CLANEK

 

XMAG 100 připomíná trancový puding uvařený Electromajkem

Dříve Electromajk, dnes Michael Burian, a k tomu mix cd z léta 2000, které znamenalo mezník v jeho kariéře. S laskavým svolením labelu MFS i Michaela vám ke stažení tentokrát servírujeme kompilaci Trancing, jednu z nejdůležitějších v historii cd příloh u XMAGu. A aby bylo i co číst, sáhli jsme po článku z ještě staršího Tripu: „Človíček, který si říká Electromajk si během svého působení vydobyl na české scéně velmi silnou pozici. Nebýt jeho šikovné hlavy a rukou, měli bychom o jednoho kvalitního DJe míň a mimopražští party people by přišli i o aktivního promotéra, který se se svou agenturou Sunflower Promotion stará o akce v Českých Budějovicích a okolí.“

 
Když se setkáte s DJem, který odjakživa působí mimo Prahu a na české taneční scéně se pohybuje od jejích prvních krůčků, nemůžete se ho hned na začátku nezeptat, jak ho něco takového vlastně napadlo.

Myslím, že je jedno, kde člověk žije, jestli v Praze nebo někde úplně jinde. Když se narodí s tím, že to chce dělat, tak to prostě dělá. Já jsem poprvé uviděl mixovat DJe ještě za totality v Německu. A tam mě to chytlo tak, že jsem odjížděl domů s pocitem, že si musím koupit gramofony. Všemi možnými způsoby jsem si na ně sehnal peníze a byl jsem za největšího exoa, protože všichni v tý době hráli z cédéček. Neměl jsem samozřejmě kde hrát, tak jsem stále zkoušel doma, až mě jeden můj známej zkontaktoval s člověkem, který otevíral v Českých Budějovicích klub. Asi rok a půl jsem tam mixoval klubový věci z vinylů každou noc. Pak už se to pomalu zvedalo všude, takže jsem začal hrát i jinde.“ vzpomíná EM.

Electromajk se tak postupně stal oblíbeným hostem v mnoha českých a slovenských klubech a několikrát byl pozván na rave party do Německa. V šestadevadesátém získal rezidentské místo v rakouském klubu Linz, kam dojížděl přes rok každý pátek. Ve stejném roce založil se svým kamarádem hudební agenturu Sunflower Promotion, díky níž jsme mohli v Čechách přivítat prvotřídní DJe, jakými jsou Paul Van Dyk, Marusha, marco Zaffarano, Marshall Jefferson a mnoho dalších.

Se všemi těmi lidmi jsme se docela skamarádili, takže si mě jako DJe zase na opltáku pozvali oni k nim. Díky takovým kontaktům jsem se dostal i na Love Parade.“

Electromajk je tedy v zahraničí skoro jako doma a o svých zkušenostech by mohl vyprávět celé hodiny.

Zažil jsem tam akce, kam si lidi přišli jenom sednout a bylo strašně těžký je zvednout. Pak když třeba Djové odtamtud přijeli k nám, byli reakcí našeho publika úplně unešený. Na druhou stranu jsem venku zažil party, který byly naprostá bomba. Je to hrozně různý, ale stroprocentně se tam líp starají o DJe. Kult DJe je u nich formovaný od začátku. U nás to vzniklo až po revoluci, což je hodně krátce, takže ty lidi o tom tolik neví. Venku je DJ asi druhá nejhlavnější osoba v klubu a podle toho se k němu všichni chovají. Hlavně, když přijede, všichni vědí, proč přijel a neexistuje, aby mu barman chodil říkat, co má hrát a co ne, aby hrál potichu nebo aby to vypnul.

Ještě chvíli zůstaneme s Electromajkem u tolik neoblíbeného srovnávání a pokoušíme se rozlišit atmosféru v pražských a mimopražských klubech. „Všude se cítím trochu jinak. Praha se nedá nijak vyvyšovat ani odstrkovat. Na každém místě jsou lidi jiný, protože každá ta scéna je postavená na někom, kdo tam začínal. A devadesát procent lidí je zvyklých na to, na čem vyrůstali. V Praze záleží i na tom, kde se hraje, protože každý podnik má svoje lidi. Kdežto když je nějaká party mimo Prahu jdou tam všichni. Z Budějovic mám zkušenost, že lidi chodí na party vyloženě za muzikou a modelové, který se chtějí ukázat, jdou radši na komerční diskotéku. V Praze jdou na party i všichni ty prachatý podnikatelé, takže se lehce může stát, že ta akce má daleko horší atmosféru, i když je tu stokrát víc lidí.“ Jinak prý Electromajk hraje rád všude. Mezi jeho oblíbená místa patří například Pardubice. „Tam chodí třeba tisíc lidí. Když se baví, jdou do toho a je tam ta energie, je to super. Na druhou stranu mě baví i malý klub, kde je pár lidí, ale o to víc se s nima dá komunikovat. Každý má svoje plus a ničeho se nezříkám.

Electromajkovy sety se ostatně dají poslouchat opravdu všude. Stylově totiž tenhle DJ brousí někde mezi housem a trancem a nezapře svou náklonnost k Anglii. Nemocí z povolání, které se říká všudypřítomná kritika, prý otřískaný DJ rozhodně netrpí.

