O čem píše listopadový Mixmag 2014?

Kaytranda: moje hudba dává větší smysl v Evropě než v Americe

Kaytranda, vlastním jménem Kevin Celestin. Znáte ho? Přiznám se, že já ne. Vlastně teď už trochu ano. Tomuhle mladíkovi (22) prorokuje listopadový Mixmag zářnou budoucnost. Však už jsou leckde vstupenky na jeho vystoupení vyprodány týdny dopředu. Je to eklektik. Ve své  tvorbě propojuje styly jako house, hip-hop a R´n´B. V článku je doslova napsáno, že přemosťuje mezery mezi těmito žánry. Zatím toho moc vlastního nevydal, takže článek je o jeho rodinném zázemí, několika milnících jeho krátké kariéry a přáních do budoucna. Autor materiálu pro časopis se musel asi hodně snažit. Kevin vyrůstal v kanadském Montrealu spolu se starší sestrou a mladším bratrem. Rodiče jsou původem z Haiti, otec je muzikant a ve volném čase maluje. Samozřejmě syna ovlivnila i hudba, kterou sám hraje a poslouchá. Samotný Kaytranda zmiňuje následujících šest alb, s nimiž vyrůstal, které ho ovlivnily a jejichž skladby si zpíval: Bob Marley – "Legend"; TLC – "Crazysexycool"; Pharrel – "In My Mind"; A Tribe Called Quest – "The Anthology"; Michael Jackson – "Thriller"; Madlib I Beat Konducta - "Movie Scenes, vol. 1-2". Kromě hip-hopu a R´n´B mu nebyli zcela cizí ani house producenti, za které jmenuje Armanda Van Heldena, duo Cassius nebo Paula Johnsona.


Střih, rok 2012. Začíná nahrávat vlastní hudební počiny na internet. Stává se tak ve stejnou dobu, kdy se na YouTube daří kanálům (ano, v češtině to zní divně; pokud máte lepší názvosloví, tak sem s ním) typu Majestic Casual a Fhinq Music získat široké posluchačstvo. Ty také zařazují do svého repertoáru Kaytrandovy reedice Janet Jackson nebo Beyoncé, které velmi záhy nastřádají stovky tisíc zhlédnutí. Od Janet přetvořil skladbu "If".  Opět střih, rok 2013. Vydává několik vlastních skladeb, širšímu zájmu se těší "At All" z oblasti house music. Kluby a festivaly ho začínají zvát, tráví více času na cestách, méně času ve studiu a tudíž mu na vlastní tracky zbývá méně času. Píšu o studiu, ale pravda je taková, že Kevin bydlí u rodičů, kde má svůj pokoj, takové zázemí...

Další střih, rok 2014. Přichází evropské turné, následuje severoamerické. Kevin říká, že jeho hudba se těší většímu zájmu v Evropě, kde: "dává větší smysl než v Severní Americe..." Vlastní kousky dává volně ke stažení na  internet. Zatím. Plány má velké, byl by rád, aby si ho lidé pamatovali ještě za sto let, v tomhle ohledu má za vzor Timbalanda (tedy ne že by už na scéně působil sto let). Nicméně už nyní se potýká s něčím, co ho před pár měsíci ještě nenapadlo, na co nebyl připravený, a sice že ho lidé poznávají v montrealských ulicích. Nebo se mu stalo po jednom hraní ve švýcarském Montreux, že ho políbilo pět děvčat, která tam byla se svými chlapci. Ti kluci ho ještě pobízeli, ať políbí ty jejich a ještě si s ním přátelsky plácali dlaněmi... Tak byl tedy vyjevený. :) Pro Mixmag si připravil exkluzivní kompilaci s vlastními tracky. Je to výběr s několika předponami "NE". Je opravdu NEtypická, v lecčem připomíná NEpopsané vinyly či kazety osmdesátých a devadesátých let. Jsou to NEvydané a NEpojmenované kousky. Pokud se tedy podíváte na rubovou stranu papírového obalu na CD, uvidíte  jen bílou plochu... Osobně jsem set slyšel pouze jednou. Je pravda, že jsem neseděl v křesle a plně se nesoustředil na hudbu, což možná mix vyžadoval. Mě však hudební koláž neohromila. Nese se  z 95% v downtempo rytmu, až na jednu skladbu (pokud jsem pozorně v rámci NEplné koncentrace poslouchal) není slyšet žádný hlas či zpěv. Ostatně posuďte sami, třeba budete mít jiný názor. Celý mix s názvem "The Cover Mix" si je možné poslechnout na portálu SoundCloud.



