REPORT
Report z Conference s Apparatem od Katky
Od doby, kdy Sascha Ring aka Apparat naposledy vystoupil v Praze, ještě neuplynulo ani půl roku a už nás čekal jeho další koncert! V červnu se přijel spolu se svým bandem ukázat do Divadla Archa, bohužel jsem si tuhle akci nechala upláchnout před nosem... Naštěstí ihned po vydání svého nového alba The Devil´s Walk, opět vyrazil koncertovat, tentokrát zejména proto, aby svým fanouškům představil svůj současný zvuk. Apparat v Praze absolvoval už mnoho vystoupení, ale všechny mě vlivem různých okolností míjely. Teď zřejmě nejspíš přišel ten pravý čas na to, abych tohoto elektronického mága viděla a slyšela naživo. A tak jsem si to náležitě užila!
Sedmá? Jen velká rezerva...
Podle internetových stránek Roxy, kde se měl pondělní koncert Apparata a jeho Bandu konat, byl start akce ohlášen na sedmou hodinu večerní. Svižným krokem jsme prošla Revoluční ulicí, zahnula do Dlouhé a viděla, jak před klubem stojí několik postav. Mám víc než patnáct minut zpoždění, ale nejspíš jsem ještě nepřišla ani o minutu vystoupení předkapely Warren Suicide. Uf! Zamířila jsem tedy do útrob klubu a pozorovala, jak se čím dál víc plní. Osmá večerní už dávno odbyla, prostor na pódiu byl poctivě nachystán, ale pořád chyběl někdo, kdo by nablýskané nástroje rozehrál... Ach, tak konečně! Na svá místa usedlo berlínské duo se dvěma pomocníky (z kapely The String Theory Project) a klubem se rozezněl záludný, tichý rytmus a první slova skladby. "Everything, every little thing, that thing." Tohle byla první skladba z jejich čerstvého alba World Warren III, které spatřilo světlo světa v říjnu letošního roku. We Declare Warren Peace.
Ježíšku, panáčku aneb jak si získat domácí publikum…
Publikum strnule sledovalo, co se dělo na pódiu, ale do pohybu nikoho neuvedla ani následující Hello Mum. Očekávala jsem i pár tanečnějších věcí, které tahle kapela umí, třeba líbivou, stejnojmennou skladbu Warren Suicide z jejich debutového alba. Zatím to na návrat do minulosti ale nevypadalo, protože už se rozjížděla další letošní věc, a to Fuck Off Happy. Zběsilý rytmus a tóny, které zněly hodně rozladěně. Tak to má nejspíš být, ale mým uším tenhle zvuk zrovna nelahodil. Nepomohla tomu ani éterická vokalistka Cherie, která celou skladbu doplňovala hrou na činely. Následovala In Love With The Enemy a poté už speciální verze naší známé koledy "Ježíšku, panáčku", z níž se zakrátko vyklubala skladba, kterou nepoznávám. Sotva dozněla, kapela se za potlesku posluchačů celkem hbitě zvedla k odchodu. Já se k potlesku přidala, protože si získali mé sympatie, ale ještě dnes se nemůžu zbavit dojmu, že jejich vystoupení postrádalo nějaký náboj, energii, šťávu...
I na tu Arcadii došlo!
Pódium Roxy už zase zelo prázdnotou, z reproduktorů se tiše linula hudba a návštěvníci koncertu pozorně sledovali každý pohyb na scéně. Ve tři čtvrtě na devět přišel Sascha Ring v doprovodu tří lidí. Všichni usedli na svá místa a dopřáli nám první tóny skladeb z nového zářijového alba The Devil´s Walk. "Trees and houses stray, losing voices for the day." Klubem se záhy rozlehl potlesk a pískot, Song Of Los tedy mají fanoušci Apparata hodně rádi. Začít touhle líbivou a melodickou skladbou, to byla jistě dobrá volba. Pozitivně naladěná tedy vyčkávám, co přijde záhy. Doléhá ke mně jednoduchý, ale moc známý rytmus. No jo, Arcadia! Ačkoliv je prostor, v němž nám všichni umělci servírují hudbu, zahalen do růžové, modré a fialové barvy po vzoru obalu nové desky, Sascha neváhá a dopřává nám i tuhle legendární, ale už čtyři roky starou skladbu.