Spíš už si hodně vybírám, na jakou půjdu party. Vždycky chci slyšet někoho, kdo mě zajímá a kdo mě bude bavit. Takže se mi dneska nestane, že bych šel na někoho, kdo se mi nelíbí a že bych z toho byl nějak zpruzenej. Rád si dám třeba Bidla a ze zahraničních určitě Paul Van Dyka, BT nebo Derricka Maye. Ale každopádně nechodím na party kritizovat. Když už mě ta muzika náhodou stoprocentně chytne a je tam dobrá zábava, nechám se rád strhnout.

O muziku se Electromajk zajímal vždycky. Když se dostal do stadia, kdy nevěděl jestli zůstat muzikantem nebo být DJ, vyhrálo to druhé. Nyní ale hlásí jeho muzikantství jakýsi come back.

Můj táta je muzikant a něco jsem po něm zdědil, takže muzika pro mě byla odmala na prvním místě. Akorát se to vždycky nějak stylově vyvíjelo, jako u každýho. Někdy v patnácti jsem hrál s jednou kapelou na klávesy, pak jsem ale čuchnul tady k tomu a ten Djing vfyhrál. Klávesy šly někam do pomezí, ale teď už se to zase tlačí. Ne že bych nevěděl kam dál, ale už mám naposlouchaných hodně desek a třeba mám představu, jak bych něco udělal sám jinak. O něco jsem se pokusil, baví mě to a chtěl bych to dělat dál.

Loni vyšel na vinylech Electromajkův první singl The Night (v Praze se dá ještě v některých specializovaných obchodech koupit), na cédéčkách vyšlo jen omezené promo pro rádia. Na příští rok plánuje vydání druhého singlu a jestli bude štěstí přát, mohli bychom se těšit na kompletní desku, která se ponese v duchu jeho klubových setů. „Teď doma předělávám a zařizuju malý studio, takže bych se v něm chtěl v lednu zavřít a dát zase něco dohromady, protože těch nápadů je strašně moc a v počítači už mám nějaký nový věci rozdělaný.



Tohle všechno vyjde na jeho vlastním labelu bohemian Boys Records. Kromě vlastních počinů chystá na rok 99 ještě kompilaci. „Budou tam mladý lidi z Čech, který tu muziku dělají a ještě jim tady nic nevyšlo. Výběr projektů je uzavřený. Teď už sháníme jenom nějakého sponzora, který by nám to pomohl dát dohromady. Původně jsme to chtěli celý dát do houseovýho stylu, ale je nakonec je tam všechno – od drum n bassu přes trip hop až po trance a house.“

Stane se, že muziákanta nebo DJe po celou jeho kariéru provází nějaký interpret, album nebo skladba. „Určitě mě pár muzikantů nebo skupin inspirovalo. Díky nim jsem si našel směr, kterým bych se chtěl ubírat. Track, který mě provází nejdýl je „For An Angel“ z desky „45 rpm“ od Paul Van Dyka. Vyšlo to někdy před čtyřmi lety a od tý doby, co to mám, to hraju v každým setu aspoň jednou. Teď ta deska vyšla znovu v remixech a on s ní vyhrál všechny klubový žebříčky na celým světě. Pokaždé když tuhle desku slyším, něco ve mně probudí.

Se zkušeným promotérem jsme k závěru probrali ještě problém s malou návštěvností některých akcí. „Já mám takovou zkušenost, že pokud ten klub vede někdo, kdo o tom hodně ví, umí udělat dobrou party a postarat se o ní. Promotér, který za house party vidí jenom nějaký zisk, protože to je v současnosti m=odní trend, se nemůže divit, že lidi na jeho akci nepřijdou. Nejsou hloupí. S akcemi, kde se hraje jungle nebo break beat je to zase něco jinýho. U nás jsou to stále okrajové žánry a média, když už se k něčemu odhodlají, tlačí radši houseovou věc, která je pro ně nějakým způsobem přijatelná. Pokud v Praze přijde na jungle party pět set lidí, mimo Prahu jich přijde padesát, protože o tom nic neví.

O lidech, kteří opovrhují DJingem, uzavírá Electromajk naše povídání. „Jsou dvě skupiny lidí, který se k tomu takhle staví. Buď jsou to muzikanti, kteří Djům závidí. Oni udělají ve studiu nějaký track a ten úspěch za ně sklidí stejně DJ, když ho hraje na party. Nebo jsou to ti, který o tom nic nevědí a někde ve skrytu duše by někdy chtěli něco takovýho dělat, ale prostě na to nemají. Takže asi zavidí. Já říkám každýmu, ať si to vyzkouší, ukáže, co umí, a pak se k tomu vyjadřuje. Ono to hrozně jednoduše vypadá: položíš desku, srovnáš nějak bpm a pustíš... Ale ten člověk, kdyby si za to stoupnul, by s tím asi měl hodně co dělat.“

Electromajk – Top 5
T-Traxx – Mystery Land
B.T. - Godspeed
Paragliders – Change Me
C.M. - Dream Universe
Humate – Love Stimulation 98

Originál článku vyšel v Tripu 1/99. Text: IM Cyber, Foto: Tomáš Martínek
Set vyšel jako příloha k letnímu číslu Tripmagu v roce 2000. Stahovat ho můžete zde: http://rapidshare.com/files/129893483/trancing.zip.html

www.xmag.cz
www.myspace.com/xmagmag
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016