Report z Christmas Party 2014 od čéši

Christmas Party každoročně představuje především párty pro lidi, jež se chtějí pobavit, chtějí tančit a chtějí si o svátcích užít také trošku toho pohybu, jenž je vytrhne z té sváteční pohody a nicnedělání. Mnohdy to není ani tak o velkých jménech, je to především o srdci a dobrých lidech.

Letos jsem se vydal na "Christmasku" v doprovodu svých přátel a hrajícího kamaráda, DJe Subgatea, který si musel před vlastním vystoupením a celým začátkem v krátkosti udělat zvukovou zkoušku, protože zde měl vystoupení v rámci svého live projektu. Do L-Klubu jsme se vrátili po dobré večeři hned na začátku samotné akce a pomaličku vstřebávali lehce se zaplňující tradiční prostory pardubického domu.

Prvním hrajícím byl pan Carl W. Tento chlapík byl jediným, který zde předvedl ještě tradiční vystoupení na skvostné gramofony. Zvuk, linoucí se z té černé placky, má prostě své neodolatelné kouzlo a pohled na DJe, jenž prsty zrychluje či zpomaluje chod vinylu pod jehlou, je v dnešní době opravdu raritou. Carl W testoval repro soustavu solidními tracky a pomaličku se pohupující nohy pár tanečníku vzadu v temnu parketu dávaly tušit, že do prvních řad ještě bude potřeba trošku více času a odvahy...

Kdo však již dokázal plně nalákat tanečníky k zábradlí, to byl techno matador a DJ, jenž má své neoblomné kvality stále v sobě. DJ Orbith! Orbith je klasikou, která mě bude bavit, dokud jeden z nás neopustí taneční scénu a kdo ví, třeba i pak si budeme chodit někam společně zatančit, nebo si pustíme nějakou tu písničku. Orbith rozehrané tempo gradoval stále výš a výš, když tu z čista jasna nastalo ticho. Ach ta technika... Někdy zklame v nejméně vhodnou dobu, naštěstí to však nemělo dlouhého trvání a vše bylo rázem vráceno do původního stavu a mohlo se tančit dál. Co mě však velmi rozezlilo, to byl neurvalý návštěvník, jenž po tomto hráči hodil kelímek s pivem. Bože - takový projev vidláctví, taková ubohost! Ještě štěstí, že měl doprovod, jenž ho dokázal usměrnit a více se již na scéně neukázal...

Procházel jsem se jen tak kolem a vnímal ty rozzářené úsměvy všech těch, co stále asi měli radost z obdržených vánočních dárků a z toho, že se opět potkávají s těmi, jež jsou jim blízcí. S těmi, se kterými protančili nejeden rok. Tak jako já. Zastavil jsem se s přáteli, známými a debatovali jsme o tom, co se nám přihodilo, co nás trápí a co nás těší. Ano, hodnotili jsme vše a říkali si: "Vidíš to tady? Vidíš to vše kolem? Už to není setkání po roce, po třech, ale po dekádě..." Když jsem viděl ty mladé, kteří měli zvýhodněný vstup, připadal jsem si staře. Tedy ne, že bych si to připouštěl, ale vnímal jsem, jak dlouho už chodím sem - na místo, kde jsem opravdu šťastný. Snad i oni setrvají a budou chodit dál - nová krev je potřeba a budu rád, když bude pro někoho hudba víc než jen pár mejdanů. Bude krásné, pokud to pro ně bude životní styl...

