O čem píše červencový Mixmag 2014?

Provokatér, náladový bručoun a neuvěřitelně skvělý DJ

Hlavním hrdinou červencového vydání je Paul Rose aka Scuba. Rozhovor a reportáž z jeho hraní v jednom z londýnských klubů má několik časových rovin a autor článku ho pojal filmově, což je čtivé a čtenář se střídavě dovídá o životě a osobnosti Scuby a stejně tak o produkci a dýdžejingu. Scuba je známý provokatér a pro silné slovo nechodí daleko, když komentuje počínání svých kolegů z branže, kteří jdou hlavně za penězi. Ale jen kvůli provokacím by se Paul na obálku Mixmagu nedostal... Již deset let funguje jeho vlastní label Hot Flush, kterému se věnuje hlavně přes týden. Rozeného Londýňana, který ale vyrůstal v triphopovém Bristolu, baví, když může skrze svůj label takříkajíc udělat z neznámého začátečníka kvalitního producenta/DJe. Hodně se angažoval při budování jména pro Mount Kimbie. Na jeho labelu už vyšly desky od Bengy, Jazzsteppa, Boxcuttera nebo i Joy Orbisona.

 
Rodiče pana Roseho jsou oba freudovští psychologové, a tak s úsměvem vzpomíná na společné rodinné večeře a především na témata, o kterých se při nich mluvilo: o různých úchylkách a deviacích, apod. To člověka poznamená, ne? Mladý Paul si užíval rave akce v devadesátých letech, avšak mezi čtyři zásadní alba zařadil téměř výhradně desky té doby: Orbital (Brown), Autechre (Amber) a Roni Size/Reprazent (New Forms). V roce 2007 se stěhuje do Berlína, kde si organizuje čtvrtletní rezidentní párty s názvem SUB:STANCE v klubu Berghain. Díky tomu se dostal do širšího povědomí. Následovalo vydání kompilace v rámci respektované řady DJ Kicks, kde mísí evropské techno s britským stylem garage.

Mixovanou kompilaci připravil i pro prázdninový Mixmag, kterou poslouchám stále dokola v autě a mám tam mnoho highlightů – např. breakbeatový remix Winkovy hitovky "Are You There" od Ben Klocka. O Winkovi bude ještě řeč dále.

Scuba – Summer of P.henix

1. Audion - Sky (Scuba remix) w/ Radio Slave - Don’t Stop No Sleep (acapella)

2. Point G - Too Va Oo

3. South London Ordnance - Contact

4. Trus’me - I Want You (Alan Fitzpatrick remix)

5. Ø [Phase] - Distracted

6. Nina Kraviz - Desire

7. Moritz Von Oswald Trio - Dark

8. Recondite - Caldera

9. Josh Wink - Are You There (Ben Klock remix)

10. Calibre - Getter Go

11. Eats Everything & Lukas - Chossups Revenge

12. Paul Woolford - Erotic Discourse (Dense & Pika remix)

13. Agoria - Helice

14. Scuba - Cyanide

15. Mike Dehnert - Passenger

16. James Ruskin - Slit

17. DJ Koze - Burn With Me

Celý mix si můžete poslechnout na portálu SoundCloud.


Pravidelné rubriky Mixmagu

Label měsíce

Mixmag přibližuje label Ovum, který funguje již dvě dekády a právě letos slaví 20 let. Za ním po celou dobu stojí již zmiňovaný Josh Wink. Nechystá se žádná obří oslava, spíše půjde o spontánní akce, o vlastní pódia během festivalové sezony a několik klubových nocí. Wink přibližuje, že nahrávky z Ovum nejsou rozpoznatelné podobně jako třeba z vydavatelství Mo Wax, kde si může znalý posluchač říci, že to zní jako Mo Wax. Label, který v roce 1994 založil Josh se svým kamarádem a spolupracovníkem King Brittem, se původně zaměřoval na jejich vlastní tvorbu, protože jim přišlo líto vydávat pecky pro jiné stáje. Avšak zanedlouho se postupně začali nabalovat další jako třeba Loco Dice, Steve Bug nebo Sylk 130. Jedním z nejúspěšnějších počinů je právě Joshova vypalovačka "Are You There".

Hello my name is/Hello we are

Červencový Mixmag představuje ty, jimž patří budoucnost – zpěvačku/producentku Tālā, DJe a producenta Olivera $ a belgické duo Mumbai Science.

