Report z párty Breaksome v klubu Roxy od Myclicka

After párty až po dvou dnech. :)

Jakousi breakbeatovou kůru jsem si sám a zcela dobrovolně naordinoval pro ten právě uplynulý týden... Nejprve warm-up v podobě vystoupení Le Pneumatiq a Atomic Hooligan ve středu a protože ten večer tak strašně rychle uběhl, toužil jsem ještě po přídavku. Odpovědí na otázku: "Proč?" bylo hned několik. Relax od rovinek, zanedbávání tohoto stylu, šance poslechnout si historicky poprvé hned dvě dámy, které zcela výjimečně u nás tomuto žánru před časem podlehly a v neposlední řadě možnost srovnávání. Zahraje snad Voita stejný set jako na Atomic Hooligan a rozbliká snad VJ Quark plátno stejně jako na Atomic Hooligan? Ne, přiznávám... Byla tu ještě jedna milá povinnost! Po vystoupení DJe Czecha v holešovickém klubu Cross jsem nezaznamenal jedinou negativní reakci s tím, že hraje prý úplně jinak! Jak? Tak to jsem ještě půl hodiny před půlnocí opravdu netušil. Právě tehdy jsem bral za už tolikrát ohmatanou kliku dřevěných dveří a poslušně se postavil za hlouček anglicky mluvících turistů, kteří také čekali na odbavení. Inu prošvihli to, vždyť až do jedenácti tu byl přislíben vstup zdarma. Teď holt museli sáhnout pro symbolický zelený papírek, po jehož předání ustoupila ochranka poslušně o krok vzad. Pohled do šatny vypadal slibně, značná část háčků už vyfasovala společnost různobarevných oběšenců, což by se mohlo pozitivně projevit na stavu parketu!

DJane Miss B

Vítejte v zemi, kde se hraje rychle, zběsile a pořádně nahlas!

Ačkoliv byl poměrně řídce osídlen, hlavně v prvních řadách, tedy co nejblíže reproduktorům, to už opravdu žilo! Zvukař Igor odměnil všechny nedoslýchavé takovým způsobem, že jste každou větu na parketu museli opakovat třikrát a poté své rty strčit adresátovi přímo do ucha, aby vám vůbec porozuměl! Velmi rychle tu poskakovali návštěvníci, velmi rychle hrál bohužel už druhý DJ tohoto večera – Electrom. Umění Miss B poznám tedy někdy příště, tentokrát mi nebylo přáno. :( Těžko říci, kam Electrom pospíchal... Tempo bylo závratné, časté gradace braly dech, on lomcoval se šavlemi jako by mu šlo o život, nádech electra se ve výškách až nepříjemně tříštil, ovšem on si to za mixem patřičně užíval. Nespojoval totiž jen dvě skladby dohromady, ale divoce se vrtěl, kynul na pozdravy a jednotlivé naučené pasáže řečí svého těla převyprávěl. Vím naprosto přesně, že v tuto hodinu by se Kaplick i Saku teprve hudebně rozhlíželi a spíše atmosféru pozvolna žhavili... Takhle to vypadalo, že už v jednu se ku domovu budou ploužit naprosto vyčerpané postavy. Proč však své pozice oba rezidenti tentokrát přenechali mladým a neklidným, zvláště když se oba v klubu nacházeli? Nepamatuji se, že by třeba Loutka nebo Chris Sadler měli někdy na "svých" mejdanech áčko... Že by sehrané duo jen šetřilo síly na duben s Plump DJs?

DJ Electrom

Cítí se Quark osaměle? Nikoli, jen se mu chce na záchod! :)

Tentokrát se také zcela opomnělo na dekorace a vizuální složku večera již tradičně zachraňoval VJ Quark, který se také již tradičně na svém levém balkónu nechal touhle divokou jízdou strhnout a u monitorů se svíjel jako v epileptickém záchvatu. Přesto ještě stihl odvést pořádný kus práce a obě pootočená plátna obléknout do temných odstínů. Nechyběly tu mezi "projektanty" tolik oblíbená panelová sídliště pod rouškou tmy, s těmi ladily lampami osvětlené ulice, ovšem tenhle mladík si také velmi rád hraje. "Ladies" hlásal teď poblikávající nápis přes celé plátno. Vypadalo to, že si k sobě na balkón zoufale shání dámskou společnost, aby mu nebylo smutno. Náhle se objevil pravý opak: "Gentlemen" a teprve po zmenšení vám to konečně sepnulo. Nic jiného, než popisky na příslušné dveře toalet. :) To je ale filuta! Jan 2, který Electroma střídal přesně na chloupek o půlnoci, mohl udělat vlastně jen jednu jedinou věc, jak se nepřizpůsobit tomu vražednému tempu... Poslední Jirkovu skladbu, kterou on teď ještě různě efektoval, nechal dohrát do úplného konce. Do sálu teď vhodil o poznání tišší, uvolněný a hlavně příjemně letní track We Play The Music od projektu Ed Solo & Skool Of Thought s kytarovým vybrnkáváním a zcela bez beatů a teď už z poloviny plný parket se konečně zastavil, aby mohl nabrat další síly. Vlastně celý set byl teď mnohem tišší a Honza se v něm pustil do odvážného experimentování!

DJ Czech

Vždyť i v breakbeatu je tolik možností...

