REPORT

 

Summer Of Love 2003

Tentokráte se ode mě postřehů ze zákulisí, technických analýz a definic jednotlivých setů účinkujících nedočkáte. No, možná trochu jen přeci. :) Letos jsem se rozhodl si SOL konečně nerušeně užít.

 
Již potřetí jsem se vydal navštívit luxusní a přehledné prostory pardubického dostihového svatostánku. Již potřetí jsem nejel na koně, ale na Summer Of Love. Stále této volby nelituji. Dorazil jsem po 15. hodině a prostor se již pomalu a jistě plnil. Počasí bylo horké a slunce nešetřilo skoro nikoho. Při průzkumné procházce jsem zjistil, že je vše jinak jak minulý rok a že plánek tak trochu zkresluje vzdálenosti a ikona stanu neznamená, že je to stan. Nevím proč, ale vše mi připadalo tak nějak menší. Kromě hlavního scény mi připadaly ostatní produkce ošizené na světlech a zvuku. Ale to ještě nic nehrálo a nesvítilo. Při rozhodování, kterým scénám se budu na tomto ročníku nejvíce věnovat, vyhrála (samozřejmě) techno stage v těsném náskoku před stánkem stále pařících Merkuráků a hlavním pódiem.

Na Techno.cz varšavská smlouva scéně se jako první objevil blanský DJ Reyko, pro kterého bylo vstupenkou za mix jeho demo zaslané do soutěže na Techno.cz. Reyko nebyl špatný. Naopak byl celkem zdatný technik, bohužel však vyhořel zcela dramaturgicky. V poslední době je zřejmě in na velkých festivalech představovat nová jména. Šťastnou ruku měly zodpovědné osoby za tento výběr pouze u OAF, kde se v Love Durex Zone představila celá řada opravdu výborných a doposud málo známých jmen. Tak jako na Creamfields neustál zodpovědně svou příležitost mostecký Novys ve 14 hodin a přepálil, i tady na SOL bohužel Reyko hned prvním mixem naznačil, že se o poslechovou hudbu, potažmo citlivé vábení návštěvníků jednat nebude. Škoda. Možná jsem divný, ale nemám chuť v 17 hodin poslouchat techno na hranici 140 BPM a taky se nad tím ani nehodlám zamýšlet. O nekompromisní obrat se postaral Daho. Minulý rok zahřál jeho set nad ránem srdce nejednoho pamětníka. Letos se na opačném pólu line-upu představil s emotivní hudbou. Björk, téma z Twin Peaks, Smokebelch II od Sabres of Paradise... Bylo toho hodně a bylo to fajn. Nikomu ani nepřišlo divný, že Daho přesluhuje. Poprvé na sebe upozornil guláš v časech jednotlivých vystupujících a vůbec v jednotlivých vystupujících...

Přiznám se bez mučení, že jsem člověk, který u sebe nosí line-up. Ať už z domova a nebo ten oficiální. Tady mi nebyl ani jeden dobrý. Bloudil jsem mezi jednotlivými produkcemi a ptal se známých, kdo že to teď hraje. A tak jsem si nejdřív myslel, že ten, kdo začal po Dahovi, je Jerry, ale tomu se prý večer nechtělo a tak hrál Orbith. Na pódiu se stále motal Felipe a pokoušel se o soundcheck. To už měly mít snad lajfka za sebou, ne? No nic. Orbitha nemusím, přesunul jsem se tedy jinam. Bylo to skoro jako podivná hra... chodil jsem přes celý prostor do Ultramix stanu zjistit, že tam buď ještě nezačal ten či onen a nebo ještě neskončil. Utekl mi tak Escon Waldez. Během večera mi tak uteklo víc věcí, na které jsem byl alespoň trochu zvědav, ale tahle mě mrzela ze všech nejvíc.

To, co jsem postrádal na jiných festivalech, jsem tady našel zcela jistě. Atmosféra na SOL nikdy nechybí. Nepostřehl jsem snad ani jednoho opravdu nepříjemného člověka. Pár opilců se najde vždycky, ale přesila dobře se bavících lidí byla drtivá. Bohužel mě však při jejich prohlížení trápila všude na cestách přítomná tma. Vidět bylo jen na hlavní scéně a to díky velkému množství světel.

Odpolední hip hop mi utekl. Není to moje parketa a popravdě řečeno nejsem zastáncem hip hopu na hlavních scénách... i když "jen" odpoledne. Afrika Islaam byl hodně krutej a myslím, že i zbytečně přepálil. Orbith byl myslím nějak kratší, Rother byl zase až moc pomalý, ale i tak jsem radši utekl jinam. Měl jsem strašný guláš najednou v tom, kde je co a hlavně v kolik. Koogi byl klasika. Neuhnul nikterak od svého precizního standardu a tak jsem šel zase o stage dál...

EZ Rollers kupodivu velmi plynule navázali na vystoupení Katchy, které bylo jedno z těch nej okamžiků Deep in the Jungle scény. Miluji kompilace s dílen Moving Shadow a miluji GTA2. :) Co dodat? Není třeba slov na to, co předvedli. Super. Možná by to bylo ještě lepší v nějakém klubu, kde se atmosféra drží a houstne a houstne.

