REPORT

 

Report z akce Amon Tobin @ Astra od Curfew

Skutečnost, že Berlín je již delší dobu vnímán jako kulturní Mekka střední Evropy, není žádnou novinkou. Střetávání vlivů z celého světa vytváří pulzující babylon, který na vás čeká na každém rohu. Ať už to jsou pouliční kejklíři nebo potulný trubadur u Tiergarten. Stále je na co koukat. A co teprve tehdy, když si během dvou dnů můžete vyslechnout zvuk dvou nejrespektovanějších labelů současnosti - ikonický Ninja Tune a nervydrásající Warp...

 

Astra Kultur Haus aneb MeetFactory revival.

1. štace nás čekala ve čtvrtek, tedy v malý pátek, který zde mimo jiné probíhá již od pondělí... Místo konání: astrálně kulturní objekt v blízkosti řeky Spree. Pro Pražáka vcelku trefné přirovnání. Tam, někdě za těmi kolejemi, v obležení vysloužilých továrních prostor, skrývá se dramaturgicky nadupaný Astra Kultur Haus s koncerty po celý týden a se jmény jako: José González, Rob Zombie, Carribou a čtvrtek se honosí návštěvou Amona Tobina.  Ano! Byl to právě on, díky němuž jsme si naplánovali další výlet za netradiční tancovačkou. Další lahůdkou bylo, že pro zastávku v Berlíně si tento zvukový experimentátor přichystal speciální vystoupení s 3D projekcí, které bylo možno vidět pouze na čtyřech místech v rámci turné pro jeho nové album Isam. Z důvodu absence vstupenek dorážíme cca 2 hodiny před začátkem, který byl naplánován na 20:00. S přibývajícím časem přibývá rozmanitých existencí. Pankáči, nerdové s brýlemi bez skel, nenápadné dvojice středního věku.

Amon Tobin

Introvert na pět? Emika!

Před avizovaným začátkem stojíc ve frontě s politováním zjišťujeme, že držitelé vstupenek mají přednost a díky tomu přicházíme o první dva účinkující. Štěstěna nás však zanedlouho nachází a český pár v davu poskytuje 1 vstupenku navíc a za chvíli už se řítíme do zvukového lahůdkářství... Line-up byl naplánován poněkud prapodivně. Krom headlinera měli všichni k dispozici cca 30 - 45 minut. Dorážíme přesně ve chvíli, kdy se na pódiu objevuje první dáma značky Ninja Tune, Emika. Společenský šat, černé punčošky a pozdravení do skromného davu. Pouští první věc a nesměle přidává vokálový doprovod. Natolik nesměle, že se dlouhou dobu dívá pouze do svého "jukeboxu" a občas zakroutí nějakým čudlíkem. Introvertní vystupování k introvertním beatům. Jako bychom tu nebyli. Jde zkrátka pouze o zpěv, žádné další performance neposkytuje. Pokud jste již měli možnost vyslechnout, tak víte, že Emika má krásný éterický hlas a do hloubavého atmosférického dubstepu to sedí parádně! Živé vystoupení však po chvíli začne trochu nudit... Žádnou show jsem pochopitelně nečekal, ale i tento druh hudby se dá, tedy mám takový pocit, pojmout poněkud zajímavěji.

EmikaEmika

Dalším ninjou na holení je producent The Bug!


