REPORT

 

Report z akce Koncert na Měsíci od Myclicka

Už jste byli na Měsíci? Nemyslím na měsíc, ale třeba na jeden den, případně večer... Mně se to povedlo ve čtvrtek! Ještě v půl deváté to vypadalo, že si tu vykolíkuji své území, když ceny jsou tak příznivé a nikdo o něj nestojí, před desátou však bylo zájemců opravdu hodně a své nároky dávali hlasitě najevo. Dostal jsem přesně to, po čem se mi při nekonečných DJ setech stýská – češtinu, s níž umí její autoři bravurně pracovat. Ne, neskandují jen hlášky o děvkách a hulení, jsou vtipní, pohotoví, má to šmrnc, má to spád, je v tom i kus divadla. V hlavních rolích Funktomass, BT´n´J a BeatBurger Band... Opravdu parádní večer!

 

Šatna? Od května na ni laskavě zapomeň!

To DJ Hech, který tak statečně hájí barvy jednoho z posledních vinyl shopů u nás s názvem U Merkura, mě před časem na pardubický projekt Funktomass upozornil. Pravda, v klubech Viktora za gramofony potkáváme čím dál méně, málokdo se však může pochlubit, že je turntablistou v jedenáctičlenné partě, ke všemu vypadal velmi spokojeně... Projekty BT´n´J a BeatBurger Band jsem zase poznal na nedávné protestní akci Nejsem budoucnost národa a v obou případech jsem byl nadšen! Když se tahle tři tělesa sejdou pohromadě, věděli byste snad o lepším programu pro čtvrteční večer? Patrně ano - krátce poté, co jsem se stejně jako předminulý týden na brněnské akci Elektra důvěrně seznámil s nefunkční šatnou, jsem si mohl své ošacení v tom příjemném sále Paláce Akropolis uskladnit dle libosti. Na pódiu právě Funktomass, před nimi možná dvakrát třikrát tolik přihlížejících. Více Pražáků se jim zatím nepodařilo nalákat, respektive bylo teprve osm hodin a oni si holt vytáhli Černého Petra – jak jinak by se tu tato tři uskupení prostřídala, když přesně na desátou je stanoveno finále a přetáhnout se prostě nesmí?

A kdo říká, že tu na funky má Holý monopol? :)

Pokud bych to měl hodně zkrátit, jste-li fanoušky funky a s českými texty vás tenhle styl bere za srdce ještě o chloupek více, pak tu máme zajímavou alternativu k veškerým aktivitám kolem Romana Holého. Jasně, ačkoliv frázování mají podobné, oba Lukášové - tedy Udržal a Nyklíček rozhodně nejsou takoví šoumeni jako Oto Klempíř a Michael Viktořík. Co není, může ovšem jednou být, vždyť každý nějak začínal... Důležité je, že si sami píší texty, které jim přesně pasují do pusy a u kterých pak vy můžete chvíli přemýšlet, chvíli se smát. Tedy to samozřejmě až za předpokladu, že jim stoprocentně rozumíte a nemusíte je lovit za hradbou osmi zbývajících nástrojů. Občas to byl opravdu oříšek! Organizátoři večera se zajímavým názvem neponechali vůbec nic náhodě a snažili se tu vytvořit dokonalou iluzi. Celé pódium včetně odposlechů bylo zahaleno do látky v barvách měsíční krajiny, na plátně se zase proháněly kreslené raketoplány, které mířily za tím tělesem, které stále tolik přitahuje naši pozornost, ale i první nedobrovolná oběť putování vesmírem – pes Lajka. Díky kameře v sále také všech deset členů bylo právě součástí tohoto krátkého filmu včetně tříčlenné vyfešákované a spolu sladěné dechové sekce s epesními kloboučky. Už teď mi jich bylo tak nějak líto...

"Tak teď všechno stáhni a vytáhni jen dva majky, to úplně stačí!"