A vůbec. Zpátky na hlavní stage. Rush je diktátor. To není žádná novinka. Slyšel jsem takové výrazy, že Rush je Causescu a podobně. Každopádně jsem se výborně bavil. Jeho set sice neoplýval žádnou velkou inteligencí, ale přímo z něj sršela pozitivní energie. Nekonečně dlouhé gradace a stále ten drtivý rovný beat. Úsměv mi na často zamračenou tvář definitivně vyhnal Rushův mix pana Manu Chau. Holt, kdo umí ten umí. Rush stále vyhledával kontakt s lidmi a vyvažoval tak místy až dost krutou tvrdost. DJ Rush byl trumfem v Blehově rukávu.

Jen v jeden okamžik jsem byl rád, že je v těch časech takový zmatek. Neutekl mi Phil Hartnoll. Polovina bratrské dvojice Orbital. Věděl jsem, že to není DJ, ale spíše PD (pouštěč desek), ale neodradil mě a nezklamal, tak jako se to povedlo na Creamfields Andymu Fletcherovi. Phil si sluchátka nasadil až při třetí desce. Ty předešlé prostě nechal dohrát... ale to vůbec nevadilo. Jen v jeho vystoupení jsem si prvně užil starých Orbital a jejich vlivů. Ehm, nebyl jsem sám. Nejdrsnějším tanečníkem v daném okamžiku byl Josef Sedloň. :) Hartnoll se o mix nikterak nestaral. Jednoduše si užíval a místy, skoro v tranzu, hecoval hrstku nadšenců. Pro mě osobně tak porazil Rushe a získal tak ocenění Největší bavič. :)

Toužil jsem poznat, co je to experimental open hand set v podání slovenského minimalisty Tibora. Jeho vystoupení bylo velmi příjemné. Stále jsem však nezjistil, co že ten tak komplikovaný název měl znamenat. Tibor předvedl velmi precizní minimálek. Tibor bublal a bublal. Bylo to výborné, leč v danou hodinu jsem potřeboval trochu více energie.

Ladida vládla techno scéně. Vládla přesvědčivě. Její vystoupení se sice nelišilo od desítky dalších, které v posledním roce absolvovala, ale přeplněné ploše, která byla tomuto stylu tento rok přisouzena, to bohatě vystačilo. Valentino Kanzyani. Jeho vystoupení na Mácháči mám v živé paměti a tak jsem se těšil, co předvede zde. Trsal jsem, ale jako o život to nebylo. Šetřil jsem se podvědomě na Marco Nastice, který mými boky hýbal již na únorové Citadele. I Marco se přiřadil k plejádě DJs pracujícími s technologií Final Scratch. V jeho případě to je zatím však mínus. Jeho setu scházela dynamika, kterou drtil v Boby ze tří gramofonů clubbery. Agentovo vystoupení bylo dle mého zlatým hřebem večera. Jenže se dramaturgicky moc nehodilo po pařících jižanech. Hodně lidí uteklo v domnění, že je to nudné. Holt ne každý rozdejchá osobitý inteligentní zvuk, který tento gigant české techno scény produkuje. To já jsem zavřel kukadla a pořádně prohnal klouby. :)

CJ Bolland i se svým kumpánem MC Skreenem přizvali ještě "další" modelku Zohru. Po Rushovi se začíná každému špatně. Osobně mě CJ nenadchl. Jeho vystoupení mi připadalo prázdné a využívající stále ty samé postupy. Lidi však udržel a stále pracoval na růstu pozitivních nálad.

Únava začala se mnou silně cloumat na počátku Tokyho setu. Utekl jsem tedy do klidu a pokusil se oddat tolik před cestou potřebnému spánku. Probudili mě Queen. Tedy Flash, ale ne Gordon nýbrž Jerry. Tuc tuc tuc. Má tohle vůbec ještě nějaký nápad? Za to příležitostný party fotograf Subsist! po drobných úpravách v názvu jeho vystoupení (původní Sunset bylo opraveno na Sunrise) se mohl se vší radostí jemu rovnou pustit do "vyklidňování" tancechtivých. Taneční, bublající, praskající a vůbec. Tenhle DJ patřil spíš na velkou scénu, kam jsem se na chvilku zavítal a slyšel tak podruhé rakušana Felipeho. Úderem osmé jsem se spolu se SOL rozloučil a vydal se vstříc rozpálenému asfaltu.

Závěrem snad malé shrnutí toho zmatku, který je výše. :) Zvuk byl výborný téměř všude. Kromě hlavní scény mi chybělo vlastně všude více světel a vizuálních efektů. Vadila občas tma na cestách mezi jednotlivými pódii. Velký mínus za tak trochu anarchii v line-upech, ale to je taky styl promoterství. SOL si tak nějak žilo samo a své problémy si tak nějak vyřešilo samo. Doufám, že to "tak nějak" nebude znovu i příští rok. Ale celkem? Celkem to bylo hodně OK. Lidi se bavili a měli výbornou náladu. Já se na příští rok těším. Co vy?


P.S. Příští týden je Mácháč 2003 s bonusem v podobě sobotního Connect 2 Mácháč. Kolem Doks je to samá objížďka a vyfrézovaná silnice. Buďte tedy opatrní. :)

Svoji reakci na report můžete přidat na našem diskuzním fóru.
 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
Dan
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016