Report z Let It Roll 2011 od Katky

Den 1.

Spoustě lidem se ve spojitosti s drum and bass festivalem Let It Roll vybaví nejen pískovna Oplatil, nabitý line-up na několika pódiích, ale také deštivé počasí a s ním spojené nepříjemné bahniště. Takové časy už jsou ale snad zažehnány... Pořadatelé totiž letos dali poctivě hlavy dohromady a vymysleli pro případné deštivé počasí o mnoho lepší řešení – namísto spoléhání se na pomoc pilin a umoudření počasí, přesunuli areál na tzv. Ostrov, přesněji poloostrov pokrytý pískem. To se zdálo jako správná volba, protože ačkoli třeba čtvrteční den i noc lilo jako z konve, v areálu zbylo jako důkaz deště jen pár louží. Změna umístění areálu měla ještě jednu výhodu: více prostoru pro stage, stánky i další návštěvníky. A kolik, že se nás tam nakonec sešlo? Odhady na internetových fórech hovoří o jisté osmitisícovce drum and bass fandů, kteří se přijeli do Starých Ždánic bavit a tančit na pěti různých pódiích. Kterým z nich bych ale měla začít?!

Pohádkové dubstep blues.

Jako správní nadšenci míříme do areálu už po 19. hodině. Okukujeme a okupujeme postupně všechny stage, ale tou první, kde se konečně zastavíme, je ta s názvem Azyl. Tam prostor za pultem ovládá M.Pete a Eska, již celkem známí mladíci z party DNB Fever. Jestli jste od nich ale čekali nějaké ty "deepoviny" a jiné zlámanosti, tak to jste tedy byli vedle. Pánové nám tam bez ostychu servírují rovný beat, který si i na nepohodlném kamenitém povrchu získal nejednoho tanečníka. Na tracklist se mě neptejte, už jsem totiž zase na odchodu. Míjím už od pohledu značně vychlazený Finlandia stan, po pravé straně Azyl bar a za pár sekund se ocitám v pohádkovém stanu Dubstep Alliance. Pohádkovém proto, že jeho plachta je pokryta takovou hvězdnou oblohou, kterou mi asociují kresby od Walta Disneyho. Reproduktorům diktuje Abu, který nám zatím dopřává spíše melodické a klidnější věci. Tak třeba Manhattan Blues (Cyrus), tu jsem si na pořádném ozvučení chtěla vždycky poslechnout! Potom už zvuk vycházející z beden začíná trochu skřípat. Ale jen trochu, těch pravých ostrých řezavých zvuků se fanoušci wobble dočkali ještě v pozdních hodinách...

Phil nebo Dan?

Po deváté večerní pro mě začíná jedno velké čekání na jedno velké jméno, které má hostit Radio 1 Take Control stage v rámci Shogun Audio Night asi od půl jedenácté. Netrpělivé čekání si krátím pobíháním mezi všemi hudebními stany. Stihnu tedy nakouknout do zděné budovy Take Control stage, kde připravuje návštěvníky k deepové hudební smršti přesně polovina dua Deadly Viperz, Anakin. Kde je Akira? Uf. Nevíme, ale je nám jasné, že dobrovolně si absenci nevybral a někde tajně zamačkává slzu, že na letošním LIRu nemůže být. Anakin ale nadvládu nad parketem zvládá bravurně i sám, třeba za pomoci One DJ (A Sides), Subterrestrial (The Prototypes) nebo ještě pořád novinkové Nausey (Icicle). Během několika desítek minut čekání na pana Alixe stačím kempovat i na tribuně, ze které mám krásně na dosah Open Air stage, kde už hbitě bliká nápis Brookes Brothers. Tihle kluci jsou u nás už skoro jako doma – po listopadové návštěvě Phila na Bukanýru přijeli na březnový díl noci Shadowbox @ Roxy zahrát oba. Tentokrát už tedy vyšla řada na Dana, který rozhodně nezapomíná hrát tanečnější věci, jak se od něj pochopitelně čeká. A tak zazní už skoro legendární Tear You Down (Brookes Brothers) nebo puberťácká šílenost Ill Behaviour (Danny Byrd). Dan ale nezapomíná zabrousit ani do deepových vod a náležitě přitvrdit třeba Programem (Noisia & Phace).