Pravidelné rubriky Mixmagu


Label měsíce – Hot Creations

Mixmag v listopadu představil poměrně mladý label, pro jehož logo je typická palma. Před čtyřmi lety založili dva kámoši z hudební branže Jamie Jones a Lee Foss vydavatelství Hot Creations, které se zaměřuje na "melodický zvuk kosmického diska ve fúzi s house music a technem". Chtěli si dělat věci po svém, navíc objevili několik dalších lidí, jejichž tracky se jim líbily, ale jiní si nebyli jistí, zda je vydat. Pro label je důležité, aby každá skladba byla neotřelá a pro lidi, kteří odcházejí z párty, zapamatovatelná a je jedno, zda to bude díky vokálům, melodii nebo groovy soundu. A to se jim údajně většinou daří. Za největší počin labelu považuji "Something Special" od Miguela Campbella.


Hello my name is/Hello we are – během listopadového představování došlo na Marca Faraone, Shanti Celeste a Salvu.

Marco Faraone – 26letý italský techno producent, který se "vyučil" u Laurenta Garniera a u kterého oceňuje, že dělá věci jinak než ostatní. Marcova umu si všiml i Adam Beyer ze Švédska, který si ho vyžádal na párty vlastního labelu Drumcode v berlínském klubu Panorama Bar. Dice pro změnu umožnil vydat Marcovi desku pod křídly jeho stáje Desolat. Nejčastěji však razí černé placky ve vydavatelství Moon Harbour, které patří Matthiasi Tanzmannovi. Nerozumím tomu, proč Mixmag  uvádí, že Marcovou novinkou, která právě opustila bezpečí Měsíčního přístavu, je "Orange Again", když na YouTube byla nahrána už v roce 2012... Díky příjmení, které v češtině nepřekvapivě znamená "faraon", dostává od fanoušků netradiční dárky jako třeba masku faraona, umělecká dílka a potištěná trika s faraonskou tématikou. V Belgii se zase tanečnice oblékly ve stylu Kleopatry.

Shanti Celeste – 24letá Chilanka, která se před čtyřmi roky usadila v britském Bristolu. Objemné vlasy, velké srdce a děvče mnoha aktivit. Při příchodu do města začala roznášet letáky na místní párty noc Just Jack a nyní s podivem stíhá dýdžejovat nejen v novém domovském městě, ale třeba i londýnském vyhlášeném Fabriku. Kromě toho pracuje v místním record shopu Idle Hands, s jeho majitelem Chrisem Farrellem mají rozjetý vlastní label BRSTL, dále zpívá a produkuje svoji hudbu. Za tu dobu stihla zkomponovat pouze tři tracky, jedním z posledních je "Universal Glow", který vyšel pod hlavičkou vydavatelství Julia Bashmora: Broadwalk.

Salva – 33letý Američan s širokým záběrem od rapu, bass music až k trapu. Jak sám říká, jako bílý kluk neměl snadné prorazit v rapu, stálo ho to nemálo času a úsilí, kdy někomu a někam neustále posílal svoje nahrávky, po nocích vyrážel do klubů udržovat a rozšiřovat networking. Upozornil na sebe v roce 2012, kdy údajně vymyslel novou hudební škatulku trap, když s kámošem RL Grime zremixoval "Mercy" od Kanye Westa. Následovalo EP s názvem Odd Furniture, ze kterého je skladba "Get A Life". A nedávno vydal album "Peace Maker", jehož příprava mu zabrala poslední rok a na které si přizval několik hostů v podobě: Young Thug, Schoolboy Q, A$AP Ferg a Freddie Gibbs.


The Big Questions/Otázky měsíce

Poslední stránka (nikoliv obálka!) Mixmagu patří oddechovému čtení, rozhovoru o banálních věcech. V listopadu se rozpovídal Phil Weeks, který letos vydal skvělý  singl "It´s The Inside That Count´s", ke kterému vznikl neotřelý videoklip. Phil, pokud by měl stroj času, chtěl by zavítat do mnoha období, ať už do minulosti, nebo do budoucnosti. Jestliže by měl jediný pokus, zaletěl by si do roku 3000. Jednou z nejcennějších věcí, kterou má od dětství, je rodinné album, kde je jako kluk s rodinou. Jako malý chtěl být hasičem. Kromě desek sbírá kecky, klobouky a sluneční brýle. Na svou první lásku se nepamatuje, protože jich měl hodně. Jeho neřestí je tráva, za kterou byl jednou ve vězení. Není "hejtr", nestěžuje si, jediní, koho fakt nesnáší, jsou právě "hejtři". Mezi nejúžasnější vybavení, které má doma, řadí hudební studio a kuchyň. V obou dokáže být velmi kreativní. Nikdy prý nepracoval, ale žil pouze svými vášněni. Většinou hudbou...


