REPORT
Report z Leisure System Party v klubu Berghain od Curfew
Spolu s prostorem ICON patří Berghain mezi nejvěhlasnější kluby německé metropole... Na sestavení dokonalého programu se tu dbá pokaždé a ten v podstatě reflektuje dění na současné elektronické scéně. Najdete v něm hodně techna a elektroniky, zástupci domovského labelu BPitch Control jsou tu jako doma, ale nechybí ani večery věnované zahraničním velikánům, jako jsou například značky Hyperdub nebo Warp Records, který nás v čele s jejich vlajkovou lodí, Chrisem Clarkem, přiměl vykřesat zbytky energie, o níž nás předešlý večírek připravil, a vydat se na párty s názvem Leisure System. Obsazení? Chris Clark, Area Boy, Pixelord, Barker, Eprom, Jackson, Bok Bok a Richard Devine...
Berghain - Die saubere Rase.
Procházíme business parkem, všude kolem zlověstně číhá berlínský urban, nalevo bliká Hornbach, před námi neony Raiffeisen Bank... Trochu zvláštní prostor pro umístění hudebního klubu, ale budiž. Taxikář jedoucí kolem avizuje pár set metrů a jsme na místě. Další vyřazená továrna. Mineme osvětlenou zahrádku s bizarními dekoracemi a před námi se nachází menší fronta směřující k nic neříkajícím vratům... Ptáme se jednoho Francouze, jestli se jedná o vstup do Berghainu a ten odpovídá, že ano. Více anonymní už to snad být ani nemůže. Krátce po půlnoci se vrata otevírají a z nich vystoupí 2 nadsamci s pohledem probodávajíc vše, co jim stojí v cestě. Nasadí antický postoj a nepochopitelně nás nechají čekat dalších 10 - 15 minut po oficiálním začátku. Prohodí mezi sebou pár vět a začnou postupně vybírat ty vhodné kandidáty. Ano, slyšíte dobře, ne každý se jim zdál být hodný vstupu dovnitř. Pustí prvních 6 lidí, poté to opět zastaví a další čtyřčlenná skupinka mladých Italů dostává bez udání důvodu pokyn k opuštění prostoru. Rozpačitě se dotazují, proč nemohou jít dovnitř, ale bohužel bez odezvy. Pouze pokynutí hlavou - tudy. Tak si říkáme, proč se na to nevy*rat, ale zvědavost je natolik silná, že čekáme na další selekci. Když se dostáváme na řadu, před námi sólokapr opět odmítnut a nás nakonec přizvou dál. V hlavě mi proběhne myšlenka, že pokud by se tito chlapíci ocitli v roce 1940, jejich úloha by byla jasná... Napsal jsem zvídavý email na toto téma a pokud se dočkám odpovědi, milerád ho zveřejním!
Je to zadek? Není to zadek?
Uvnitř nás čeká industrial se vším všudy. Stoupáme po mohutných železných schodech do 2. patra, kde se otevírá široký prostor hlavního sálu. Vysoké stropy poseté světelným parkem, po stranách rozložitá projekční plátna a všude kolem je cítit pach mozolnatých obráběčů. Prozatím v rytmu jednoho z pořádatelů Leisure System a tak se vydáme ještě výše, do Panorama baru, kde by se mělo po celý večer hrát po vzoru nynějšího techno zvuku. Trochu znuděně postáváme u baru a sledujeme poloprázdný parket. Usrkáváme bezejmenný destilát a i když jsme relativně střízliví, před námi se na stěně objeví velkoformátová fotografie, kterou nejsme schopni ihned rozpoznat. Po pár vteřinách se ujišťujeme, že je to opravdu detail pánského pozadí se vší parádou... A sakra. Jiný kraj, jiný mrav, ale tohle už je fakt přes čáru. Ještě se pozastavíme u okna, odkud je vidět ten ubohý dav, domáhající se vstupu dovnitř. Stačila necelá hodina a počet čekatelů se zněkolikanásobil.
Velký taneční parket pro hudbu, na kterou se nedá tancovat...
Sestupujeme dolů na Berghain stage, kde se chystá první live project večera - Pixelord, zástupce značky Broadcast Error. Čeká nás hodina nekompromisní 8bitové progrese pro ty nejotrlejší. Wonky, chiptune, gameboy orchestr, Tetris in da mix. Nemyslím si, že by tento směr měl bůhvíjakou budoucnost, nicméně pro zpestření nás docela baví. Lidu na parketě výrazně přibylo a my se dožadujeme dalšího občerstvení. Na baru nás obslouží osoba neurčitého pohlaví a při platbě dodá, abychom pro příště hovořili celou větou. Negativní pocit ze zdejšího personálu ve mně sílí. Odebíráme se opět do vřavy, kde již začal showcase labelu Warp. Projekty Barker a Eprom pomocí živého hraní předvádí zlo nejzlejší. Zní to jako dubstep, morbidní, pomalý a do toho kvanta 8bitových samplů. Absolutně netaneční, groove na bodu mrazu. Považuji se za docela vyzrálého a benevolentního posluchače, ale tak nějak se musím nutit k dalšímu setrvání. Sílící agrese reprodukovaných pazvuků nás však donutí odejít do ústraní a nakonec se rozhodneme vzít nohy na ramena a prchnout dříve, než bude pozdě.
Prime time? V půl čtvrté!
Kolem půl čtvrté ráno míjíme nadsamce, kteří stále střeží jejich teritorium a s údivem zjišťujeme, že fronta je ještě delší... Možná jsme byli příliš přecitlivělí, možná jsme byli také dost unavení. Ať je to jak chce, taneční scéna se hodně změnila. Alespoň v tom Berlíně. Z taneční zábavy se stal ples mumifikovaných hnilobitů s touhou po hromadném kvílení. Suma sumárum doporučuji Berlín a akce v něm sledovat. Je to kousek, z Florence přibližně 5 hodin cesty a v důsledku široké nabídky dopravních společností docela za hubičku. Na své si přijde téměř každý, záleží na vás, co hledáte a jako moc se dokážete obrnit případným překvapením...
text: curfew curfew@northspace.cz
foto: v klubu je focení přísně zakázáno...