Report z akce Nejsem budoucnost národa od Myclicka

Rozhodně klobouk dolů za tu rychlost!

Na onu snůšku nepravd a zkreslených informací to chtělo zareagovat ihned, dokud si tu nepříjemnou událost v tom předvánočním shonu bude ještě někdo pamatovat. Jenomže čas hrál proti organizátorům tohoto protestního meetingu dost významnou roli. :( Vždyť sežeňte v Praze během krátké doby prostor, kde se mohou sejít ti, kteří se s něčím neztotožňují a hodlají to dát najevo... Navíc v čase, kdy se k nám doslova valí kapely i dýdžejové ze všech světových stran. Jenže zázraky se dějí! V době, kdy musí klub Roxy otevírat svou dřevěnou bránu i o nedělích, aby byli uspokojeni další a další fandové dobré muziky, se tu přeci jen našlo jedno volné datum, navíc moc hezké datum se čtyřmi jedničkami! Také Divadlo Archa podalo pomocnou ruku a právě tam se v ten samý uskutečnila veřejná debata o Radiu Wave, na níž byli pozváni také ti, o nichž se teď tolik mluví, tedy ti, kterým chybí potřebné informace, ale zároveň mají obrovskou moc... Nevím, kolik bezesných nocí za sebou organizátoři měli, ale nakonec se to povedlo – datum bylo jasné, moderátorem se stal Zdeněk Suchý a tisková zpráva spolu s červeným letáčkem, který odkryl jména všech vystupujících, byla na poslední chvíli rozeslána na všechny weby, které se muzikou zabývají a tuhle chvályhodnou akci podpoří.

Jestlipak už Primal Scream vědí, proč jsou u nás teď tak populární?

Byl by to samozřejmě husarský kousek, přemluvit k účasti tu metalovou kapelu z Ameriky, díky jejímu rapu celá tato kauza vznikla, ale Primal Scream (čti Prymal Skrým) tu u nás hráli před měsícem a bez nějakého mecenáše by se tato událost určitě uskutečnit nemohla... Klub byl tentokrát otevřen už v 18:30 a moc mě mrzí, že jsem propásl vystoupení party BT´n´J, tedy skupinu chorvatských plajbojů, kteří hrají německou dechovku s prvky anglického golfu, ale vážně ještě stále nedokážu být na dvou místech současně. :( Do sálu jsem mohl z balkónu nahlédnout až o hodinu a půl později. Tou dobou už jsem se bohužel nemohl pohupovat na kluky z Klatov, zavděk jsem musel vzít tuzemskými Bauchklang, kteří si říkají BeatBurger Band a také oni se bez živých nástrojů zcela obejdou. Pokud máte pusu šikovnou, sklony k exhibicionismu a ještě jste mladí a neklidní, pak to zkuste také – téhle partě šla práce hezky od ruky, pardon od pusy. Přestože také oni, stejně tak jako jejich předchůdci, mají v oblibě hip-hop, v němž všechny ty scratche tak parádně vyniknou, podlehli i drum´n´bassovému rytmu, přičemž ten nejmenší z nich byl také tím největším křiklounem! :)

"Tak - propiska je tady a za tričko mi dáte..."

V tomto čase byl sál už ze dvou třetin plný a mezi těmi nejbližšími diváky a hranou pódia zbývaly ještě tak tři metry volného místa. Kdo by však dobrovolně chtěl cítit bolest za krkem při sledování tohoto poutavého vystoupení, že? :) Publikum bylo přitom poměrně vděčné, mladíci si uměli už téměř profesionálně pozornost vynutit a závěrečné číslo s postupně se přidávajícími "nástroji" si vydobylo ty největší ovace. Zdeněk Suchý jako správný konferenciér následně upozornil na program pro další minuty tohoto večera, vystříhal se jakýchkoliv dramatických proslovů na ožehavé téma a stylově pouze utrousil nějakou tu suchou poznámku. Vždyť každý už byl dopředu informován, proč sem vlastně jde – cílem se nestalo chytračení a poučování, ale spíše podpora těch, kteří byli křivě obviněni... Bez čtvrthodinky k dobru pro drobné úpravy na pódiu se kapela 100°C neobešla a tak měl každý alespoň čas k podepsání petice. Pro ty, kteří chtěli protestovat mnohem viditelněji, byla u velkého zrcadla na prodej bílá trička s černými naprosto odzbrojujícími palcovými nápisy "Nejsem budoucnost tohoto národa!"

Jedou 100°C ještě stále na 100%?

