Gramofonové závody Loděnice: výprava Techno.cz

Návštěva Gramofonových závodů Loděnice. 06.11.2003; Techno.cz
Text: Juki; Foto: Dancer; Koordinace: Gonza

Kouzelnice deska
Určitě nebudeme lhát, když prohlásíme, že kouzlo vinylových desek vás objevilo již pravděpodobně velice mnoho. Přesně tak. Nemusíte být DJ abyste pochopili jak nádherně dynamickým zvukem taková placka narozdíl od ostatních hudebních nosičů oplývá. Prostě kvalita, fenomén i tradice v jednom. Navštívit proto některé z největších evropských zařízení na jejich výrobu, procházet jednotlivými pracovišti kolem výrobních linek a povídat se zaměstnanci o jejich práci, bezesporu patří mezi zážitky, na které se jen tak lehce nezapomíná. Gramofonové závody ve středočeské Loděnici nás přivítaly s otevřenou náručí.

No tak jedeme!
Když přišel náš redakční fotograf Gonza s myšlenkou výletu spojeného s exkurzí, zavládlo mírné překvapení. "No jo," říkali si všichni. "Vždyť fabrika je za humny, proč nás to ještě nenapadlo?" Netrvalo dlouho a po vzoru našich kolegů z XMAGU jsme za družného hovoru uháněli plzeňskou výpadovkou na sjednanou schůzku s naším průvodcem a ředitelem vinylového oddělení Jamesem Balsonem. Sympatický třicátník původem z jihoanglického Bristolu (mimo jiné i jeden z aktivních členů Sunshine people) nás čekal ve foyeru podnikové vrátnice stylově vybavené starými, stále ještě využívanými píchačkami a obstojnou kartotékou.



Prvotní rozpaky rychle rozehnal druhý člen expedice Dancer svým břitkým humorem a zvolna připravujíc aparaturu jsme tak ladným pohybem vykročili vstříc rozlehlému areálu. "Pokud to bude jen trochu možné," varuje James hned ze začátku, "foťte prosím vždy jenom jeden. Aby se zaměstnanci nedivili, co že se to děje," vysvětluje dobrou češtinou se silným akcentem. "Návštěv jako vy tu nemáme příliš mnoho," říká. Briskně si poradí s těžkými plechovými vraty velké budovy a my se ocitáme v halách s několika málo lidmi obsluhujícími tiskařské stroje. James se zhluboka nadechuje a s vervou hodné profesionála zahajuje svůj výklad.



Konečně v továrně
"Tohle je naše tiskárna, kde připravujeme veškeré etikety, obaly či booklety k nosičům. Disponujeme nejlepšími hi-tech stroji na světě," prozrazuje a ukazuje na mohutný pressmat, jehož práci lze kvůli neuvěřitelné rychlosti jen stěží smysluplně zaznamenat (několik tisíc kusů za minutu). Pan tiskař mezitím cosi programuje na velkých dotekových obrazovkách a my pečlivě sledujeme výsledky jeho práce. James však významně pokukuje a dává najevo chuť mírně se posunout.



Procházíme tedy jemně zaprášenou chodbou a kolem nás se pomalu objevují obrovské pytle s vinylovými granulemi. K naší smůle je lemuje vysoký plot a fotograf Techno.cz proto za halasného smíchu ostatních usedá panu řediteli "na koníčka," jenž ho zvedá do polohy vhodné pro snímkování.


Pod Dancerovou tíhou James Balson pomalu pokračuje: "Všechny desky se lisují právě z těchto rozpuštěných kousků. Jednotlivé granule se během procesu pod vysokým tlakem a teplem spojí v jednoduše tvarovatelnou hmotu. Tady vidíme pytlovaný vinyl černý, ale ten pravý "panenský" je průhledný. Pokud tedy vlastníte průhlednou desku, byla vyrobena bez použití barviv," vypravuje. Nedaleko místa syčí vlastní lisovna do níž vcházíme pár minut poté. Místnost vyplňuje deset samostatných lisů v obklopení mnoha agilních zaměstnankyň.




James všechny uctivě zdraví a na tvářích přítomných je vidět, že si jako nový nadřízený rychle sjednal patřičný respekt. Éterem se nese neobvyklý zápach chemikálie. Pozornost zaměřujeme na poloautomatický proces lisování. Z trubek ústících v kohout v pravidelných intervalech vypadává bobek zpracovaného vinylu, který se vkládá na vyznačené místo na matrici v lisu. Na ten se zároveň položí i příslušná etiketa. Tssss…dvě hlavy pevně sevřou obsah. Je hotovo. Stačí oříznout a hurá do balírny.