Tolik na nich bylo vidět, jak moc je baví jejich původní skladby, které před časem postupně dotáhli až ke zdárnému konci, k tomu takové úsilí s cestováním z Pardubic a zpět plus čas strávený zvukovkou, aby jejich snažení nakonec přihlíželo jen třicet lidí. :( A teď buďte na povel vtipní a dejte do toho úplně vše, aby se vám snad tenhle počet nerozprchl za pivem na Malou scénu či Divadelní bar. Poprali se s tím statečně, v repertoáru nechyběla ani Tobogain, která by si už jen díky těm kytarovým riffům zasloužila srovnání s peckou Špinavej Džob od zmiňovaných J.A.R., mým favoritem je však odteď Tydlidam, v níž vynikají jednak Viktorovy scratche, ale zároveň se nálada skladby stále mění a snadno si tak udrží vaši pozornost. Normálně ji hltáte! Moc bych jim přál prostor na některém z našich open-airů. Jsou šikovní, příjemně jim to pumpuje a hlavně neokoukání a to v dnešní době, kdy je nejedna formace svým manažérem tlačena natolik, aby následně projela úplně všechny letní fesťáky, není zrovna málo... Tak hodně štěstí pardubická jedenáctko! Také nesnášíte ty přestavby pódia, když se kapely střídají, také vás to tak strašně zdržuje? :) Měli to vymyšlené dokonale – zatímco si pár minut po půl deváté nedocenění Funktomass balili svá fidlátka, pod nohami už se jim motali dva členové dalšího zajímavého projektu BeatBurger Band, který už naopak svět stihl procestovat křížem krážem. Ti kromě mikrofonů ke své produkci už nepotřebovali vůbec nic. Všechny ty beaty, zvuky a nástroje si totiž obstarávali sami – na pusu!

C, Č, Š, S, P, T a D.

Ano, tušíte správně, na programu večera teď byla beatboxová exhibice a díky slečně v hledišti, která "prý opravdu neví, co to ten beatbox je," jsme to dostali i s poutavou přednáškou! Každý už teď musí vědět, jaká přesně písmena je nutné vyslovit pro ten opravdový hi-hat, snare a kopák. A zatímco nás oba pánové i s názornými příklady poučovali, za zády teď postavy v podivných bílých úborech rozbalovaly ty své instrumenty... Chytrá přestavba, jen co je pravda – na nudu opravdu nezbýval čas a obdiv nad tím, co všechno se dá na pusu vykouzlit, rostl přímo úměrně s počtem šourajících se návštěvníků. Tohle už vůbec nebylo špatné! Navíc díky těm vtipálkům nahoře se publikum příjemně uvolňovalo a těch rozesmátých tvářiček stále přibývalo... Fakt profesionálové! Začali skromně ve dvou, postupně si však ze zákulisí přivolávali další a další hosty včetně toho vzácného amerického. Ten jejich exhibici dodal další rozměr a řeknu vám, tohle už byl normální orchestr! O kvalitách rakouských Bauchklang vůbec nepochybuji, ale už teď jim ti mladí pánové šlapali na paty a občas je i předběhli. Navíc narozdíl od zmíněného sextetu jim v sále rozuměl úplně každý a mateřština dělá v kontaktu s posluchačem divy, jak známo!

BT´n´J: "Žádný skafandr, my se jdeme koupat!"

