REPORT

 

Report z Boom Bang Baby! od Myclicka

Známe to asi všichni... Máte pocit, že jste pro danou věc udělali maximum, nepodcenili vůbec nic a že všechno musí klapnout na jedničku. A přece! Najednou se objeví první trhlina, pak další a už se vezete. Zářijová premiéra večírku Boom Bang Baby! byla přesně o tom. A měsíc nato? Tvyks a The Voracious se poučili z chyb a zabodovali na všech frontách. Návštěvnost vzestupná, světelný park posílen, Bunny Lake i Rex The Dog nad očekávání zábavní a inkriminovaný zvuk? Až na ranní úbytek basů moc příjemný a čistý. Tomu říkám pokrok - ta dvě srdce musela ráno radostí poskočit...

 
Elektra v Roxy vs. Boom Bang Baby! v Rock Café aneb všechno je jinak!

"Boom!" udeřilo razítko přímo na tepnu! "Bang!" hlásilo hrdě do světa. "Baby, jde se tančit, hrát nám k tomu budou Tvyks, The Voracious, Bunny Lake, Rex The Dog a V! Ale toho už možná nestihneme, když je pět minut po čtvrt na dvanáct." :( Byl to takový víkend pro elektrikáře... V pátek Elektra v Roxy, v sobotu Boom Bang Baby! v Rock Café. Že všeho moc škodí? Naopak - bude to ideální způsob, jak si tuhle škatulku, tedy spíše obrovskou škatuli zevnitř pořádně osahat. Vždyť ona je tak široká a slůvko electro se teď skloňuje skoro ve všech sedmi pádech... Ty dva večery od sebe dělilo přesně čtyřiadvacet hodin a už od prvních minut byl každý jiný. Ten sobotní byl mnohem divočejší od samotného začátku. Warm-up k němu obstaral stejně jako při minulém dílu dlouhán s paradoxně nejkratším DJským nickem u nás - V! Ovšem tentokrát jsem od něho neslyšel ani minutu jeho oblíbeného materiálu. To je pořád jen samé tisknutí pravic, letmé polibky a seznamování s novými elektrikáři a elektrikářkami a člověk v tom předsálí, které tak nápadně připomíná čekárnu u doktora, okamžitě zapomene, kvůli čemu že to přišel...



"Vodku, Red Bull a matonku! Cože?"

Teď už ale honem k baru, než se stane neštěstí a pak rovnou na parket, než nám ho někdo vyfoukne. Už na první pohled jsem se nemohl ubránit pocitu, že osvětlení na sloupech, které baru předchází, bylo na tom dílu minulém vypnuté. To vůbec nevadilo - barmani viděli na vaše bankovky, vy zase na oplátku na jejich mince. Horší už to bylo s domluvou - zvuk byl natolik mocný, že jste se se svou prosbou museli hezky jako pštros natáhnout přímo k oušku toho nejpovolanějšího. Byli dva, místy tři, činili se a tak jim šla práce hezky od ruky... Tím lépe - na parketu jste se ocitli vzápětí! Muzika vás objala a světla oslepila, byl to rozhodně pokrok oproti premiérovému dílu. Velkou zásluhu na tom mělo šest chytrých obdélníkových krabiček s množstvím diod, které byly po dvou rozvěšeny přímo nad parketem a kromě toho, že hrály doslova všemi barvami, uměly postupně problikávat v různých obrazcích. Vždycky vás zaujme, jak jednoduchá ta věc je a jakou paseku dokáže přitom na parketu způsobit.



The Voracius

Oi! Oi! Oi!

Nálada se už teď dala krájet a víc než na srazu milovníků elektrického proudu jste si připadali spíše jako uprostřed nějakého punkového kotle, v němž je pogo jasnou výzvou! Tady neplatila pravidla pro přešlapování z nohy na nohu - všechny čtyři končetiny létaly vzduchem, hlavy sebou divoce škubaly a pestrobarevné oblečky s divokými vzory zářily do dálky. Tak už jenom krůček a v oblékání se příznivci tohoto stylu začnou rovnat těm, kteří jsou k vidění po klubech londýnských... Momentálně měl pevně v hrsti dění na parketu The Voracious. Ve stejný čas a na stejném místě! Se stejnou muzikou? To určitě ne... D.A.N.C.E. od Justice hrál minule stoprocentně také plus některé z dalších vrčících pecek se skandovanými vokály, ale rozhodně svůj archiv doplnil novinkami. Mikrosampling, tedy ony kratičké útržky mnohdy až desetin vteřiny, které se spolu porůznu přesýpají a kombinují, tu byl v kurzu stejně tak jako kytarové riffy. K tomu si připočtěte vražedné tempo a výsledkem téhle rovnice je fakt, že spáčům by se tady v sobotu rozhodně nelíbilo... Byli čtyři a na pódium dorazili zadními dveřmi s lehkým zpožděním. Bunny Lake!