Špetka z historie
Na otázku jak probíhá práce na výrobě matrice, tedy mateřské desky James Balson odpovídá: "K výrobě v současné chvíli používáme dvě technologie. Jednu starší - lacquerovou (přes lakovou fólii) a novější DMM (Direct metal mastering). Ta starší se používá zhruba od roku 1926. DMM jsme zavedli asi před dvaceti lety a na výrobu je pro nás jednodušší. Mnoho zákazníku však stále požaduje lacquer, protože má lepší dynamiku zvuku. Týká se to hlavně tanečních labelů. Ve zkratce jde o to, že první princip je v záznamu do plastu, druhý do kusu měděného plechu. Ve studiu si o tom řekneme více," s příslibem uzavírá.



Začínáme být opravdu zvědaví a míříme proto do zkušebny, kde na nás už čeká paní Vostárková. Sedí v malém prostoru plném zvláštních gramofonů. Na otázku k čemu slouží její přístroje odpovídá: "Jsou to házivoměry, které kontrolují kvalitu lisu a zda-li deska nehází. Taková věc se projeví přeskakováním přenosky a podobně," povídá. James doplňuje: "Nevypadá to sice jako Technisc, ale tyhle stroje jsou opravdu velmi kvalitní."



Bod zlomu
Dalším a pro proces výroby asi nejdůležitějším pracovištěm je masterovací studio, jež je zcela náhodou právě úplně prázdné. "Technologie v tomto místě je jedna z nejnovějších. Vyrobena byla v roce 1984. Od té doby totiž vývoj po úpadku desek a příchodu CD nepokračoval. Paradoxně koncem osmdesátých let, kdy začínal boom taneční hudby se vše obrátilo a poptávka vyletěla jako raketa nahoru. Každým rokem výroba vinylů stoupá a ještě jsme nedosáhli maxima," říká se znatelným nadšením James a pokračuje: "Celé toto studio je analogové, ačkoliv tu máme i digitální procesory. Jsou tu dva stroje. Jeden na výrobu lacquerovou metodou, druhý na DMM. Mateřskou desku položíme sem na točnu, na ní hlavici s jehlou a rydlem do níž pouštíme signál. Podle něj vibruje a zapisuje ho. U obou postupů je to stejné, jen do DMM nemůžeme drážky vyrýt tak hluboko jako do lacqueru. To je její nevýhoda. Lacquerová deska má totiž s hlubšími drážkami širší frekvenční pásmo a dává tak hudbě větší šmrnc. Mám s tím vlastní zkušenosti," končí.



Cigáro a jdeme do finále!
Následuje návštěva galvanovny, kde probíhají chemické procesy s hotovými matricemi a po schodech pomalu kráčíme do finále - balírny hotových produktů. Zde sedí několik žen u pultů a hotové výrobky zařazují do správných obalů. Vše se skladuje na paletách, jež se po naplnění odvezou k dopravcům a následné expedici.



Jak se zdá, naše prohlídka je pomalu u konce. Zapalujeme s Jamesem cigarety a jdeme se posadit do zasedací místnosti v budově managementu. Čeká tu na něj už skupina slovenských hip-hoperů. S omluvou si ukrádáme ještě pár minut času a diktafon pouštíme záhy po usednutí…

Tak Jamesi. Právě jsme si společně prošli celou továrnu GZ Loděnice, jež patří mezi jedno z mála velkých evropských zařízení na výrobu vinylových desek. Ještě před tím, než se pustíme do povídání o procesech výroby, určitě bude vhodné, aby ses našim čtenářům ve stručnosti uvedl. Takže zcela obligátní otázka: odkud jsi přišel, jaká je tvá minulost a co v současné chvíli v České republice vlastně děláš? :)

Bydlím tady už téměř deset let. Přijel jsem původně na dovolenou a hned v prvním týdnu pobytu jsem tu potkal jednu holku, která je teď mojí manželkou. To je asi hlavní důvod proč jsem tu zůstal. V té době jsem byl na volné noze a nebyl to tedy pro mě velký problém. Sehnal jsem práci učitele a přednášel angličtinu. To jsem dělal asi dva roky. Poté přišlo zaměstnání v Rožnově pod Radhoštěm. Byla to hudební firma Prolux records. Dělali hodně komerční kompilace s hudebníky typu Maduar či Haidy Janků, které jsem mimo jiné napsal tři písničky.

Potom přišel kontakt s nějakým ruským podnikem, že?

