Report z brněnské Elektry od Romana

Byla to již třetí speciálně barevná edice party Elektra, která patří v Brně k těm nejoblíbenějším klubovým akcím vůbec. Po modré a zelené tedy červená barva, která z těchto tří patří mezi mé nejoblíbenější. A navíc Stephanovo nedávné debutové album Liebe Ist… bylo také dostatečným důvodem, proč se do Brna vydat. Ovšem nebyl by to správný výlet, kdybych nejel vlakem a nebyla by to správná cesta vlakem, kdybych na ní nenabral půl hodinky zpoždění. "Potěšen", že v českých drahách je stále všechno při starém, jsem do Flédy dorazil mírně neplánovaně až na samotný start rezidenta Orbitha. Možná bych stihl i konec rozjíždějícího Colea aka Hyricze ze Slovenska, ovšem už po jedenácté hodině se při vstupu tvořil had lidí a Fléda byla v mých očích pro tuto hodinu, ze zkušeností z Prahy, nezvykle plná.

Zatímco mnozí řešili dilema, jaký džus si k vodce dát nebo anebo jestli si jí vůbec "kazit" nealkem, já řešil problém, kde se vlastně usadit a poslouchat muziku. Cestou na hlavní stage a tedy i Orbithem, musel člověk chtě-nechtě projít přes vedlejší Tranzistor Bar Stage a tam, v té době hrající Ibe, nehrál vůbec špatně. Hned při mém příchodu zahrál na mé nevyslovené přání současnou hitovku od Lutzenkirchen "3 Tage Wach" a i poté pokračoval ve velmi příjemném, svěžím, elektrizujícím tanečním duchu. Ne nadarmo se mnozí zastavili při pouti na hlavní stage už zde. Orbith o pár kroků dál měl ovšem parket několikanásobně větší a tak pro rozhýbání davu volil ještě o poznání větší hitovky. Dařilo se mu a atmosféru měl vskutku báječnou. Jak by ne, cloumáky od Alter Ego, Kaliber anebo dvakrát nově upravení Tiga and Zytherius se svou "Sunglasses At Night" by roztančili i hlediště Státní opery. Necelých 90 minut v jeho podání byly teda smrští převážně hitovek a hands-up tracků a lidi do varu před headlinerem dostal skutečně zaslouženě.

Netrpělivý Bodzin vzal vše do svých rukou o pět minut dřív a když říkám "vše", skutečně se tak stalo. Jelikož pro první hodinku jeho vystoupení bylo slibováno live vystoupení, ovládal tenhle sympatický holohlavý chlápek všechno možné, co před sebou na dlouhém pultě měl k dispozici. A aby z toho jeho pobíhání z místa na místo a kroucení nejrůznějších komponent měli něco i samotní clubbeři, vše co právě dělal, promítal přes malou kameru na plátno videoprojekce, takže každý mohl posoudit, jak těžké-lehké je tohle řemeslo. Předně, kdo program, který Stephan Bodzin používal, neznal, musel být tak jako tak zmaten a za celou hodinu jeho live představení stejně jen nevěřícně a nechápavě koukal, jak se na videoprojekci mihotají jeho ruce (opatřené rukavičkami) a na dotykovém displeji posouvají tu něco doprava, tu něco doleva a občas, při zapojení obou rukou, vytvářejí z jedné kuličky (znamenající určitý hudební efekt) mihotající se sem a tam složité obrazce plné vodících čar. Co bylo v ten moment nejvíce jasné, že tady by si člověk s jednou myší a jednou rukou příliš nevystačil.

Bodzin efektoval svou hudbu skutečně bravurně a často a neustále nutil lidi reagovat na změny. Gradace a oscilace zvuku byly co chvíli a i když atmosféra lehce ztratila ze svého vrcholu při Orbithovi, mohl být Bodzin se svým přijetím spokojen. Přesto se postupem času parket trochu pročistil (vzduch a vlhkost bohužel ne). Nejspíš to bylo tím, že nebýt toho divokého efektování a gradací, jeho hudba by byla takřka celou hodinu stejná, přitom jeho debutové album tak rozhodně nepůsobilo. Při jeho live vystoupení ovšem nejvíce vynikly rytmické složky jeho skladeb a melodické pasáže nebyly příliš patrné. Nejvíce si jich lidé užili z Bodzinova dosavadního největšího hitu "Liebe Ist…", který zazněl v polovině vystoupení. Ovšem kromě hudební stránky tu byla ještě ta vizuální a stále bylo co sledovat a vnímat, proto také jeho live část utekla tak rychle.
Poznat přechod mezi live vystoupením a DJským setem nebylo těžké. Bodzin si předně nasadil sluchátka na hlavu a videoprojekce se zpátky přehodila na obraz linoucí se z laptopu VJe Kombajna, který za celý večer zaslouží extra speciální pochvalu. S ingrediencemi od manga animací až po záznam televizních novin na Nově vždy vybral ty, které nejlépe pasovaly k dané hudbě a kolikrát to byla právě videoprojekce, která mě držela na parketu hlavní stagee. Nejvíce se tak dělo právě při DJ setu Stephana Bodzina, při kterém jsem čekal a nejspíš nejen já, trošku změnu oproti live přehrání jeho debutové desky. Jenže se tak nestalo a z reprobeden, které se ten večer také předváděly v tom nejlepším možném světle (anebo spíš vlastně pan zvukař) se i nadále linuly monotónní beaty a zvuky v electro-minimalistickém duchu. Lidí na parketu opět znatelněji ubylo a ani se už příliš nepařilo. Jakoby na tento nejmodernější zvuk, který k nám momentálně vůbec mohl zavítat, ještě nebyli zcela připraveni. Přiznám se, že ani já ne a čím víc tento sound začíná pronikat k nám, tím zjišťuji, že je v něm třeba hodně vybírat to dobré. A proto bych příště zvolil raději live show mistra Bodzina, než jeho DJský set, který mě moc nenadchl.
 
Jak lidé včas přišli, také poměrně včas odcházely, přesto Fléda nadále působila příjemně zaplněným dojmem, i když ohnisko atmosféry a totální přecpanosti se přesunula na barovou stage, kde doslova nebylo k hnutí. Elektra red edition pro mě byla příjemným zážitkem. Mohl jsem na vlastní uši spatřit a slyšet někoho, nad kým jsem doteď mohl slintat pouze doma. Dík patří celé crew Elektry, že nám toto dostaveníčko dopřála. A barev, které ještě nebyly do speciálních edicí této klubovky obsazeny, je ještě celá řada, tak se máme v budoucnu určitě na co těšit.

+ Elektra za dovezení někoho nového, neokoukaného
+ Stephan Bodzin za možnost vidět ho přímo "při práci"
+ Tranzistor Bar Stage za tvrdou konkurenci hlavní stagei
+ VJ Kombajn a Cyberlights za videoprojekce a světla

- Atmosféra: pro mnohé končila party už ve dvě hodiny ráno
- Lidi: ještě stále mnoho z nich neví, co je antiperspirant