Tālā – pětadvacetiletá zpěvačka narozená v Londýně má kořeny v Íránu, odkud pocházejí její rodiče. Se smíchem vzpomíná na dětství, kdy v jejich kuchyni vyhrávalo rádio a střídali se v něm Beatles, laciný pop a íránská hudba. Vliv na ni měla i produkce Timbalanda a styl UK garage. Už jako teenagerka si hrála s hudebním softwarem Reason, později se spřátelila s dvojicí Craze and Hoax, která se podílela na platinovém albu "Our Version Of Events" zpěvačky Emeli Sandé. Následovalo přizvání ke skladbě "On My Own", kterou nazpívala pro T. Williamse. V letošním roce vydala vlastní EP s názvem "Duchess", které obsahuje stejnojmennou skladbu "Duchess" a píseň Serbia.

Oliver $ - dvaatřicetiletý DJ a producent z Berlína, jehož poslední pohodový house track "Pushing On" právě letí internetem. Mimochodem má k němu zdařilé video s nápadem. Oliverova kariéra diskžokeje rozhodně nebyla raketová, vezmeme-li v úvahu, že s hudbou začal ve 12ti letech, kdy ho oslovily syntetizátory a hudebně pak Underworld nebo The Prodigy. Téměř deset let strávil hraním ve středně velkém berlínském klubu, během této doby míval hlouběji do kapsy. K lepšímu se vše začalo obracet v roce 2009, kdy začal spolupracovat s labelem Made To Play. Ovšem pořádný průlom, kdy se dostal do širšího povědomí, přišel v roce 2011 se skladbou "Doin´Ya Thing".

Mumbai Science – přestože si říkají Mumbai Science, nemají s Indií nic společného, tedy rozhodně v ní Jonas Kiesekoms ani Maarten Elen nemají kořeny. Zato mají společnou rockovou kapelu, kde spolu začínali a hráli. Před létem jim vyšlo debutové album "Déjá Vu", ze kterého je i stejnojmenná ukázka Déjá Vu. Při komponování skladeb brali v potaz fakt, že je chtějí použít na album, na kterém mimochodem pracovali dva roky. Ke spolupráci si pozvali celou řadu méně známých vokalistek a s výsledkem jsou velmi spokojeni. Mumbai Science nejsou v hudebním světě neznámí – před třemi lety zaujali odbornou i laickou veřejnost elektropeckou "Lotus".

The Big Questions/Otázky měsíce

Nesnadné a nezvyklé otázky dostal tentokrát teprve 17letý mladík Martin Garrix. Jak se s nimi popral? Jako Animal! To přeháním. Je spíše úsměvné porovnávat jeho odpovědi s třeba o deset či dvacet let staršími interprety. Tak například už od svých osmi let chtěl být dýdžejem – no a o devět let později jím je. Každý zmiňuje více či méně zajímavou brigádu – a tenhle Martin na žádné nebyl, protože od 12ti skládá hudbu, tedy v čase, kdy není ve škole. Rozhovor s ním vedli někdy v květnu, protože Martin říká, že minulý týden v neděli odpoledne spal, protože měl za sebou pět různých hraní po Nizozemsku, kde se slavil Den Krále (30. dubna). A spánek vůbec považuje za důležitý, ten v odpovědích padne několikrát i proto, že v tu dobu měl prázdniny, na druhou stranu se připravoval na ukončení školy. Nevíte někdo, zda tu maturitu udělal?! Pokud by měl stroj času, cestoval by do budoucnosti (drtivá většina starších do minulosti, aha!). Štvou ho řeči o tom, že si svou hudbu neprodukuje sám a nesnáší dělat domácí úkoly. Kromě hudby sbírá kecky a jeho nejoblíbenější věcí z doby, kdy byl dítě (a teď už jím není?!) je španělka – španělská kytara. Jeho hrdinou je Tiësto, který ho od útlého věku inspiruje, nyní ho koučuje a jsou prý kamarádi. Cení si na něm, že ho ani úspěch i peníze nezměnily.

Industry Insider

V rámci rubriky Industry Insider přináší Mixmag rozhovor s Nizozemcem Eelkem van Kooten, který je jedním ze dvou šéfů a majitelů vydavatelství Spinnin ́Records, ale také společností MusicAllStars Publishing a MusicAllStars Management. Obsah rozhovoru se točí kolem úspěchu vydavatelství, kterému se daří ve velkém prodávat hudbu po internetu. Eelke hovoří o tom, že jim k úspěchu dopomohl boom EDM v Severní Americe – rádia tam (jenom tam?) hrají tu hudbu, za kterou jim vydavatelství zaplatí (rock, country, hip hop) a taneční hudba se tak ani dříve neměla jak dostat k posluchačům. To se s poslechem a prodejem hudby přes internet změnilo. Zásadní byla sezona 2011/2012, kdy prodeje na Beatportu a iTunes vyletěly raketově nahoru. Například jenom nejčastěji hraného singlu "Rattle" od Bingo Players na festivalu Ultra Music v Miami prodali jen v USA na 100 tisíc kopií bez propagace v rádiích.