Přesně tak. Měli kancelář přímo tady v Digital Media Loděnice. V té době se to, ale jmenovalo Gramofonové závody. :) Připravovali hudební nosiče pro ruský trh a já jsem pomáhal s jejich kompilováním. Zhruba někdy v tom období začala má vlastní firma (Dyslexia records pozn. Juki), jež měla fungovat jako label. Společně s Honzou Berdychem jsme založili s.r.o. a zbytek je historie.

To si mnozí určitě pamatují. Byla to jedna z těch velmi oblíbených akcí…

Jmenovala se Euforica, nicméně já i mí kolegové se dostali do těžkých finančních problémů. Prodělali jsme na parties fakt velký balíky peněz. To byl prostě průser.
Teď máme šesté narozeniny a domluvili jsme se s Roxy na neděli. V pondělí je volno, tak uvidíme.

Uvidíme se tam. Pomalu, ale zpět k fabrice v jejichž kancelářích teď sedíme. Jak jsi se dostal sem do GZ Loděnice?

Znal jsem lidi v managementu a sháněl práci. Oni mi nabídli pozici prodejce vinylů a po krátkém čase jsem se stal vedoucím celého oddělení.

Znáš tedy výrobní proces. Můžeš nám ho tedy ještě jednou v krátkosti zopakovat?

Jak jsem říkal. Na počátku všeho stojí příjem objednávky. Může být na jakémkoliv médiu typu CDčko, DATky Exabyte kazety… Prostě cokoliv. Z toho mi vyrobíme desku pomocí lacquerové, nebo DMM technologie. Větší procento našich zákazníků používá novější DMM postup, ale stále existují lidé, kteří na lacquerovou technologii nedají dopustit. O výsledné kvalitě zvuků z obou jmenovaných se stále vedou spory. Opravdu záleží na individualitách, co v té hudbě hledají a hlavně o jaký styl se vlastně jedná. Podle mě má deska na lacquerovém principu lepší dynamiku zvuku, ale vyrábět s ním třeba nosiče klasické hudby je ztráta času. Pro ní je prostě frekvenční pásmo s DMM dostačující. Potom vyrobíme desku z tvrdšího materiálu, která je použitelná jako stamper, neboli matrice. Tu používáme k samotnému lisování měkkého materiálu.

Během naší exkurze jsi nás zavedl také do velmi high-tech tiskárny. Přiznám se, že podobnou rychlost tisku jsem ještě nikdy neviděl. Pokud to tedy správně chápu, vy se staráte i o tisk etiket, obalů…respektive všeho.

Říkáme tomu "one stop shop". Klient tu nemusí vyrábět jen desky, ale může si nechat udělat úplně všechno. Nabízíme jako jedni z mála kompletní servis. Některé lisovny nemají k dispozici tiskárnu a musí náročně spolupracovat s ostatními. My máme vlastní lisovnu, mastering, tiskárnu, expedici. Prostě one stop shop. Děláme také "fullfillment." To znamená, že se snažíme vyrobit produkt přesně na přání zákazníka. Některá z nich - hlavně obaly - jsou opravdu velmi speciální a složitá.

Kolik desek v průměru vyrobíte za celý měsíc?

Nezlob se, ale to je obchodní tajemství.

OK, nevadí. Krom vinylů vyrábíte také ostatní populární nosiče, že?

Vyrábíme CDčka, DVDčka, v malém množství i kazety. Jinak výroba vinylové desky rok od roku stoupá.

Máte vzhledem ke konkurenci nějaké zvláštní specifikum?

No jasně. Jsme jedni z mála, kteří ještě umí vyrobit picture desky. Moc lidí je totiž vyrábět nechce, jelikož se tím obrázkem zhorší kvalita zvuku. Jinak zastupitelství firmy máme v Americe, Austrálii, Novém Zélandu, Japonsku….a pokrytou Evropu.

Máš alespoň rámcově přehled kolik procent z produkce jsou taneční desky?

Absolutně netuším. Tohle jsme nikdy neanalyzovali. Ale z české produkce to je převážně hip-hop.

Na závěr. Sám jsi aktivní hudebník, nechal sis někdy vylisovat vlastní desku?

Jo, jednu mám. Je to skladba, kterou jsem dělal na počítači. Je vyrobena lacquerovou metodou. Má sice nevýhodu, totiž že se ohrává a ničí podstatně rychleji, protože je z měkčího materiálu. Dynamika zvuku, je ale opravdu mnohem lepší.

Juki & Dancer & Gonza