Report z O2 DMA Minimal vs. Techno v klubu Retro od Čéši

Má osoba dorazivší hezky před jedenáctou hodinou se u vchodu pochlubila, tedy spíše prokázala smskou o provedeném hlasování do DMA, a každý kdo tak učinil stejně, měl tento večer do půlnoci vstup free. Pokud se vám nechtělo hlasovat, mohli jste to napravit hned před vstupem do klubu na připravených laptopech a nebo hezky zacálovat kilečko, ale těch pár minut volení nej klubu, párty a nebo DJe za to stálo, a navíc jste dostali určitě i nějaký ten reklamní předmět od sponzora O2.

"Ahoj chlapíku". Hned za dveřmi mě zdraví dveřník pro tento večer, oděn do slušivého trička DMA, které, ač tak náramně všem slušelo, muselo být vráceno :o)) jaká škoda :o)) Dostávám pásku a doprovod do zákulisí. Je to místnůstka, uložená v prostoru staré kuchyně, a působí to velmi chladným a industriálním dojmem. Všude kolem jsou přepravky, chladící boxy a k hutné atmosféře schází snad už jen blikající zářivka. Nebojím se, jsem v napětí a těším se.

"Jdem nahoru" vyzývá mě člen crew a já se po schodech ubírám poslechnout si první hrající, dvojici Lucky Lucaso a Uwa. Tito dva pánové ze  začátku svého setu předvádí naprosto dokonale jak maximálně podat dávku minimalu. Po chvilce rozkoukávání a pohupování upadám do chvilkových okamžiků kdy mám zavřené oči a připadám si jak v jiném světě. Ani ne světě, ale místě, zaposlouchaný do každého tónu, představujícím pro mě spíše efekty vrzotu, skřípotu a pochodování bublinek kolem mne, mám strach, že se probudím někde v psychiatrické léčebně. Lucky Lucaso a Uwa umí podat minimal tanečně, ale stále je to pro mne spíše směsice ruchů a padajících šroubků a mé tělo cítí a ví, že toto není jeho přirozené tempo. Srdce mi bije rychleji a dožaduje se rytmu poněkud svižnějšího.

Kolem půlnoci přichází na stage nějaký chlapík vypadající jako tramp, nějaký vedoucí tábora či co, vracející se z horského kurzu a s krosnou na zádech. No jo jasně, to je Kaisersoze, ale co to má na hlavě? Tento pán, kdysi výzorem tak drsným jako jeho hudba samotná, mi teď přišel jako junák s hezkým hárem na hlavě a poctivou patkou na stranu. Doufal jsem, že změna výzoru neznamená i změnu hudebního stylu :o)) To, co se však stalo v jeho dvou hodinách hraní, se nedá popsat ničím jiným, nežli čistou euforii a radostí z toho, že mi již před lety učarovala zrovna odnož taneční hudby pod škatulkou techno. Kaiser rozbalil svůj laptop, zapojil drátky a rozjel neskutečnou show. Po chvilce jemných zvuků plujících po hladině zeleného laseru zařezávajícím se do lidí před ním, spouští sadu neotřelých a tak sytě tvrdých beatů které jsem dlouho neslyšel. Toto mi tak chybí, vždy jsem rád za tento zvuk a tady opět velmi kvalitní a hlasitý. Těžký základ dunící basové linky, dopadající na každý kousek vašeho těla, vibrující plochy a publikum jásající při každé změně. To je jízda, paráda, Kaisersoze a jeho Final Scratch vědí, co to je techno. Minimal neminimal, toto byla maximální music.

Nová podlaha v klubu dostává od tanečníků celkem zabrat, i když jich nebylo mnoho, dozajista se jim tuto noc tancovalo skvěle. Já sám jsem se cítil velmi dobře, tahle hudba je prostě můj styl, moje nejoblíbenější. Chvílemi jsem si připadal jak kdysi v halách obklopený tisícovými davy a tou nej music co znám :) Užívám si to spolu s všemi, kteří přišli a potěšení bylo hlavně na naší straně.

Když Kaiser skončil, pohupovali se za ním již delší chvíli pánové Daho a Ginger. Tuto dvojici jsem ale tento večer bohužel neslyšel. Mohu vám však napsat ještě něco málo o hrajícím německém Dji, který nastoupil na druhou hodinu ranní. DJ Sven Hanke rohodně našim západním sousedům ostudu neudělal. S německým radikálním zvukem posílal k zemi jeden drsnější beat za druhým. Začátek toho hraní tomu nenapovídal, ale techno vs. minimal mělo tuto noc jednoznačného vítěze!

Doufám že i vy jste  si zvolili a máte nějakého toho svého :)

+ hudba

- menší počet návštěvníků