Alix Perez? Very Important Person.

Už je to tady. Barevné swatchky na mé levici ukazují, že 22:30 právě odbilo. Už je tam? Kdo? Přece Alix Perez! Čekám čekám nějaký ten temný dubstep, na který mě Alix navnadil při poslechu jeho posledního vystoupení v Rinse FM. Už po pár minutách je mi jasné, že se nedočkám, ale to mi náladu ani trochu nezkazí, na dubstep tu přece máme jednu speciální stage! O té ale budu básnit až v další části reportu, páteční večer mě ve spárech totiž držela hlavně Shogun Audio Night! Zatímco tedy zbytečně řeším, jestli zazní, nebo nezazní dusbtep, Anakin stačí dokončit svůj set. Ráda bych napsala, že předtím, než nám Alix dopřeje první zvuky svého setu, nastává ticho jako před bouří a napětí z velkého očekávání by se dalo krájet. Ono to ale bylo úplně jinak... Publikum děkuje Anakinovi za podařený set a hlasitě, velmi hlasitě vítá momentálně londýnského Alixe. Do řevu, jekotu a tleskotu se už konečně rozeznívají první tóny. Dlouhé, hluboké a táhlé tóny nás napínají – co z toho jenom bude? Zasvěcení už velmi dobře tuší a tak ječí a piští zvesela dál. Jednou už jsem přesně takovéhle intro zažila a bylo stejně famózní. V chladném lednovém večeru nám ho (tehdy) dopřál Rockwell při svém hraní ve Slaném v rámci akce Touch The Jungle. Už tehdy královsky zafungovalo a už tehdy fanynky skoro omdlévaly, a to jich tam nebylo zdaleka tolik, jako v pátek na Shogun Night. Byla to prostě neskutečná vřava, ze které mi šel mráz po celém těle a která se postupně přehoupla do poctivě vybasovaných nálad. V těch se nějakou chvíli společně topíme a podle reakcí, které vidím a slyším okolo sebe, s tím nikdo problém nemá. Ba právě naopak!

We Want More!

Kdo by také nejásal a netančil, když se vám do uší linou jedna za druhou pecky jako Underprint (Noisia & Alix Perez), Slow Down VIP (Break & Die) nebo DJ Friendly Unit Shifter (Rockwell). Předcházela ještě Dreadnought (Icicle feat. SP:MC), další Breakovina (tuším, že to byla populární Isis, nebo Drone) a podezřívala jsem  Alixe dokonce i z toho, že doma oprášil nějakou hitovku od Calyxe a Teebeeho. Stíhám se občas podívat i na plátno, kde se mimo jiné objevuje nápis: "More". "We Want More!" Vřava neustává a Alix se nebojí ani návratu do minulosti. I´m Free (Alix Perez feat. Kemo) funguje ještě dneska a stejně tak Forsaken (Alix Perez feat. Peven Everett, SpectraSoul). Mezi nimi stačil vystřihnout i VIP verzi Patience (Jubei) a později ještě trochu přitvrdil Programem od Noisia & Phace. V mých poznámkách vidím zapsaný ještě Minimal Funk (Icicle) a potom ještě hodně otazníků. Když se Alixův set chýlí ke konci, registruji ještě Desert Orgy (Phace & Misanthrop), Dark Days (Alix Perez feat. Foreign Beggars), I Feel U (Icicle). V žádném setu deepařů v posledních měsících nechybí ani Set It Off (Icicle remix), u které si říkám, že ji spíš už přetrpím. Ta basa mě ale stejně zase dostane a já nedokážu jen tak postávat. :) A to ani později, protože se ke slovu dostává Full Circle (Rockwell), ale v nějaké vylepšené verzi (snad ani ne VIP?). To si nechám líbit a koneckonců i Featherweight VIP (Ulterior Motive), která ji záhy střídá. Tak to bychom měli - hodina a půl naprostého přepychu už je za námi. Ale ještě na nás čeká jeden luxusní zákusek, zvaný Icicle!

Pan rampouch? Yes!

