Report: Dubstep vychází z kanálu ven, v Česku mu nahoru pomohli Benga & Skream

Ona páteční Beat Case Night v Roxy by se dala zároveň označit jako zahájení nové etapy. Dubstep jakoby nadobro zapustil kořeny i u nás a z úzce specializovaných festivalů a klubů se dostal do mainstreamovějšího hledáčku. Ostatně ani dvojice Benga & Skream nepatří do podzemních prostor, ale spíše mezi blesky fotoaparátů. A přesně takovou atmosféru jim připravilo i Roxy.

Do klubu jsem dorazil o půlnoci, kdy se za CD playery pohyboval domácí ANS. Možná jej až příliš svázala pozice "předskokana", a tak byla jeho selekce spíše poslechovější a vlnivější. Benga & Skream jeho umění sledovali z výklenku na parketu. V momentě, kdy se v přehrávači roztočila Ansova pecka New World, jejímž základem je Dvořákova Novosvětská, přikráčely na pódium obě jednadvacetileté hvězdy s bagem desek a láhví vodky v podpaží. Lepší prolog si přát nemohli.

Ollie Jones po chvilce vypnul přehrávač, Benga zařval do davu domorodý bojový pokřik a mohlo se začít. První vinyl na gramcích, parket se nezvykle rychle plní a atmosféru očekávání rozbije sada hrubých beatů a basů. Co na to soundsystem? Takhle čistý jsem ho hodně dlouho nezažil. V Roxy jsem už nějakou dobu nebyl a nevím, jestli není jen póza říkat, "že zvuk v Toxy je na hovno", ale v pátek byl nezvykle vycizelovaný. A to tak, že jste slyšeli jednotlivé lupance a škrábance na vinylech. Tahle maličkost mnohdy kazila celkový dojem ze skladby. Ale ani jednomu z dua to nevadilo.

Je sice otázkou, jak by systém zvládl "pravověrný" hrubý a špinavý dubstep (viz Milanese či Scorn) a ne jen Skreamovo hlazení beatů a občasné Bengovo rýpnutí o něco hlouběji. Kdyby Skream přijel sám, jeho selekce by po chvíli přestala bavit. Nejde o to, že jej z důvodu jeho dlouhých mixů bylo za gramofony vidět více a Bengu díky jeho zručnějším rukám méně (oba se střídali po dvou deskách), ale Skreamův vkus je zaměřen jiným směrem. Hodně je to znát i na albu Skream!, kde až příliš koketuje s garage twostepem a nedopouští se experimentů s hlubokými beaty. A podobně vypadal i páteční výběr.

Zazněly jeho skladby jako třeba Midnight Request Line či Check It, mnoho trendy dubových remixů současných britských kytarovek a navrch třeba Archangel od Buriala. A aby se neřeklo, tak samozřejmě Caspova předělávky drum´n´bassové kvákaniny Where Is My Money od TCho. Zvláštní pachuť navíc způsoboval častými rewindy. I v momentě, kdy bylo intro skladby slyšet v celém mixu. Tanečníci v Roxy měli štěstí, že jako záchranná brzda fungoval vysmátý Benga.

Za gramofony se sice občas ztrácel, ale k tomu, abyste poznali, že už hraje on, jste nemuseli ani otevírat oči. Jestliže si Skream vyhrával s mixy, Benga na nic nečekal a odpálil skladbu hned, když srovnal rychlosti. Jen se usmíval, poskakoval a střílel od boku. Nešlo sice o kdovíjak průrazný kalibr, ale k potlačení selekce jeho kolegy stačil bohatě.
 
Benga čerpal především z odkazů na své album Diary Of An Afro Warrior a celkovou náladovost labelu Tempa. Jeho debut je navíc nadmíru ceněným albem. Písničky Night či Crunked Up zafungovaly, jednoduššímu setu dodávaly potřebný odpich.

V druhé hodině jejich společného vystoupení už si dovolovali více experimentů s techhousovými skladbami, které se u dubstepových producentů objevují čím dál tím víc. Vedle hudby však Benga & Skream působili i jako bezchybní baviči. Neustále spolu komunikovali a posunky bavili i parket. Skream se jednou dostal až do takové ráže, že Bengovi vypnul gramofon s hrající deskou. Dav sice zapískal, ale omluvné Skreamovo gesto a kolegova hraná naštvanost zase všechny pobavily.

Jejich set zrovna gradoval, ideální by bylo skončit. Protože v poslední třetině už šlo jen o pouštění desek, kdy moc neřešili mixy a až příliš si pohrávali s efekty na mixpultu. Tímhle momentem pro mě Beat Case Night 2 skončila. Kdo od tohoto dua čekal homogenní nebo vyvážený set, měl by si nejdřív přečíst pohádku o tom, jak pejsek a kočička vařili dort.

Co dál? Česká podzimní dubstepová událost no. 1 jasně ukázala, že tenhle žánr (nebo alespoň některého jeho odnože) má na to, aby plnil velké kluby i v pátek a sobotu. Jen je otázkou, jak by publikum zareagovalo na jména, která nepatří do okruhu nejznámějšího labelu Tempa a jejichž desky se v Česku příliš nehrají. Dočkáme se tedy častějších Beat Case Night, nebo šlo ze strany klubu Roxy jen o jakousi "sázku na jistotu"?