V jeho hře nechyběla ani Whatever, However od jeho souputníka životem Dušana Only One, který se na chvilku schoval pod převlek Default, ovšem překvapil také se starou dobrou skladbou Miura z pera dvojky Metro Area. Tohle a v breakbeatovém setu? Vlastně proč ne, vždyť i Stanton Warriors po ní před časem sáhli! Úplně stejně pak pár minut nato Honza zaujal s jinou a už o poznání známější peckou a sice s Who's Afraid Of Detroit, jejímž autorem je zase Claude VonStroke. Ale je tam ten jemně nalomený rytmus? Je, tak co? Prostě sem bez skrupulí pasovala, tak proč jezdit jen v zajetých kolejích a proč ty tak nepříjemně svírající škatulky nebourat, když je to tak snadné... V půl jedné hloučky turistů zaplnily zbývající prostor a každý na jeho o poznání volnější hru přistoupil, občasné chybičky v mixech odpustil, každého tenhle umíchaný koktejl plný roztodivných nálad opravdu bavil. Byl totiž ve správný čas na správném místě – líbil se! Krátce po jedné nastalo další střídání stráží a místo u lešenářské konstrukce teď zaujal nepřehlédnutelný DJ Czech. Pokud jsem Jana 2 označil za experimentátora, kam se hrabal na tohoto Čechokanaďana! Už od začátku tu vedlo funky, už od začátku nebyla o zajímavé bootlegy nouze. Scratchovaná znělka Večerníčka i s oním procítěným "Dobrý večer!", The Bomb! od The Bucketheads, Planet Rock od Afrika Bambaaty, zkrátka vzpomeňte si na jakoukoliv starou klasiku a našli byste ji tu ve slušivém kabátku...

DJ Czech: "Breakbeat, funky, kytary, electro, reggae, co si dáme dál?"

Michal tu míchal prostřednictvím Serata i pecky s tou už přes pětadvacet let stále nestárnoucí electro rytmikou a pro cizince dole to bylo velmi zábavné! Šplhali na lešení, mávali na něho a on řádil... Často ukazoval na právě hrající desku, držel vztyčený prst, když chtěl upozornit na zajímavou pasáž, publikum hecoval, ztlumoval zvuk, aby se dočkal emocí z parketu, zařadil sem také rockové vypalovačky s těmi jednoduchými a nakažlivými refrény a když ucítil, že už toho bylo moc, zvolnil naopak do rytmu reggae. Velice bláznivý set, ale fungoval – z parketu neutekl téměř nikdo a když, tak jen do chilloutu! :) I tentokrát se velký méďa dočkal pozornosti, i tentokrát za záblesků nejrůznějších fotoaparátů povozil rozvášněné turisty na svém hřbetu. Od deseti tu milý méďa na střídačku poslouchal polámané skladby z rukou Juanity Juareze (pardon Brooklyna) a Stanzima. Zatímco prvně jmenovaný sázel již tradičně mnohem více na melodické opusy, Standa pitch gramofonu stáhl co nejvíce dolů a jeho beaty se tu přesýpaly hlava nehlava. I tady návštěvníci oběma hráčům jejich výběr usnadňovali, protože také zde jste se setkali většinou s plným parketem. Drum'n'bassu to zkrátka v chilloutu sluší... Miss B jsem nestihl, ale jak hrají breakbeat holky, už jsem konečně poznal na vlastní uši (a oči samozřejmě). Pokud podobně jako jungle, pak nás všechny zřejmě čeká opět svižná jízda, u níž se pořádně zadýcháme.

DJane Adelight

Tak rychle do peřin?

Už od pohledu sympatická Adelight se za gramofony oproti plánu dostala až deset minut před třetí hodinou a dle očekávání nepokračovala ve funky rytmech, ani v týrání strun, naopak! Byl to znovu ten charakteristický zvuk této párty a také ona po pár protočených plackách začala "listovat" archivem notebooku s modrým nakousnutým jablíčkem na hrudi, který používali i její spoluhráči. Ten se stal přes noc jednoduše erárním, kdo byl jeho majitelem, to vám bohužel nepovím... Přesto, že Adéla míchala precizně, nepodbízela se hitovkami, ani zbytečně netlačila na pilu, udržet tolik tanečníků pohromadě už se jí nepodařilo. Kde se stala chyba? Utahal snad všechny Electrom už v úvodu? Byl ten její set ve srovnání s tím Czechovým více monotónní a už ne tolik hravý? Byl pro spoustu návštěvníků náročný už pátek? Možná... V okamžiku, kdy si měnila sluchátkového jacka s Voitou, který jí kamarádsky dvacetiminutový skluz odpustil, parket opět prořídl do počátečního stavu. Opravdu škoda, přiznám se, že už dlouho mě noc Breaksome nebavila tak jako tentokrát a s největší pravděpodobností za to mohla právě ta pestrost jednotlivých setů i osobitý styl jejich autorů. Jedno vím už teď zcela určitě - udělám maximum pro to, abych v dubnu při vystoupení Plump DJs nechyběl. Těším se na ně totiž úplně stejně jako na oba rezidenty, kteří hlásí návrat a utkají se spolu v ping-pongu. Tuším už dopředu velmi dobrejk večírek! 

foto: tapio tapio@breakbeat.cz