O čem píše říjnový Mixmag 2014?

Tiga: Jak se dostat na Love Parade?

Říjen patří kanadskému dýdžeji Tigovi, kterého Mixmag charakterizuje jako: "neustále přetvářejícího, inovativního a spolupracujícího s ostatními, a to ho drží po dlouhou dobu v první lize." Tiga se v České republice – pro někoho slavně, pro jiné neslavně (minimálně pro Helenu Štáchovou) – dostal do širšího povědomí už v roce 2003, kdy si v jeho klipu k songu "Hot In Here" "zahrál" Spejbl pařmena a travestitu. (Hudební) příběh Tigy, vlastním jménem Jamese Sontaga, se začal odvíjet ještě o deset let dříve... V roce 1993, když mu bylo sedmnáct, prodal svoji milovanou mašinku Roland TR-909. Díky získaným penězům si zasponzoroval výlet do Berlína na Love Parade. Od svého montrealského mentora, dýdžeje Roberta de la Gautiera, získal kontakt na kámoše v Německu. Právě tento chlapík mu dal za jeho Rolanda 800 mařen. Díky tomuto kámoši, který byl napojený na tamní scénu, propařil následující týden v legendárním klubu Tresor spolu s ikonami první poloviny devadesátých let, jako jsou Westbam a Mixmaster Morris. Automatický bubeník Roland byl nahraditelný, ale týden s velkými techno osobnostmi neocenitelný. Skvělý vztah k Německu mu dodnes vydržel; v roce 2007 strávil několik měsíců v Mnichově. Například nedá dopustit na svého tamního doktora. Zde je konkrétní příklad – při fotbalu si poranil palec u nohy, vypadalo to na zlomeninu. Jeho kanadskému doktorovi se nedařilo prst vyléčit, takže se vydal za 
německým Hans-Wilhelmem Müller-Wohlfahrtem, který má v Mnichově kliniku a léčil ho radiací. Když tam byl naposledy, prý se ve dveřích srazil s Usainem Boltem. Těžko říct, zda mluví pravdu... Tiga se nebere vážně a nikdy nevíte, zda to, co říká, myslí v žertu, či ne. Jeho hitovka "Bugatti" vznikla během několika hodin ve studiu, kdy chtěl udělat nějakou blbost. No a dopadlo to přesně naopak. Skladbu má rád, protože je taková... Bizarní - vytvořená bez jakéhokoliv kalkulu a přeci se lidem líbí. Zalíbila se i velkému vydavatelství a britské Radio 1 ji zařadilo do playlistu. Tiga nemá potíž spolupracovat s velkým labelem, ale na druhou stranu  je zvyklý si dělat věci po svém. Nedělal si třeba hlavu s tím, že čórnul logo Ferrari, obkroužil ho textem Tiga: Bugatti a vydal to na vlastním labelu Turbo, což by si velké vydavatelství netrouflo. Mimochodem Tiga neřídí Bugatti, vlastní BMW 750i (a jsme zase u Německa)...


S plynovou maskou na párty

Tiga udělal většinu svých hitů ve spolupráci s dalšími producenty. Dlouhodobě kooperuje s finským Jori Hulkkonenem, který je spoluautorem Bugatti nebo třeba "Sunglasses At Night". Vídají se, to ano, ale často spolupracují na dálku, protože  Tiga tráví hodně času v Montrealu a Jori v Turku. V době, kdy se mnoho producentů stěhuje do Londýna či Berlína, vidí shodně jako výhodu, že zůstávají ve svých městech, kde si mohou udělat s odstupem velký obraz o dění na scéně. Z minirozhovoru, který vede Tiga s Jorim vyplyne, že dnes už hudba není určující silou kultury jako před 15ti a více lety. V současné době jsou to především  videohry, sociální média apod. Na druhou stranu v USA se díky EDM poměr trochu zvrátil. Ale i tak, bývaly doby, kdy hudba byla "king", ale dnes je to jen jedna z mnoha věcí... K dalším častým spolupracovníkům a konzultantům, dá-li se to tak říci, se řadí Texasan Matthew Dear, se kterým Tiga například upekl "Plush", inspirovaný kapelami jako DAF nebo Cabaret Voltaire. Tiga o sobě tvrdí, že v době dospívání chodil na rave párty s plynovou masku, což je možné, ale poněkud odlišné od jeho současného úboru – např. trička Ralph Lauren. Skvělé, rovněž stylově kontrastující, je namíchané CD pro Mixmag, který začíná vynikající otevíračkou od Charlotte OC, následuje pozvolný rozjezd s přesahem do afrických a latinskoamerických rytmů a opět techno jízda s vrcholem, co do BPM, ZZT SyZZTem, po kterém jen po krůčcích přichází útlum v podobě několika dalších tracků.

