REPORT
Kostarika: Země, kde je scéna na úplně jiné úrovni!
Stejně jako loni jsem si i letos zkrátil mrazivé zimní měsíce, ve kterých spousta lidí trpí depresemi ze sychravého počasí a ne příliš dlouhého denního světla, několikatýdenní letní dovolenou ve středoamerické Kostarice. Tato exotická země s rozlohou zhruba o třetinu menší než má Česká republika a počtem obyvatel kolem 4,5 milionu je známa především bohatou přírodou, ve které najdete několik činných vulkánů, rezervace s nespočtem exotických zvířat a malebné pláže, ze kterých můžete pozorovat nádherné východy i západy slunce. Málokterý clubber z českých luhů a hájů či Evropy vůbec ale tuší, jak vypadá tamní taneční scéna. Nečekejte indiány prohánějící dobytek na koních, kteří o pátečních a sobotních večerech vymění své oře za sluchátka a recordbagy, ale umělce, kteří jsou respektováni téměř po celém světě. Nepředbíhejme ale! Je úterý 8. února, půl deváté večer a my po téměř dvacetičtyřhodinovém letu včetně dvou přestupů opouštíme letištní halu hlavního města Kostariky - San Jose, kde nás s otevřenou náručí vítá Tekes se svou přítelkyní Eles Lopez, kteří tvoří dvoučlenný producentský projekt Mobius Strum. Tato sympatická dvojice nás odváží do svého domu, který se nachází v horách nad tímto středoamerickým velkoměstem, kde je situováno i jejich studio, v němž vznikají počiny, jež se pravidelně objevují na dobře známém serveru Beatport pro labely jako jsou Supernature, Cocoon nebo Half Seas Over...
Tekes - hlavní představitel pravého kostarického undergroundu!
Sám Tekes aka Leo Falfan nebo chcete-li člen známého projektu Kabuto & Koji je zástupcem staré generace DJs a producentů Kostariky a hudba je jeho život. V uplynulých letech se právě on hodně přičinil k rozvoji taneční kultury v této zemi prostřednictvím své radio show, rezidentury ve vyhlášeném klubu Vertigo a v neposlední řadě svou produkcí, které se věnuje 12 let.
Společně se svým bratrem tvoří producentské duo Kabuto & Koji, keré o sobě dává díky svým tech-house trackům osobitého soundu vědět po celém světě a jeden z jejich počinů (Drunken Slumber) si vybral i Papa Sven na svou kompilaci pro Cocoon Recordings. Jeho dalším pseudonymem společně s jeho přítelkyní je zmiňovaný Mobius Strum, který se zaměřuje více na house tvorbu s perkusivními prvky, které vydává především na vlastním labelu Half Seas Over. Kromě rezidentur na Kostarice je každým rokem hostem americké WMC, španělského Sonaru a dalších eventů po celém světě, které utvrzují v to, že je bezesporu kvalitním umělcem...
125 BPM a ani o chlup víc!
Po dvoudenní aklimatizaci se přesouváme do letoviska Tamarindo, které je situováno na pacifickém pobřeží v oblasti Guanacaste. Guanacaste je vyhlášeným místem surfařů, jež se chodí po dni plném andrenalinu rádi bavit do několika barů, ze kterých se linou nám dobře známé zvuky. Po týdenní relaxaci se vracíme do hlavního města, abychom okusili tu pravou kostarickou taneční scénu. Nutno podotknout, že kostarické silnice a doprava jsou na úplně jiné úrovni než u nás, tudíž by lecjaký DJ, který si v Česku pravidelně ordinuje na jeden večer takzvané dvojáky, mohl na přejezdy z jednoho konce země na druhý zapomenout. Pokud nevyužijete možnost letadla, bude vám dvouset kilometrová cesta do San Jose trvat přibližně 7 hodin a na pohodlnost typu autobusů od Student Agency můžete zapomenout. Cílem naší cesty byl nejlepší kostarický klub Vertigo, kam jsem byl pozván jakožto jeden z headlinerů večírku We love 2 music, kde jsem vystoupil společně se zástupci mladé generace - DJane Melissou O a Estebanem Howellem. Klub je situován v samém centru hlavního města a je rozdělen na dvě scény, z nichž hlavní stage je dimenzována pro dva tisíce návštěvníků a menší pódium bychom mohli prostorově přirovnat k pražské Mecce, a je laděn do červenošedé barvy se zajímavými lampami, působivými lustry a především vybaven kvalitním zvukovým aparátem, jenž je opravdu famózní. Do klubu se dostáváme těsně před půlnocí a tamní atmosféra je opravdu skvělá. Velmi příjemně mě překvapuje rychlost hraných tracků, která nepřesahuje 125 BPM a alespoň pro mne více vynikají detaily jednotlivých tracků, jež roztancovávají početný dav, který pomyslného kapitána parketu opravdu poslouchá a náležitě reaguje.
