Report z Electromy v Retru s Hardy Hard od Čéši

Když jsem se v pátek odpoledne vrátil z výletu na Moravu, moc jsem se do večerního Retra těšil. Věděl jsem však, že mi tam někdo bude hrozně chybět. Někdo, kdo mi nejen v Retru dělal často společnost a vedl se mnou neotřelé debaty. Bylo mi smutno když jsem se pomalu kolem jedenácté blížil k útrobám klubu a neviděl tam onu známou tvář, která mě vždy s úsměvem a otevřenou náručí vítala. Stále to mám v hlavě, stále to mám v myšlenkách, Jirko, nikdy nezapomenu!

Po sestupu po plošince určené bezbariérovému přístupu, jsem si nemohl nevšivnout toho zlověstného malého počtu návštěvníků. Mimochodem, po plošince jsem sestupoval z důvodu ochromení obou nohou po neskutečně namáhavé jízdě na kole, kterou již nikdy nehodlám absolvovat :) Uklidňoval jsem se ale tím, že je teprve velmi brzo na pražské publikum a také tím, že pár lidí se jistě ještě přesune z několika jiných akcí ten den v Praze konaných. Ale proč by zrovna sem nemělo přijít nejvíc lidí, když je tu Hardy Hard? Show tohoto DJe byla vždycky pecka když přijela Electric Kingdom banda na KC Karlov. Už je to sice mnoho let, ale vzpomínky se uchovávají dlouho.

Na Hardyho ale dojde řada až za chvilku. První hrál tento večer DJ Ian Fuzzy, měl hrát i jako poslední, ale neplánovaný dřívější konec akce zřejmě již nedal tomuto mladíkovi šanci. Fuzzy ze začátku publikum poněkud šetřil, nedivím se mu, nemá smysl se nějak předvádět když tam nikdo není. Už mnohokrát jsem se zabýval tím, jaké to je pro Dje hrát když je „prázdno“. Dostalo se mi odpovědi, že celkem pohoda. Dá se to, člověk si hraje většinou to co ho baví, není nikým omezen a může si to užít po svém. Nemusí brát až tak velké ohledy na to, jak chce aby publikum reagovalo, protože publikum tam není. Pro tanečníka, jakým jsem ale já, je to smutný pohled. Fuzzy mě osobně bavil, chvílemi bych tancoval hned, protože pecky kterými tam ke konci setu nešetřil stály opravdu za to, ale styděl jsem se a šetřil jsem nohy až na později.

Orbith nám tu měl předvést tříhodinový set, ale nikdo neřekl jak rozdělený, myslel jsem, že to normálka dá ráno hezky pěkně v kuse, ale promotéři to rozkouskovali tak, že na hoďku ho dali před hlavní hvězdu a pak plánovali další dvě hodiny po. Jo, plány fungovaly kdysi dávno na pětiletky, teď už nefungují ani na tříhodinovky :o)) Orbith dojel těsně po půlnoci a hned se rozběhl ke gramofonům a CD přehrávačům. Začátek nám příjemně přitvrdil a bylo s podivem, že se vůbec dostavila odezva v podobě malinkatého kotlíku dole na place. Tento kotlík byl ale opravdu malinký a nenasytil by ani velmi přejedeného DJe, ale nedá se svítit, dnešní večer to lepší už nebylo. Orbith páteční noci, s vzezřením opáleného chuligána, servíroval svůj neotřelý zvuk těm jedincům kteří projevili alespoň malý zájem. Za tu hodinku se toho moc nestihlo, ale k tanci to bohatě stačilo.

No, to už se však přiblížil onen hlavní hrdina. Hardy Hard. Měl hrát dvě hodinky, ale jak jsem již psal, dnešní noc nebylo nic jak mělo. Hardy Hard svůj set pojal hodně vyzývavě. Začátek připomínal nějaký americký Miami sound. Jemné zvuky podložené příjemnými tóny, žádné extrémní elektrizování, ani náznak minimalového charakteru. Hardy Hard si se vším pohrával tak lehce. Dokonce jsem se na hodinku a něco málo minut odvážil zatížit tancem již tak zdeformované nohy, ale ta bolest stála za to. Užíval jsem si každý tón a bavil se opravdu nad míru, ale i při tak malém počtu lidí v sále panovalo nehorázné horko v celém klubu. Jako kdysi na KC Karlov jsem se nechal unášet líbivými zvuky a tělo reagovalo na každou změnu a přesně tak jak jsem chtěl. Hvězda to dnešní večer opravdu byla, nevím jestli pro každého, nevím jestli opravdu tak zářivá, ale byla. Dokonce se mu ani nechtělo přestat hrát. Orbith alespoň měl více času věnovat se známým. Hardy Hard opouští pult neplánovaně až hodinu po oficiálním čase, tzn. někdy kolem čtvrté ranní.

Orbithovi již tak zůstala jen hodinka a to právě proto, protože se prý opět neplánovaně ukončila produkce v pět hodin ráno.

Párty to hudebně byla super, návštěvností tragédie a finančně? Finančně to byla asi poslední kapka do moře dluhů. Kluci před prázdninami uspořádali poslední párty v Retru a bude opravdu už jen na nich, zda-li se odhodlají dělat něco dál. Retro má skvělý potenciál jako klub, ale ohledně vstřícnosti lidí a zázemím kolem je to špatné.

Držím proto klukům pěsti a doufám, že se vedle Roxy budu mít stále kam vracet.

+ hudba

- lidi 
- vedro