Pohádka s názvem Moderat...
Sklidila velký úspěch, stejně jako zbrusu nová Candide de la Calle. Ta mě zaujala už při poslechu již několikrát zmiňovaného alba, ale její live provedení je tedy o sto procent lepší. Velmi krátké intro, které spočívalo v několika málo rytmických úderech, vystřídal Saschův pronikavý hlas, který se krásně rozléhal celým prostorem, stejně jako výrazné basy, jež celou skladbu doplňovaly. Ani té následující nechyběl pořádně vybasovaný zvuk. Nesla název Rusty Nails a Apparat na ní spolupracoval se svými přáteli z Modeselektor (a vznikl tak projekt Moderat). Ale tuhle pohádku, tu všichni jistě znáte... Na jejím konci jsme si totiž místo klasického zazvonění zvonku mohli poslechnout rovnou celé album, které nemohlo nést jiný název, než Moderat.
Emoce, emoce a zase ty emoce!
Vraťme se ale z pohádky zase do reality, i ta totiž může být hodně příjemná... Třeba tak jako další skladba, kterou nám jeho band během večera dopřál. Úvodní ambientní a klavírní zvuky záhy vystřídal gradující rytmus. The Soft Voices Die. Pak už v mých uších rezonovaly tóny další věci, ve které značně převládalo všemožné cinkání a smyčcové polohy. V těchto zvucích jsem slyšela album Walls, konkrétně jeho první skladbu Not A Number. Možná mám pravdu, ale můžu se také plést. Jistě můžu tvrdit spíš jen to, že následující skladby nesly názvy Ash Black Veil a Escape. Každá z nich je trochu jiná, ale přesto mají hodně společného. Zejména ten klidný a melancholický nádech a samozřejmě emotivní hlas Apparata. Ten nás ale nejspíš nechce nechat topit v hlubokých náladách příliš dlouho, a snažil se nás i roztancovat! Nemohl nám k tomu vybrat nic jiného než Sayulitu! Pár minut před desátou Apparat i jeho banda, ke které se během koncertu přidali i dva smyčcoví pomocníci předkapely Warren Suicide, odcházejí.
Další přídavek?
Ale ne, publikum to takhle samozřejmě nenechá! Celá skupina se vrátila v plné síle a dopřála nám přídavek v podobě Your House Is My World! To by ale nebyl pěkný konec, kdyby byl takhle krátký. Naštěstí celý tenhle první poslední přídavek trval asi patnáct minut a jako poslední nám Apparat dopřál podařenou Black Water... Jakmile dozněla, Sascha nám dal loučením jasně najevo, že tady už dnes skončil, divákům se ale domů ještě pořád nechtělo. Polovina osazenstva už zamířila k šatně, ta druhá se ale ještě pořád snažila a burácela, jak jen to šlo. A vyplatilo se - alespoň to tak vypadalo! Sascha se vrátil na pódium, v ruce držel cigaretu a pochvaloval si, že ji může vykouřit v klubu. Ujistil nás v tom, že opravdu, ale opravdu nepotřebujeme slyšet víc, ještě jednou poděkoval za přízeň a už nadobro zmizel v zákulisí...
V pondělí bez hvězdičky...
Komu pondělní dávka skvělé hudby nestačila, pro toho byla ještě nachystána hudba pod taktovkou Romana Raie a Macia. Já jsem byla už tak plna dojmů, a tak jsem rovnou zamířila k odchodu. Říkám si, že jsem ke koncertu v Roxy byla trochu skeptická, ale nakonec všechno sedělo: zvuk, perfektní světla, která kroužila pódiem i samotné vystoupení Apparat Bandu. Celé akci, která se konala pod záštitou Conference, dávám jedničku, ale bez hvězdičky. Mám totiž dojem, že Sascha Ring na začátku svého vystoupení nasadil laťku hodně vysoko, ale této úrovně se později už nedokázal držet. Škoda, ale i tak to byl zážitek, tenhle Apparat! A příště si ho určitě zase nenechám ujít...
katka
foto: MHD mhd@techno.cz