Mejdan, jak má být - prostě We love 2 dance!
CD playery v tu chvíli roztáčí charismatická DJane Melissa O a šlapavý tech-house rozjíždí celou párty. Nutno podotknout, že tracky v jejím setu byly pro mne velkou neznámou. Na základě latinskoamerických pasáží však soudím, že Melissa je věrná jihoamerickým producentům. Po jejím předání už pouštím svůj první track a početný dav reaguje křikem a pískotem. Vedle mne si již připravuje další tracky Tekes a dohromady rozjíždíme tříhodinovou show, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Skvělý feeling, reakce publika, parádní zvuk a hudba linoucí se v rytmu 125 BPM - to byla má první letošní zkušenost s kostarickým publikem. Kolem třetí hodiny předáváme žezlo dalšímu zástupci mladé místní generace - Estebanu Howellovi, jehož aktivity jsou spojeny s kostarickými Ableton workshopy a který teď tech-house prokládá více komerčnějšími skladbami a tančící dav dovádí do zdárného konce celé párty.
El Garito Tamarindo is calling!
Druhý den po párty We love 2 dance jsme se po náležitém odpočinku přesunuli zpět do letoviska Tamarindo, kde jsme se oddávali "letním" radovánkám a podnikli i několik zajímavých výletů spojených s poznáváním okolní fauny a flóry. Následující pondělí 14.2. se spojily naše cesty s majitelem pražského afterklubu Studio 54 a zároveň jeho rezidentem Enricem, se kterým bylo naplánováno vystoupení v tamním baru El Garito a nadcházející sobotu 19.2. v hlavním sále klubu Vertigo v San Jose. V průběhu pro někoho pracovních dní jsme společně se supportem místních DJs v příjemném prostředí El Garita, které je koncipováno pro cca 50 návštěvníků i vystoupili. Nutno podotknout, že třetím zástupcem české taneční scény byl na těchto vystoupeních DJ Peet Sanders, kterého budou mnozí znát pod bývalým pseudonymem Dutch. Za zmínku stojí především poslední ze dvou vystoupení v tomto baru, kde se na příjemný tech-house pohupovalo několik desítek místních příznivců taneční hudby.
Studio 54 Night v nejlepším klubu Kostariky? Proč ne!
Po dvou dnech dalšího relaxování, kdy vás probudí všudypřítomné opice či papoušci, se celá česká partička přesouvá opět do hlavního města Kostariky - San Jose. Sedmihodinová cesta se díky nebojácnému řidiči, který se s heslem "Větší přibližovadlo má přednost", zkrátila na o chlup příjemnějších šest hodin. Autobus nás vykládá na rohu jakési pochybné ulice, která je místními nazývána jako Down town, což je ve volném překladu místních cracková čtvrť. Auto, které nás tu má vyzvednout na čas, má zřejmě zpoždění a tak místo fauny a flóry v Tamarindu sledujeme především místní, kteří se dívají ve většině případů do země (užívají zmiňovanou látku crack - pozn. redakce) a sem tam proletí ulicí nějaká ta skleněná lahev... Po několika desítkách minut strachu, které přišly přítomným Evropanům jako hodiny, nás nabírá slíbený runner a vzhledem k časovému skluzu míříme směr Vertigo, kde máme tu možnost sledovat přípravy na párty Studio 54 Night, která je současně i B-day večírkem Tekese. Početná ochranka si dává potřebné instrukce, barmani si v hektickém tempu připravují své pracoviště, manažeři řeší online streaming z akce a poslední hosty na guestlist a mně se naskýtá možnost zachytit celý prostor včetně zvukového aparátu, kterým by se mohl pyšnit i lecjaký festival, za plného světla.
Mejdan začíná!
Odbila 22. hodina a na druhém pódiu to v příjemném tech-house rytmu rozjíždí pražský harcovník Peet Sanders. Na hlavním pak v ryze minimalovém setu Stephan Zickler a oba parkety se příjemně plní. Po chvíli se už soustředím na skladbu setu DJe Cesara Ckamu, jehož tracky jsou místy až do breaku, abych na něj náležitě navázal. V ten okamžik je na parketu téměř jedna tisícovka party people, z nichž polovina obdržela promo CD od mé maličkosti a DJe Enrica, a má nervozita poněkud stoupá. Zanedlouho však opadá a já už si užívám skvělé atmosféry a feelingu z roztančeného davu, který přeji každému domácímu DJi a dle pozdějším feedbackům se mi dostává pocty, že samotnou párty svým zvukem startuji.
Sean Milller - brilantní chlapík, kterého budou milovat nejen fajnšmekři...