Jelikož mě předchozí set připravil o poslední zbytky energie, vynechávám vystoupení Breaka a vyrážím doplňovat síly k místním stánkům s jídlem. Samozřejmě mi nejvíc chutná za hudebního doprovodu, a tak se pohodlně usadím na mé oblíbené tribuně a sleduji, jak Netsky baví publikum. Rozproudit tancechtivý dav mu pomáhá ještě MC Stamina, dnes v rozhodně lepší náladě, než v jaké jsem ho zastihla naposledy v Roxy. Tehdy za to nejspíš mohly technické problémy, ale dnes je zvuk na všech pódiích dokonalý, takže není jediný důvod k nejmenší rozmrzelosti. I tak se ke mně ale od známých donesly poznámky, že tenhle MC už není, co býval. Já to nedokážu vůbec posoudit, ale ve srovnání s těmi, které během večera zbystřím na pódiu, je pro mě jeden z těch lepších. Netsky vyhrává známé a oblíbené skladby, ale moje soustředěnost se k jednotlivým trackům momentálně neupíná. Než se naději, už se zase blíží čas přesunu, opět na Take Control stage. V půl druhé už je tam nachystaný Icicle a já nedočkavostí magnetizuji prostor za pultem. Breathing Again (Icicle feat. Proxima) - moc hezký začátek! Icicle poctivě hájí Shogun Audio barvy, hned nato totiž přihazuje ještě I Feel U (Icicle) ze svého debutového alba Under The Ice. Následuje Set It Off, tentokrát snad dokonce v originální verzi, svižná Floating Zero (Icicle remix) nebo další skvělá věc z již zmiňovaného alba - Dreadnaught (Icicle feat, SP:MC). Krátce nato zní opět Program (Noisia & Phace), tentokrát ale v obzvlášť vydařeném, pěkně sekaném mixu. Nebojí se ani vytáhnout i ne příliš často hranou kolaboraci od Phace a Rockwella (No!) nebo Stonehead, jeden z nejnovějších počinů ruského Eneie, který právě vychází na stejnojmenném EP.

Dobré ráno!

Stanování v 1. kempu přineslo výhody zejména v podobě blízkosti areálu a stánku s jídlem a kávou, který se některým hodil možná "ráno" po probuzení. Ale také nevýhodu v neustálém poslouchání vyřvávání jednoho slova na písmeno H (pokud jste u toho nebyli, vyhledejte si někde v diskuzích). V pátek odpoledne, kdy jsme neměli na práci nic jiného, než stavět stany a u toho se náležitě opíjet nejen naším vtipkováním, to mohlo být ještě docela úsměvné. Když ve 4 ráno jdete spát, už dané aktivisty začínáte nesnášet, když v 5:30 vstáváte, už si říkáte, že nejsou normální. Každý jsme nějaký, ale znáte to s tím opakovaným vtipem... Ještě, že už zase stojím před pódiem s názvem Take Control a v uších se mi rozléhají jenom kvalitní zlámané beaty. V těchto ranních hodinách za pultem diktují hudbu dva blondýni ze Shadowboxu, tedy kdo jiný než Rudeboy & M4Y4. Podle toho, co slyším, nám dopřávají dost starších věcí, které vůbec, ale vůbec nejsou špatné! Podle toho, co vidím, na parketě ždíme své poslední síly několik desítek tancechtivých. Komu by se také chtělo jít spát, když se právě z reproduktorů rozléhá Basic Memory (Phace), nebo Snorkel (Siren). Zábava však jednou skončit musí. Aspoň na chvíli a tak nezbývá nic jiného, než se pod azurovou oblohou a slunečními paprsky projít po areálu, probrat dojmy a vydat se do říše snů, alespoň na chvíli, jestli to vůbec půjde...

Den 2.