Zájemců se v obou případech našlo dost, tužky se jen míhaly a navzdory tomu, že tohle rozhodně nebyla Sensation White, těch bíle oděných tu s každou minutou přibývalo... Ono obrovské nasazení, které raketový start 100°C před pár lety provázelo, se kamsi vytratilo, momentálně si užívají spíše té ležérnější polohy. A tak byla k mému překvapení tahle nadějná parta tentokrát až nezvykle uvolněná a vláčná, celek mi připomínal spíše nějakou školní kapelu, která se konečně dočkala hraní v tom velkém klubu, k němuž každý vzhlíží s takovým obdivem. Kam jen se poděly ty energické výpady na jevišti včetně do posledního puntíku dotažené choreografie i divokého scratchování? Vůbec jsem je nepoznával... Přesto na nich především fanynky mohly oči nechat a aplaus si užili značný - hlavně v okamžiku, kdy do sálu vtrhla zcela bez varování ta nejznámější Azataki. Jenže tenhle boyband ji teď dělá mnohem napínavější! Fída si odbubnoval pár desítek vteřin a najednou se již řádně roztančený sál ponořil do hrobového ticha. Na vteřinu či dvě... Stačilo, aby si jen frontman Jakub přiložil rozevřené dlaně k uším a jekot těch vysokých hlásků je poté nakopl k další aktivitě.

Jan 2 + Jan 5 + Charlie One = Ohm Square DJs!

Tak tady ji máme tu nadřenou a tak pěkně synchronizovanou choreografii hráčů na trombón a trumpetu, takhle mě to pořád ještě baví! Na parketu to ožilo, pódium teď osvětlovač Ondra oblékl do červené, v projekci jsme se také dočkali videoklipu k inkriminované skladbě Swastika Eyes a ti chytří pánové k nám také promluvili ze záznamu. To největší veselí a silný potlesk si samozřejmě vysloužila ona památná věta, která této párty tak neplánovaně věnovala název. :) Ve čtvrt na deset se kapela se svými fanoušky rozloučila a tou dobou už byl rozvášněný Jakub do půl těla svlečený. Petr a Ondra teď museli v rolích zvukařů náležitě připravit pódium pro pokračování a dle Zdeňka Suchého štafetu převezmou Ohm Square! Bohužel pouze v roli DJs nicméně i v tomto případě také s Charlie One, takže vůbec nic není ztraceno a spíše budeme svědky dalšího ze zajímavých experimentů... Ovšem než se tak stane, mohli další zainteresovaní včetně šéfredaktorky radia Judity Hrubešové promluvit do mikrofonu. Škoda jen, že ne každý je s majkem kamarád a publikum bylo navíc už značně rozdováděné. :( Ne úplně každé slovo bylo totiž zachytitelné a zvukaři tento handicap těm jednotlivým mluvčím příliš neusnadňovali. Zvuk se stal také o pár minut později tím největším nepřítelem Ohm Square respektive jejich vokalistky.

"Šarloto, zůstaň stát, jinak budeš houkat..."

Jednoduše byl proti nim a Šarlota se té zpětné vazby nemohla celých padesát minut zbavit a jen co udělala pár úkroků stranou, do reproduktorů to ošklivě zahoukalo. Sami víte, jak moc je neposedná a jak dlouho vydrží stát na jednom místě. :) Ne, nejsem odborníkem přes zvukařinu, ale dle mého skromného úsudku mohly být na vině všechny ty zapnuté odposlechy, které tu po partě z Mariánských Lázní zůstaly stále zapnuty... Velká škoda, že se za tak dlouhou dobu nesjednala náprava, zbytečně tak byly Ohm Square neprávem ubírány body. Kdo od nich čekal již tradičně nalomený set, ten musel jistě zalapat po dechu. Právě Breath, kterou loni napsal Scott Wozniak, si oba Honzové zvolili pro start svého rovného setu, již brzy se v něm objevila také postarší Poor Leno od Röyksopp v remixu Silicone Soul, perlila ovšem také Charlie One. To ona si tu střihla naučený text skladby Big Fun od Inner City a možná, že v tom jejím podání vyzněla tahle klasika ještě lépe než originál! Jejich hrací čas bohužel vypršel pět minut po desáté, kdy Charlie ještě samozřejmě všem poděkovala za účast a popřála Radiu Wave jen to nejlepší. Večírek ovšem ještě nekončil...

Friky? Naprosto univerzální DJ!

Nejprve bylo však nutné ten velký mixážní pult odpojit a gramofony přepojit na ten domácí zvukový aparát. Mrzuté bylo, že právě tato prodleva většinu lidí ze sálu vyhnala v domnění, že nic lepšího už přijít nemůže. :( Ten set, který si tu totiž umotal DJ Friky, byl naprosto vynikající – míchal všechno se vším, breaky střídaly rovinky, ohřáli se tu třeba i Gorillaz, často se scratchovalo a on měl stále energie na rozdávání... Když předával žezlo Robotovi, s nímž jsem měl první zkušenost na WeSC Headphones Night, prostorem se teď rozléhala slavná Racing Green od High Contrasta. Inu lepší upoutávku na páteční, už druhou letošní návštěvu šikovného Lincolna, si tenhle klub opravdu přát nemohl! Ta březnová byla přitom opravdu jedinečná! Hodinky teď ukazovaly dvě minuty po jedenácté, nejvyšší čas vydat se ku domovu. Ještě předtím však potřást všemi těmi pravicemi a oslintat ty, které jsem tak dlouho neviděl a nečekaně se s nimi setkal právě zde... Ano, také oni nejsou budoucností tohoto národa, dávejte si na ně tedy velký pozor. Velký pozor!