Pokračování Sensation White?

Zabrali si svá dopředu určená místa, Honza nechal dojet poslušně skladbu až do konce a vzácní hosté z Rakouska se tak mohli blýsknout se svou show. A ta byla pořádně od podlahy! V zadní části pódia s bláznivou pokrývkou hlavy Bernd Heinrauch - právě on měl pod dohledem všechny elektronické vymoženosti a aby vše hrálo tak, jak má. S bílou basovku se v pravé části vyvýšeného stupínku producíroval Christof Baumgartner a bílá se vůbec stala jejich oblíbenou barvou. Do ní byl oblečen i zpěvák Christian Fuchs a bílé proužky na šatech měla i Suzy On The Rocks, až neuvěřitelně hubená vokalistka s hlasem Debbie Harry. Ani chvíli nevydrželi v klidu a zatímco ona se na začátku svůdně a hlavně neustále kroutila v bocích, v samotném závěru vystoupení zase našla zálibu v polévání se pivem z kelímku od hlavy až k patě... Že bude v jejich repertoáru materiál ze zbrusu nové desky The Church Of Bunny Lake, bylo jasné jako facka, ale že si zde střihnou i cover verzi slavné White Horse, to už o něco méně. A přesto, že všichni vypadali, že do Prahy dorazili rovnou z nějakého flámu a sotva se drží na nohou, přesto to na hlasovém projevu Suzy nebylo znát. Tu ze všech sil podporoval i Christian a byla radost je pozorovat - bláznivé vystoupení s nečekanými zvraty, při němž jste se museli neustále smát tomu jejich podání. I ty zpětné vazby mikrofonu jako by sem patřily tak nějak záměrně. :)



DJ Tvyks

James Brown Is Dead And Tvyks Is Tired...

Vlastně až ke konci vystoupení jste si uvědomili, jak moc si jsou jednotlivé skladby podobné a jak si určité postupy tahle parta oblíbila. Věřte však, že v ten okamžik to nevadilo nikomu... Parket byl živý až moc, ty divoké kreace je jen hecovaly k dalším skladbám a do rytmu se pak vrtěl úplně každý, kdo ještě před chvilkou nesměle otevřel dveře do sálu. Jednoduše vás strhli - s publikem to totiž opravdu uměli a to jim už po pár minutách nadšeně zobalo z ruky. Zhruba po hodince se s námi bohužel rozloučili, užili si ještě vydatný potlesk, zamávali a zmizeli zase v zákulisí. "James Brown Is Dead!" to byla první slova, která jsme od DJe Tvykse slyšeli, respektive ta, která nám on od projektu L.A. Style pustil. Pořádně rozjetý večírek tak pokračoval dále a na programu teď byla hra na mixovanou, kterou nám ten druhý z rezidentů představoval. Na sobě měl slušivé sáčko, na němž byste našli úplně každý barevný odstín, na který byste si jen vzpomněli, tradičně skákal za gramofony do výšky a v jeho tváři se dalo číst jako ve slabikáři. Působil unaveně a bylo znát, že starostí má momentálně až nad hlavu. Určitě doufal, že návštěvnost bude vyšší než ve startovních blocích minulý měsíc, ovšem že by po třetí hodině ranní dorazily početné davy, s tím už samozřejmě nepočítal nikdo...



Rex The Dog - hitmaker na roztrhání.

