytaru, která nedávno vydala své samostatné album.

Internet

www.slnkorecords.sk

CD

September

Šinadisk

TU

Sestava

Daniel Salontay - kytara, zpěv

Šina - baskytara, zpěv

Marián Slávka - bicí

ZVA 12-28 Band (Slovensko) CD

Správné blues musí zrát jako víno - a přesně to se přihodilo fenomenálnímu bluesbandu ze Zvolena během jeho třináctileté existence. Slovenská bluesová asociace jej vyhlásila "Kapelou roku 2000", zatímco Slovenská bluesová společnost udělila zpěvákovi Norovi Červenákovi titul "Bluesman roku 2002".

ZVA 12-28 Band má v repertoáru bluesové standarty černošských klasiků (Muddy Waters, Buddy Guy, B.B. King), ale i svoji původní tvorbu. Zpívá anglicky i slovensky, roku 2002 zvítězil na mezinárodní bluesové soutěži "Noc Bluesowa" v polské Rawe Mazowieckej. Jeho poslední album je živá nahrávka z brněnské kavárny Stará pekárna. Své kvality prokázal i na významných festivalech v Čechách - Blues v lese, Řevnice u Prahy, Blues Alive, Šumperk.

Sestava

Noro Červenák - kytara, zpěv

Laco Červenák - baskytara

Boris Čiampor - foukací harmonika

Tomáš "Bobek" Bobrovniczký - bicí

Internet

http://www.zva1228band.sk

CD

ZVA 12-28 Band

Live in Stará Pekárna

Z nadšených ohlasů:

Rozdejme si karty hned na začátek; čeští přátelé se neurazí, ale "Zetvéáčka" považuji za nejlepší současnou bluesovou kapelu na území někdejší federace...Ba jo, tahle kapela má namířeno do světa...

recenze CD Live in Stará Pekárna (Ondřej Bezr, Rock & Pop 1/2003)

Slováci mají obecně pověst dobrých muzikantů, ale tohle jsem nečekal. Perfektně jim to šlape a vědí co do takové "dvanáctky" hrát, vypadají přirozeně a pobaveně z každého tónu. Zpívající kytarista Noro předvedl něco co většinou slýcháme pouze od tmavších záoceánských bluesmanů. Uchvátilo to zřejmě nejen mě. Byla to asi největší bomba...

recenze Blues v lese 2002, FreeMusic.cz

Zpěvák dal vzpomenout na J.L.Hookera a jeho "krásnou neohleduplnost" ke spoluhráčům, když si v podstatě stále hrál to svoje. Nevím o podobném ekvivalentu v Česku, u nějž by stejný pokus neskončil jako trapná hra na spontánnost.

MusicPage.cz

Z nevyhlášeného potýkání jednotlivých traktů před deseti lety rozbitého "dvojdomku" opravdu vyšli lépe Slováci. Především již zmíněná zvolenská squadra s nepřehlédnutelným pohlavárem zappovské vizáže; příjemně syrový zvuk, kvalitní obsazení postu foukačkáře a autentické texty - ano, tudy cesta vede...

recenze Blues Alive Šumperk, Rock&Pop 12/2002

TUMBAO

Polsko má bouřlivou reggae scénu a Tumbao patří k jejím největším nadějím. U zrodu kapely stál před 4 lety baskytarista Zwierzak, ex-člen velmi respektovaných Stage Of Unity. Zpočátku Tumbao hráli hlavně pro vlastní potěšení ve wroclawských klubech, od roku 2000 se sestava konzoliduje a v následujícím létě proniká na významné festivaly v Polsku a vydává první album "Rise My Soul". Jako předkapela Tumbao vystupovali se světově proslulými Chumbawamba, Dub O NeT, Dub Syndicate. Do Ostravy přijíždějí už potřetí.

Internet:

http://www.tumbao.art.pl/index2.htm

CD

Rise My Soul - 2001

Arlezine 4 - kompilace 2002

Sestava

Woocheck - klávesy

Ksiezyc - kytara

Marek Sieroszewski - perkuse

Radek Bak - pozoun

Daniel Kraus - saxofon

Dawid - trubka

Festival se zásadně liší od ostatních podobných akcí konaných v ČR tím, že:

- jako první a zatím jediný festival V ČR stal v roce 2003 členem EUROPEAN FORUM OF WORLDWIDE MUSIC FESTIVALS. EFWMF (www.efwmf.org) je nezisková asociace 44 nejvýznamnějších, nezávislých evropských festivalů, které se zavazují podporovat světovou, etnickou, tradiční a původní kulturu jednotlivých světových národů a vzájemně se propojovat v kulturních výměnách. V asociaci jsou například festivaly Sfinks v Antverpách, Tanz und Folkfest v německém Rudolstadtu, jeden z největších světových festivalů Dunya v holandském Rotterdamu nebo festival v dánském Roskilde. Spolu s Colours of Ostrava je v EFWMF z východní Evropy pouze polský Crossroads Festival of Traditional Music v Krakově a maďarský Kalaka Folk Festival v Miškolci.

