Report z návštěvy Matta Florese v Praze od Myclicka

Baví tě? Tak si ho přivez a nebo choď pořád dokola na to samé!

Stále více zájemců jen o muziku novou a svěží už to pochopilo... Nejsi spokojen s promotérovými sázkami na jistotu a chceš přesný opak toho, co on už poněkolikáté servíruje pro masy? Pak i ty cestuj za hranice nebo si své idoly voz sám - riskovat nechce nikdo, zvlášť ne teď v té nejisté době! Můj redakční kolega Lukáš Mička cestuje, píše i volá na všechny strany, MySpace je v tomhle opravdu geniálním komunikačním prostředkem. Pak už se jen dotyčnému popisuje ta zoufalá situace u nás, hledá se kompromis tam, hledají se partneři tady a většinou to vyjde. Vždyť všichni pak bez výjimky říkají, jak je ta Praha krásná – ještě štěstí, že nakonec máme co nabídnout! :) A protože svět si žádá hrdiny, v tomto případě mohu zmínit dalších pět zapálenců, bez nichž by si tu Matt Flores nikdy nezahrál, alespoň ne letos. Dámy a pánové, to jsou oni: za párty Couch Surfing v lounge baru Jet Set City Center: DJ Tossit, za párty Just Like That: Pat Heart, za House boat U Bukanýra: Jindřich Polák, za párty Sunakashi: DJ Vik, za klub Perpetuum: DJ Javas. Těm všem patří velká poklona za to, že nám tu "už" v roce 2009 mohl zahrát německý producent Matt Flores, člověk, který prostřednictvím své originální tvorby roztahuje pusy a zvedá nohy po celém světě...

Matt Flores

"Počkej v Norimberku, vyzvednu tě tam!"

Itinerář pro tento den zněl následovně: Matt se v odpoledních hodinách přiblíží z rodného Düsseldorfu letadlem do Norimberku, tam na něho bude čekat s nastartovaným motorem Lukáš, aby ho už o pár hodin později mohli všichni posluchači Expresradia skrz ty kouzelné vlny slyšet a díky webové kameře jeho modrou mikinu také vidět. Digitální hodiny ve studiu ukazovaly 20:10, když roztočil svou první desku a nebyl přitom skoupý na novinky... Skladba Lost Piano od Larissy Kapp vyšla totiž právě v tomto týdnu a jak se zdá, remix od projektu Whare mu z těch tří přirostl k srdci nejvíc. V éteru zazněla také zbrusu nová Full Speed Ahead od Alien Entertainment, samozřejmě v té jeho dubové verzi, přičemž tu vokální složku s přepychovou ozvěnou si ve studiu procítěně vystřihl live, a také si trochu zavzpomínal - třeba na zatím stále nestárnoucí věc Get Slapped Up od Motor City Drum Ensemble. Krátce nato se ocitl u zpovědi v pořadu PPP a otázky na tělo teď stříleli Angel Charlie a Pat Heart, zvědavý a zvídavý byl samozřejmě také Lukáš. Přestože si od mikrofonu udržoval velký odstup, přesto snad mezi řádky posluchači rozluštili jeho vzpomínky na devadesátá léta, kdy s muzikou začal, dozvěděli se okolnosti o vydání jeho nového Waveform EP na křídlech značky Shack Music, že také velikáni Kraftwerk jsou vlastně z Düsseldorfu, oba moderátoři sem ještě propašovali soutěž o volňásky na oslavu devátých narozenin klubu Le Clan a po důležité anonci na jeho tři česká hraní se Matt rozloučil s heslem: "Stop násilí a ignoraci!"

Umí vlastně Cari Lekebusch kroutit bříškem?

Ze smíchovské Radlické do příjemného lounge baru v ulici V Jámě to trvalo pouhých pár minut, následně jsme však utrpěli kulturní šok. Bylo to snad ještě horší než pěst mezi oči! Všude balónky, pugety květin, chlebíčky, šampus a zástupy vyšňořených gratulantů – jako když přijdete k někomu na návštěvu a hostitel se jen tak zapomene zmínit o tom, že půjde o jeho narozeninovou oslavu. :) Zřejmě komunikační šum, každopádně takhle barevný set už jsem hodně dlouho neslyšel! Remix skladby Shaman od Cari Lekebusche a lahůdky labelu Drumpoet Community, které tu protočil DJ Tossit, byly střídány vystoupením břišní tanečnice se všemi těmi třpytícími se cingrlátky na muziku balkánského původu, jejíž řeči jsem nerozuměl ani za mák, ale kterou si na parketu všichni ti, co se v kroužku drželi za ruce, náramně užili. A po téhle podivné vsuvce zase nějaký ten detroitský zvuk a minimal a pak tu pro změnu gratulanti učili své tříleté děti zacházet s mixážním pultem a CD přehrávači. Lepší start pátečního večera jsem si věru nemohl přát, Matt byl alespoň pohoštěn výtečnou kuchyní tohoto podniku a na Bukanýr jsme se vydali již úderem jedenácté. Bylo jasné, že tady si prostě neškrtne... A proč ne třeba tramvají?! Ten dlouhý těžký a hlučný poršák, se kterým se zatím ještě neprojel, nás bohužel míjel pouze v opačném směru, ale kdy naposledy se svezl v té oblé krásce, která bude již za pár let výstavním exponátem v Národním technickém muzeu? :)

Lukáš

"Na nikoho nečekáme - pivko, Red Bull, Jégra a odplouváme!"