BT´n´J se mezitím stihli připravit a na Měsíc si to přifrčeli jen tak ve sněhobílých nátělníkách a kalhotách. Na možné nebezpečí ovšem pamatovali – oba zpěváci se vybavili malými záchrannými kruhy, které jim teď visely na krku, klávesák dal přednost nafukovacím rukávkům v barvách křídel berušek. Nebylo jich jedenáct ani pět, ale rovných sedm a bez dlouhých cavyků se pustili do díla. Své sklony k divadlu odhalil Davit Bavič okamžitě, vždyť tohle byl normální kabaret a on v roli konferenciéra, který si u publika okamžitě vydobyl respekt... Vtipný, pohotový, bezprostřední i ležérní byl mezi jednotlivými písničkami, v nichž mu zdatně sekundoval jeho parťák Martin Mluvič. Časté otázky do publika nezůstávaly bez odpovědi, to také velmi rychle na tuhle hru přistoupilo, zkrátka čtvrtek byl pro volnou zábavu jako stvořený a každý si to za svých sto čtyřicet korun chtěl užít. Také oni se svým bohatým repertoárem předvedli, jak je ta naše čeština krásná, jak melodickým jazykem se můžeme chlubit i kolik dvojsmyslů je v ní stále schovaných, s anglickými texty tu pak vypomohl jejich host MC Tallestman. Konkrétně taková Šumava s nakažlivým refrénem: "Šumava má, Šumava mává, Šumava zná, Šumava dává," ta už by se tamním patriotům mohla zalíbit natolik, že by jí status hymny v kraji, z něhož tahle povedená parta pochází, mohli klidně odklepnout... :)

Líbili se, ani slipy už si nemusí kupovat!

Všechny zelináře zase musela potěšit píseň o citrónu a pomeranči – jenom s ní se teď mezi regály nudit nebudou. :) Prostor před pódiem se tak konečně naplnil, šiky rozesmátých diváků se teď za sebe poslušně řadily až ke zvukařově ohrádce, škoda jen toho pozdního příchodu, který se již stal zejména v pražských klubech koloritem... Před poslední písní ti noví i staří fanoušci pod stupínkem buráceli a jako výraz poděkování na něj zamířily také slušivé slipy. Václav očichal, zkontroloval a následně si je přes sněhobílá kaťata natáhl. Tohle však nebyl vrchol večera – i tentokrát se tu s vystupující formací BeatBurger Band prolnuli a miláčkem publika se téměř okamžitě stal Freaky Jezus. Nejprve si tu acappella střihl You Are Not Alone od Michaela Jacksona včetně pantomimy znázorňující lásku krále popu k malým dětem a pak dal šanci publiku: "Řekněte mi zvuk, který chcete slyšet a já vám ho udělám..." Pravda, někteří si ho spletli s imitátorem, když za ním zplna hrdla mířil výkřik "Paroubek," ti ostatní zadavatelé však odbyti nebyli. Naechovaný mikrofon, hlasivky v dobré kondici, šikovný jazyk a už to na nás hrnul – lasička, veverka, vrtulník, ale i takové perly jako ponorka či šnek.

Za měsíc zase na Měsíc? Kéž by, tam panuje dobrá nálada...

Byl nadaný i pohybově a tak to vážně šlo - přesně takhle ty jednotlivé zvuky znějí, opravdu génius, kterého už jste mohli obdivovat v některém z dílů oblíbeného pořadu Na Stojáka. A proč vlastně ten úvodní božský Michael? Když Měsíc, tak Moonwalker, z něhož si tu také udělal legraci, to dá rozum! Tak ještě Mexickou vlnu, k níž nás přinutil, desátá se bohužel blížila mílovými kroky, ten závěrečný dvacetiminutový jam však stál za to... Tolik šikovných pus pohromadě, přičemž každá tu měla svou úlohu, aniž si jednotliví protagonisté skákali do řeči. Přihodili i pár známějších kousků včetně povedené I Like To Move It od Reel 2 Real a díky benevolenci zvukaře pak o dobrých sedm minut tu desítku přetáhli. :) Nedalo se zkrátka odolat, na to byla ta atmosféra až příliš žhavá a oni zase až neskutečně upovídaní. :) Miluju inteligentní humor a toho jsem ve čtvrtek dostal více než dost – jen více takových výletů na Měsíc, prosím pěkně! Úžasně si u nich člověk odpočine a vyčistí hlavu...     

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016