Druhý den, a asi nejen pro mě, začal velmi časně, řekněme po dvou hodinách spánku. Pokřikování již zmiňovaného slova na písmeno H pokračuje směle dál, sluníčko vám pere do stanu a prostě je fakt, že na fesťáku se spát nedá. Takže vstávat, dopřát si osvěžující ledovou sprchu za 10 kaček a pak program podle svého gusta. Tou nejčastější aktivitou se nejspíš stalo polehávání u vody nebo posedávání u piva. A vlastně proč ne, když je večerní program ještě tak daleko... Pivo přišlo vhod, a ačkoli nejsem rozený pivař, nějak podezřele mi chutná. :) Stejně tak jako hudba, kterou nám už ve čtyři odpoledne servíruje český Dryman. Ano, je to celkem hřích, už takhle brzy postávat před bednami, když je venku tak krásně, ale těžko se odchází, když před vámi zní tak skvělá Anything, od jedné z hvězd včerejšího večera Icicla. Dryman pokračuje bez wobblování v krasojízdě a přidává ještě From The Drop (MJ Cole & Wiley), Higher (Breakage), originál Badman Riddim (Vato Gonzales) a dokonce Superstylin´(Groove Armada - Bassnectar remix). Ačkoli se blíží teprve pátá hodina odpoledne, v cirkusovém stanu Dubstep Alliance se kupí nejméně dvě desítky lidí a někteří z nich se ani neostýchají a před bednami se všelijak kroutí, třeba za tónů originální verze Fighting Fire (Breakage feat. Jeff Mills nebo za hravých zvuků skladby Minimalistix (Skream).

Balkansky, co nezná Kuker.

Další pomyslný vykřičník v line-upu jsem měla poznamenaný u bulharského Ivana Shopova, který měl v cirkusovém stanu (dubstep stage) vystupovat pod svou dubstepovou přezdívkou Balkansky. Před rokem jsem si jeho představení vyslechla v Crossu, tehdy jsem to ustála, ale pokrm to nebyl zrovna nejlépe stravitelný. Až pár dní po akci jsem zjistila, že v roce 2009 stačil vydat jedno sólové album nazvané Kuker. Odrovnalo mě už na první poslech. Dubstep? Možná. Downtempo? To spíš... Každopádně je to originální album plné zvuků, různých píšťal, trubek a dalších neobvyklých nástrojů. Některé skladby ještě doplňují ženské i mužské vokály a samozřejmě občas nechybí ani ta výrazná basa. Balkansky teď zase stojí přede mnou a za pultem diriguje ostré zvuky, které vycházejí z reprobeden. Dělá, jako by se ho takové album vůbec netýkalo. A tak ještě chvíli netrpělivě vyčkávám, jestli ke mně dorazí i nějaký příjemnější zvuk, který by lahodil mým uším, ale pořád nějak ne a ne přijít. Nevadí, třeba Ivanův dubstep pochopím příště, nebo až v dalším setu, který ho čeká ještě dnes pod pseudonymem Cooh na Take Control stage, kde zahraje v rámci sobotní Therapy Sessions Night. Tam jím určitě šetřit nebude...

Who is the Badman? Youngsta!

Take Control stage se pro sobotní večer převlékla do trochu temnějšího kabátu zvaného Therapy Sessions, a tak bojiště obsadili zejména příznivci darkstepu. Pro ty, kteří si přece jen raději libují v hlubokých basech, byl přichystán lákavý program i na pódiu s názvem Dubstep Alliance. Ti zasvěcení už věděli, kdo je to Youngsta. Každé pondělí nám dává možnost, poslechnout si ho na Rinse FM, často ještě právě s MC Toastem, nebo se vzácnými hosty, jimiž se stali v posledních týdnech třeba SP:MC nebo LX One. Čeká nás tedy několik desítek minut v pomalejším tempu, ve kterých si své místo najdou zejména hluboké basy, melodie i hlas MC Toasta. Přesně o půlnoci už tam stojí připraven za pultem... Jeho pravá ruka, již zmiňovaný MC, už nás v prvních tónech Roteks VIP (J:Kenzo) vítá, stejně tak jako samotného DJe. Rewind! Už? Ano! Já s tím problém rozhodně nemám. Znovu se tedy rozeznívá vylepšená verze už tak dobré Roteks (J:Kenzo). Zaslouží si to... Tuhle horkou novinku střídá krátce nato hned další a sice Badman VIP (Kryptic Minds). Parket je plný a největší hlouček lidí se samozřejmě shlukuje ve středu parketu před pódiem. Tohle místo má kromě skvělého výhledu na oba účinkující ještě jednu výhodu – celou originální projekci mají před sebou jako na dlani. Bohužel byla tak geniální, že nenacházím dost dobrá slova pro to, abych ji popsala. :) Raději se podívejte na fotky, nebo ještě lépe na nějaká videa, pak možná pochopíte. Kdo si však raději vychutnává basy pěkně zblízka, ten zaujímá místo před bednami umístěnými po stranách pódia a nechává se v silném zvuku ničit skladbou Anything (Icicle), jednou legendární věcí od Skreama (Midnight Request Line) nebo třeba senzační Hunted (SP:MC & LX One). V závěru ještě zachytím jednu věc od mého oblíbence DJe Madda (Pitch Black) a než se z ní stačím vzpamatovat, Youngsta už je na odchodu...