Industry Insider

Téměř každý měsíc zpovídá Mixmag důležitého hráče z hudební branže. Pro listopadové vydání připravil rozhovor s Paulem Hugem, šéfem (Managing Director) společnosti GlobalGathering Worldwide, která pořádá hudební festivaly Global Gathering a párty s názvem Godskitchen. Ve své současné funkci se zaměřuje na přípravu nových eventů a projektů, jak festivalům a akcím říká, společně s partnery. Je zodpovědný za strategii, za byznysovou stránku hudebních akcí, ale už se třeba nestará o to, kteří dýdžejové jsou pro konkrétní událost zabůkováni; to má na starosti jeho tým. Sám vystudoval Komunikační a kulturální studia na bristolské Polytechnice a koncem osmdesátých let zkoušel dýdžejing, ale protože mu to nešlo, vrhnul se v roce 1991 na dráhu promotéra. Měl na starosti klubovou noc Lakota společně s Nickem Warrenem a Daddy G. Po deseti letech se přestěhoval do Londýna a chvíli pracoval v agentuře, která zastupovala DJs, než přešel do  Godskitchen. Festival Global Gathering se nekoná jen ve Velké Británii, ale podobně jako jiné obdobné hudební podniky expandoval do světa, konkrétně do Polska, Ukrajiny, Běloruska, Ruska, Austrálie a Jižní Koreje. Paul je hrdý, jak se jemu a celému týmu podařilo etablovat taneční hudbu zejména na Ukrajině a Bělorusku, pochvaluje si spolupráci s tamními partnery. Současná politická situace v Rusku a na Ukrajině je pro něj bolestná, protože zná mnoho skvělých lidí z obou zemí. A navíc se v následujícím roce několik hudebních festivalů ve východní Evropě neuskuteční – třeba v Doněcku. Pohled na warm-up párty ve východoukrajinském Doněcku působí dnešním pohledem neskutečně. Paul s pokorou ubezpečuje, že se Global Gathering nechová na jiných trzích imperialisticky, ale že ctí tamní specifika, kulturní odlišnosti, zvyky a spolupracuje s místními promotéry. Jako příklad uvádí zkušenost z Koreje, kde si lokální promotéři vymínili přestávky mezi jednotlivými sety účinkujících, což britští organizátoři nemohli zpočátku pochopit (vždyť by párty ztratila svou kontinuitu a tahle to přeci chodí všude)...  A tak první event uspořádali bez přestávek. Napodruhé vyslyšeli rady místních a skutečně to pomohlo. Tamní publikum prožívá párty noc odlišně – během přestávek si odpočinou, dají si drink a načerpají energii...


DJHistory: label Warp Records

Letošní rok nepřipadá pouze na 25. výročí Sametové revoluce, ale také na vznik významného a celosvětově respektovaného labelu Warp Records. Autoři článku, který je převzatý z DJHistory.com, vzali historii pořádně zeširoka. Začali ještě o 15 let dříve, v roce 1974 v Sheffieldu. Město mělo pro elektronickou hudbu obdobný význam jako Chicago pro house a Detroit pro techno. V sedmdesátých letech se na poli elektroniky prosadili němečtí Kraftwerk a Francouz Jean-Michel Jarre. A pak tu byly ještě kapely právě ze Sheffieldu jako Cabaret Voltaire, později The Human League, Chakk a Heaven 17. To je na jedno město dost. A tyto hudební skupiny  měly zásadní vliv na pozdější zakladatele. Pak tu máme ještě vyhlášený record shop Fon, ke kterému později přibylo nahrávací studio. Právě v něm pracovali pánové Steve Beckett a Rob Mitchell, ke kterým se o chvíli později přidal producent Robert Gordon, jenž má na svědomí úplnou prvotinu s katalogovým označením WAP1. V roce 1989 použil svůj alias Forgemasters a skladbě dal originální název: "Track With No Name". :) Nedlouho poté se Warpu upsali Nightmares On Wax, kteří byli jedni ze stěžejních spolutvůrců warpovského soundu. Následovali LFO, Speedy J, Autechre a Richard D James (používal přezdívku The Dice Man), kteří se objevili na prvním vydání kompilace "Artificial Intelligence". Zmíněný The Dice Man byl zastoupený trackem "Polygon Window". Důležité je, že Richard se stal v devadesátých letech klíčovou osobností vydavatelství, kde produkoval pod jménem Aphex Twin. Warp svoji hudbu definoval jako "elektronická muzika k poslechu"... Koncem tisíciletí o sobě dávali vědět producenti jako Jimi Tenor, Jamie Lidell nebo kapela Pulp. V posledních letech se prosadily například projekty Flying Lotus nebo Hudson Mohawke, který nedávno vydal "Chimes". Flying Lotus, pokud to tak smím říci, volně navázal na vizuální kontroverze Aphexe Twina a, ehm, pokud máte rádi horory, mrkněte na jeho novinku "Ready Err Not", proti které jsou např. videoklipy The Prodigy rozvernými večerníčky pro nejmenší.