Přiznám se na rovinu, že mnohem více než na čtyři členy Bunny Lake jsem se těšil na člověka jediného, který má určitě také smysl pro humor... Musí tam někde být, když si říká Rex The Dog. :) "I Am Jake!" ovšem hlásalo podle pravdy jeho slušivé modré tričko, když se objevil na pódiu u otevřeného Maca. Pustil první skladbu a místo toho, aby si připravil track následující, popadl do ruky kameru a všechny si nás natočil. Efektování a propojování těch dalších vlastních výrobků se věnoval vzápětí. Čas od času si nasadil černé brýle, takže na okamžik maličko zdrsněl, čas od času předvedl zase pár sekaných pohybů, které odkoukal od robotů. Kdo ví, co všechno si milý Jake natáčí. :) A to, co na nás chrlil, to za to stálo! Hudebně si představte něco mezi Krisem Menacem, Ericem Prydzem či BLENdbRANK, s nimiž jsme tady v České republice už také měli tu čest... To zřejmě ten stařičký Korg umí takovéhle divy! Čistý digitální zvuk, obrovský smysl pro líbivé melodie a příjemné tempo - to byl v kostce Rex The Dog. Vzduchem tak kromě aktuálního počinu u Kitsuné, tedy skladby Circulate, létaly také jeho povedené remixy pro The Prodigy, The Knife a další, obrovská vlna nadšení se však strhla poté, co sem vměstnal vlastní podobu skladby Tony The Beat od The Sounds. Když ji den co den slýcháte v originále díky reklamě jedné nejmenované společnosti a pak vám ji právě on naservíruje nečekaně na místě, najednou vám vůbec nevadí! :)



Bacha na voyeura!  

Těch nápadů měl na rozdávání a nešetřil nás. Přitom byl v dobrém rozpoložení, pro samé natáčení kamerou zapomněl sice občas navázat, ale celý parket se dobře bavil a menší chybičky a odchylky mu toleroval. :) Ani členové Bunny Lake se nenechali dlouho přemlouvat a rozbalili to po pár minutách na parketu, přičemž Suzy se na to náležitě oblékla. Na svém bílém tričku (jak také jinak) se jí teď skvělo jméno toho, kdo tu rozdával plnými hrstmi radost. No řekněte... Není to pocta? Za Jakem běžela na plátně projekce s různými příběhy toho kresleného psíka, jenž ho všude věrně provází a který stejně jako ve skutečnosti dělá roztodivné kousky. A tak jsme to měli i s večerníčkem. :) Skoro to vypadalo, že ho z pódia oba rezidenti už nikdy nedostanou. Pořád chtěl hrát, pořád měl co hrát a pořád to ty dole bavilo... Těsně před čtvrtou hodinou se to však podařilo a u gramofonů a CD playerů po vydatném potlesku své klenoty opět roztočil The Voracious. I tentokrát si vzpomněl na Justice a oprášil We Are Your Friends, stejně jako na The Gossip se Standing In The Way Of Control a zábava pokračovala na zvuku, jenž už asi dvě a půl hodiny poněkud postrádal basy. V pět hodin ráno se pak sálem rozhostilo skoro až nepříjemné ticho... Tak vzhůru do pelíšků!

Nudí vás ty důvěrně známé parkety? A v Rock Café už jste ho zkusili?

Naive New Beaters, D.I.M., Bunny Lake, Rex The Dog – slušný výčet zajímavých jmen s ještě zajímavější muzikou, co říkáte? Ti všichni se u nás představili historicky poprvé a hned se dočkali bouřlivých ovací, přičemž i na nich bylo vidět, jak moc je prezentace té vlastní muziky baví. Atmosféra na Boom Bang Baby! je hodně vřelá a parket v obou případech prošel zatěžkávací zkouškou - všichni tu řádili, jako by to mělo být naposledy... Není tomu tak, už v listopadu se můžete těšit na další dva live acty, konkrétně na Franz & Shape a Dolby Anol. Takže pokud si chcete užít muziku, kterou rozhodně nepotkáte v každém pražském podzemí, pak se stavte. Parket se zaplní už kolem půl dvanácté a do pěti hodin na něm rozhodně neosiříte. Kde jinde se vám tohle podaří? Díky za ta jména, díky za ta další, která jsou v hledáčku, díky za to, že jako jedni z mála saháte pouze po těch nových, nesázíte na jistoty a odvážně riskujete...      

myclick     
foto: L. Eggenhoffer heggenmon@yahoo.com

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016