Vystoupit měl však jen v DJ setu, ale i tak to stálo za to a můj pravý ušní bubínek by vám o tom mohl vyprávět. Po kratším občerstvení na baru slyšíme první zaskřípání Bugových jehel. Marně však hledám na pódiu nějakého performera a ejhle - tu na pravoboku, v úrovni pařících, zle vyhlížející chlapík s čepicí drtí jednu ze svých věcí. Ten mix dancehallu a dubstepu s řádně nasraným výrazem... Atmosféra v sále se náhle otočí o 180 stupňů a tancechtiví nedočkavci si začnou vyskakovat. Po pár minutách zjišťuji, že mixu se nedočkám, ale o to více se zvyšuje zvuková hladina. Sází jednu mordu za druhou, přidává kopáků, občas až do breaku, ale hlavně basa boří a válcuje parket. Přechody do dalších desek doprovází urputné řvaní sirény, kterou si tam mermomocí sampluje. Peklo! Říkám si něco ve smyslu: "No dobrý, tak jsi nám ukázal, jak moc nahlas to lze pustit, ale teď trochu rozumněji, ne?!" Přeci jen tu v davu stojí spousty lidí s prsty na uších a rozpačitě se rozhlíží po okolí... "Kdepak, jestli se vám to nelíbí, tak běžte domů za maminkou!" Destrukce reprobeden pokračuje. Zanedlouho se už  konečně objevuje první zvukař a řítí se zachránit, co se dá. Gestikulace dožadující se zeslabení však funguje jen na chvíli a po minutě je to tu zase. Bolí to, štípe v uších, skřípe, co tu jen ještě dělám? Do konce setu následuje ještě dvojí zvukařské pokárání, ale vždy marně. Konečný track už se jeví jen jako neidentifikovatelný bordel. Rčení, že méně je někdy více, naplňuje svou podstatu na 110%.

BugThe Bug

Amon Tobin aneb kostky jsou vrženy...

Většina z nás, ve svém útlém dětství, měla nějaké kostičky ku hraní, či stavebnici pro rozptýlení ratolestního bytí. Amona to zřejmě neopustilo a tak se rozhodl opět si pohrát s pár kostkami (i když značně většími) a postavit z nich hradbu, do jedné z nich se schovat, promítat na ně projekce a vytvořit tak dechberoucí audiovizuální stavebnici. Kolem 22:30 se téměř na minutu přesně rozeznívají první tóny. Podprahové intro duní celým prostorem, temnější, než si dovedete představit. Dřevovláknité desky obložení sálu pukají ve švech. Ve vzduchu je cítit napětí. Náhle to zapraská a ze tmy poprvé problikne to uhrančivé mimozemské stavení. Neurčitý patvar sestavěný pro dokonalé sladění s projekcí a všemi blikátky. Iluzorní cirkus, který se opravdu jen tak nevidí. Čekal jsem hodně, ale tohle ne. Jako bych v těch cyber hitech byl součástí nějaké počítačové hry. Tohle by nenechalo chladným ani kolemjdoucího seniora na cestě do koloniálu. Po dvaceti minutách se objeví i samotný Amon, který se uvelebil z jedné z kostek, sedí za hromadou hardwaru a kroutí a mačká čudlíky, jako o život. Davové šílenství na sebe nenechá dlouho čekat...

Amon TobinAmon Tobin

Z Berlína do Paříže - ihned!

Po hudební stránce, pro zasvěceného, žádné překvapení. Chytráci můžou škatulkovat, jak chtějí, ale bohužel marně. Chvíli se potíme v rytmu drsnějšího IDM, jež nenápadně přechází do hutných dubstepových rytmů. Se zástupy neurotických pazvuků Amon rozhodně nešetří. Žádné ucelenější tempo - překopat, rozpárat. Syrová přehlídka zvukové abstrakce. Ve chvíli, kdy už lehce pohár přetéká, Amon se nezdráhá zařadit několikaminutovou pasáž prosycenou smyčcovými samply a my se náhle ocitáme v prostředí pařížských uliček. Dokonalé! Dav pokorně hltá každý tón a možná, že za odměnu se dočkáváme hitovky 4 Ton Mantis. Závěrečných 15 minut si dokonce vystřihne i pár breakově znějících záležitostí s kratším odskočením do drumandbassového rytmu. Vzhledem k předešlým beatům to zní až trapně jednoduše. Na podroušený dav to však zabírá dokonale a loučení probíhá ve velkém stylu... Prozatím nejprofesionálněji provedená práce, jíž jsem měl možnost spatřit. Vřele doporučuji - opravdová pastva pro všechny smyslové vjemy. Na hodinkách půlnoc a to je ten pravý impuls k tomu, abychom se odebrali domů čerpat energii pro zítřejší návštěvu klubu Berghain!

text + foto: curfew curfew@northspace.cz

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016