Report z Remember House od Myclicka

Další párty pro stařečky: udělají si mamka s taťkou už konečně čas?

O prázdninách vzpomínali na své staré placky DJ Vilém a Gen Dilini, od září se stal rezidentem nové noci s názvem Remember House DJ Loutka. Také on teď musí jednou za měsíc všechno horké, všechno aktuální odložit a věnovat se černým kolům v ohmataných obalech, do jejichž poškrábaných drážek se za ta léta usadil prach. A nebo si na disku počítače otevřít složku s nápisem Stare Pecky a hledat a poslouchat a třídit a vypalovat... Ke každé z nich se vrací množství vzpomínek, každá z nich zvedala na parketu ruce nahoru, všichni se na sebe smáli, divoce křepčili a při každém nájezdu spustili povyk, jako by je někdo na nože bral. Fungovalo to tehdy, bude to fungovat ještě dnes? Po absolvování říjnového večera pod hlavičkou Planet Alfa 2.0 The Return jsem si tolik jistý nebyl a o to více mě návštěva téhle akce lákala... Třeba se to zlomí, třeba přijdou i dnešní třicátníci vzpomínat. Navíc s volným vstupem pro něžné pohlaví do třiadvacáté hodiny by to tentokrát v populárním pražském klubu mohlo žít už od začátku. Inu uvidíme!

Jeden hrající, jeden stříhající, jeden svítící a osm přešlapujících...

Razítko s prostým a tolik výstižným textem PÁTEK mi bylo na hřbet pravé ruky otisknuto deset minut po jedenácté. Po nedávné přestřelce na párty s Carlem Coxem ve Venezuele jsem velice rád poskytl svůj batoh k nahlédnutí, stejně jako se na chvilku nechal skenovat a krátce nato už zase zaměstnal paní šatnářku. Stav zde odložených svršků rozhodně nesvědčil o náporu veřejnosti. Škoda, opět budeme čekat na opozdilce... Tak kdopak si vytáhl Černého Petra, kdopak bude hrát pro nikoho? Marcello i Loutka určitě ne, ti se tahání sirek určitě zdrželi, tak tedy Petr Moskito nebo Lucas Hulan? Ten druhý! Před sebou na parketu osm nesmělých tanečníků, za sebou plátno, na němž se kromě jeho jména v prostoru otáčel také název nové noci. VJ Martin, který tradičně s nadšením poskakoval do rytmu za svými přístroji na levém balkóně, sem stříhal ještě vizuály stařičkých kazet a díky kameře také toho, kdo se momentálně o hudební produkci staral... Vypadalo to, že Lukáš byl tehdy na své staré tituly opatrný – přenoska olizovala drážky bez radostného skákání do výšky a poctivý vinylový praskot byl ukryt kdesi za hradbou loopů a zvuků bez slyšitelného vyrušování.

Nejen hitovkami živ je člověk!

Čekali jste párty, kde bude hitovka stíhat hitovku a vy uslyšíte už posté notoricky známou věc? Váš odhad byl špatný! To by byl poměrně nudný večírek... Pan DJ těch starých a přitom neznámých vlastnil hodně, vědom si však toho, že mu hrací čas již za chvilku vyprší, Gat Decor s Passion si v půl dvanácté prostě neodpustil! I přesto, že by si zrovna tahle pecka zasloužila plnější parket... Takový hit se podaří napsat jednou za deset let a je až k neuvěření, jak čistý a dynamický zvuk na tehdejší podmínky tento skvost získal. U srdíčka už poněkolikáté hřálo a hřálo by ještě víc, když by si Lukáš vzpomněl také na jinou slavnou skladbu, kterou si oblíbil a sice Reach od dvojky Lil´Mo´Yin Yang, jež se letos dočkala reedice. Ta funguje také neustále, ale na ni už se bohužel nedostalo – přesně o půlnoci došlo k prvnímu střídání tohoto večera a na DJský stupínek si přišel zavzpomínat sám pan rezident. Pokud jsme u stupínku, ten byl tentokrát ještě více rozšířen a jestli to takhle půjde dál, brzy se parket zmenší natolik, že hned poté, co sejdete schody do sálu, získáte prostor tak o velikosti 7x2 metry a víc už ani kousíček! :)

Tehdy pestrobarevné, teď temnější...

Přitom také tentokrát se na něm před DJi neproducírovaly profesionální tanečnice a prostor zaplnili sami návštěvníci v závěru Loutkova setu. I když... Jeden gogo tanečník si sem mezi ně přišel také zavzpomínat. Právě Honza, který na tom samém místě proslul v devadesátých letech rychlým rotováním do kruhu se zdviženými pažemi, tu byl také, teď už ovšem v civilu! :) Když jsme u toho, těch pamětníků i v pátek dorazilo minimum. Cizinci vůbec netušili, na jaké párty se nachází, ti mladší se přišli zřejmě se zvědavostí jim vlastní podívat, jaké že to tenkrát bylo. Zodpovědně mohu říci, že rozhodně barevnější! Na to, jak veselá muzika se tu v pátek hrála a jaká žhavá atmosféra se tu vytvořila, to zvukař a osvětlovač Jakub s barevnými světly rozhodně nepřeháněl. Sál byl spíše potemnělý a oslepující záblesky na něj vrhaly jen dva ostré kužely reflektorů podél plátna, s mlhou se však ani tentokrát nešetřilo. Co se týče zvuku, tak ten byl tentokrát prvotřídní. Basy i výšky přesně tam, kde mají být, kde by vždycky měly být, tam, kde to ouškům dělá dobře. Jeho intenzita tak akorát - na to, aby vás muzika snadno ovládala i na to, abyste občas dali řeč se svými spolutanečníky. :)

Loutka: "Tak tohle všechno jsem tenkrát hrával..."

