REPORT

 

Mega Club Techno 20

Pátek 25.4. byl v pražské Roxy opět ve znamení tvrdého techna. Tento velmi oblíbený prostor hostil již dvacáté pokračování snad již legendární noci Mega Club Techno.... Line-up nabídl slavnou a ve světě velmi známou osobu nesoucí jméno Christian Smith.

 
Pátek 25.4. 2003 byl v pražské Roxy opět ve znamení tvrdého techna. Tento velmi oblíbený prostor hostil již dvacáté pokračování snad již legendární noci Mega Club Techno. Pro tentokrát vsadili organizátoři na poctivý line-up, který nabízel vedle známých českých DJs Pavla Krejdla, Sidecara a Hyda i slavnou a ve světě velmi známou osobu nesoucí jméno Christian Smith.

Line-up nám tedy nabízel určitě zajímavý hudební zážitek a alespoň po tu dobu, co jsem v Roxy byl, tomu tak i opravdu bylo. Ostravský Hyde hrál pro mne sice až moc rave styl, ale jeho podání znělo hodně zajímavě. Kombinace rytmů obsahující veselé a výrazné činely s deskami klasického tvrdého techna zněla působivě a propracovaně. Kvalita mixu byla též posazena na hodně vysokou příčku a jediné, co by šlo Hydovi vytknout, je fakt, že na úvod nasadil opravdu snad až moc rychlé tempo.

Druhý v řadě, DJ Sidecar, kompletně změnil styl hudební produkce a začal se již v plné míře věnovat technu v jeho nejryzejší podobě. Výběr desek naplnil Roxy mohutným duněním a monotónním rytmem, které dostalo na parket spoustu lidí. Velmi mě zaujala i poloha druhé poloviny jeho setu. Přišlo mi to jako drobné zmírnění, aby hned v následujícím mixu bylo učiněno za dost samotnému názvu akce. Set se vyvíjel a měl přesně nastavenou polohu gradace, což bylo velmi příjemné pozorovat.

Nástup Christiana Smitha byl oproti předchozí Sidecarově "řežbě" ve znamení odpočinku. Bylo znát, že Smith chce svůj set začít od jistého bodu a následně ho rozvíjet a doplňovat. Osobně jsem slyšel tohoto DJe hrát poprvé, takže si neodvážím tvrdit, jak moc kvalitní byl jeho mix a cit, ale pokud se na to podívám čistě subjektivně, musím uznat, že Smith ví co dělá a hlavně ví, kdy to udělat. Mixuje rychle a nekompromisně. Hudbu slyší a ví kde má co navazovat na předešlé. Svým nástupem jasně určil polohu svého setu a dal nám najevo, že pokud si počkáme, bude to stát za to. V následujících minutách se jeho set rozvíjel a přitvrzoval a jak čas postupoval, dostal se až na jistou možnou hranici. Je nutno dodat, že tři hodiny jeho hraní již v konci mohli znít monotónně, ale to je spíše na osobním posouzení.

Výkon Pavla Krejdla již bohužel posoudit nemohu, protože jsem jel domu spát. Ale určitě výborně navázal a podle vyjádření mých přátel, kteří zůstali, hrál opravdu skvěle.

Snad jen škoda, že do Roxy dorazilo tak žalostně málo lidí. Nevím co se s naší techno populací děje, ale poslední dobou začínám vnímat jistou míru nezájmu o tyto akce. Lidi, techno za to stojí, tak příště přijďte.
 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
Pav
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016