Report z Radio Wave Stimul Festivalu od abayo

Dveře MeetFactory se potencionálním návštěvníkům koncertu měly podle dostupných informací otevřít už v sedm hodin večer, ale start vystoupení oOoOO byl naplánován až o hodinu a půl později. "Tak to mám spoustu času," říkala jsem si. Samozřejmě to jako obvykle dopadlo tak, že z té spousty času se nakonec vyklubalo drama, jestli vůbec dorazím zavčasu... Naštěstí se u vchodu moc lidí nemačkalo a všichni uvnitř továrny v klidu postávali, popíjeli a klábosili. Stejně to vypadalo i v prostoru sálu, který byl zatím liduprázdný a většinu přítomných jako magnet přitahoval spíš bar než prázdná scéna, což bylo pochopitelné.



Z reproduktorů se tiše linula hudba Jamieho Woona a Nicolase Jara, a vypadalo to tak, jakoby nikomu nic ke spokojenosti nechybělo. Půl devátá odbyla, ale ani v ten moment se nikdo zrovna nehrnul pod pódium. Chris Greenspan alias oOoOO situaci kontroloval z prostoru před scénou, ale o patnáct minut později se už nad případnými opozdilci přestal slitovávat a objevil se na pódiu. Oblečený do krátkých šedých tepláků, tílka a teplé bundy s rádoby kožichem. Prazvláštní kombinace, ale vlastně proč ne. Sotva dorazil na pódium, záhy se ohnul k nízkému stolku, na němž měl položené všechno potřebné hudební náčiní a pustil do nás první vlnu basů...

O pár sekund později se chopil mikrofonu a skladbu, z níž se vyklubala "Stay Here", doplnil svým vokálem. Abych byla upřímná, čekala jsem nějakou tu faleš, ale ne, nebyla tam. Místo ní jsme dostali vokální projev, který byl snad ještě emotivnější, než jak jej můžeme slyšet na studiové verzi téhle skladby... Tedy takový dojem jste mohli získat možná jen v případě, kdy jste se na scénu zkrátka nedívali, protože Chris na nás vrhal docela zvláštní pohled. Takový, jak to říci... Ignorantský? Nepřítomný? Nedokážu to nejspíš posoudit, ale rozhodně ze strany vystupujících hudebníků nebyl úplně standardní.

Nicméně lepší než přemýšlet o tom, co se mu honilo hlavou, bylo lepší zaposlouchat se do těch syrových beatů, které doplňovaly zastřené vokály z "TryTry", jež ve své polovině změnila ten předchozí surový nádech v krásnou melodii doplněnou o jemný vokál s "come back to me". V rytmu, který by se dal přirovnat k tomu, který najdeme v R&B, jsme pokračovali dál se "Springs" nebo "The South". Tou nejkrásnější ale byla "Mouchette", která má v sobě už od začátku zakořeněný takový ten efektivně zpomalený house rytmus, do kterého se záhy přidala jemná instrumentální melodie a mně právě v ten moment začal běhat mráz po zádech. Než tahle skladba skončila, tak to ten mráz ještě párkrát stihl, stejně jako u následující "Misunderstood". oOoOO nezapomněl ani na své první, eponymní EP, z něhož nám dopřál "Mumbai" a výbornou, dubstepově laděnou, "Sedsumting". Své vystoupení uzavřel letošní "On It" a po krátkém, ale vřelém aplausu si pohotově začal balit své hudební náčiní...



Ještě stojí za připomenutí, že celou dobu na plátně probíhala černobílá projekce, kterou jsem ale v tom množství krásných zvukových vjemů vůbec nestačila vnímat. Nicméně ještě stojí za zmínku, že první řady pod pódiem se "tvářily" tak, že si vystoupení oOoOO docela užívají... I když v něco takového jsem po zážitku z vystoupení Holy Other na stejném místě a v žánrově podobně laděném večeru snad ani nedoufala. Na rozdíl od právě zmiňovaného loňského koncertu mi to alespoň v prvních třech řadách připadalo tak, že se mezi místním osazenstvem našla slušná řádka těch, kteří přišli právě na witch house oOoOO.

Pár minut po desáté už na pódiu stála nachystaná sedmičlenná kapela These New Puritans, která se do nás opřela poněkud jinou hudbou. Ve změti tónů přicházejících od pódia se daly zaslechnout smyčcové nástroje, klavírní polohy, ale i změť kytarových zvuků. Musím však přiznat, že se mým sluchovým orgánům zalíbila snad jen skladby "Fragment Two" a "Hologram" a potom jsem se už pro zachování pozitivního zážitku z koncertu vydala na cestu domů. Pro mě byl zkrátka zlatým hřebem večera již opěvovaný oOoOO, a i když jsem neocenila údajnou "povedenost" vystoupení These New Puritans, MeetFactory jsem opouštěla s velkým nadšením...

abayo

foto: Anna Červinková