Po pouhé půlhodince, tedy krátce nato, co si své nové působiště Matt Flores na památku vyfotil, se jeho pravá noha poprvé dotkla jediného pražského house boatu, který je po většinu dnů v měsíci opravdu house boatem. :) Lukáš tu už od deseti roztáčel svá malá stříbrná kolečka a statečně vyhrával pro všechny sedící, o bar se opírající i těch šest tam dole znuděně přešlapujících. Nešetřil je, hrnul to do nich pod tlakem a namáhal jim hlasivky. Ano, ten týden byl skutečně dlouhý a všichni ti, co se tak dlouho neviděli, si o tom nutně museli popovídat. Zdálo se, že Matt Flores se na své oba sety těší už od okamžiku, kdy byl v Norimberku naložen a po jednom zrušeném se toho druhého už nemohl dočkat. Chvilku bedlivě uprostřed obou reproduktorů naslouchal, chvilku se do Lukášova rytmu natřásal, pak párkrát polkl české pivo z kelímku, spláchl ho divokou kombinací Jägermei3ter + Red Bull a pustil se do práce. Takhle brzy? Headliner večera? Ano, hodinky ukazovaly dvacet minut po půlnoci, kdo se naučil pozdě chodit na párty, ten bude holt o jeho umění ochuzen! Rozdíl mezi Lukášovou poslední a tou jeho první skladbou byl opravdu markantní... Ne snad, že by se lišili stylově, jeho předskokan i řidič v jedné osobě se parádně přizpůsobil, ale to ten zvuk tak příjemně rozkvetl.

Matt a Iron Curtis

Poslední březnový pátek na Vltavě? S Mattem i s Obamou!

Ten černý kotouč teď vypustil veškerou svou dynamiku na povrch a ty jeho pověstné basové linky příjemně dráždily tu oblast kolem žaludku. Hrálo mu to parádně a rozhodně neměl v úmyslu zopakovat svůj miniset z rádia. Už po chvíli vzduchem tak jemně pulzovala jeho vlastní loňská pecka Tectonic Move a dle očekávání nehodlal hned v prvních minutách prošlápnout plynovým pedálem podlahu. Zvuky se tu nádherně přesýpaly zprava doleva, tempo příjemné, rytmika houpavá, křišťálový zvuk samozřejmostí, ovšem ani tentokrát se to neobešlo bez rádce. Už po čtvrt hodince mu musel mladík z parketu vysvětlit, jak rychle by měl zhruba hrát, bohužel se však setkal s jazykovou bariérou a jeho "Hele kámo..." nebylo vyslyšeno – německy ani anglicky ten mladý chlapec neuměl. :( A náhle k nám s předstihem promluvil Obama! Právě jeden z jeho projevů se totiž našemu hostovi líbil natolik, že si ho dovolil upotřebit do své skladby Now Is The Time. Vypadá to, že Martin Luther King posmrtně získal konečně u producentů konkurenta se stejně znělým hlasem. Dojde vlastně po Jiřím Paroubkovi někdy i na Václava Klause, když musíme se světem držet krok? :) Lost Piano tu pro změnu tentokrát zaznělo v remixu od člověka, jenž si říká Tin Man a myslím, že tohle se navzdory tomu názvu určitě neztratí...

Poněkud přepiánováno...

Jiné piáno, konkrétně Piano Rain, onu zasněnou minimalovou baladu, tu zase protočil zásluhou Pawase. Dobré tři hodiny nám pak dělal milou společnost, ne každý mix byl přitom úplně přesný, mělo to však jednu velkou vadu na kráse... Těch tanečníků si zasloužil víc, stejně jako oslavných reakcí! Vlastně ten první obdivný výkřik při dlouhém nájezdu, který všichni dýdžejové bez výjimky milují, se ozval až ve čtvrt na pět, kdy si se svým krajanem Ironem Curtisem střihl neplánovaný ping-pong. Paradoxně právě v tuto hodinu už bylo zábavní místo na vltavské hladině zaplněno k prasknutí a ti pod Ironem teď skotačili především na produkci značek 2020 Vision a Freerange, kterou tu další Němec, také z černých dvanáctipalcových kol, protáčel... Velká škoda, že jsem si o pár minut později naplánoval odchod. :( Sám rezident Pat Heart mě totiž nedávno mile překvapil se záznamem setu z Le Clanu – minimal a dubby house bych od něho skutečně nečekal a hodně jsem stál o to, užít si tuhle báječnou muziku na vlastní nohy. Bohužel byla za námi teprve první víkendová noc a ta druhá bude zcela určitě stejně náročná, tak snad příště. Přesto jsem si splnil jiný sen a sice vidět i slyšet Matta Florese u nás a ještě se s tím velikánem houseové scény poznat osobně. A to je teprve březen. Lukas, It Isn´t Just Like That – THX!