REPORT

 

Progression Session

Noc na kterou se nezapomíná. Zhruba tak lze shrnout páteční dění v klubu Roxy. Po obsáhlém a vyčerpávajícím reportu od Doupleho nyní ve zkratce nabízím pohled svůj. Všichni jsme byli velmi spokojeni a Roxy crew tak patří velká pochvala a dík!

 
autor: Juki

Připravit taneční party prý není těžké. Dobrá, dejme tomu. Připravit taneční party o níž si ještě dlouhé týdny štěbetají všichni příslušníci taneční obce již zcela určitě ano. A přestože uplynulý víkend v hlavním městě ukázal v ironii vratkého paradoxu pravý opak, věřme raději přísloví o výjimce jež potvrzuje pravidlo a soustřeďme se na impulsy veskrze pozitivní.

Odpusťte. Mírně zavádějící úvod k páteční akci v Roxy jaksi nepatří. Nastalé analogie však hbitě využijeme a pustíme se do reflexe noci jíž tentokráte nekraloval nikdo jiný než nestor současné drumbácové scény LTJ Bukem.

Dlouho očekávaný večírek pod hlavičkou edice Progression Sessions s line-upem v klubu exklusivně hodnotném odstartoval stále jemně nedoceněný Stanzim svým zprvu pookřálým úvodním setem. Jak postupem času prokázal, rázné jungleové rytmy ani kouzelně kryté hardstepové prvky mu nejsou v žádném případě cizí.

Propagovaná třiadvacátá hodina spjata s nástupem Nookieho a 5 Alive přinesla všeobecný údiv v podobě změny v line-upu a tedy i citelného časového posunu. Roli suplenta na sebe převzal náš Koogi - a světe div se, vrchovatě plná Roxy znamená jediné. Dobrý výkon.

Hodina dvanáctá. Hodina Bukemova. Charakteristické rysy jeho hudby protknuly klub jako silný paprsek světla: tisíce rukou nad hlavami, křik - atmosféra graduje. Party začíná. Přesvědčivý projev věrného sekundanta Conrada hlásí: "Cítíte to? Jsme tady!" No a je vymalováno. Co dodat.

K hudbě. Jadrnost MCho hlasového výraziva, melodická zpěvnost i zvonivý zvuk táhlého vokálu zůstane v interakci s najazzlým drumem provždy fascinující. Staré desky v novém mixu a přítomnost zpěváka, tak jak ji známe z alb zavdala euforii jíž - a nyní nepřeháním - máme možnost zažít jednou, dvakrát do roka. Milovníci Bukemova zvuku zajisté chápou. A koho nepřesvědčí akustická autenticita jazzových instrumentů jako basa či klavír (ne piano;), toho nepřesvědčí vůbec nic.

Zarážející bylo, že využití desek s dechovými nástroji se setkalo s překvapivou minimalizací. Absence saxofonu a trubky je škoda - ač vzhledem ke skladbě publika pravděpodobně cílená.

Nookieho a 5 Alive, kteří v půli noci následovali jako rekreační posluchač zlomených beatů necítím. Necítím, tedy nepíšu. Pro ilustraci snad jen drobného úryvku z hlavy mnohem fundovanější: staré známé desky, v úvodní třetině nášup a kupodivu trošku nuda. Budiž.

Velkou pochvalu a respekt zaslouží partička Phase, jež připravila zcela luxusní videoprojekce. Sic je možné, že i tento element je součástí Bukemova know-how, no na úrovni vizuální projevu se nic nemění. Světelný podkres obstarali HPNVSN a v chill-outu na odpadlíky čekali Ekumena DJs.

Kdo z milců kvalitního melodického drum'n'bass v pátek nebyl, může se dnes bouchat do čela. Odpovědným osobám patří dík - na podobné večery se totiž jen tak nezapomíná.
 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
Dan
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016