- je netradičně umístěn do samotného centra města - známé zábavní zóny Ostravy na Stodolní ulici a na výstavišti Černá louka.

- objevnou a v České republice odvážnou dramaturgií je tento multižánrový festival určen nejen nejmladší a střední generaci. Na své si přijdou milovníci různých hudebních stylů, hlavně world a dance music, etnické hudby a celebrit české hudební scény, včetně alternativních skupin a umělců. Žánrovou pestrost vyjadřuje i název festivalu Colours of Ostrava.

- setkávání s mnoha světovými kulturami se uskutečňuje ve vlídné a uvolněné atmosféře v rozsáhlém prostoru otevřeného města, ponechávající návštěvníkovi pestrost volby a pohybu, což prokázal i loňský první ročník.

Druhý ročník Colours of Ostrava se koná 11.7. - 12.7. 2003 v centru Ostravy, v oblasti ulic Stodolní, Janáčkova, přilehlém prostoru a na výstavišti Černá louka.

Program

Goran Bregović & Wedding and Funeral Band
(poprvé v České republice jeho více než 40-ti členný soubor: dechová sekce z Bělehradu, pravoslavný sbor, smyčcová sekce z Polska, čtveřice bulharských zpěvaček, perkuse, dirigent a sbormistr Ognjan Radivojević; Bregović hraje na elektrickou kytaru)

Geoffrey Oryema (Uganda), Kosheen (UK), Support Lesbiens, J.A.R., The Ecstasy of Saint Theresa (CZ), Sheva (Israel), Te Vaka (Polynesia), -123 minut, Zikfa (F), Drum Machina (PL), HEY (PL), Polemic (SK), Oi-Va-Voi (UK), Kryštof, Z. Navarová & Koa, Švihadlo, Načeva, Vlasta Redl & Každý den jinak, Hradišťan,

Korai Öröm (HU), Tumbao (Pl), Sui Vesan (SK), Ester Kočičková & L. Nohavica, J. Schmitzer, Skyline, Divokej Bill, V.+I. Havlovi, I. Hlas Trio, Neřež, Sluneční orchestr, Sto zvířat, Gothart, Ahmed má hlad, Létající koberec, November 2nd, Benedikta, D. Salontay & Dlhé Diely (SK), Cabelique, Feng-Jün Song & Horská karavana, Zva 12-28 Band (SK), Vypsaná fixa, Traband, Údery údy, Robson, Dub-O-Net, Čankišou, Banana, Glayzy, Downbellow, Tubabu, Tam Tam Orchestra, N. Kantorová & Smetana života, Naked Floor, Al Yaman

Pat Heart (F), Martin Gredner, Milan "105 kg" Krajčí, DJ Rejnok, DJ Liquid A Pro Soud System, DJ Baltazar, Lana, Stanzim, Eastauthentic DJs /jan2&dusan, Dys Martin, Tvyks, Lillou, J. Sedloň, Cubik, Ian Blond, Korai Banditos (HU), Lazy Jimmy, Dj Forest, Dj Hoffee, Dj Tall, Veneer Band, Nierika Band,

Program, zejména tanečních scén, budeme dále doplňovat v dalších tiskových zprávách.

Vstupné na oba dny:

do 31. 5. 2003 389 Kč
do 31. 6. 2003 469 Kč
do 10. 7. 2003 499 Kč
na místě 599 Kč

Rozmístění scén

Areál Stodolní:

Spektrum (open-air stage)
louka mezi Bauhausem a Stodolní, součástí bude zastřešené pódium + několik větších stanů s občerstvením

Stodolní (open-air Stage)
parkoviště u křižovatky ulic Stodolní a Pobialova, součástí bude zastřešené pódium + stany s občerstvením

Dance (open-air stage)
parkoviště na ulici Škroupova

Boomerang (club stage)
klub Boomerang na Stodolní ul.

Algida (tent stage)
megastan v okolí Stodolní ulice

Elle (club stage)
klub Sky na ulici Mussorgského

Areál Černá louka:

Buben (open-air stage)
výstaviště Černá louka, součástí bude zastřešené pódium + stany s občerstvením

Čas (open-air stage)
druhá scéna na výstavišti Černá louka (proti pavilónu A)

Silesia forum - Telepace (open-air stage)
farská zahrada u výstaviště Černá louka