Report z akce Haas Effect s M>O>S Recordings od Myclicka

Co uděláte v okamžiku, kdy produkční klubů, kde se hraje elektronická muzika, loví z rybníčku malé i velké ryby (ty většinou hned několikrát po sobě) a stále ne a ne vylovit tu vaši?! V dnešní době sítí sociálních si ji chytnete sami, jasná věc... V čase, kdy je pomalu každý DJ zároveň více či méně prodělávajícím promotérem, jen aby si udělal radost a se svým oblíbencem si u nás podal ruku, tu každý víkend hraje zahraničních hvězd tolik, že je často ani nestihnete obejít... Sympatická parta Endless Illusion, která nám čím dál častěji dokazuje, že to s vydáváním vinylů myslí smrtelně vážně, našla před časem pochopení, podporu i skvělé zázemí v holešovickém klubu Cross a tak už si tu stihla zahrát skutečná producentská esa, která by se u nás s největší pravděpodobností a z nejrůznějších důvodů nikdy neukázala. Holandský label M>O>S je v hledáčku Endless Illusion už dlouho. Layup i Raphael Kosmos totiž muziku z tohoto katalogu roztáčí každý pátek i každou sobotu všude tam, kde najdete dva gramofony a jak známo, sny se nemají plnit jen o Vánocích... 6. únor roku 2016 tak pro ně byl opravdu významným datem! Na jednom pódiu se konečně setkají se samotným majitelem, vyhlášeným undergroundovým DJem, i člověkem, který nahrávkám, jež oba domácí hráči roztáčí, vtiskává zcela nezaměnitelný zvuk. Aroy Dee, G-String a Ma Spaventi v Praze! Ocení ale jejich návštěvu také rozmazlení, znudění a zlenivělí pražští "párty pípl"?

Zatím tomu dle očekávání vůbec nic nenasvědčovalo... Samotné naloďování do důmyslného vesmírného korábu s množstvím vymožeností po stěnách i na stropě začalo už úderem deváté, do desáté byli přitom již tradičně všichni pasažéři u vstupu cenově zvýhodněni, přesto to tu v půl jedenácté vypadalo jako po vymření a alespoň za přítomnost barmanů byl člověk rád. Nahoře si tak pomaloučku, polehoučku, potichoučku své zvukové koláže bez beatů mezi čtyřmi stěnami na střídačku převalovali Mooris a Click Joe alias Disco Møreti, kteří si back 2 back set zde naposledy vyzkoušeli o patro níže na jubilejní akci VPX. Nebylo kam spěchat, nebylo proč tlačit na pilu – ti dva spíše zpříjemňovali večer všem těm, kteří to o den dříve přepískli a teprve teď pomalu přicházeli k sobě... To o patro níže se na nikoho nečekalo a prvním pár nedočkavým tanečníkům už ochotně nohy svým setem zvedala Anna Myschkin alias KinA. Že je to opravdu ona, jste však zjistili nikoli před pódiem, ale po protažení se mezi pultem a zdí tohoto sklepení. V prostoru, v němž je obvykle DJ k vidění, bylo tentokrát plátno, na něž se promítala jednoduchá projekce a tak to všichni ti tanečníci měli tentokrát s rouškou anonymity a to doslova a do písmene. Aby záměry DJova přednesu a temnou selekci nerušila světla od baru, bylo navíc v zadní části tohoto parketu nataženo černé plátno, které už kýženou atmosféru zařídilo. Tedy příjemný experiment odhalující jen další možnosti tohoto sálu v praxi...

Ačkoliv po klubu rozlepené line-upy slibovaly set hostitelů tohoto večírku už od jedenácti, museli jsme si na něj zhruba půl hodiny počkat. Nedočkavých tanečníků tu byla stále jen hrstka a za mixem osamocený Layup se jim rozhodl vyjít vstříc... Tedy nic vehementního, nic náročného, jen teď hezky zlehka bicí automat začal vyklepávat svou písničku, a zatím se to s hlasitostí nikterak nepřehánělo. Výtečný domácí producent již tradičně nasadil poker face, oči se soustředily pouze na gramofony a mix, jeho šikovné ruce zařídily, aby spolu oba Technicsy kamarádily bez zbytečných hádek, dohadů a výčitek, a kromě jiných nadýchaných dobrot se na talíři ohřála i produkce z pera švýcarského producenta, co si CCO říká. Ať už to bylo onou vznešenou selekcí od inteligentních autorů, či naprosto dokonalou vizualizací v podobě tenoučkých paprsků celého barevného spektra, s nimiž se dalo v tomto tmavém prostoru až neuvěřitelně kouzlit (možná od každého trochu), sál se začal konečně plnit a díry mezi tanečníky se stále zmenšovaly...



Všichni tři vzácní hosté se nám už postupně na pódiu ukázali, aby vzápětí zase zmizeli do zákulisí, ta největší nervozita byla přitom patrná na tváři Ma Spaventiho. Přeci jen ho čekal živák se zázemím nejrůznějších chytrých mašinek, a přestože večer absolvoval zvukovou zkoušku , bylo potřeba ještě naposledy vše vyzkoušet a ujistit se, že nic nestojí v cestě vstříc bezchybnému vystoupení velkého perfekcionisty. Šéf labelu Aroy Dee ve firemním tričku a s velmi nakažlivým úsměvem zatím natáčel publikum, znalecky přímo na parketu posuzoval úroveň zvuku, ochotně prohodil pár slov s návštěvníky, aby se pár minut před půl jednou sám chopil gramofonů a vhodně nakypřil půdu pro svého italského kamaráda. Ten teď s malinkou krabičkou přímo za provozu vytvářel poutavé efekty, následovalo posledních pár pokynů s šéfem kvalitní hudební stáje, poté v pár posledních vteřinách jeho závěrečnou skladbu vyšperkoval efektem, my mu v už nahuštěném sále, kde to začínalo vřít, dodali kuráž zatím jen vlažným potleskem, a on se dal do díla. K dispozici měl teď jednu hodinu, během níž měl představit to NEJ ze své dosavadní tvorby a zároveň skladby, které se (snad brzy) objeví na jeho letošním albu.