Po mém hodinovém vystoupení se střídám s narozeninovým oslavencem Tekesem, který po dvaceti minutách předává opratě dalšímu headlinerovi - Kanaďanovi Seanu Milllerovi, jehož počiny spatřily světlo světa na labelech Viva Music nebo Supernature. Ten zvolil svižný tech-house, který dostával tančící dav doslova do kolen! Jeho démonický set končil skladbou od Michela Cleise - Litoral a můžu jen potvrdit, že byl více než zábavný a se spoustou kladných reakcí publika, které jeho nezkrotnou jízdu oceňovalo pískotem a řevem.
Tady párty nekončí v 7 ráno!
Mé hodinky ukazovaly půl třetí a po famózním setu Seana nastupuje spoluorganizátor akce a majitel internetové televize Urbanet.tv - William Umaňa, který o něco málo zpomalí a početnému publiku servíruje deep house prostřednictvím svého laptopu a programu Ableton, jenž upřímně řečeno při hraní tracků od jiných producentů než je aktér sám, moc neoceňuji. Přesunuji se proto na druhou stage, kde atmosféra za doprovodu kostarického mága Maria Mirandy také velmi vře. Mario Miranda je téměř třicetiletý chlapík, který se může pyšnit vlastní produkcí ve vodách našláplého minimal soundu například na labelech Killing Machine, No-logic nebo Kraft Records a se svým recordbagem pravidelně cestuje po celé Americe a Evropě. Myslím, že o tomto charismatickém chlapíkovi, který je součástí velkých parties a festivalů ve Střední a Jižní Americe, v budoucnu ještě hodně uslyšíme. Po půlhodince na druhém pódiu se přesouvám opět na main stage, kde se za mixážním pultem pohupuje můj krajan a kolega ze Studia 54 - DJ Enrico.
Enrico - odlišný sound, který lidi baví!
Enrico baví clubbery našláplým setem s vokálovými prvky, do něhož míchá progressive house a je vidět, že si své první velké kostarické vystoupení užívá přinejmenším stejně jako já. Z luxusního zvukového aparátu se linou hutné basové linky a energické kopáky, které na čas ustanou a nastoupí příjemné melodické pasáže, jejichž feeling je pro tento hrací čas více než adekvátní a lidé ho rozhodně oceňují. Já si ale vyrážím na chvilku oddechnout do zázemí celého klubu, které je vybaveno příjemnými sedačkami a nespočtem parádních dekorací, které se jen tak nevidí...
More music, more fun...
Po odpočinku se svým recordbagem navštěvuji druhou stage, kam se přesouvám, abych si užil jedinečný zážitek v podobě back 2 back setu s většinou DJs hrajících ten večer včetně jednoho z headlinerů - Seana Millera. Ranní back 2 back je zde jakousi tradicí a zbylí partypeople si ho opravdu užívají. Konec těchto sessions je pravidelně až v pozdních dopoledních hodinách, ale vzhledem k namáhavé a zdlouhavé cestě do klubu a následnou protančenou nocí se přesouvám do Tekesovy vilky.
Náš kostarický čas se chýlí ke konci
Po pětidenní relaxaci na karibském pobřeží se následující sobotu opět ocitáme v hlavním městě Kostariky, kde se setkávám s mým dalším známým - Nimrodem. Společně s ním se vydáváme na takzvanou Tour de club, z níž je naší první zastávkou klub Retrovizor... Klub dimenzovaný pro 700 lidí je naplněn o poznání mladší a dle mého názoru i komerčnější klientelou, která se pohupuje v rytmu minimalu. Ten drží pevně v opratích právě Mario Miranda a my si tuto maximální minimalistickou jízdu užíváme s ním. Po hodině se přesouváme downtownem k opravdu undergroundovému prostoru zvaném Latino Rock Cafe, kde nás čeká jen několik desítek clubberů a mé dvouhodinové vystoupení. Atmosféra ale není rozhodně taková, jakou jsem zažil předchozí týden ve Vertigu a proto se po odehrání mé poslední skladby do tohoto klubu přesouváme, abychom si jí připomněli. V tu chvíli si uvědomujeme, že se naše dovolená a poznávání kostarické taneční scény chýlí ke konci... Za sebou mám čtyři skvělá vystoupení, která mě nabila obrovskou energií do budoucna. Během zbývajících dovolenkových dnů jsme společně s Tekesem v jeho studiu, kde jsem se i ledacos přiučil, dokončili jsme náš společný track, na kterém jsem začal pracovat několik týdnu před odletem do teplých krajů, užili si posledních pár slunných dnů a 4.3. vyrazili zpět do reality jménem Česká republika a Praha - matka všech měst!
Zážitek, který jsem díky návštěvě Kostariky a přičichnutí k tamní scéně, kde převažují především undergroundovější styly a kde se lidé opravdu umí bavit, bych přál nejednomu domácímu DJovi nebo clubberovi. Doufám, že tam opět brzy zavítám a ten příjemný měsíc plný skvělé hudby si zopakuji...
Special thanx to: Leo, Eles, Magda Mazda Magdova & Peet Sanders family. :)