Ani Loutka se příliš nepodbízel hitovkami a přitom ze svého archivu tahal jeden vypečený kousek za druhým. Necestovali jsme jenom Holandskem, mrkli jsme se také za oceán do Chicaga s těmi typicky upovídanými songy od lidí, kteří opravdu zpívat umí a příroda je navíc obdařila sexy hlasy. Ten rozdíl byl patrný okamžitě! Vždyť ve srovnání s tou dnešní komplikovanou přeplácanou produkcí byly tenkrát ty skladby tak jednoduché, tak průzračně čisté, tak učesané! Basová linka, automatický bubeník, silná nosná melodie a pak už jen občas zajímavý hlasový sampl, který sem vnášel trochu toho života. Jak málo nám tehdy stačilo a jak moc jsme si to užívali... Nutno podotknout, že také tento večírek byl opravdu divoký, konečně se nacházelo více lidí na parketu než u barů a s každou změnou jsme se dočkali oslavných reakcí publika. Velmi rozjuchaná párty - velmi! Vzhledem k tomu, že tato noc byla především o vzpomínkách a vzpomínání, deset minut před druhou hodinou jsem marně v hlavě pátral po informaci, zda jsem tehdy jeho set vlastně slyšel... Na pohled neznámý, paměť poněkud zamlžená – zdá se, že jsem tenkrát asi upřednostňoval jiná jména. Takže premiéra?

Ideál? Když VJ poslouchá DJe na slovo...

Michal se dobrovolně oproti po sále rozvěšeným line-upům ochudil o pět minut ze svého setu a holandský host na jeho poslední skladbu před druhou hodinou plynule navázal. Z příjemné smyčky, která byla provzdušněna klávesovými úhozy a táhlými plochami, se náhle začaly vynořovat ty známé vzkazy ze záznamníku Green Velveta. Ale vždyť to je... Answering Machine! Báječný remix a přesně trefa do aktuální atmosféry v sále. Ozval se vzrušený jekot a v tu ránu bylo jasné, že na následujících sto dvacet minut má o publikum pod sebou postaráno. Pro jistotu přihodil ještě Phoenix od Daft Punk a tak si svůj nástup pojistil. Přesto ani on to s hitovkami nepřeháněl... Tedy až na Passion od Gat Decor podruhé a na Dark & Long od Underworld, která byla shodou okolností vybrána také do rádiového spotu k této párty. Jasně, vypadá to hrůzostrašně, ale přesto tu zbýval ještě prostor pro tracky staré avšak ne tolik známé, oposlouchané a ohrané. K tomu přesné mixy, holandský host sršel dobrou náladou a VJ Martin na jeho precizní hru na plátně hbitě reagoval. V praxi to vypadalo tak, že když se ke slovu dostaly gradující fanfáry, v projekci se přitom také otáčela trumpeta s Marcellovým jménem. Ideální propojení!

Tak ještě jednou Passion a hajdy na kutě!

Ti na parketu se bavili, ti přímo před DJským pultem také. A vydatně! Naštěstí to jeho nosiče neohrozilo a vše se obešlo bez skákání – hned v úvodu setu totiž proběhla mezi DJi stále oblíbenější rošáda gramofonů s CDčky, které si Marcello takto posunul blíže k mixážnímu pultu. Ještě deset minut po čtvrté hodině stále neměl dost, když tu si ho všiml... Petr Moskito měl v rukou sluchátka, desky už dávno připravené a trpělivě vyčkával. Následovala rychlá domluva, zdvižený palec symbolizoval, že tohle bude už opravdu poslední a Petr se následně pustil do díla. Parket byl i v tuto hodinu ještě stále slušně zaplněn, až se zdálo, že domů se ještě nikomu nechce... To ta krutá zima, o níž tu vůbec nikdo nestojí! Jeho první dvě pecky byly překvapivě v nalomeném rytmu a parket opět pookřál – tohle bylo svěží, tohle bylo rozdováděné. Další trefa přímo do černého! Přesně před půl pátou jsem se po anglicku vypařil a tipnete si, kterou skladbu jsem nechal tam daleko za sebou? Věřte nebo ne, byla to opět Passion. :)

Vánoce? Remember House! :)

Těsně po půlnoci jsem si to uvědomil a mohly za to všechny ty polystyrénové vločky, které nám v tomto pražském klubu visely na hlavami. Vždyť přesně za měsíc jsou tu Vánoce! A já místo toho, abych sháněl s vyplazeným jazykem dárky jako všichni ostatní, prožívám tu jen další z bezesných nocí. Asi jsem vážně sobec - úplně ve mně hrklo! Ale když na to hezké člověk vzpomíná tak rád... Copak? Něco vám v tomto reportu chybí? Už vím, ilustrační obrázky. Tak tentokrát ne, tentokrát vás zklamu... Remember! Zapomínáte na to, že tento víkend se konaly dvě akce pro tisícovky lidí a všichni fotografové byli tradičně v plné polní. Takže se pro srovnání můžete někde jinde podívat na šedesátý čtvrtý report z brněnské Apokalypsy a padesátý osmý report z “koncertu“ Tiësta. Třeba vám dostatečně odpoví na otázku, kde jste se měli nacházet vy – já už to lépe popsat nedokážu. Bohužel... Tisíce nás nebyly, ale párty jsme si užili, tak to zkuste příště s námi!