Annie Mac: "Letos se mi dařilo vše, na co jsem sáhla..."

Magazín přináší jednostránkový rozhovor s Annie Mac, která si pochvaluje svůj comeback po mateřské dovolené. Líbí se mi pestrost témat, kterých se rozhovor dotkne spíše kvůli rozsahu, ale i tak je to zajímavá výpověď. Annie na otázku, zda kolem dýdžejského pultu postávají skupinky chlapců a chlapů, aby si s ní mohli popovídat nejen o hudbě, podobně jako postávají hrozny děvčat v případě DJs-mužů, zavtipkuje, kde jsou ti chlapi!?! Vysvětluje si to tak, že muži jsou více soutěživí, neradi se dělí o své pocity. Ženy jsou v tomto jiné, naopak jsou rády, pokud můžou s podobně smýšlejícími ženami mluvit o "svých" mužích. I proto mají takový úspěch boybandy. Annie Mac, rodačka z irského Belfastu, je usazená v Londýně a se svým přítelem a rozhlasovým parťákem Toddlou T (mimochodem i on pochází z líhně talentů – ze Sheffieldu – viz odstavec o historii vydavatelství Warp)  mají syna, jenž se jim narodil v květnu loňského roku. Štve ji, že se jí stále někdo ptal na těhotenství a na mimino, přitom spousta dýdžejů-chlapů má celou smečku dětí a jich se nikdo nezeptá! Nedělala si vrásky, že kvůli těhotenství přeruší vystupování v klubu – s velkým a těžkým břichem se v klubu houpat přes taneční parket k mixážnímu pultu, to ne, to je to poslední, co by si přála. Tvrdí, že naopak  jí odmlka pomohla, u Annie neplatilo, že sejde z očí, sejde z mysli. Většina fanoušků se nemohla dočkat jejího návratu. Šestatřicetiletá maminka hodnotí letošní rok jako nejlepší rok kariéry: na co sáhla, to se jí dařilo. Pro televizní stanici Channel4 natočila šestidílnou sérii dokumentů Superstar DJs: with Annie, kde se objevili např. Tiësto, Carl Cox, Discoslure nebo Fatboy Slim. Na letošní slavnostní předávání cen Brit Awards přišla v nádherné róbě od návrháře Henryho Hollanda, který jí šaty zapůjčil. Přestože se tak ráda obléká, při hraní dává přednost pohodlnějšímu oblečení, aby se mohla lépe hýbat a cítila se komfortně, i když někdy hraje i na podpatcích. Promluvila také o svých rozhlasových show na Radiu 1 – páteční, která jede na plné obrátky, tempo je rychlejší a na rozhovory s hosty nezbývá mnoho času a – nedělní vysílání, které je více na pohodu, je více prostoru na povídání a rozmanité styly. Jejími tipy, o kom bude v roce 2015 slyšet, jsou Hannah Wants, jejíž set pro Radio 1 Dance Night si můžete poslechnout. Druhým tipem je teprve 17letá zpěvačka a skladatelka Låpsley z Liverpoolu, která tento rok dokončila gympl a už stihla vystoupit na letošním Glastonbury.

S propustkou na párty

Listopadový Mixmag zaujala knižní novinka s názvem "Rave Art", kterou vydalo nakladatelství Carlton Books. Kniha se snaží zmapovat vizuální podobu tiskovin rave éry od poloviny osmdesátých let do milénia na Britských ostrovech. Konkrétně jde především o letáčky, plakáty, pozvánky nebo třeba klubové karty, na které se redaktoři zaměřili. V dnešní facebookové době vzpomínají se slzou v oku na papírové či plastové klubové karty, které byly populární začátkem devadesátých let. Jednak sloužily k obcházení tehdejších zákonů týkajících se tanečních klubů (slovo "klub" je zde na místě), často členství umožňovalo zaručený vstup do klubu a tím provozovatelé získávali pravidelné návštěvníky. 

Pokud dáváte na hodinách angličtiny alespoň trochu pozor a máte rádi barevné obrázky či oceníte CD zdarma, můžete si Mixmag předplatit přímo na stránkách časopisu nebo si ho můžete stáhnout jako aplikaci do svého iPadu a iPodu.

Honza Louda

foto: archiv