Celý mix je možné si poslechnout na portálu SoundCloud.



Tiga – Dance Action

1. Charlotte OC - Hangover (Moodymann remix)
2. Duke Dumont - Drumappella
3. Phil Kieran - Computer Games
4. DJs Pareja & Tom Tom Clubber - Vamos Viendo
5. Bohemian Groove - Everybody Here
6. Randomer - Percussion Workout #1
7. Trances - 4
8. Pacheko - Lamissy
9. Gold Rush - Gutter Bass
10. Cardopusher - Hyperwave
11. Alli Borem - Continuum Gate
12. Flashmob feat Kevin Knapp - Who
13. Tiga - Bugatti (Perth Drug Legend remix)
14. Spank Rock - Gully
15. ZZT SyZZTem - 700 Bonus Beats
16. The Martinez Brothers & Seth Troxler - Time And Space
17. TR20 - Bear Hug (MUUI’s Paranoid Mix)
18. Daze - Untitled
19. Cassegrain & Tin Man - Sex Kit
20. General Oscillator - Medieval Polyphonic Ringtone
21. Peter Van Hoesen - Call & Response
22. Tiga - Bugatti (Life Sim Remix)

Pravidelné rubriky Mixmagu


Label měsíce

Vydavatelstvím říjnového měsíce se stal londýnský Phantasy Sound Records, který vlastní Erol Alkan. Label není nijak stylově vyhraněný, což o sobě alespoň prohlašuje. Jeho prvním track, který pod ním vyšel v roce 2007, patří samotnému šéfovi pod pseudonymem LA Priest a skladba nese název "Engine". Label nachází inspiraci ve vydavatelstvích jako Factory, Heavenly a Creation – neznamená to, že by se Erolovi líbily všechny jejich kousky, ale oceňuje jejich bezstarostnost a jistotu, že svou práci dělají dobře. "Zdá se to téměř tak, jako by všechny jejich nezdary byly stejně krásné jako úspěchy," říká Alkan. Mezi první desítku zásadních desek řadí kromě výše zmíněné i "Through Me" od Toma Rowlandse, tedy polovičky The Chemical Brothers, což Erol považuje za velkou poctu.

Hello my name is/Hello we are

Během říjnového představování došlo na zpěvačku Becky Hill, a dva skladatele/producenty – Seven Davis juniora a Secondcity. 

Becky Hill – konečně také žena - o nich se v říjnovém Mixmagu moc nepíše! 20letá vítězka britské verze reality show Hlas (The Voice). Po triumfu v telce si už střihla spolupráci např. s Oliverem Heldensem, Two Inch Punch nebo Rudimental. Nerada by byla škatulkovaná jako pop-star, protože chce dělat "cool music“. Jejími vzory jsou Ellie Goulding nebo Bon Iver. Nedávno tahle blondýnka vydala vlastní skladbu "Losing".

Seven Davis JR – pod tímto jménem tvoří 33letý Kaliforňan, který preferuje house s vokály. S ničím si hlavu neláme, dělá, co ho baví. Teprve vloni se začal věnovat muzice naplno a jediné, co mu dělá starosti, jsou sousedé, kteří si na něj neustále stěžují kvůli nabasované hudbě. K hudbě si našel čas přes kostel, který navštěvoval už jako dítě, později zkoušel základy s Casio klávesami, ale stále to nebylo ono. Až do doby, kdy potkal Kutmaha, od kterého se naučil spoustu věcí. Následovalo také seznámení s Funkineven. Posledním EP je veselá a skotačivá píseň "Friends".