O tom, že se Spinnin ́Records daří, svědčí i 5,5 milionu fanoušků na YouTube kanálu a 3,3 milionu fanoušků na Facebooku. Vydavatelství má a vede mnoho sub-labelů, protože vydávají celou škálu různé hudby a stejně tak se starají o vydavatelství jiných dýdžejů jako třeba Doorn Records Sandera van Doorna, Musical Freedom Tiësta nebo Wall Recordings Afrojacka.

Nechtěný úspěch aneb parodie sama sebe

Nezvykle analyticky se věnuje článek úspěchu skladby "#Selfie" od do té doby neznámých The Chainsmokers. Mixmag se snaží zmapovat cestu k nechtěnému úspěchu. Počin měl být parodií na boom EDM a nakonec se stal jedním z typických představitelů žánru, jeho synonymem. Track prý spíchli chlapíci za hodinu jako grátis promo pro jejich nadcházející vystoupení v Miami. S vokály jim vypomohla spolužačka o přestávce se slovy: "OK, mám 30 minut, pojďme na to". Následně se skladba začala stahovat... A dostala se až do hledáčku Steve Aokiho. Ten poskytl útočiště svého vydavatelství Dim Mak. Natočili – opět "lowcostový" – videoklip na záchodě jednoho z newyorských klubů a hlavním představitelkám dali 300 babek. V klipu probleskne mnoho selfie fotek – mezi dobrovolně zvěčněnými jsou například David Hasselhoff, Snoop Dogg nebo právě Steve Aoki. Kromě detektivní práce na úspěchu skladby autorka zmiňuje čísla, kde a kolikrát jakou hitparádu vyhráli nebo třeba počet zhlédnutí videa na YouTube, který v tuto chvíli dosáhl téměř 200 milionů.

Tenkrát na Ibize

Několik stránek se věnuje Ibize, ale ty jsou dost komerční – kde, kdy a co nakoupit, takže je ani blíže nepopisuji. Bulvárně zajímavější je trojstrana se vzpomínkami hudebních hrdinů na jejich poprvé, když přijeli na Ibizu... Takový Sven Väth musel nejprve v 16ti letech dostopovat z Frankfurtu do Barcelony. Následně si hodil korunou, která měla rozhodnout, zda zůstane v Katalánsku, nebo pojede na ostrov. To bylo v roce 1980. S pětiletým zpožděním se na Ibizu dostal i Carl Cox. Vydal se tam s přítelkyní a sestrou. Dohromady se složili na Fiata Pandu (bez klimošky a bez tmavých skel, jak poznamenal "Coxy") a v něm přes den cestovali (Carl poprvé řídil na opačné straně) a v noci (nebo spíš nad ránem, když dopařili) v něm společně spali poblíž klubů Es Paradis a Eden. Protože si v tomto složení neužil žádné intimnosti, vložili poslední prašule do zaplacení hostelu, který byl nad hlučným a špinavým barem, ale oproti autu to byl luxus. Kam se ale oba pánové hrabou na pana "ChillOuta"! Zkrácený životní příběh Josého Padilly přibližuje Mixmag v rámci rubriky DJ History.


Ten se poprvé podíval na Ibizu v roce 1976 ve svých jednadvaceti a už tam s přestávkami zůstal dosud. Na ostrov utekl před rodiči, kteří ho nutili do práce. Ale ani tady neměl na růžích ustláno, živil se různě – jako číšník, na stavbách... Jako profi dýdžej se tehdy nikdo neuživil. Jo, to byly jiný honoráře. Avšak po nocích hrál, dnes říká, že to byly shity, že musel jednu skladbu hrát i třikrát za večer, protože desek bylo málo a noc dlouhá. Zkoušel i vlastní podnik, jenže po pár letech provozu se v něm zesebevraždil jeho společník. Do takového klubu se už návštěvníkům nechtělo, tak to zabalil. Pak začal s mícháním dávno už legendárních kompilací Cafe del Mar, jenže... To nebylo jako dnes – po nocích nahrával kazety (!), obaly mu malovala kamarádka a přes den je prodával na trhu. Vždycky všechny prodal, tak navýšil samizdatovou výrobu, a dařilo se mu, až ho začali kopírovat jiní trhovci. Přes známé se dostal do Londýna, kde s kompilacemi obcházel vydavatelství, ale žádnému se chill outová hudba nezdála. Až na React, díky kterému vyšlo první oficiální CD v roce 1992. Dosud se všech vydání prodalo na 6 milionů. Po 15ti letech se vrací ke hraní a před pár týdny vydal nový singl "Solito" u International Feel.

Pokud dáváte na hodinách angličtiny alespoň trochu pozor a máte rádi barevné obrázky či oceníte CD zdarma, můžete si Mixmag předplatit přímo na stránkách časopisu nebo si ho můžete stáhnout jako aplikaci do svého iPadu a iPodu.

Honza Louda

foto: archiv