Poslední střípky.

Jak jsem již psala v některém z předešlých odstavců, Take Control stage vyměnila včerejší dres Shogun Audio za poněkud drsnější s názvem Therapy Sessions. Už sám název slibuje pořádný masakr, stejně jako probodnutí panáci, kteří nám visí nad hlavami. The Sect se vítá s Coohem a finišuje svůj set, za který sklízí velké ovace. Cooh na tvrďáka od prvního pohledu rozhodně nevypadá a ostatně ani první věci mi jako velký hardcore nepřipadají. Po pár minutách už ale obrací list a pouští na nás jenom samé divočiny. Jediné, co poznávám, je More Like You v originální verzi od Kryptic Minds & Leon Switch, jejíž intro působí v kombinaci s desítkami světel, která jsou připevněna na tmavém prostoru za DJem, téměř mysticky. Vypadají jako noční obloha. Ale netrvá dlouho a už vám do uší někdo řve: "I Wanna Be More Like You!" Cooh se za pultem náležitě baví a nebojí se velkých gest, kterými občas i hecuje publikum, jež se náležitě baví. Občas vystřídá rychlý rytmus i takový dubstep, který v tuhle dobu přijde vhod. Ivan nezapomene přihodit ani své oblíbené cover verze popových skladeb, a to Everything Else Matters (Metallica vs. Zany & Cooh), nebo Numb Hardcore Flow (Linkin Park vs. Dune vs. Itzokor, Cooh Mashup). Ještě vydržím stát na nohou a pozorovat veškeré dění na parketě i na pódiu až do konce, ale když přichází rozhodování, na koho se vydám dál, zůstávám nerozhodná. Nakonec za mě situaci vyřeší únava, která mi už dovolí jenom zkontrolovat cirkusový stan a tam si poslechnout Who´s Afraid Of Detroit (Claude VonStroke, DJ Madd Remix).

Ď, díky, děkujeme...

Moje nadšení z průběhu letošního Let It Rollu přetrvává i dnes, několik týdnů po jeho konání. Oceňuji skvěle zvládnutou organizaci, počínaje kyvadlovou dopravou mezi Stéblovou a pískovnou, pokračujíc častým čištěním TOI-TOIek, uspořádáním areálu, vydařeným počasím a konče složením line-upu. Každé z pěti připravených pódií s sebou přinášelo pokaždé jinou náladu a atmosféru a pokaždé také jiný povrch. Střevíce jsme mohli protancovat na písku (Main stage), na betonu (Radio 1 Take Control stage), na trávě (Dubstep Alliance stage), na kamenech (Azyl stage) nebo na dřevěných prknech, která tentokrát neznamenala svět, nýbrž zábavu v Shadowbox VIP stanu. Zajímavých jmen stálo za mixážním pultem tolik, že prostě nešlo stihnout vše, co bych si přála. Svými výkony mě přesvědčili hlavně již zmiňovaný Alix Perez, Icicle, Yougsta a i jeden zástupce temnějšího zvuku - Ivan Shopov aka Cooh. Během obou večerů jsem si stačila trsnout i na Brookes Brothers, Camo & Krooked, Netskye s MC Staminou nebo třeba na LTJ Bukema s MC Conradem, kteří mě i na těch pár momentů, během kterých jsem se zaposlouchávala do jejich hudby, nenudili. Let It Roll Open Air 2011 byl prostě famózní a tak nezbývá nic jiného, než poděkovat pořadatelům a těšit se na příští rok!

katka

foto: saiha, saiha@techno.cz dravon dravon@techno.cz