Secondcity – 27letý Brit, který rovněž vystupuje pod svým vlastním jménem jako DJ Rowan Harrington, si ujíždí na melodické a oduševnělé deep house music. Hned jeho debut "I Wanna Feel" se stal na Ostrovech v červnu číslem jedna. Narodil se sice v zemi Albionu, ale v jednom roce se jeho rodina přestěhovala do Chicaga, kde vyrůstal až do svých 12ti let, a které ho také ovlivnilo hudebně. Stejně jako otec pracoval v reklamní branži, ale to ho neuspokojovalo, takže dal výpověď. Jeho dobrosrdečný šéf ji nejen přijal, ale dokonce mu pro začátek jeho nové kariéry věnoval Macbook Pro... Zatím posledním singlem Secondcity je "What Can I Do".


The Big Questions/Otázky měsíce

Mixmag s nesnadnými a nezvyklými otázkami oslovil producenta, dýdžeje a šéfa vydavatelství One Records Subb-An. Jako malý kluk chtěl být závodníkem rally. Jeho nejhorší prací byla kuchyňská pomocná síla v jedné kavárně. Jednou po škole  jen tak z blbosti s kámošem kradli v obchodě, za což ho zadrželi policajti a máma ho pěkně seřvala. Nej skladbou všech dob je pro něj "It ́s My Life" od Talk Talk, která mu připomíná jedinečného kamaráda/kamarádku. Hrdiny jsou pro něj členové rodiny a nejbližší přátelé, protože se od nich všechno naučil. Kromě desek sbírá magnetky na ledničku, což zdůvodňuje tím, že jsou malé a levné a je možné je získat téměř kdekoliv, ačkoliv to vypadá, že bude potřebovat větší lednici... Závislost má na čokoládových houbičkách (schválně si to vygůglujte) a pokud by měl stroj času, vypravil by se za dinosaury, podívat se, jak vlastně dopadli...


Industry Insider

Téměř každý měsíc zpovídá Mixmag důležitého hráče z hudební branže. V říjnu je jím šéf (Managing Director) vydavatelství Ministry of Sound Recordings Dave Dollimore. Na ředitele se vypracoval z pozice stážisty, kam nastoupil v roce 2000. O osm let později už převzal otěže labelu, který řídí dodnes. Během zmíněných osmi let vyzkoušel v nahrávací společnosti různé činnosti včetně vyhledávače talentů. Bylo to v době, kdy byl Ministry of Sound kolosem – kromě hudebního vydavatelství zahrnoval vlastní časopis – měsíčník, klub a několik dalších společností. Jeho prvním úspěšným počinem byl podpis smlouvy s Ericem Prydzem na skladbu "Call On Me" v roce 2004. A ano, track se stal úspěšným po celém světě. Přestože tým MoS věří svému instinktu na dobrou muziku, nikdy neexistuje garance úspěchu.  Jednou z novinek, za níž je také Dave, je "Flashlight", za kterou stojí DJ Fresh feat. Ellie Goulding. Dave mluví o důvěře ve svůj tým, který je relativně mladý, o čestných a transparentních vztazích s umělci a jejich agenty, jak je práce baví, protože nejsou velkým labelem... Typický den šéfa MoS začíná už v 5:30, aby stihl telefonáty s partnery ze zámoří kvůli časovému posunu, kolem osmé je v kanclu, projde si maily, poslechne skladby, v deset mají tzv. "promo meeting", kde procházejí cíle na daný týden, vývoj playlistů, rádia, TV. Zbytek dne věnuje schůzkám s umělci a jejich manažery. Také hodně cestuje, např. na konference, jako jsou ADE v Amsterdamu, v Miami nebo CMJ v New Yorku. Jak sám říká, do branže se dostal ve svých 20ti letech a brzy a snadno přivykl stylu života spojeným s hudebním průmyslem. Ale je to práce jako každá jiná, a je jí dost, takže pohled zvenčí, kdy je vidět pozlátko jako návštěvy klubů, festivalů, pařby s kapelama – je jen jednou stranou mince.