Vrátil jsem se na hlavní stage, kde už hrál Džejár. Hrál na domácí půdě, vlastně doma. Byl trošku pod tlakem, měl toho hodně na starosti a ještě se musel soustředit na svůj vlastní výkon. Nic však na sobě nedával znát, hrál skvěle a krásně předával žezlo dál oblíbené Lucce. Lucca je jednou ze stálic nejen "Christmasky", ale celkově i taneční scény. Drží se také hodně dlouho, i když už ne tak pravidelně a často, jelikož má své povinnosti i jinde. Mě její hraní letos příliš  neoslovilo a tak jsem čas trávil spíše tak nějak v davu druhého pódia nebo s přáteli u baru. Odběhl jsem si však poslechnout Chrise Sadlera, který zásoboval druhou stage vcelku svižnými tracky, a i když to bylo oproti hlavnímu pódiu o něco měkčí, publikum tu měl opravdu početné a tančilo se zde v příjemném tempu. Chris mě baví - někdy více, někdy méně, ale tak je to se vším. Někdy vám může jedna věc chutnat více a jindy zase méně, ale tady se mu to povedlo a Chris sem prostě patří!

Nejvíc jsem se však těšil na vystoupení pana Rumenige a Adriana, ale nebudu předbíhat a začnu naším bratom, slovenským bijcom Tokym... Když hraje Toky live pod pseudonymem Rumenige, znamená to, že to bude chladnokrevné, řezavé, slovenské dunivé techno. Měl jsem to štěstí a mohl jsem vidět, co musí na své vystoupení přivézt za techniku a smekám! Smekám pomyslný klobouk za to, že se mu s tím vším chce tahat, zapojovat to a pro nás tu hodinku zahrát. Zahrál přitom skvěle! Absolutně fantastické live vystoupení, které nás nenechalo v klidu ani jednu jedinou minutu...

Po něm se na hlavní stage postavil mladičký Adrian Hour. To, co zahrál, bylo pro mě opravdu překvapením. Já ho neslyšel na festivalu Svojšice a tak to pro mě byla premiéra. Tento talentovaný mladík nám předvedl opravdu skvělou techniku a skvělé tracky - co mě však osobně oslovilo ještě víc, to byl jeho přístup k tomu všemu. On není rozhodně tím, kdo odehraje, zabalí a jde. On je velký srdcař, člověk jenž prožívá mejdan od začátku do konce. Je tak pozitivní, že se to odráží nejen v jeho duši, ale i v jeho hudbě. Bylo mi potěšením ho slyšet a opravdu si vážím lidí, jako je on. Neobyčejný člověk...

Nastal čas pro další z live projektů a ten představil DJ Subgate. I toto bylo pro mě premiérou, jelikož i Ondra měl své první live hraní už ve Svojšicích, ale až v sobotu, kdy jsem již nebyl přítomen. Je až s podivem, jaké tracky dokázal vyprodukovat, protože když to hrálo, znělo to, jako by to ani nebylo z české kuchyně. Ondra má talent, má cit pro výběr tracků a i pro zábavu na parketu. Nikdy se při jeho hraní nenudíte, nikdy se při hraní nenudí ani on. Dokáže do toho všeho dát maximum, jak by to měl dělat každý, pokud dělá to, co ho baví a žije tím. Ondra i přes strasti, kterými si prošel, i přes trable, před které se musel postavit, opět předvedl, že je jedním z těch mladých a opravdu talentovaných lidí, kteří mají velkou budoucnost...

Posledním mnou vyslechnutým byl DJ Spiriakos. Patrik mívá obvykle při hraní vážnější tvář, ale jak jsem již zmiňoval, Christmas Party je natolik strhující s takovou atmosférou, že i Spiriakos si svižně podupával nohou a při hraní se vrtěl jako celá první řada. Mejdan dotáhl do zdárného konce a já unavený a utancovaný musel v jeho rytmu pádit na vlak... Děkuji všem, jež mi opět dovolili, abych mohl být přítomen na mejdanu, který je mou tradicí. Děkuji všem, kteří se přišli pobavit a užili si to plnými doušky. Bez vás by totiž mejdan nebyl mejdanem. Hezký vstup do nového roku a tancujte!

čéša

Autor se zřekl svého honoráře za tento článek ve prospěch Klubu nemocných cystickou fibrózou, o.s. Přispět můžete i vy - více informací zde.