Aroy Dee v rozhovoru opravdu nelhal a máme se na co těšit. Na desce prý Mistr pracoval dva roky, netlačí ho deadline (což bývá u M>O>S Recordings zvykem) a jednat by se mělo o osobní a unikátní věc... Svatá pravda! Skoro jako by nás nechával nahlédnout do svého nitra. Skladby plné pocitů, silně emotivní tracky vypiplané od začátku do konce, zadumané, přemýšlivé, se záplavou silných ploch a přitom stále tolik taneční. Na publikum však dle očekávání nejvíc zabíralo poťouchlé acidové cvrlikání a co nejtvrdší kopák k dobru. To se pak snadno ozvaly výkřiky, on se jen skromně usmál, a bylo poznat, že ho tohle neustálé pošťuchování publika baví. Že zazní i střípky z nového EP "Balla!", které oficiálně vychází právě dnes, se dalo očekávat a "Missing Sunlight" tak byla jen pomyslnou sladkou třešničkou na tomhle lahodném dezertu... A v tomto okamžiku už pěkně "hlučném dezertu"! Pamětliv hesla "Do Crossu bez špuntů nelez" jsem si musel tímto zdravotnickým materiálem oba sluchové orgány ucpat, protože zejména vpředu u mocných subbasů hrozilo, že živák Ma Spaventiho bude historicky to poslední, co v životě uslyším. Přišel jsem tím sice o značnou část výšek, ale teď při psaní reportu a projíždění katalogu značky M>O>S jsem rád, že tu nesedím zcela potichu...



Na čarokrásný sedmdesátiminutový příběh (po teď už silném dlouhém potlesku) plynule navázali G-String a Aroy Dee, který díky CD přehrávači představil zřejmě i budoucí dosud nevydané skladby svého parádního labelu. Ěterem se zatím nesly i poslední trumfy vydavatelství v podobě Vernon Felicity - "Fake Profile" či "The Iron Jack" od ruského producenta, který si říká Kovyazin D, ale bylo také na čase zjistit, jak to šlape německému hostovi Alex Tsiridisovi o patro níže. Šlapalo to pěkně zostra a nahuštěný sál jako by byl právě uhranut. Ti dole působili, jako by jeho hru vůbec nemohli pobrat - tolik solných sloupů pohromadě už jsem dlouho neviděl a jen doufám, že se nejednalo o setrvalý stav a nakonec to ožilo i zde. Nahoře nás však již brzy čekal koncert pro šest rukou bez orchestru, pokud tedy nepočítáme ovocný počítač, mix s mnoha kanály, klávesy a celou plejádu těch elektronických vymožeností, co (si) tak rády hrají...



Bylo na čase vrátit se do jámy lvové na očekávané vystoupení projektu R-A-G. Bohužel s pokročilou hodinou a s hladinou alkoholu padly zábrany všech a tak se přes nahuštěný parket stále couralo tam a zpět, dokumentaristé se svými nejchytřejšími telefony pod sluncem místo tance a poslechu zas a znovu vše pro pár lajků a komentářů zdatně dokumentovali, početné davy cizinců se tu za provozu seznamovaly, líbaly a objímaly, a občas některému z tanečníků ten pravidelný rytmus poněkud překážel - bylo nás tu zkrátka a dobře moc na jednom prťavém místě. Vidět a slyšet tyhle tři na nějakém open-airu bylo v tento okamžik mé velké nevyřčené přání... Přesto jsem si nemínil kazit náladu a nechal se zcela ovládat těmi třemi inteligentními pány nahoře. Hotová přednáška od tria profesorů, kteří si skákali tak půvabně do řeči, a přitom jediný mikrofon svíral v ruce majitel labelu a čas od času skrze hodně deformující efekt takto vysekl v reálném čase další zvuk k dobru. Zcela soustředění a přesto stále v dobrém rozpoložení a synchronně škubající hlavou do rytmu u velkého mixu - byl to hezký pohled, jak si stále hrají jako malí kluci, co jinak vůbec nezlobí a maminky se mohou spolehnout, že je vždy najdou tam, kde byli před hodinou, dvěma, třemi... Jiný analogový šílenec KiNK je sice při práci o dost zábavnější, ale tohle byla kvalita podávaná s obrovským nadšením, včetně živé verze aktuální "We Are Not Alone". Výrazná řeč acidu i hutné beaty boxerkou přímo do žaludku, plochy, kterými byste se chtěli přikrýt při vaší poslední hodince, něha i energie spolu a chutně. Všechno však jednou končí a oni už toho měli ten den také hodně za sebou. Aroy Dee nám tedy ještě pustil několik skladeb z desky a z flashky, aby se po chvíli ke slovu dostal i druhý z hostitelů - Raphael Kosmos se svými "fórthkaming a anrylísd" tituly. Samozřejmě bez kopání, přátelé! Děkuji, bylo to krásné...      

myclick

foto: Ladislav Zensor