DJ History: Masters At Work

V souvislosti s Amerikou a elektronickou hudbou se často mluví o dvou městech: Chicago jako mekka house music a Detroit jako centrum techna. Do dění zásadně promluvilo i Velké Jablko neboli New York, resp. jeho producenti a dýdžejové: Kenny "Dope" Gonzales a "Little" Louie Vega, kteří společně tvořili pod hlavičkou Masters At Work a pomohli tak definovat zvuk house music. Tito pionýři byli na výsluní zejména v polovině devadesátých let, ale s přestávkami to spolu táhnou až do dneška. Kromě producentské práce a dýdžejingu se stali vyhledávanými remixéry. Jejich umu využili Michael Jackson, jeho sestra Janet, královna popu Madonna, disko královna Donna Summer (které, když nedávno zemřela, složili poklonu v podobě remixu písně "Last Dance", čepičář Jamiroquai nebo islandští Gus Gus. Pod některými remixy byly podepsáni ještě s další ikonou Toddem Terrym, který se rovněž schoval pod pseudonym MAW. Zatím poslední deskou je 4CD s výběrem 40ti skladeb, ať už vlastních nebo remixů. Celý výčet včetně možnosti objednání je na webu vydavatelství Defected.


Gui Borrato: Čtvrté je nejlepší

Mixmag odchytil Gui Borrata během přesunu z Glasgow do Londýna, kde zahrál live v The Egg a představil nové album "Abaporu", které vyšlo u německého labelu Kompakt. Ve městě na Temži na něj čekaly zástupy fanoušků včetně silné komunity Latinoameričanů, kteří přišli vidět, poslechnout a podpořit současnou největší brazilskou hvězdu. Novinka je už jeho čtvrtým albem, které navazuje na úspěchy předchozích desek. Už debutové album "Chromophobia", plné futuristicky znějících house a techno skladeb jako třeba "Arquipélago", Beautiful Life, The Verdict, se setkalo s nebývale příznivým přijetím. Tahle deska mu vyšla pod křídly stejného a uznávaného vydavatelství Michaela Mayera – Kompakt, čímž si vysloužil celosvětový respekt. Následovaly nabídky na remixy pro Mobyho, Goldfrapp a Massive Attack. Čtyřicetiletý Gui se narodil v Sao Paulu, založil vlastní label DOC, jehož skladby distribuuje právě Kompakt. S Michaelem z Kompaktu ho pojí nejen obchodní vztah, ale i přátelství, i proto rád létá do Kolína nad Rýnem, kde má label základnu. K hudbě se dostal už v devíti letech, kdy ho mamka přihlásila na piano, přestože Gui by raději hrál na kytaru. Ale studium piana se mu vyplatilo a přišlo  vhod, když si ve čtrnácti začal pohrávat se syntetizátory. Dokud byl svobodný, poslouchal The Smith, The Cure, Depeche Mode - jeho manželka mu rozšířila hudební obzory o bossa novu, bolero či tango. Jeho desetiletá dcera přes všechny vlivy vkusu obou rodičů nejraději poslouchá Swedish House Mafia. Je si vědom toho, že producenti mají sklon vychvalovat svoje poslední album oproti těm  předchozím, ale pro něj je "Abaprou" to nejlepší, co udělal – je pestré a jedná se o koláž všeho, co má rád.

Pokud dáváte na hodinách angličtiny alespoň trochu pozor a máte rádi barevné obrázky či oceníte CD zdarma, můžete si Mixmag předplatit přímo na stránkách časopisu nebo si ho můžete stáhnout jako aplikaci do svého iPadu a iPodu.

Honza Louda